Palba do vlastních
Brian Wood
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135681/palba-do-vlastnich-135681.gif
4
36
36
„Válka ROZPOUTANÁ přímo tady, v týhle zemi? Ty ŠÍLENCI Z MILICÍ sice nabírali KAŽDÝHO, kdo jim přišel pod ruku – ale tak daleko to určitě zajít NEMOHLO… NĚKDO by tomu přece zabránil… NO ŽE JO?“ NEW YORK… též známý jako Země nikoho, se ocitl uprostřed druhé americké občanské války. Nezkušený fotoreportér Matty Roth je na místě a slouží jako osamělý hlas zdejších obyvatel zoufale zápasících o přežití uprostřed nejnebezpečnější válečné zóny celé planety. V příběhu PALBA DO VLASTNÍCH Roth nepříliš nadšeně souhlasí, že pro Liberty News uskuteční rozhovor s řadovým vojákem americké armády, který stojí před soudem obviněný z masakru uvnitř DMZ. Kdo mu vydal rozkaz? Jak vysoko v rámci velitelské struktury to sahá? Kdo je skutečně zodpovědný? Čím hlouběji Matty proniká, tím víc špíny nachází. Budete svědky vyprávění o vzniku DMZ z pohledu chlapce, který přišel ze Středozápadu a vkročil přímo do své nejhorší noční můry. Autor scénáře Brian Wood a výtvarník Riccardo Burchielli předkládají čtenářům DMZ hořký a upřímný zákulisní pohled na obě strany hrůz moderní války. I díky přispění hostujících výtvarníků Nathana Foxe, Viktora Kalvacheva a Kristiana Donaldsona je PALBA DO VLASTNÍCH dosud nejdrtivějším a nejvíce šokujícím dílem celé série.... celý text
Literatura světová Komiksy Válečné
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
Friendly Fire, 2010
více info...
Přidat komentář
Výborně nastíněné téma otázky viny za válečné činy. Nic není tak jasné, jak se může zdát a někdy těžko od stolu s odstupem času hodnotit, kdo je za co odpovědný. Pravdou pak může být to, o čem některá ze stran s pomocí médií dokáže přesvědčit veřejnost. Maty je v tomto díle spíše jen nezúčastněným pozorovatelem (naslouchačem), ale o to více realisticky vše vyznívá.
Brian Wood tentokrát připravil hrdinům skutečnou polízanici - nutnost nalézt viníka brutálního masakru civilistů, který je od prvního okamžiku naprosto odsouzeníhodný. Jenže brzy se ukáže, že realita umí být řádně nejednoznačná. Postupně tak sledujeme výpovědi jednotlivých protagonistů té či oné strany, abychom nakonec pochopili, že „pravda“ je pouhým pozlátkem pro unavené davy. Přetřít i setřít se dá velmi snadno. Záleží pouze na tom, jaký obrázek chtějí média aktuálně ukázat divákům.
DMZ je bezesporu nejzajímavější a nejoriginálnější komiksová série, co se k nám za posledních deset let dostala. Žánrově zcela mimo pulpové kategorie, naopak velmi chytré čtení, stejně jako syrově nekompromisní. Absence superhrdinské nadsázky přitom hraje do karet všem zapáleným aktivistům nebo konspiračním spekulantům, kteří mají jasný názor na válečnou mašinérii. Ovšem černobílé není nic, a válka už vůbec ne. Což mi na DMZetce imponuje nejvíc. Mistrovská práce a každé další album to jen a jen potvrzuje.
Čtvrté DMZ je o něco komplikovanější, než předchozí díly a příběh má větší psychologickou hloubku. Děj je trošku složitější na pochopení, než předchozí díly, což já nemám moc rád, ale stejně jsem z toho nadšený. Událost 204. dne je zajímavá jako mrazivá, i přesto, že se stala pouze na stránkách tohoto komiksu. Kresba jako vždy u DMZ skvělá, plný počet.
Skvěle napsaný (i nakreslený) pohled na dvě různé pravdy, kdy je ve finále jedno co kdo říká.
První dva díly tento sešit opět dohnat nedokázal, narozdíl od třetího si však rozhodně o něco málo polepšil. Narozdíl od Kapise mi hostující kreslíř vůbec nevadil, naopak to bylo takové krátkodobé, milé osvěžení. Na Burchielliho ovšem nemá nikdo.. :-)
Série se udržuje svůj standard se všemi plusy i mínusy, které jsme zmiňoval u předchozích dílů. Čte se to velmi dobře a baví mě to, to se musí nechat. Hostující kreslíři mi tentokráte nesedli vůbec, Burchielliho kresbu mám už s touto sérií tak spjatou, že mi tihle hosté dost rušili požitek ze čtení. Nebrat a doufám, že další díly budou pouze už pod taktovkou osvědčeného kreslíře.
Kritika a směřování mravního kárání tohoto dílu je zde zcela jasné a přímé, bez nějakých opletaček - když zkrátka libovolná armáda udělá nějakou "botu", tak primárně se zřekne jakékoliv odpovědnosti, pokud to neprojde, označí oběti za "teroristy", "ozbrojence" apod. (např. děti, které vedou ovce na pastvu nebo jdou do školy, ženy, které nesou vodu do rozbitých domů, pokojní demonstranti, svatební průvod apod.). Když se "bota" aká masakr nedej bože dostane před zraky veřejnosti, viníci jsou očištěni, dostanou maximálně symbolické tresty (ale za oponou metály), v nejhorším se rozcupuje nějaký moula, který by snad chtěl vynést pravdu. No a v takovém světě to žijeme, Brian Wood předkládá pěkně porcované dávky reality bezohledné vojensko-mediální lžimanipulace, která neváhá obětovat libovolný počet životů pro prosazení svých zájmů, které jsme dennodenními bezmocnými svědky. Díky za to a snad si lidé uvědomují, že tento komiks není pouhá fikce někde z budoucnosti, ale krutá realita dnešních dní, zabalená v líbivém kabátku.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Válečná zóna |
| 2011 | Tělo novináře |
| 2013 |  Skrytá válka |
| 2012 | Palba do vlastních |
| 2012 | Veřejné práce |
Po komiksové "Bombě" a "Strážcích" jsem se na pár hodin upoutal k této barevné jednohubce (nečetl jsem předchozí díly) a musím říct, že neurazila. Téma ani děj není nijak zvlášť složitý. Téma "válečných zločinů" a "viníků" ve válce samo o sobě vybízí k dějové lince, která je popsána v této knize a tím dílo vlastně nepřináší nic nového. Závěr díla nevyjímaje. Co mě osobně uchvátilo je atmosféra vykreslená nejen popisem Demilitarizované zóny, ale také ztvárněním prostředí rukou kreslířů.