Do tmy
Bohumila Adamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537247/bmid_do-tmy-662c48c4b7194.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě velmi zklamala. Očekávala jsem příběh, ale ten zde není. Přišlo mi to jako tlachání o ničem. Nevím, zdali je autorka placena za počet napsaných stran...
Zklamání.
Nedávno jsem četla "Houbařku", která bývá s touhle knihou porovnávána... No, nedá se to absolutně srovnat. Nedočetla jsem, i přestože jsem knize dala něco přes měsíc. Hledala jsem něco, čeho se chytnu, ale nedokázala jsem to. Třeba k ní ještě dospěju...
Moc se mi líbil popis sběru a výkupu bylin, ovšem dějová linka mi tolik zajímavá nepřišla a dost mě nudila. Této knize podobná Houbařka mě bavila mnohem víc.
Velmi zvláštní, nepokojná kniha, čtenář má pocit, jako by se po každém čtení musel zhluboka nadechnout. Nečte se snadno, ale odložit se nedá. Nevím, zda bych jí doporučila ke čtení, ale určitě na ní budu dlouho myslet.
Kniha ve mě vyvolala obrovské množství emocí od melancholie přes radost až po smutek, který se usadil i v životě Anny. Ráno s ním vstává, večer usíná, ale tak nějak smířená. Děj knihy se odehrává spíše na pozadí každodenniho boje o plný pytel bylin. Sem tam vyplave nějaká odpověď, která nás postupně seznamuje s tím kdo Anna je. A také proč.
Je mi to tak moc líto, ale ohodnotit musím tak, jak jsem ohodnotila.
V Anně jsem totiž nepřekousla tu její obrovskou zatvrzelost. Proti všemu a všem. Ono totiž je hrozně lehký vše shodit na okolí, že mi nikdo nerozumí a nechce rozumět. Jenže to by Anna k sobě někoho měla chtít pustit nebo chtít na sobě pracovat.
Něco hodně vzdáleně podobného máme teď doma. A já si do knihy asi projektovala tu “svou” situaci. Ať si je každý, jaký chce. Nesoudím. Ale to zvláštní, respektive jiné chování, nesmí ubližovat okolí.
Popisy bylin a celkově sběru super. Popisy vesnice a obyvatel slabší.
Kniha mě zasáhla, jen trochu jinak, než jsem očekávala. Viz hojně srovnávaná Houbařka - tam jsem měla opravdu pocit niterné zpovědi a nahlédnutí do světa hrdinky. Tady mám jen takovou pachuť na jazyku z neustálého utíkání a schovávání se před světem.
Krásný, úžasně napsaný, ale zároveň strašně smutný příběh Anny Bartákové, která svůj život zasvětila sbíráním léčivých bylin. Od teď když budu sbírat nějakou léčivou bylinku, tak si asi na Annu vždycky vzpomenu. Mám doma celou trilogii, takže jdu hned na volné pokračování Ke dnu.
Sbírání bylin ve velkém není pro slabší povahy. Anna Bartáková
Svrbí mě ruce, musím začít trhat. (...) Nechci nic měnit. Jsem sama se vším všudy a tak to mělo vždycky být. Nikdo mě nezná. Žili vedle mě, ale nikdy nevěděli, kdo jsem a po čem toužím. Bez čeho dokážu a bez čeho nedokážu žít. Celý život bolí, říkávala mi mi babička. (...)
Pozoruju svoje ruce při práci, jsou upracované a zničené. Přesně tak to má být, tak je to správné. Probírám dlaněmi další a další trsy přesličky, čekám jestli na mě nevykoukne babiččina hlava. Potřebuju ji znovu vidět.
-----
Ten vytříbený jazyk. Krátké věty. Cítím červencové horko, bodavé slunce, první kapky deště ze začínající bouře, vůni bylin - všechno tak reálně. Autorčina sugesce je neskutečná, díky ní se opravdu ponoříte do tmy. Do tmy v zákoutích lidské duše. Bolest, rozervanost, deprese, neukotvenost, totální zmar... jako by neznaly hranice. Ale zároveň jsou tu jako protiklad odhodlání, motivace, radost.
Velmi originální knížka, u které mi po dočtení bylo líto, že další stránky už nebudou...
Temne, hluboke, uhrancive. Mam chut si ji precist nebo poslechnout znova! Trochu mi to pripominalo Houbarku. Ctenarum, kteri miluji prirodu, bylinky a neboji se pribehu, ktere jdou az na dren, muzu vrele doporucit.
Posloucháno jako 10 dílná četba na pokračování na ČRo. Dlouho jsem si musela zvykat na hlas herečky, která Annu namluvila, nakonec ale myslím, že byla zvolena celkem výstižně a s Anninými vrtochy si poradila skvěle.
Hrdinka mi trochu připomíná Janu Olgy Tokarczuk, jihočeská příroda a sousedské vztahy mě zase přenesly do knih Jiřího Hájíčka. Ale dílo je to osobité, tísnivé, magické. Vodní víla s pochroumanou duší i tělem, která se osvobozuje s létem a sběrem bylin.
Rozhodně mě to nalákalo i na volná pokračování "trilogie".
Asi si o mně budou všichni myslet, že jsem blázen, ale budiž. Já jsem totiž knížku od jejího vydání v roce 2015 přečetla už osmkrát. Každý rok ve stejnou dobu. Můžu si zas a znovu přísahat, že už ji číst nebudu, ale přijde červen, zavoní lípy a už se to ozve, ta neodbytná touha znovu se Annou setkat... Kniha "Do tmy" se tudíž stala mou "kultovní", učarovala mi a očarovala mě podobně jako Annu Bartákovou byliny, a i když jsem ji už četla tolikrát, pokaždé objevuju nové a nové nuance jejího příběhu... Přiznám se, že jsem ji - přesvědčena, že už ji opravdu číst nebudu, že zas až takový cvok nejsem - několikrát prodala, jen abych si ji příští rok na začátku června znovu koupila... teď, poučena, už si ji nechám, protože je mi jasné, že bych ji stejně kupovala znovu... No, přečtěte si ji, uvidíte sami... ale musíte být taky tak trochu cvoci anebo pro ně aspoň mít porozumění...
Bylo to neuvěřitelně napínavé. Měla jsem při čtení pocit, že tě zmatené paní rozumím, ačkoliv nejednala ani trochu logicky. Poslední stránky jsem musela číst dost pomalu, nával emocí už jsem nezvládala. Rozhodně je to knížka, co vybočuje z průměru. Stojí za to přečíst.
při letošním sběru lípy jsem si zcela nepřekvapivě vzpomněla na knihu Do tmy a vytáhla ji z knihovny, protože není lepšího času k jejímu čtení než červen a červenec. Poprvé jsem ji prostě nadšeně zhltla, tentokrát jsem četla pomalu, po kouskách, vychutnávala si slovní obraty, horké letní počasí i bouřky stejně jako krásné myšlenky, klidné chvíle v sadu i popisovanou ubíjející bolest a spěch. A tohle všechno v knize obsažené daleko přesahuje sběr bylin.
Do tmy je příběh osamocené, nemocné ženy, která se živí sběrem bylin. Je to zvláštní kniha, jejíž hlavní postava je ponořená do sebe, a všechno nahlížíme skrze její pokroucené vnímání světa. A do toho je přimícháno mnoho zajímavostí o sběru.
Autorka má opravdu osobitý styl psaní, je hodně niterný a hodně intenzivní a čtenáře tak naprosto vtáhne.
Nicméně celé je to vlastně těžko uchopitelné, a uděláte dobře, když si knihu sami přečtete, rozhodně je to zajímavé čtení obsahově i jazykově.
Musím přiznat, že jsem si ze začátku musela na knihu zvyknout a často jsem ji proto odkládala. Chvíli to zkrátka trvalo, než mě kniha vtáhla do děje, nicméně se to podařilo a já teď po přečtení knihy s velkým smutkem a nostalgií zjišťuji, že mi ta melancholie spolu s diviznami, hluchavkami, třezalkami a úterky ve výkupně začínají chybět. Ačkoliv děj knihy nepatří k těm nejspletitějším, kniha si vás získá svou atmosférou a především bravurním spisovatelským umem Anny Bolavé. Magnesia Litera je v tomto případě více než na místě! Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od autorky četla, její styl mě velmi nadchl. Knihu lze z mého pohledu jen doporučit.
Útěky, mlčení a rituály, které nás mají uchránit před šílenstvím a strachem, nás většinou vyvrhnou z kola ven, trvají-li dlouho a nedáme-li si pozor.
"Cesta domů je vždycky lepší, protože počet lidí se postupně snižuje."
"Je jako já a mám chuť ho za to zabít."
Zvláštní kniha, taky s neobvyklou hrdinkou. Anna je samotářská, trochu praštěná ale přesto si jí oblíbíte. V knize sledujeme její příběh a její myšlenky. Je souboj člověka s něčím co nejde zkrotit (sběr bylin), nekonečný kolotoč, ze kterého nelze ven a do toho knihu doprovází bezútěšná, tíživá a beznadějná atmosféra. Anna je nemocná a rozvedená, ani u jednoho nezjišťujeme důvod a mě přijde, že to tu atmosféru trochu umocňuje.
Konec je hodně zvláštní, nutí člověka přemýšlet, stalo se to vůbec? Nebo to všechno byla jenom Annina představivost?
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Velmi zvláštní a velmi depresivní kniha.
Noříme se do příběhu nemocné a zpočátku jen trochu podivínské ženy, která se dobrovolně izoluje od všech ostatních a jejíž jedinou láskou je sběr bylinek. Jenže jak čteme dál a dál, vidíme, jak Anna stále více fyzicky i psychicky chřadne. Ze sbírání a sušení bylin se stává posedlost, Anna přežívá od úterý do úterý, což je výkupní den, izoluje se pořád víc a víc a nenechá si pomoct. Směřujeme ke konci, který rozhodně nebude happyendem, a i po přečtení závěrečných řádků zůstává spousta nezodpovězených otázek, protože do Anniny minulosti jsme jen lehce nahlédli pomocí několika útržků.
Rozhodně si přečtu i další díly, ale nejspíše ne hned, tohle je opravdu nelehká kniha a budu ji muset v sobě zpracovat.