Do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398409/bmid_do-divociny-uEu-398409.jpg
4
901
901
V apríli roku 1992 sa mladý muž zo zámožnej rodiny východného pobrežia Spojených štátov vydal stopovať na Aljašku, aby sám putoval divočinou na sever od vrchu Denali (starší názov Mount McKinley). O štyri mesiace našla skupina lovcov lososov jeho rozkladajúce sa telo. Volal sa Christopher Johnson McCandless. Vyrastal na bohatom predmestí Washingtonu D.C., dosahoval výborné študijné výsledky a bol vynikajúci športovec. Ihneď po ukončení štúdia na Emoryho univerzite, samozrejme s vyznamenaním, sa v lete roku 1990 vyparil. Zmenil si meno, dvadsaťštyritisícový zostatok svojho účtu daroval na charitu, zanechal svoje auto a väčšinu svojho majetku a spálil hotovosť, ktorú mal v peňaženke. Začal nový život na okraji spoločnosti, túlal sa po Severnej Amerike a hľadal silný, nadzmyslový zážitok. Jeho rodina ani len netušila, kde je a kým sa stal, až kým sa jeho pozostatky nenašli na Aljaške. Bol to horlivý mladý muž s poriadnou dávkou tvrdohlavého idealizmu, ktorý sa nezlučoval s dnešným moderným spôsobom života. Uchvátila ho tvorba Leva Nikolajeviča Tolstého. Obdivoval, ako tento velikán dokázal zanechať život v blahobyte a túlať sa medzi chudobnými. Počas štúdia na vysokej škole začal napodobňovať Tolstého asketizmus do takej miery, ktorá jeho blízkych najprv šokovala, no neskôr znepokojovala. Keď sa vybral do divočiny na Aljašku, nemal klamné ilúzie, že vstupuje do krajiny hojnosti a prosperity. Hľadal nebezpečenstvo, náročné situácie a Tolstého sebazapieranie. Našiel presne to, čo si želal. Životnú skúšku, ktorá trvala šestnásť týždňov, McCandless takmer zvládol. Nebyť jednej či dvoch zdanlivo nepatrných chýb, vykročil by z divočiny v auguste 1992 rovnako nepozorovane, ako keď do nej v apríli vkročil. Tieto omyly mu však boli osudné a jeho meno sa dostalo na titulnú stránku bulváru. Jeho bezradnú rodinu zachvátil žiaľ z krutej a bolestivej lásky. Chrisov životný príbeh prekvapivo zasiahol mnohých. Niektorí obdivovali jeho odvahu a ušľachtilé ideály; iní nesúhlasne tvrdili, že to bol len ľahostajný hlupák, blázon či narcista, ktorý doplatil na svoju aroganciu a nevedomosť a nezaslúžil si pozornosť médií.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2018 , Citadella (SK)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Četla jsem po zhlédnutí filmu. Ta omáčka okolo Chrisova příběhu mě moc nebavila, ale jinak to bylo skvělé inspirativní počtení.
Knížka na mě nezapůsobila tolik, kolik bych si byl býval přál, ale i tak je příběh Supertrampa (promiň, Chrisi, ale ta přezdívka byla supertrapná :-) inspirativní, alespoň v tom, že by se měl každej z nás někdy zastavit a popřemýšlet si, co je a co není v životě relevantní. A jsem dalek toho McCandlesse jakkoliv soudit nebo kritizovat, byť asi sotva přemýšlel o tom, že tady nechá minimálně tři zdrchané duše... A Krakaureovi plus za to, že do Chrisova příběhu zapracoval i podobné storky od dobrodruhů, co podobnou cestu podnikli před ním, navíc přímo Krakauerův příběh patřil vůbec k tomu nejlepšímu z knížky.
Pět hvězd za to, jak to autor pojal a jak mě vedl. Přestože nešlo o příběh, četla jsem se zaujetím a podléhala postupně více pocitům a mnoha hodnocením hlavní postavy. Koketování se sebevraždou, naivní bláznovství, necitlivost vůči rodičům a sobectví, falešná romantika,… Nakonec jsem zakotvila - díky autorovi - na „hledání opravdovosti“; ničím se s hrdinou neztotožňuji a modlím se, aby moji blízcí volili při hledání smyslu života jiné, bezpečnější cesty. Napsané je to ale výborně.
Zajímavé čtení o člověku ,který hledal smysl života v samotě s přírodou. Forma jakou je kniha napsaná mě moc nesedla ,ale přesto jsem rád , že jsem si ji přečetl. Film jsem neviděl.
Kniha, na kterou jsem dejme tomu čekal několik let, abych si ji přečetl. Film byl jasný kult. A zde je nutno říci, že se opět díváme na endemický případ toho, kdy je film lepší než kniha. Ale to je docela logické. Ve filmu jsme Chrisovi neustále za zadkem a snažíme se chápat jeho myšlenky a postoje. Soucítíme s ním a milujeme ho. Zde jsme v patách Krakauerovi, což není na škodu. Za knihou je strašná tuna práce, kterou musíme plně docenit, jelikož díky ní dost detailně víme vše, jako ze životopisu. Jediné, co skoro balancovalo na hraně průměru byli nudné vyplňovací pasáže s jinými dobrodruhy, což je věc, která člověka moc nezajímá. Zároveň plný počet nelze dát i jelikož to opravdu není film, takže tím stylem to tolik nesedělo. Nemůžeme čekat beletrii, ale tím pádem ani ne stejný pocit jako z filmu. Hlavně ke knize není úžasný soundtrack Veddera. Nic to nemění na tom, že toto bylo skvělé si přečíst a vlastně i znovuprožít. I když trochu v chaotičtějším duchu dějové linky.
Kniha mne velice zasáhla. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou díky čtenářské výzvě- jinak bychom se nepotkaly. Výborně zpracované putování po stopách a duši Chrise McCandlesse od J. Krakauera, které mne přimělo zamyslet se nad tímto mladíkem a jeho světem, ale také nad nepochopitelnými útoky proti člověku, krerý nikomu neublížil - jenom byl jiný a potřeboval si prožít část svého života po svém...
Už dlhú dobu ma žiadna kniha takto nenadchla. Chris nás môže svojou veľkou aljašskou odyseou naučiť veľa o hľadaní samého seba, svojho miesta na tomto svete a v spoločnosti. Či ho oslavujete alebo zatracujete stojí táto kniha o prečítanie. 5/5
Příběh o lidské touze po riziku, volnosti a čistém životě v souladu s přírodou.
Mladý dobrodruh Christopher J. McCandless (přezdívaný Alex Supertramp) se v duben 1992 vydal stopem na Aljašku. Poblíž městečka Healy se nechal vysadit a zamířil pěšky do divočiny severně od hory Denali. Usídlil se v opuštěném autobuse na stezce Stampede, poblíž řeky Sushana a chtěl žít několik měsíců jenom z toho, co mu poskytne příroda. Na konci putování ho však čekala smrt.
Před lety jsem viděla výborný film Seana Penna a nyní došlo díky Čtenářské výzvě i na knihu.
Kniha mapuje celé McCandlessovo putování po Severní Americe, dává slovo lidem, s nimiž se setkal, cituje jeho deník, dopisy či podtrhaná místa v knihách. Hledá mladíkovy motivy i důvody jeho selhání.
Po dočtení poslední kapitoly mi bylo neskutečně smutno. Našla jsem si na internetu onu poslední fotku, kde se Chris loučí se světem.. a dlouho se na ni dívala.
„Nesdílené štěstí štěstím není.“
Velmi zajímavé čtení. Na jednu stranu ho obdivuji, na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že se jeho smrti dalo předejít. Ať tak či tak, zažil toho za svůj krátký život více, než kdy zažiju já. A vlastně mu i docela závidím. Jen tak se sebrat, žít v souladu s přírodou, objevovat nová zákoutí a přátelství. Chris si šel za svým snem a za to má můj obdiv. Jen je škoda, že jsme se o jeho příběhu nemohli dozvědět přímo od něj. 4/5
Vlastně jsem z knihy trochu zklamaná.. o aljašském putování je v celé knize pouhých cca 30 stran a já měla očekávání mnohem vyšší.. ale příběh samozřejmě velmi drsný..
Přečetl jsem publikaci s velkým zájmem, popis cesty na Aljašku podáno srozumitelně, včetně všech příbuzných zemí nebo oblastí, i dnes existují cestovatelé cestou necestou, většinou v autech, motocyklech a jiných prostředcích, v tomto případě mladý dobrodruh šel pěšky a přispěním autostopu, ohromně poučné.
Krakauerem sepsané skutečnosti o známém příběhu mladíka, který odešel do divočiny hledat sebepoznání, ale místo toho nalezl smrt. Do divočiny na Aljašku vyrazil s naivními představami a s minimem zkušeností. Divočinu nelze podceňovat, zvláště při odloučném pobytu hluboko v ní. Škoda jeho mladého života...
Knihu jsem četla letos v létě během mého stopovacího výletu Evropou, a tak mi dokonale sedla do mého aktuálního rozpoložení. Skvělá kniha pro všechny dobrodružné duše, milovníky přírody a hor. Je to kniha, která vás chápe, ale zároveň vám připomene, že i při tom největším dobrodružství je třeba zachytit alespoň malé stéblo reality, abychom se od ní neodpoutali úplně. Život totiž přece jen máme jenom jeden a jak Chris pozdě pochopil, jen sdílené štěstí je skutečné.
Když jsem v knižní budce narazila na titul Info the Wild honosící se velkým nápisem BESTSELLER, chtěla jsem už knihu odložit. Pak mě ale zaujalo to, že autorem je Jon Krakauer, kterého jsem doposud znala jako novináře/dobrodruha a především pak člena epického výstupu na Mt. Everest z roku 96, a dala jsem knize šanci, čehož nelituji.
Na rozdíl od filmu, který na můj vkus až kýčovitě romantizuje příběh Chrise McCandellese, tady máme literaturu faktu.
Jon Krakauer popisuje svojí anabázi od chvíle kdy napsal článek o mrtvém mladíkovi nalezeném uprostřed divočiny na Aljašce, přes vodítka, která sledoval, aby se dopátral Chrisovy identity, až po návštěvu místa skonu s Chrisovými rodiči, přičemž čerpá z rozhovorů s lidmi, kteří Chrise poznali jako Alexe Supertrampa, dopisů od čtenářů prohlašující Chrise za naivního hlupáka, textů z Chrisova deníku a informací z fotek na nevyvolaném filmu. Vše pak prokládá historickými a zeměpisnými fakty, čímž uvádí příběh do širšího kontextu.
Díky tomu, že jako správný novinář v příběhu vrství informace na sebe tak, jak je po dobu několika let získával, je příběh napínavý až do konce.
Za mě příjemné překvapení.
PS: ti čtenáři, kteří si stěžují, že je kniha zklamala, protože neodpovídala filmu, by si měli uvědomit, že film byl z části fikce, aby dramaturgicky fungoval. Napadá mě příměr; přečíst si historickou knihu o Titaniku a být zklamaný, že v ní chybí Jack a Rose.
- Cestopisná kniha o putování 22-letého kontroverzního dobrodruha po USA, jehož cílem bylo doputovat až na Aljašku, tedy do odlehlé, krásné, ale nehostinné divočiny a nějakou dobu zde žít pouze z toho, co poskytne příroda. Přecenil své možnosti, nevybaven a nepřipraven tady v nevhodné roční době podlehl mladické lehkovážnosti, touze po nebezpečí a snaze něco dokázat, patrně překonat sám sebe a vyrovnat se s něčím. Motivace měl ještě říznuté nějakou osobitou spiritualitou, jejíž smysl jsem upřímně řečeno úplně nepochopila. Kniha nebyla nepřínosná, i když se rozhodně neřadím mezi jeho obdivovatele, podle mě to byl podivínský, poněkud rozháraný naiva, který žil paradoxně, v mnohém si odporoval a minimálně ke své rodině se zachoval bezohledně. Ano, pro někoho byl jistě charismatický, což dosvědčuje množství lidí, které uměl během krátké doby oslovit. Uměl se začlenit mezi tuláky, oslnit projíždějícího vesničana nebo třeba zaujmout starce, který přišel o syna. V civilizaci mezi běžnými městskými lidmi si už jeho dlouhodobé začlenění se do společnosti neumím představit. Ponechal svůj život náhodě a ta si v divočině, bez dobrých, rozumných a zkušených lidí, kteří mu během cesty výrazně pomáhali, vybrala svojí daň.
- Přiznám se, že nemám velké pochopení pro americké sklony udělat hrdinu (filmu nebo knihy) snad z každého, kdo třeba jen tragicky zemře a vystavit z domněnek o něm a jeho životě pochybný kult. Omlouvám se za svá tvrdší slova, ale sebevědomí, sebestředný, nesmyslně umíněný a osobitý hrdina, který je vychvalován za svojí nadprůměrnou inteligenci, mě svojí nepokorou a nedomyšleností trochu iritoval.
- Bývalá nadřízená z McDonald's nám mnohými oslavovaného hrdinu ukazuje v jiném světle: „Nezapalovalo mu to. Nedocházelo mu, proč by si měl ve špičce s vařením pospíšit nebo proč se má mýt aby nezapáchal. Nechtěl na svém tempu nic měnit. Pohyboval se ve vlastním světě. Všichni jsme si mysleli, že mu v hlavě chybí nějaké to kolečko. Měl dost komplexů. Vypadal jako kluk, který něco hledá, ale neví co. Na Aljašce chtěl najít to něco, co hledá, ať už je to cokoli.“
- Každopádně to byla přínosná kniha. Pro lidi, kteří o podobném putování přírodou uvažují, to může přinést důležité poznatky. Je skvělé splnit si svůj sen. Je třeba přitom odhadnout své možnosti. Uvědomit si, že když dva dělají totéž, není to totéž (to, co by zvládnul zkušený místní lovec, může druhého stát život). Někdy je přežití v divočině víc dílem náhody než vlastních schopností.
- Uvítala jsem životní příběhy jiných, jemu podobných tuláků a vylíčení jejich dobrodružství.
- CITACE:
- „Narodil se do špatného století. Hledal více dobrodružství a volnosti, než současná společnost lidem poskytuje.“
- „Nouzí netrpím. To, jak žiju, jsem si vybral sám.“
- „Neodrazovalo ho fyzické nepohodlí, dokonce ho vítal.“ Potěšení ze strádání…
- „Hory jsou jen velice špatným útočištěm pro sny.“
- „Když mu došlo, jak se věci mají, bylo už příliš pozdě, aby s tím něco dělal.“
- „Nesdílené štěstí štěstím není.“
Inspirativní čtení, mezi osmi nejoblíbenějšími cestopisy právem. Na dětské okouzlení Londonem si vzpomínám - i na období, kdy se v televizi objevilo několik seriálů z aljašské pustiny. Vzpomínám si i na období, kdy jsem měla silnou potřebu ohledávat hranice své postuniverzitní nezávislosti. Nedorazila jsem tak daleko jako Alex - a i když část mého vědomí tvrdí, že je to dobře, někdy se objeví pochybnost. A ne - o touze po smrti to fakt není. Touha ztratit se v divočině má možná stejné kořeny, ale... /zbytek příspěvku smazala divoká voda/
Pokud opovrhujete vším co máte (sociální zázemí a možností světa), máte svůj sen a jste tvrdohlavější než beran, jdete za ním. Stejně jako ChM. Když dosáhnete svého snu, dosáhnete svého osvícení. Nyní můžete položit oba světy na misky vah svého já a rozhodnout se, co je vám bližší. A toho přesně dosáhl ChM. I s jasným vybalancováním co chce od života dál. Bohužel, to už nestihl.
Jak jsem rád, že jsem už starší a toto vábení útěku do divočiny mne nepotká. Možná v krizi pozdějších let. Ale to se ještě uvidí.
Myslíte, že by ChM byl známý i kdyby se vrátil zpět? Je nutné, aby kultovní osobnosti našich životů zaplatili cenou nejvyšší právě pro to, aby z nich byl někdo inspirující? Já svou odpověď mám. Asi.
Hodnocení reportážního románu bude hodně záviset na povaze každého člověka. Chris McCandless aka Alex Supertramp totiž nebyl jednoduchý člověk a na jeho zvláštním vnitřním rozporu je kniha do značné míry postavena. Na jednu stranu byl snílkem, dobrodruhem a konvenční způsob života se mu zajídal a hledal způsob, jak se mu vyhnout. Na druhou stranu byl ale natolik naivní, že mu nedošlo, že do divočiny se opravdu nedá jít jen tak bez přípravy, bez pořádného oblečení a větší zásoby jídla. A právě tento rozpor je klíčový, protože pro realisty, jakým jsem já, pak není hlavní hrdina úplně sympatický, resp. jeho konec je úplně nedojme a nechytí za srdce, protože to k němu celou dobu spěje. Nutno ale říct, že Krakauer se do příběhu ponořil enormně a měl ho zmapovaný snad do každého detailu, takže jeho román je čtivý, zajímavý a svým způsobem napínavý, i když není vyprávěn chronologicky, je v něm spousta odboček do jiných příběhů a osudů (včetně autora samotného) a samotné putování McCandlesse zabírá jen polovinu knihy. Vadí to? Někomu možná ano, mně ale tolik ne a to právě z důvodu nejednoznačné sympatie k hlavnímu hrdinovi, protože ostatní dobrodruzi, o nichž se tu píše, byli o něco sympatičtější. Útěk do divočiny nabízí některým dobrodruhům nový pohled na život a možná i určitý návod, jak naložit s tím svým a vystoupit z každodenních tlaků na sebe samotného a zbytečného spěchu. Jiným zase ukáže alternativní možnosti existence, které jsou svým způsobem obdivuhodné, je ale potřeba na ně mít odvahu, především ale náturu. Je pak na každém z nás, jak se k hodnocení příběhu postaví. 70 %
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Prečítať toto dielo som sa rozhodol až po pozretí sfilmovanej verzie, takže som mierne ovplyvnený, no hodnotím ho 5 hviezdičkami. Viac k tomu netreba dodať, musíte si to prečítať... Možno poznámka na koniec: ľudia, čo opovrhovali Chrisom pravdepodobne nikdy nezažili potrebu, ktorú nemohlo naplniť nič a nikto zo súčasnej civilizovanej spoločnosti. Tragické, že Chris sa trochu precenil, situáciu neodhadol a rodine tým spôsobil bolesť, ale to je život.