Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422990/bmid_dlouhy-pochod-bdr-422990.jpg
4
2600
2600
Richard Bachman série
1. díl >
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
Kinga stále obdivujem za jeho schopnosť vytvoriť skvelé živé postavy a ich psychologický profil. Vie písať o jednej veci 300 strán a stále vás to bude baviť čítať. Iný autor by na tomto pohorel. Akurát niektoré dialógy po čase začínali byť nudné a pri konci si budete priať, aby chodci konečne už došli na koniec cesty. Záver ma trochu sklamal aj keď v knihe o neho nešlo - išlo o tú cestu. Škoda, že svet nebol vykreslený lepšie. Pôsobil dosť depresívne a temne. Viac by ma zaujímalo aj pozadie, prečo táto súťaž vznikla.
Tenhle dlouhý pochod mi dal zabrat..
Všechny emoce (kromě vykonání potřeby:)), myšlenky i bolestivé kroky k cíly jsem prožívala s nimi jako kdybych běžela vedle nich. Jsem na konci a živá.
Pravděpodobně jedna z nejintenzivnějších knih, které jsem kdy četl. Je to znepokojivé, bolestivé a pravděpodobně není daleko od toho, jak by taková věc probíhala. Dobrý konec, přesto bych to nedoporučoval slabším povahám...
Nikdy jsem si nemyslela, že řeknu něco podobného. Ale jelikož jsem přečetla 38 autorských výtvorů Stephana Kinga - "jak pro tohoto spisovatele typické". Obdivuji ho především pro jeho neuvěřitelné sociologické/psychologické cítění a vzdělání. V mnoha dílech - nejen v "Dlouhém pochodu", dokázal, že se potřebuje vždy identifikovat minimálně s jednou postavou, kterou určuje (ve většině případech za hlavní). Příkladem: Bill v TO, Paul (Misery nechce zemřít)...velké množství dalších (mimo jednotlivých povídek, jsou příběhy rodiny, kde je těžko identifikovatelné, zda se identifikuje jako dítě, či jako rodič), každopádně tím chci říct, že do každého svého díla dává část sebe, což obdivuji a věřím, že pro něho je to součást terapie.
Každopádně! Dostávám se k této knize. I zde vidím značnou identifikaci Stephena s hlavní postavou, téměř jakoby většina výše uvedených měla v minulosti výhru v podobě "Dlouhého pochodu", kniha je procítěná a plná empatie, neuvěřitelně čtivá a smutná. Zároveň se nám snaží dát několik nápověď o převládajícím nacismu v Americe (Hitler vyhrál válku a já posedlost Ameriky nacismem nikdy nepochopím). Nikdo to ale neřeší, ten vyšší cíl v autoritativní době, kdy člověk nerozhoduje o ničem se promítá do dlouhého pochodu. Tam, přirozeným výběrem docházíme ke svobodě nad vlastním životem a nad vlastní smrtí. Příběh začíná energicky, pokračuje energicky a graduje. Je čtivý a zajímavý, vnímající čtenář si bude pokládat otázky, při nichž bude knihu odkládat ALE - opravdu doporučuji. Má nejoblíbenější od Kinga.
Četla jsem již před několika lety, Kinga moc nevyhledávám, ale tato se mi líbila moc, klidně si ji někdy zase přečtu znovu.
V dnešní době by taková soutěž měla obrovský úspěch. Stačí se podívat na Squid game....když si to tak vezmete, ušli 700 km, úžasné.....a z knihy je zřejmé jedno....i cesta může být cíl...
(SPOILER)
Že by geniální spisovatel King dokázal poutavě a dobře zpracovat tak jednoduchou zápletku, jakou je prostě jen pochod stovky kluků stále dopředu ? No - nedokázal.
Motivace soutěžících, proč doopravdy podstoupili tohle martýrium, ze kterého vyvázne živý jenom jeden, je vysvětleno sotva napůl a moc jí nevěřím. Stejně tak ani pozadí dystopického světa, původ, smysl a nějaká historie dlouhého pochodu, která by mohla čtení obohatit a osvěžit, tu není.
Je tu jen žoviální tlachání mezi hlavními postavami, sem tam okořeněné smrtí některého ze soutěžících. Tyhle dialogy se nečetly špatně, na to aby to bylo vyloženě otravné, je King pořád ještě dost zručný ve svém řemesle. Ale od poloviny knihy se všechno už jen opakovalo, začalo nudit a navíc po několika dnech nonstop vysilujícího pochodu by diskuze mezi postavami určitě neprobíhala tak uvolněným diskuzním stylem, jak se nám to King snaží podat. Odtud mne už jen zajímalo, kdo to přežije, jak to dopadne a jestli se všechny mé otazníky vysvětlí a zodpoví.
King ovšem nevysvětlil nic a nudu plnou velkých, promarněných šancí dotáhl do konce přesně tím stylem, který jsem už díky tomuhle spisovatelství "na volnoběh a bez námahy" čekal - skončilo to nijak a uprostřed ničeho a rádoby artový konec jsem naprosto nepochopil.
Zklamání.
Kdysi jsem prohlásila, že zbožňuju Kingovy neuvěřitelně propracované charaktery postav a že i kdyby celou knihu jen seděli u táboráku a opékali buřty, byla bych spokojená. A tato kniha dalo by se říct přesně taková je. Kdyby jste opékání buřtů v tomto případě vyměnili za několikadenní pochod bez pauzy, měli byste i potvrzení v praxi, že tomu tak je. Celou knihu jen jdou. Sto dospívajících chlapců, kteří byli vybráni do Dlouhého pochodu. Nedovedu si představit číst 300 stran o postavách, které jen jdou a zároveň na nich není zajímavého vůbec nic. Tohle nezvládne napsat kde jaký autor, aby u čtení čtenáře udržel. Ale King to zvládl na jedničku! Teda Bechman...
Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.
Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.
V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.
Pochod byl 4 denní nudná akce kde 100 kluků jde pochod smrti a přirozeně jim docházejí síly a jsou likvidovány, legálně s pravidly hry a se všechnu administrativu, fanoušky , kamery, televize atd atd.
A to při pomyšlení na současnost už takova nuda není ……..:
(SPOILER) Povedená dystopie, celkem tradičně není nijak zvlášť vyřešeno, jak se lidstvo (nebo jen USA?) dostalo do tak podivného stavu. Na tu zápletku, která je velice jednoduchá a dala by se zpracovat mnohem kratším textem, je to překvapivě zajímavé čtení, které mě bavilo až do konce a nijak se to netáhlo. Čtenáře to nechá zamýšlet se nad spoustou témat, neni to jen o tom, jak šli kluci o život. Za to urcitě plusové body autorovi, řemeslně zkrátka dobře odvedená práce. Co mě ale zklamalo byl závěr, tam bych čekal něco víc než konec jak z rodinného (když pominu všechny ty postřílené kluky) filmu na odpoledne.
Po přečtení anotace jsem se ptala, o čem to jako bude? O tom, jak 100 kluků pochoduje? Jo, tak přesně o tom to je. Z textu je cítit nejdřív jejich odhodlání, víra ve výhru, postupem času už jen vyčerpání,bolest,strach....lítost. Za pět dní a čtyři noci se může mnohé stát. Úplně jiná kniha než na jaké jsme od Kinga zvyklí. Asi proto,že ji psal Bachman ️
I když je text místy trochu monotónní bez výraznější akce, samozřejmě celé nereálné, musela jsem se po dočtení zamyslet nad tím, čeho všeho jsou lidé schopní.
Kniha o 100 chlapcích, kteří chodí až do smrti. Vypadalo to jako docela nudná zápletka.
Proč jsem vůbec pochybovala?
Dlouhý pochod je strhující čtení.
Cítila jsem stejné vyčerpání a strach, jaké pociťovali chlapci v tomto příběhu.
Tato kniha je podle mého názoru alegorií o válce a o tom, jak země posílají mladé (většinou) muže do nebezpečných misí, aby tam bojovali a umírali. Všichni pochodují (chodí) do jejich smrti. A drtivou většinu času tyto „děti“ umírají pro nic za nic.
Některým lidem se může zdát, že kniha Dlouhý pochod je nesmyslná, ale to platí i pro většinu válek.
Není to špatný, jednoduchá zápletka, jednoduchej děj, jednoduchej konec, jednoduchá kniha.
Rozhodně to není na pět hvězd, ani náhodou.
Možná knize uskodilo že jsem ji četl ihned po přečtení krysiho requiem, to je totiž úplně jiná liga. Proti tomu je dlouhý pochod pohádka před spaním.....
Dobré,bavilo ma to. Od teraz si na to vždy pri nejakej dlhšej túre spomeniem... Nesmiem spomalit,nemsiem zastavit,aj ked sa mi odtrhne podrážka z topánok budem pokračovat :D
Rozečetla jsem ji na pláži na Sicílii, při čekání na letadlo domů bych nebýt kamarádky asi neodletěla, jak jsem se do toho zažrala a po příletu domů kolem půl jedný ráno jsem ji musela dočíst i přestože mě další děn čekalo brzké vstávání do práce. Nevzpomínám si, kvůli jaký knížce jsem si někdy upřela tolik hodin v tu chvíli tak potřebnýho spánku. To mluví za všechno. Po dočtení mě bolely nohy jako kdybych sama šla 5 dní dnem i nocí, a já to šla, se všema těma klukama tam. (btw všudypřítomnej dav tomu dodával uplně jinej rozměr lidský zvrácenosti) Dlouhý pochod nejde popsat, to se musí prožít, ale jen na papíře, prosimtě.
„Pete?“ No?“ „Kdyby ses mohl vrátit na začátek, kdybys věděl že se dostaneš až takhle daleko a budeš pořád na nohou… šel bys do toho?“ McVries spustil ruce a otočil se je Garratymu. „Děláš si srandu? Děláš, viď?“ „Ne, myslím to vážně.“ „Rayi, znovu už bych do toho nešel, ani kdyby mi Major držel pistoli u prdele. Je to úplně jasná sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší.“
„Vzpomínám na všechny hezký věci, který jsem kdy prožil. Jak jsem poprvé vzal jednu holku tancovat a byl tam jeden takovej starší ožralej typ a pořád se mezi nás nažil dostat a já ho vyvedl ven a rozbil jsem mu hubu. Kdyby nebyl tak zlitej, tak by ji samozřejmě rozbil spíš on mně. A ta holka pak na mě koukala, jak kdybych byl ta nejúžasnější věc od vynálezu spalovacího motoru. Jak jsem dostal svoje první kolo. Jak jsem popový v životě četl Ženu v bílým od Wilkieho Collinse…. to je moje nejoblíbenější kniha, Garraty, kdyby se tě někdy někdo ptal. Jak jsem příšerně ospalej vysedával u jedný tůně a chytal jsem raky po tisících. Jak jsem lehával na dvorku a spával s komiksem o Pepkovi námořníkovi položeným na obličeji. Na to všechno vzpomínám, Garraty. Poslední dobou. Jako kdybych byl starej a začínal senilnět.“
Tohle byla moje první kniha od Kinga, četla jsem ji asi ve 14 letech. Už tehdy ve mě zanechala hodně emocí, ale nemohla jsem ji v tom věku úplně pochopit. Teď je mi 25 a právě jsem ji dočetla znovu. Myslím, že dneska už neusnu. :)
Z téhle knihy mistra Bachmana mne opravdu rozbolely nohy. Dlouhý pochod opět pracuje s neuvěřitelně jednoduchou zápletkou, ale její obsah je přesto geniální. Lidská psychika obnažená až do morku kostí, nenávist i přátelství nalezené a ztracené na dlouhé cestě. Vzpomínky, vlastní minulost i nenaplněné sny, které si každý chodec nese sebou až do samého konce, Vás přinutí zamyslet se nad sebou samými a vlastní cestou. King zkrátka umí napsat postavy, které si zamilujete a se kterými, v tomhle případě, šlapete až do cíle.
Kniha by se měla jmenovat pochod smrti.Drastické,co vede účastníky k tomu,že chtějí postoupit něco takového, když ví,že většinu čeká smrt.