Do tmy
Bohumila Adamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537247/bmid_do-tmy-662c48c4b7194.jpg
4
1578
1578
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Poetika sběru bylin s nádechem osobní, rodinné, vesnické tragédie (?). Při čtení se ve vás bude mísit klid a mír s napětím a strachem (a půjdete si něco natrhat, možná třezalku ;-) ).
nezbývá mi nic jiného, než tiše, osaměle smrdět ve tmě/ jsem ráda, že je tu alespoň jeden člověk, se kterým začínám od začátku, nezašpiněná vzpomínkami/ bolest je vždycky menší, když se jí nepodléhá/ ať člověk zažije cokoliv a pozná kohokoliv, je v tom sám, sám si večer lehá do postele a sám dá ráno pokyn nohám
"Možná bych do té hromady bylin vlezla a umřela tam. Existuje hezčí smrt? Nikdo by mě tam nikdy nenašel. Rozpustila bych se v té pronikavé vůni, seschla bych tam ve tmě na zemi na novinách jako jeden podivný lidský květ. Jak dlouho by to trvalo lípě, a jak dlouho mně? Jaký je vlastně sesychací poměr člověka?"
Skvělá kniha! Poklona Paní Autorce! Víc nenapíšu, nemám čas, musím ještě pro pár pytlů listu ořešáku.
Tato prekrasna, poeticka a vcelku vazna kniha mne parkrat necekane i rozesmala, Anna si ziskala veskere moje sympatie a jsem rad, ze jsem pribeh cetl prave v cervnu na zahrade a mohl kolem sebe pozorovat i ostatni hrdiny knihy - lipu, trezalku, listy oresaku...
Hodne zajiamva a zvlastni kniha (takovy typ knih moc nectu...). Pribeh je pusobivi i presto-prave proto, ze obsahuje spoustu otazniku, ale zaroven tolik lasky k prirode (bylinky pestuju, pokazde kdyz jdu ven neco trhnam, nosim vetvicky, kaminky, miluju prirodu v tech detailech) a ukazuje navod jak s ni zit. Dalsi poslani knihy je - nekoukejme na predsudky ostatnich ale na to, co se nam libi!
"Kolik prachu je potřeba zvířit, aby zmizely i mé poslední stopy? ..."
Vau, úžasná kniha, příběh mám pod kůží, hučí mi v hlavě a v noci jsem slyšela šustění na půdě. Zítra jdu na bylinky a mám strašnou chuť žít.
Žít tak jak chci já !
Do tmy mě lákala od okamžiku, kdy jsem zjistila, že vyšla. Lákala mě do té míry, až jsem se bála, že to bude zase průšvih, prostě těšit se na knihu je dost ošemetné. Ani si nejsem úplně jistá, co jsem vlastně čekala, mám dojem, že příběh nějaké staré bylinkářky, které už odchází rozum. Tož tak. No a teď Do tmy :) Ta je totiž úplně jiná. A výborná. Anna Bartáková rozhodně není žádná bylinkářka léčící všechny neduhy světa sušenými květy. Problém je v tom, že my vlastně vůbec nevíme, co je Anna zač. Hned v první větě na čtenáře vychrstne proud Anniných myšlenek, jejího vědomí, jejích vzpomínek. To není vypravěčka, která by se spořádaně představila, vysvětlila vztahy k postavám, které zalidňují její příběh a postupně nám s patřičným odstupem vyjevila příběh svého života. Tohle je vír, o to překvapivější, že Annino vědomí se věnuje z velké části rozkoši ze sběru bylin a jakkoli ji to bere, čekala bych, že já se budu nudit. Nemám představu, jak to autorka zaonačila, ale byly okamžiky, kdy byste mi knihu o téhle potrhlé ženské z rukou vyrvali jen stěží. Nesbø hadr. Tápání v Annině světě bylo prostě neodolatelné a ona sama jako Siréna čtenáře láká stále hlouběji do svého nitra. Kudos autorce za napsání tak sugestivní knihy.
Knížka se zvláštní hrdinkou a její zálibou - sběrem léčivých rostlin, která se pro ni stala jediným smyslem života. Takhle napsané to vypadá jako idylka, ale k té má příběh daleko. Anna je totiž nemocná, bere léky, skoro nic nejí, má nemocné tělo i duši. A nejhezčí chvíle zažívá právě jen při trhání a sušení všech možných bylinek (je v tom opravdu dobrá) a při jejich následném odevzdávání ve výkupu. Mezi tím se dozvídáme něco málo z jejího dětství a o několika dalších osobních vztazích s lidmi z vesnice, ve které strávila celý svůj život. Vše je ale takové nejasné, tajemné, jakoby ovlivněné nemocí nebo léky nebo je to prostě záměr autorky. Přesto jsem s hrdinkou a vypravěčkou soucítila, dokonce i chápala její nadšení z rozmanitosti rostlin, z důvěrně známých míst, z jejích denních rituálů i umanutosti. Anna je i přes svoji šílenost, žena svým způsobem čistá, citlivá a krásná. Jenže toho trápení, fyzických i jiných úrazů je tam tolik ... Oceňuji působivý jazyk a styl, některé světlé kapitoly jsem si užívala. Přála jsem si jiný vývoj celého příběhu, přiznávám. Ale vím, že na hrdinku a na její sbírací vášeň jen tak nezapomenu (stačí potkat venku jitrocel, diviznu, tužebník...) Je to tak za 3,5*
Nádherná kniha... je mi líto, že jsem ji už dočetla. Ráda bych ještě zůstala uprostřed voňavého povětří a těšila se z přicházející bouřky, nebo na tajuplné půdě uprostřed toho šustícího bohatství... Všechna tíseň lidského osudu se v té vůni rozdrobila na prach jako suchý list. Mám takový dojem, že se k ní budu vracet znovu a znovu.
Co napsat? Cítím vůni bylinek a léta a tíživý smutek nad osudem člověka. Nedalo se to odložit, přestože vyprávění bylo natolik sugestivní, že mi několikrát bylo zle a těžko spolu s hrdinkou. Kniha je skvělá, ale není to oddechové čtení.
Dnes jsem byla na procházce a musela jsem si utrhnout květ hluchavky a promnout jej mezi prsty...jaký je to pocit. Nádherná kniha.
Už dlouho jsem neměla tak silný čtenářský zážitek. Nemám ráda postavy bojující se smrtelnými chorobami. Většinou je mi z nich smutno a těžko v žaludku. Ale tady ne. Společně s hlavní postavou jsem si její chorobu nepřipouštěla a radovala se z každého snědeného piškotu. Žasla jsem nad dokonalostí stylu knihy, který mi dal nahlédnout do mysli člověka zcela pohlceného vášní pro něco. To, jak se příběh odehrává jakoby na hranici periferního vidění, v jehož centru stojí byliny, je až uhrančivé. Už se těším, až uplyne nějaká doba, rok dva, a ke knize se vrátím.
Z každé stránky mi voněly sušené byliny. Autorka vše popsala tak dokonale, že mě vtáhla na prašnou půdu plnou pylu i pod kvetoucí lípu. S hlavní hrdinkou jsem cítila každou bolest i radost z povedeného sběru.
Kniha na mě nepůsobila depresivně, možná díky tomu, že se odehrává ve vrcholícím létě, kdy jsou noci krátké a dny dlouhé a slunečné. Spíš mi bylo líto Anny, která nenajde cestu k ostatním lidem a bojuje se vším v sobě a kolem sebe sama. Oslovila mě i velká role přírody v jejím životě. Poklona autorce knihy. A moc se mi líbil komentář Makropulos tady na stránce.
Hodně smutná až depresivní kniha. Úplně jsem cítila to předbouřkové dusno a bylo mi zle společně s hlavní hrdinkou. Byla to hodně těžká kniha - obsahem a hlavně atmosférou.
Čím delší doba od přečtení uplynula, tím více se mi kniha líbí a neustále se k ní v myšlenkách vracím....náročně krásné dílo!
Tenhle příběh vás doslova provoní... zatoužila jsem po létě... zavzpomínala na babičku a tolik milované prázdniny na vsi... cítila to slunce nad hlavou... plakala nad královnou lípou... spousta emocí je vám naservírována "pouze" skrz Anninu posedlost sběrem... Jednoduché? Zacyklené? Ale kdeže, ta tísnivá atmosféra pečlivě ukrytého bolestného žití/nežití vás pohltí a i když Anna není zrovna sympaťačka... mnohdy máte chuť díky jejímu prapodivnému sebevražednému chování nad ní zlomit hůl... tak stejně máte nutkavou potřebu pokleknout spolu s ní a pomáhat jí plnit pytle... pomáhat jí žít...
Tato kniha možná za pár dní získá ocenění Magnezia Litera za prózu. Je mezi nominovanými.
Je to zvláštní text. Vypovídá o tom, že ho napsala bohemistka a jazyková korektorka, jejíž jedinou předchozí knihou byla básnická sbírka. Její čeština je skutečně magická. Tak jako příběh sběračky léčivých bylin Anny, nemocné, podivné, až šílené ženy, která svůj život podřídila rytmu od úterý do úterý. Je to smutná, někdy až depresivní kniha, ale stojí za to ji číst.
Každý z nás má něco, co ať chceme, či nechceme, nějakým způsobem řídí náš život. Stále se za něčím honíme, někam spěcháme a každý máme někde tu svoji „Výkupnu“, do které to musíme stihnout.
Na postavě Anny autorka ukazuje, kam až takové snažení může dojít. Že člověk zapomene sám na sebe, na svůj život, na svoje okolí a lidi kolem sebe. Proto je v knize život Anny pouze naznačen. Pro ni je nejdůležitější stihnout včas sebrat všechny bylinky a včas je dovézt do výkupny. Ano, Anna je těžce nemocná, možná i částečně šílená, ale i to je důsledkem jejího životního snažení, které ji nezadržitelně vede DO TMY.
Kniha je k tomu všemu ještě napsaná skvěle, krásným jazykem a dokáže člověka vtáhnout do myšlenek hlavní hrdinky, až se člověk lekne. Po prvním večeru čtení jsem byla strašně neklidná a měla jsem stále pocit, že musím něco stihnout. Až tolik mě Anna zasáhla.
Bylinky, příroda, dusno před bouřkou i bouřky samotné úžasně doplňují vnitřní pocity naší hrdinky, její nemoc i psychický stav.
Knížku mohu jen doporučit, je úžasná a určitě ne oddechová.
Nádherné lyrické čítanie plné melanchólie, nezmyselnosti ....takej krásnej až to núti prečítať si knihu na jeden šup. A hlavná postava je zvláštna až tak zvláštna, že nedáva zmysel....
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Skvostna kniha, u ktere musite cist mezi radky. S Annou jsem nesympatizovala ani ji neodsuzovala, brala jsem ji takovou jaka je, ale tak nejak vnitrne (i prestoze od zacatku bylo jasne jak vse skonci) jsem doufala po jejim uzdraveni a stastnem konci (ale to si ani hlavni postava neprala). Jeji styl zivota je diametralne odlisny,ale ja ji chtela videt ve spolecensky prijatelnejsi roli. :( Kniha mi dala jedno velke plus a tim je, ze jsem si zacala vsimat stromu a rostlin kolem sebe. Roman neni podobny Zitkovskym bohynim,presto jsem na ne porad podvedome myslela. :)