Dnes jen o té prašivině přehled
Bohuslav Reynek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12055/bmid_dnes-jen-o-te-prasivine-yIq-12055.jpg
5
6
6
Kniha přináší nikdy nezveřejněný soubor dopisů, které psal Bohuslav Reynek v letech 1951–1970 Tereze Sumové, vnučce Leona Bloye a pozdější ženě Antonína Suma, tajemníka Jana Masaryka. Korespondence dává nahlédnout nejen do vřelého přátelského vztahu stárnoucího grafika a básníka k mladé, životem těžce zkoušené dívce, ale především nabízí čtenáři vhled do zvláštního a jedinečného milieu Reynkova petrkovského sídla, v němž se katolický básník snažil i ve ztížených podmínkách reálného socialismu pěstovat v šedivém běhu všedních dnů svébytné umění vyrůstající z lásky k člověku a pokory před Bohem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dnes jen o té prašivině. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dnes jen o té prašivině v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2002 |  Odlet vlaštovek |
| 2009 | Básnické spisy |
| 2006 |  Rty a zuby |
| 1924 | Had na sněhu |
| 1969 | Podzimní motýli / Sníh na zápraží / Mráz v okně |
Cenná publikace, která disponuje obsáhlým poznámkovým aparátem, takže si na ni může troufnout i neznalec Reynkova života a díla jako jsem já. // Informace o paní Tereze Sumové naleznete v doslovu. Napsal ho Aleš Palán (*1965) // Dávám pět hvězdiček a na ukázku opisuji dopis, který zde nese pořadové číslo šestnáct.
-------------------------------------------
V Petrkově 1. ledna 1959
Milá Terezko,
nechtěj příliš vědět, kdybychom všecko věděli, nebylo by už víry. Víra je základem naděje a lásky – co by nás potom těšilo? Jsme-li z ráje na čas vyhnáni, není tím řečeno, že ráj už není. I když nevidíme do sebe ani na cestu, světlo je a ukáže se. Je psáno, že trpělivost chudých nezahyne na věky. Tohle si připomínám, a pomáhá to. Zkus to také. Nésti kříž není žádná zábava, ale je to vždy lepší než nenést nic nebo jen napité útroby a bát se smrti, jak to dělá většina těch, které dnes potkáváme. Je-li někomu víra k smíchu, je mu k smíchu vše, i vlastní zoufalství, ať už zjevné, nebo zatím latentní. Kdo se přestal modlit, stará se o to, jak by čeho užil, je brzy hotov a zbývá mu již jen posměch nebo tupost životní mechanisace či automatisace.
Tvůj dopis mám rád, je statečný, i ta báseň na poslední stránce. Také jsem takové věci polykal, a polykám. Nedivím se, ale rád bych pomohl. Věř, že všecko dobré roste z víry. Krása, touha, pokoj. Pokoj máme stíhat, jak radí svatý Petr. A kameny ze srdce házet do lůna Hospodinova. Aby se neutopilo v krvi.
Tak, sursum corda do nového roku a ještě milou vzpomínku.
B. R.
Tu Janu (Horákovou) pozdravuj. Je od ní pěkné, že se za Tebou vrací. Ta „nešikovná“ slova jsou jistě lepší než jiná. Máme „lámat vaz výmluvnosti“, jak opět povídá svatý Petr.