Do boje, lásko, leť

18.12.2019

Tolik zoufalství na jednom místě... Víme, jak vše dopadlo, proto člověka doslova skličovalo číst o tolikerém utrpení, které musel Jiří Wolker ve své nemoci a nejasné diagnóze prožívat. Z dopisů jde cítit, že měl svou milou velmi rád, velmi ji toužil vidět a že se opravdu trápil - nemocí, vzdáleností, nejistou budoucností. Občas mě nemohl opustit dojem, že je, snad v důsledku těžké nemoci, psychicky rozhozený, nadmíru žárlivý až vztahovačný a uštěpačný. Budiž mu odpuštěno s ohledem na jeho vážnou nemoc, těžce zkoušené rané mládí a zřejmě ne zcela nadšeně opětovanou lásku. Škoda, že se neuchovaly Mariiny dopisy, měla jsem chvílemi dojem, že má leckdy Jiřího "na háku" - ale tento dojem jsem získala z jednostranné konverzace umírajícího člověka. Také by mě moc zajímalo, co by na to Jiří Wolker pravil, kdyby věděl, že tyto jeho řádky jednou budou veřejně představeny světu. Ač bolestivé dopisy, přesto cenné.

05.02.2016

"Milá, tento dopis jmenuji "předčasným", neboť nebývá mým zvykem, abych psal druhý dopis dříve, než dostanu odpověď na dopis první. Je to vlastně také neslušnost. Promluvím-li k někomu a neodpoví-li mi hned a určitě, svědčí to přece o tom, že dotyčný nemá chuti mě poslouchati a že jej obtěžuji. Žel, musím Vás obtěžovati, ale promiňte, vina toho neleží ve mně."

Dopisy v knize byly vážně zajímavé. Díky nim lze poznat alespoň z části Wolkerovu povahu. Opravdu se mi zalíbila jeho poezie i zamilované dopisy. Ačkoli si v mnohých částech své korespondence naříká na nedostatek zájmu ze strany své milé, dokázal to leckdy podat i vtipných způsobem, takže jsem se vůbec nenudila a často se smála slovním spojením a obratům. To, jak plánoval všelijaké "povyraženíčko", které by se svou milou chtěl prožít, ačkoli mu nebylo - podle jeho slov - dvakrát nejlépe, mi přišlo tak rozpustile kouzelné, že jsem se mnohokrát pobaveně uculovala. Myslím, že kdyby nezemřel tak mlád, dostalo by se nám od něho ještě spoustu výtečných děl.