Dnes jen o té prašivině

31.10.2022

Cenná publikace, která disponuje obsáhlým poznámkovým aparátem, takže si na ni může troufnout i neznalec Reynkova života a díla jako jsem já. // Informace o paní Tereze Sumové naleznete v doslovu. Napsal ho Aleš Palán (*1965) // Dávám pět hvězdiček a na ukázku opisuji dopis, který zde nese pořadové číslo šestnáct.

-------------------------------------------
V Petrkově 1. ledna 1959

Milá Terezko,
nechtěj příliš vědět, kdybychom všecko věděli, nebylo by už víry. Víra je základem naděje a lásky – co by nás potom těšilo? Jsme-li z ráje na čas vyhnáni, není tím řečeno, že ráj už není. I když nevidíme do sebe ani na cestu, světlo je a ukáže se. Je psáno, že trpělivost chudých nezahyne na věky. Tohle si připomínám, a pomáhá to. Zkus to také. Nésti kříž není žádná zábava, ale je to vždy lepší než nenést nic nebo jen napité útroby a bát se smrti, jak to dělá většina těch, které dnes potkáváme. Je-li někomu víra k smíchu, je mu k smíchu vše, i vlastní zoufalství, ať už zjevné, nebo zatím latentní. Kdo se přestal modlit, stará se o to, jak by čeho užil, je brzy hotov a zbývá mu již jen posměch nebo tupost životní mechanisace či automatisace.
Tvůj dopis mám rád, je statečný, i ta báseň na poslední stránce. Také jsem takové věci polykal, a polykám. Nedivím se, ale rád bych pomohl. Věř, že všecko dobré roste z víry. Krása, touha, pokoj. Pokoj máme stíhat, jak radí svatý Petr. A kameny ze srdce házet do lůna Hospodinova. Aby se neutopilo v krvi.
Tak, sursum corda do nového roku a ještě milou vzpomínku.

B. R.

Tu Janu (Horákovou) pozdravuj. Je od ní pěkné, že se za Tebou vrací. Ta „nešikovná“ slova jsou jistě lepší než jiná. Máme „lámat vaz výmluvnosti“, jak opět povídá svatý Petr.