Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Richard Bachman série
1. díl >
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Stephen King je mistr ve vykreslování lidské psychiky v její nejobnaženější a nejtemnější formě. A právě tohle mě na jeho knihách vždycky bavilo. Protože se mi po Kingovi zastesklo, ale všechna "nejprofláklejší" díla už mám přečtená, sáhla jsem po Dlouhém pochodu. A bylo to dlouhé utrpení. Není to napsané špatně a to je ta potíž. Bylo to nervy drásající čtení, na jehož konci jsem byla ráda, že už je to za mnou. Děj a dynamika jsou v Pochodu potlačeny do pozadí a do popředí se dostává právě ono zmíněné vykreslení psychiky. Bravurní vykreslení. Psychiky umírající, postupně fyzicky i psychicky dekompenzované skupiny sto mladých kluků, kteří v podstatě šlapou pochod smrti. Nevíme proč. Jen prostě celou dobu jdou a jdou. Jen z náznaků se dozvídáme, že společnost, ze které vzešli, je nejspíše militárně řízená, figuruje v ní jakýsi tajemný Major, ale je na čtenáři, aby si domyslel zbytek. A ani konec nepřinese žádné rozuzlení, neboť se jde až do poslední stránky. Až do posledního dechu.
V tomto případě nedokážu hodnotit hvězdičkami, protože čtení této knihy, byť bezpochyby kvalitně napsané, pro mě byl nepříjemný a znepokojující zážitek, který už bych si zopakovat asi nechtěla.
(SPOILER)
Miluju prokreslenou survival tématiku. Přežívání je otázkou jídla, pití, zdraví, mentality a týmové hry. A to tato kniha nabízí. Toto je emocionální horská dráha, kdy jsou čtenáři představovány postavy, ale on přitom již chytá neblahou předtuchu, jak to vše skončí. A právě v jednotlivých koncích je síla příběhů postav. King se v nich vyžil poutavě (ač mnohdy drasticky, depresivně). Každý čtenář si po cestě určitě najde svého oblíbence. Mně nejvíce přirostla k srdci ne hlavní postava, ale postava vtipálka a optimisty Hanka Olsona. Jeho vyvíjející se osobnost v ději, ať už v dobrém nebo ve zlém, mi také možná připomínala sebe a to, jak bych se právě já chtěl zachovat. Ať žije číslo 70 !
Samotný závěr knihy není z nejhorších, co jsem kdy četl, ale od Dlouhého pochodu bych čekal něco tvořivého, možná nečekaného. Byť jen malý pokus o "Deus ex machina" by po přečtení vedl k delšímu zamyšlení se a prožitku z knihy.
PS: Vyjma toho všeho je možné, že kniha také ukazuje na tzv. Pochody smrti, které byly nuceni absolvovat vězni koncentračních táborů ke konci 2.sv.v.
Po knize jsem sáhla spíše z donucení, ale příjemně mě překvapila. Jenom Kingovo alterego (pseudonym) dokáže zaujmout příběhem, kde doslova partička kluků jde. Ty kontrasty mezi prvním a čtvrtým dnem. Zanechala ve mě velmi silný pocit. Za mě moc dobré čtení.
(SPOILER) Kniha mě spíše zklamala. Parta kluku jen jde a jde a čeká je smrt...jaký měli důvod do toho pochodu jít? To nikomu nevadilo, že tam umírali lidé? Nevím, žádné vysvětlení. a k tomu jejich věk. Jako tento příběh má spousty ale..
Stejně jako každá kniha od Kinga (Bachmana) i tato za přečtení rozhodně stojí. Je to úplně jiný příběh, úplně jiná skladba děje, než na co jsme zvyklí u jeho novějších knih. Zde totiž King neztrácí čas (stránky) zdlouhavým popisováním, ani vyprávěním proč se ten závod koná, co je jeho výhrou, proč se ho zúčastňují jen mladí kluci... Těžko říct proč. Možná proto, aby měl děj určitou úroveň brutality. Jedná se o mladé kluky „na odstřel“ a přece jen když zhasne mladý život, člověk to bere vždycky hůř, než když zemře člověk, který už má víc za sebou než před sebou. Celý děj se drží pouze silnice a pochodu po ní. Člověku se může zdát, že to není moc prostoru ke kreativitě, ale opak je pravdou. King se zde totiž věnuje lidské psychice, kamarádství, lidskosti a příběhům těch nejzásadnějších postav. Co se týče závěru, tak mě osobně zklamal, ale i zároveň nadchl. Abych to sečetl a podtrhl... S touto prvotní tvorbou Kinga jsem byl velice spokojený, překvapený a čtenářský uskojený.
(SPOILER)
No...druhej Bachman po sobě, takřka ve třech dnech, ale proč ne. Čekal sem že to zase dopadne Bachmanovsky, takže jsem to vzal radši takhle rychle po sobě a nějak to tak splnilo moje očekávání.
100 kluků na Pochodu, zbyde jeden, nevíme kdy, víme kde, ale zase nevíme proč? Kvůli výhře? Zřejmě. Nepochopil jsem, proč jim musí bejt do 18 let, stejně tak, v jakym rozpoložení je společnost, když jdou na téměř jistou smrt (vyplynulo mi z toho nějaký postapo). Vážnost situace jsem si uvědomil naplno už když jich bylo 99 a z každou mílí to bylo horší a horší. Nečekal jsem nějakou naději, možná sem tam záblesk, ale tohle byla totální beznaděj, která se zvětšovala čim dál tim víc pochod pokračoval, z téměř každýho rozhovoru, z chování chodců/kluků. No....
...nečtěte to, jestli máte depku :D Jinak to můžu doporučit :)
Pro mě tato knížka byla fakt dlouhá, jak celý pochod ... Někdy to bylo fajn čtení, někdy to byla prostě bohužel nuda a do čtení jsem se nutila. Zajímavý byl začátek a konec, u kterého jste upustili i nějakou tu slzu. Jinak 90% knihy se točilo jen okolo životu soutěžích, tedy Chodců, kteří si vyprávěli své různé životní příběhy atd. Některé příběhy byly silné, některé slabší.
Dávám knížce takové lepší 3*/5... Je to spíš oddechová knížka, u které je občas nějaké to menší napětí. Konec mě celkem ale zklamal, jelikož se mi zdál spíše otevřený a nic okolo hlavního hrdiny, co se s ním stalo potom atd., nevysvětlil...
Na knihu jsem se moc těšila vzhledem ke své zálibě v pěší turistice a i občasné účasti na organizovaném Pochodu.. ovšem nikterak Dlouhém, víc jak 50 km jsem se ujít nikdy nepokoušela a asi bych u toho umřela ;)
První přečtená kniha od Bachmana, asi desátá od Kinga. Příběh mě bavil, během dvou večerů jsem se pročetla do cíle. Něco málo mi tam však chybělo k naprosté čtenářské spokojenosti.
Nepamatuji si, kdy naposledy jsem četla tak "hroznou" knihu a zároveň neexistuje žádná jiná, u níž bych si již před 50. stranou říkala, že tohle nezvládnu a hrozně se bála otáčet stránky dál. Čtu opravdu dlouho, dávkování probíhá jen zvolna a postupně, a dnes večer rozhodně dosáhnu finále. Příšerně se bojím... ani k tomu nepotřebuji žádné nadpřirozené zlo, úplně mi stačí to naše obyčejné, lidské...
Neuvěřitelný zážitek.
Dlouhý pochod byl pro mě opravdu dlouhý. Půjdu proti většině, ale mě to prostě nebavilo. Námět a myšlenka zajímavá to ano, ale chybělo mi vysvětlení PROČ?
Mrazivé a precizně "odkrokované". Pocity, které ve mně tato kniha probouzela, se nedají dostatečně výstižně popsat. Perfektní spisovatelská práce. Až Pochod mne přesvědčil, že mám Kingovy "bachmanovky" přece jen raději než jeho "klasiku".
Syrové dílo, které nijak moc nevysvětluje, ale rovnou jde na věc a popisuje bez okolků tuto příšernou reality show. King, jak už to je jeho zvykem, opět bravurdně popisuje lidskou psychologii jednotliivých postav dlouhého pochodu a člověk chtě nechtě k nim naváže vztah a po nějaké době už s nima doslova cítí každý nový puchýř a každou křeč v noze. Jedinou výtku bych měl k závěru knihy, který spíše tak vyplynul, to ale bohužel pociťuji u většiny Kinghových knih...
Málokdy mně chybí slova...tady ano. Tenhle King se popsat nedá. Tenhle se musí přečíst. A je fakt,že mě konec rozbrečel,možná k tomu dopomohl i můj čerstvě pos...život,možná,že jsme vlastně všichni na "dlouhém pochodu" a jenom si to neuvědomujeme....zatím....
Ta kniha se mi nelíbila. Ten příběh mě zanechal hnědě frustrovanou. Oslintal mi duši a pak jí ožvýkanou vyplivnul na zem. Bože, jak strašně moc se mi to nelíbilo! Tak strašně, že si to těch pět hvězd zaslouží, krucinál, i když k autorovi s mírnou hořkostí musím poznamenat, že "koně se přeci také střílejí"... Ale podruhé, podruhé už se na tu silnici nevrátím.
Běh o život se mi asi líbil více, ale tohle také nebylo vůbec špatné. Nikdy bych nevěřil, že budu jedním dechem číst příběh o stovce lidí co vlastně jenom jdou po silnici. Co mi tu chybělo byl podrobnější popis toho co vedlo k zavedení takové soutěže a celkově popis těchto "alternativních" Spojených států.
Pro mě jedno z nejlepších Kingových děl. Moc se mi líbí moment kdy klukům vlastně dojde, že tohle není žádná hra... A pak konec který ve mě nechal obrovskou díru. Jedna z mála knih ke které se vracím a doufám že třeba jednou skončí jinak... Smutná, napinavá, brutální nepředvídatelná. Tady je lepší nedělat si přátele, protože nakonec je to buď on a nebo vy....
Kniha by klidne mohla vychazet s Behem o zivot, jako dvojkniha. Tak odlisne a pritom i tak podobne.
Vlastne je to reality show, ve ktere je jen jeden vitez a jeden prezivsi. 100 borcu, co vyjdou a jdou a jdou a jdou... Stavaji se kamarady, ale i konkurenty. Prohra neexistuje. Krok zpatky taky ne. Jen smrt (99%) a vyhra (1%)
Klasický King. Při čtení jsem si připomněl, proč jsem jeho knihy přestal číst. Hodně se opakující témata a detailní popisy brutálních smrtí mi opravdu nesedly.
Úmorný pochod/súťaž sto mládencov, po ktorom môže prežiť len víťaz (aj to je otázne). Čitateľ sa počas neho len v náznakoch dozvie o víťazstve akejsi vojenskej chunty v USA, ktorá nespokojencov odvlieka neznámo kam. Pre ostatných usporadúva nezmyselnú súťaž, kde sa surovo odstreľujú tí, čo nedodržia pravidlá. Okolostojace masy nadšene aplaudujú, uzatvárajú sa stávky na víťaza. A účastníci pochodu odhaľujú svoje motívy a povahy. Stephen King pod pseudonymom sa rozhodol načrieť do temnej strany sveta, ako priznane odhaľuje v predslove.
(SPOILER) Už dlouho jsem nečetla tak špatnou knihu. Věc je o to horší, že se tváří jako dobrá kniha. Zhltnete ji na posezení. Dobrá, na tři posezení, ale stejně. Jenže uvnitř nenajdete žádný poživatelný příběh.
Jak už jsem zmínila, text je velmi čtivý, jako bonbónky obsahuje poetická přirovnání (tleskající hrom) či sem tam trefnou hlášku. I úvodní napínavá scéna dokonale vtáhne do stránek.
S psychologickým profilem postav je to už trošku slabší, Ray je tak mainstreamový člověk, že mu čtenář ani omylem nevěří důvod, proč se do takové blbosti nechal uvrtat. Nějaký posun či vývoj mi unikl, dokonce ani pád na duševní dno jsem nezaregistrovala. A zbytek chodců je zase (to už logicky) sbírka psychopatů a sociopatů, takže sympatie veškeré žádné.
Abych se držela hodnocení základních složek knihy, k dialogům nemám významnějších připomínek vyjma té související s dějem. Ve své podstatě jsou naprosto prázdné a bezobsažné. Postavy, sice zábavně a čtivě, ale přece jenom tlachají o ničem.
Nejhorší složkou pro mě – kromě pochopitelně naprosto nesmyslně pochmurného tématu – byl narativ. Prosím pěkně, našel někdo zápletku? Já ne. Na necelých třech stovkách stránek se jde, jde a jde… Jo, do toho jsou chodci pravidelně zabíjeni robotickými vojáky (ovšem se snubními prsteny na rukou, panečku!), ale těch krutých smrtí je tam tolik, že přestávají být emočně jakkoli zajímavé.
A jinak? Nic. Vzpoura proti režimu? Dobrá, to jsem přehnala, ale třeba útěk? Přepadení vojáků? Nějaká překvapivá figura mezi chodci, nevím, kyborg s neomezenou zásobou sil? Nebo třeba tragédie v Davu hyen, sledujících pochod smrti, způsobená účastníky? Vysvětlení Převratu, podrobnosti o záhadném Majorovi? Nic. Tenhle názor jde těžce proti většině, ale nemyslím si, že pouhé tragično stačí k dobré knize.
Jo a ten konec? Naprosté grandiózní zklamání. Nezodpovědět ani jednu otázku, která mi v průběhu čtení vytanula na mysli, jo, to je holt mistrovství.
Za mě rozhodně ne-e. Škoda času a nočních můr.