Dneska už se tomu směju
Adina Mandlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263455/bmid_dneska-uz-se-tomu-smeju-1ES-263455.jpg
4
617
617
Druhé, rozšířené a upravené vydání vzpomínek slavné herečky Adiny Mandlové. Do světa filmu bývalou manekýnku a fotomodelku Adinu Mandlovou uvedl Hugo Haas, který byl jistou dobu jejím intimním přítelem. Zprvu byla obsazována do rolí mondén a zhýčkaných slečen, postupně se vypracovala v dobrou představitelku charakterních rolí. Její herectví vyniklo ve filmech O. Vávry (Panenství, Cech panen kutnohorských, Kouzelný dům), M. Friče (Kristián, Okouzlená, Těžký život dobrodruha, Katakomby, Hotel Modrá hvězda). Velký ohlas získala za roli bardámy Kiki ve filmu Františka Čápa Noční motýl (1941). V roce 1942 přijala nabídku hrát v německém filmu s populárním Heinzem Rühmannem (Ich vertraue dir meine Frau). V Berlíně se stýkala s umělci a také nacistickými prominenty včetně Goebbelse. Současně se v Čechách šířila fáma, že je milenkou K. H. Franka. Již od roku 1939 zkoušela Mandlová štěstí i jako divadelní herečka (Divadlo Na poříčí, Uranie). V roce 1943 využila svých styků s Němci při jednání o znovuotevření Vinohradského divadla, obsazeného německými filmaři. Hrála zde především Nevlastní dceru v Pirandellově komedii Šest postav hledá autora, a svou dráhu české divadelní herečky zakončila v roce 1944 titulní rolí Schillerovy Marie Stuartovny. Poté nacisté divadla uzavřeli. Hned v květnu 1945 byla Mandlová zatčena revolučními gardisty a vyšetřována za kolaboraci s Němci, ale nakonec byla bez soudu propuštěna. Ještě před rokem 1948 získala sňatkem britské státní občanství a odešla do Velké Británie. Na rozdíl od Lídy Baarové se jí nepodařil návrat k filmu. Začátkem 60. let se poprvé vrátila na krátký čas do Československa. V roce 1966 s ní jednalo vedení Hudebního divadla v Karlíně o hostování v titulní roli muzikálu Hello, Dolly!, ale ačkoliv přijela do Prahy a začala v divadle zkoušet, z hostování na zásah komunistických orgánů - ale i díky opozici některých hereček - sešlo. Mandlová se pak stáhla do soukromí a usadila se na Maltě. Sepsala vzpomínky Dneska už se tomu směju, které nakladatelství XYZ vydalo v rozšířené a upravené podobě. Tento dokument vypovídá nejen o ní, ale i o době, o hereckém prostředí a povaze národa. Publikace je doplněna mnoha nikdy nepublikovanými obrazovými materiály.... celý text
Přidat komentář
Čtivě napsané. Byla velmi krásná žena a dobrá herečka. Prožila spoustu negativních zážitků. Pomluvy, perzekuce, nemohla hrát, nemoci. Pravda je, že svatá rozhodně nebyla. Žila bohémským životem, večírky, pitky, spousta milenců. Hodně můžu využívala a oni využívali ji a mnohdy ji i zradili. Krásná doba první republiky zase tak krásná rozhodně nebyla, druhá světová válka a komunismus beze sporu taky ne. Prožila bouřlivý život v bouřlivých dobách. Alespoň konec života měla klidný a více méně šťastný.
S memoáry/biografiemi mám trochu problém, protože si všímám, že v nich jsou postavy vylíčeny často jednovrstveně: Buď je máte vidět v ryze pozitivním světle, nebo naopak v tom negativním. Tato kniha (jak už odráží počet hvězd) je dle mého velmi dobrá v tom, že A. Mandlová je v ní velmi upřímná a tím pádem dovoluje čtenáři svobodnou interpretaci. Sice jsem během čtení určitých částí měl dojem, že autorka přibarvovala, někdy mi určité chvíle nedávaly logiku (tím, že v nich něco chybělo), ale ve výsledku jsem velmi spokojený. Musím se přiznat, že jsem žádný film a A. Mandlovou neviděl a příliš jsem o ní jako o osobnosti nevěděl. Zaujala mě nejvíce svým smyslem pro humor. Její osobnost byla velmi komplexní: Cenil jsem si toho, jak reagovala na události druhé světové války a komunistického režimu v Československu, ale zároveň jsem nebyl schopen zcela pochopit určité její chování, například co se střídání partnerů týče. Její život byl velmi zajímavý a dost kontrastní, je skoro neuvěřitelné, co jeden člověk za život prožil. Rád bych se ke knize někdy vrátil, bylo to opravdu příjemné čtení - snad bych se konečně mohl podívat na nějaký film, kde hrála! :)
Četla jsem, protože mám ráda filmy, a z knihy vzpomínek jsem se mohla něco dovědět, jak o nich, tak o tehdejších osobnostech s filmem spojených. Ale díky, nebo kvůli, osobnosti A. Mandlové jsou informace spíš bulvární. Jako by se nějak zlobila, nebo třeba i trochu mstila.
Upřímně řečeno, nebýt Adina moje příbuzná, čímžto pádem jsou popisované události součástí historie mé rodiny, nečetl bych to, resp. po rozečtení brzy odložil. Na jedné straně Adina promlouvá otevřeně, místy až vulgárně, o svém intimním životě, na druhé straně mi přijde, že často zásadně postrádá hlubší sebereflexi a klouže po povrchu událostí svého života. Na jedné straně nepochybně měla určitý charakter, svůj názor, za kterým si stála a který byla schopná říct otevřeně komukoli, na druhé straně se stejně nepochybně dokázala fantasticky přetvařovat a manipulovat s muži, aby si zajistila svou materiální existenci. Byla to extrémně rozporuplná bytost, která se dokázala zachovat velmi altruisticky, dobrosrdečně i odvážně, ale stejně tak v jiném kontextu i velmi bezohledně, cynicky a vypočítavě. (Až mě děsí, nakolik se v tom poznávám.) Kniha by byla mnohem zajímavější, kdyby namísto nekonečného výčtu příhod, intrik, flámů, vztahů a sexuálních dobrodružství se více zaměřila právě na tu psychologickou stránku, na analýzu svého života více zevnitř, více do hloubky. Podle knihy se zdá, že až opravdu ve stáří se Adině podařilo "navázat lepší vztah se sebou samou", lépe sama sobě porozumět a přehodnotit svůj život. Ovšem, lepší než nikdy. Nelze však upřít obecnou platnost její výpovědi o malosti "obyčejných českých lidí", kteří jsou vždy připraveni vylít si svou nenávist k sobě na někom, kdo na rozdíl od nich, navzdory všem svým nedostatkům, v životě něco dokázal. V tomto ohledu je to zajímavá a bohužel smutná výpověď o naší společnosti.
Naivní, provokativní, sarkastické, vtipné a krásné jako sama Adina. Život v tehdejší vyšší společnosti může působit z našeho dnešního pohledu zdánlivě dokonale, přesto musel být v mnoha ohledech nesmírně náročný. Autentičnost celého vyprávění nás nechává věřit, že každá vzpomínka, ať už bolestná či veselá, má v našem životě své místo a přispívá k tomu, kdo jsme.
Výborné, četla jsem to jako knihu a poslechla si i zkrácenou verzi v rozhlase. Moc mě dojímá její styl psaní i přemýšlení. Ten její odstup a lehkost s níž pokojně dožila a zbytečně se netrápila. Krásná kniha, opravdu.
Poslech audioknihy na ČRo.
Velmi cením s jakou otevřeností je kniha napsána. Adina se toho nebojí a vše sděluje bez příkras, ať už o mužích, alkoholu nebo mejdanech. Rozhodně knihu nehodnotím na základě toho jakým byla Adina člověkem, to mi nepřísluší. Knihu nominuji na povinnou četbu pro všechny milovníky drbů :) .
Přečetla jsem knihu i poslechla audio skvěle načtené Simonou Pekovou.
Adina se s ničím moc nepárala, hlavně s muži. Komunisti s ní zatočili, ale vždycky si nějak poradila a zachovala si svou důstojnost, humor i sarkasmus, který mi na ní byl vždycky sympatičtější než vzdychání některých jejích kolegyň.
Audio
Tohle bylo skvělé. Určitě to povznesla práce Simony Pekové. Adina byla číslo, ale i dáma a paní herečka. No a o tom jak se my Češi občas chováme není potřeba se vyjadřovat.
Poslechla jsem jako audioknihu a moc se mi líbila. Asi to bylo i vlivem skvělého přednesu Simony Pekové. Velice zajímavá sonda do tehdejší doby očima slavné herečky.
Poslouchala jsem jako audio knihu. V tištěné formě bych to asi nedala. Celý její příběh na mě působil jako: Svatá dala a nevěděla komu
Pěkně sepsané vzpomínky. Prožila si pestrý a bouřlivý život. Rozhodně nebyl ani lehkej. Zažila krásné ale i zlé období, které si ani nezasloužila. Nebyla zrovna skromná a ctnostná. Jedno ale byla určitě. Skvělá herečka a krásná dáma.
Adina Mandlová rozhodně nebyla výkvět všech ctností. Proplouvá životem s heslem "carpe diem". Nesnáší nudu a k lepšímu životu využívá své přitažlivosti pro muže. No a když už se ji přestanou hodit, odkopne je.
Protože se pohybuje i mezi nacistickými pohlaváry, upadne v podezření, že je milenkou K. H. Franka. Adina to popírá, ale přesto na to po válce doplatí. Je pravděpodobné, že za tím je opravdu tehdejší bulvár. Ale když se Adina trochu otřepe, zase si jede po své linii. Další svatby, další milenci nebo manželé, další domovy po celé Evropě.
Rozhodně to nebyla nudná biografie. Kromě podrobného líčení pestrého života Adiny jsme se občas dozvěděli i střípky ze života jiných herců a hereček té doby.
Osvěžující přístup, snaha o upřímnost a absence patosu. Zaujal mě popis dětství a mladí autorky, kdy se již zjevně projevila její výrazná osobnost. Notná dávka cynismus dodává knize šťávu a umožnila v té době přežít, aniž by se člověk úplně zbláznil. Adina asi byla sebestředná a měla hvězdné manýry, ale na druhou stranu, kdo by na jejím místě neměl. Moje srdcovka.
Životopis přední prvorepublikové herečky sepsaný vlastní rukou a komentovaný vlastními názory na jednotlivé životní situace a etapy jejího života. Bez obalu, bez servítku a o všem možném. Na jejím životním příběhu je možno ukázat, že i slavní lidé mají slavná období, kdy jsou na vrcholu a těžká období zkoušek, co vydrží.
Skvělé memoáry! Doporučuji všem! Chápu, že některé z autorů předchozích poznámek může iritovat sebevědomí, se kterým paní Mandlová píše, jak z ní byli "všichni" nadšeni apod., ale to beru jako takovou rétorickou figuru, to beru jako zevšeobecnění. Jisté je, že Adina Mandlová patřila mezi tři-čtyři nejvýraznější meziválečné filmové herečky, takže na suverénní vzpomínky na "hvězdný prach" má určitě nárok.
Co na knize oceňuji nejvíc, je naprostá otevřenost, upřímnost a sebekritičnost. Ten rozjívený, razantní a mírně "velkohubý" styl zcela odpovídá tomu, že to byla extrovertní žena, která si dokázala vždy nějak poradit, a to i v těch nejtěžších situacích. Je to kniha přiznání - těch přiznání je tam stovka, od milenců, sexuálních pocitů, vlastní selhání, špatná rozhodnutí, pocity viny, marnost ze snažení v emigraci....je toho na jeden život až až. Původně jsem si myslel, že to napsal Škvorecký podle jejího vyprávění - zarazilo mě totiž, jak výborným stylem to je formulováno. Sám Škvorecký ale v závěru píše, že ji to nakonec nechal napsat samotnou, aby byl text co nejautentičtější. Tak to se skutečně povedlo a podle mě to jsou jedny z nejotevřenějších memoárů herce/herečky, jaké jsem kdy četl. Všechny ty historky, které Adina líčí z kulturního prostředí první republiky, jsou neotřelým světlem, vrženým na tuto tehdejší elitu, a naprosto zoufalé pokusy se prosadit v emigraci jsou zase osvětlením faktu, že ani kontakty v nové zemi nemusí pomoci, a že někdy je nutno třeba svoji kariéru zcela změnit. Obdivuju, jaký nadhled si paní Adina zachovala, když po tom všem se ještě dokáže tomu všemu, co prožila, zasmát.
Adina Mandlová je jednou z mála hereček, která vytvářela osobitý a podmanivý typ ženství. z knížky jsem získala hodně informací, jak o útlém dětství herečky / My heart belongs to daddy /, dospívání, profesi, odchodu do zahraničí a na sklonku života návratu do vlasti. Text doprovází množství fotografií.Kniha je autentická, čte se jako dokument, který vypráví nejen o Adině, ale také vypovídá o době, hereckém prostředí, povaze národa. Adina byla prostě naše prvorepubliková stálice. Kniha se mi velice dobře četla.
“Často si myslím, že kdybych byla dělala celý život pravý opak toho, co mi radili moji milenci, byla bych na tom bývala mnohem líp.“
Na knize se mi líbí zejména autentičnost. Jednotlivé části života jsou popsané bez zbytečných příkras. Ráda se ke knížce v budoucnu opětovně vrátím.
Štítky knihy
životopisy, biografie ženy paměti, memoáry vzpomínky kolaborace film za první republiky a protektorátu herečky české herečky Adina Mandlová, 1910-1991
Měla ráda chlapy. Měla zajímavej a nelehkej život a myslím, že musela být fajn člověk.