Dlouho jsme se neviděli podobné

Umíralo by se jim snáz, kdyby viděli toho, kdo jim přináší smrt? Detektivové 87. revíru se mohou jen domýšlet. Zatím před sebou mají jen jediný nesporný fakt: ti dva manželé jsou mrtví, zabili je krátce po sobě, a svého vraha určitě neviděli, protože byli oba slepí. Steve Carella a jeho parťáci si připadají podobně, když stojí nad mrtvolami Johna Harrise a jeho rovněž nevidomé manželky. Vidí jen dva mrtvé a jinak vůbec nic, nejméně ze všeho důvod, proč ti dva nešťastníci museli zemřít. Harris neprožil lehký život. Byl vietnamským veteránem přišel o zrak při výkonu vojenské služby. A jak pátrání pomalu a neochotně postupuje vpřed, vychází na povrch, že ve vlhkých asijských džunglích ztratil ještě mnohem víc. Taškář osud nabídl posměšnou výměnu: z války se vrátil nejen nevidomý invalida, ale i duševně značně poznamenaný člověk. Detektivy zavádějí stopy do hloubi do ne právě hrdé minulosti Ameriky, která nadělala z jedné generace svých mužů fyzické i duševní mrzáky. Zároveň se musejí jako amatéři z nutnosti nořit i do tajů psychiatrie a nečekaným policejním pomocníkem se stane i patron všech policejních lékařů Sigmund Freud. Zdá se totiž, že vodítko ke zdánlivě nesmyslné vraždě může přinést dávný sen, s nímž se Harris daleko od domova svěřil armádnímu psychiatrovi. Policisté zjišťují, že to bylo něco víc než sen: krvelačná noční můra, která se v průběhu následujících deseti let nedala zahnat a jen čekala na příležitost, aby na životy mnoha lidí vrhla svůj zlověstný stín…... celý text