Do tmy
Bohumila Adamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537247/bmid_do-tmy-662c48c4b7194.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Původně jsem napsal recenzi trochu jinou. Teď s odstupem píšu novou. Četl jsem knihu předminulý týden a nebyl jsem nadšený. Hlavní postava je zmítána v šíleném víru událostí točících se kolem rozpuku květin, sběru květů a bylin vymknutém z kloubů každé úterý, kdy se otevírá sběrna. Asi se vám zdá, že to ironizuju, ale není tomu tak. Když o tom teď s odstupem času přemýšlím, tak si říkám, že je to neskutečně obdivuhodné dílo: autorka dokázala příběh promítnout právě do nekonečného seriálu sběru bylin a květů, což na první pohled působí až odpudivě. Tragické životní zvraty jsou přesličkami a lipovými květy zastíněny a vyvstávají na povrch velice skrytě. A kdo by řekl, že lze popsat drama člověka, která přijde o pět koleček kvůli bylinám...
Zajímavá, zvláštní kniha, příběh osamocené a nemocné ženy, která svůj život zasvětila sběru léčivých bylin, Anny mi bylo líto, ale myslím, že za vše si zčásti mohla sama, tím jak od sebe všechny odehnala a odmítala pomoc, co doopravdy za tím vším a za její minulostí vězí a jaká je doopravdy její nemoc si můžem jen domýšlet. Kniha je přirovnávána k Houbařce, ale ta se mi líbila víc, nicméně i tak doporučuji a dávám 4* a velké + že jsem se dozvěděla hodně věcí o sběru bylin.
Vahal jsem, jestli tuhle knihu si mám přečíst a tak nejak jsem si myslel ze to bude obdoba Houbařky. Ale moc nebyla.
Hlavní hrdinka je žena, ktera je nemocna na duši i na těle a jeji vasní je sber bylin a kazdotydeni nastěva vykupny bylin..
Kniha se mi celkem libila ale posledni ctvrtina se děsně táhla. KaŽdopadně to neni žadná oddechovka
Nemůžu říci, že by příběhu chybělo napětí, ale byly-li by vynechány pasáže detailně popisující sběr bylin, knize by stačil čtvrtinový rozsah. Příběh je popisován dosti v náznacích, čtenář musí docela zamakat, aby si byl jist, že chápe dostatečně přesně, co hlavní hrdinku vlastně trápí a co se v jejím bezprostředním okolí odehrává. Posedlost dosahující (téměř) šílenství - sběr bylin - devastuje charakter, zdraví, vztahy i schopnost racionálního myšlení hlavní postavy a nakonec vede i k nevyhnutelnému zániku.
Ještě se mi nestalo, aby mi většina komentářů šla tak od srdce. Nemám vlastně vůbec potřebu cokoli dodávat. Naopak. Komentáře by vydaly na další díl. Podivný neklid, který jsem z knihy cítila, mě nutil číst dál a dál. Kniha má po celou dobu svůj pravidelný vlastní rytmus, který udrží až do úplného závěru, takže strhující vyústění se bohužel/bohudík nekoná. Celkově je to příběh tak emotivní, hluboký a temný, až je nepochopitelný.
Zvláštní příběh o posedlosti jedné psychicky nemocné ženy. Protože koníčkem ten její sběr bylin nazvat nemůžu. Je to její život, její láska, která opravdu hraničí s posedlostí. Posedlost, která ničí zdraví, rodinné a přátelské vazby. Těžko říct, jak moc velký vliv na tom všem má Annina nemoc, nebo je to naopak? Za celou dobu se nedozvíme, jak je vlastně opravdu nemocná. Anna asi neměla lehký život, ale za kolik z toho zlého si vlastně mohla sama? Opravdu bylo nutné odehnat od sebe lidi, kteří ji milovali? Příběh nám odkrývá jen náznaky, můžeme o Annině životě přemýšlet a můžeme si domýšlet, ale většina nám zůstává skryta. Ve tmě.
Velkým plusem je popis "bylinkářství" tak, až jsem si dovedla představit tu vůni heřmánku nebo lípy, barvu květů divizny, šustění uschlých listů... skoro bych až dostala chuť jít si je natrhat… ale teď v únoru asi ne. Btw co dělala Anna v zimě???
Zvláštní, neskutečně zvláštní. Výpověď a zaznamenané myšlenky nemocné Anny, se kterou se život nemazlil. Je sama, má jen své byliny, kterým věnuje veškerou svou energii a sílu. Není hlavní sledovat, v jak dlouhém časovém horizontu se kniha pohybuje, je totiž spíše abstraktní, konkrétních informací je málo. Převažují popisy sběru a sušení bylin, bolesti, ran a přijímání počasí. Jakoby Anna byla víla a chtěla splynout s přírodou. I přesto je kniha neskutečně čtivá a silná. Nedokázala jsem hlavní hrdinku skoro vůbec pochopit, přesto mi přirostla k srdci. Ostatní lidé mi byli protivní a asi jen proto, jak se k Anně chovali. Konkrétní odpovědi na nevyřčené otázky tu také nehledejte, spíše možná v sobě. Těším se na druhý díl, třeba v něm najdu něco dalšího. Autorka je mistrnou vypravěčkou.
Autorčin styl psaní je velmi zajímavý a poutavý, díky tomu jsem knihu dočetla do konce. Příběh mě ale zklamal. Ten děj, který měl vyjít na povrch pod vším tím sběrem bylin na povrch nějak nevyšel. Člověk se ve výsledku nedozvěděl skoro nic o žádné z postav. Jsem opravdu zklamaná. Čekala jsem víc.
Anna Modrá Bartákova je mi mírně nesympatická. Její vyprávění mi přijde tragikomické, žalostné, bolavé a místy neupřímné. Některé věci jí prostě nevěřím.
Zajímavá próza, stojí za přečtení.
Já jsem na ni bohužel nebyla správně naladěná, ale i přesto vidím její kvality.
Moje první kniha od této autorky. A tohle jsem tedy vůbec nečekala! Temné, těžké a depresivní čtení, ale přesto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Anna mi bude v hlavě ležet ještě hodně dlouho. Originální, pohlcující, bolestné. Užila jsem si to a jdu shánět Ke dnu.
" Při vědomí mě udržuje představa jak nakládám čerstvé třezalkové květy do sklenic a zalévám je olejem."
Anna zcela jistě utekla z některé Palánovy knihy o samotářích.
Kolik takových "šumavských samotářek" žije mezi námi?
Aleš Palán by jistě vystřihl s bylinkářkou a vílou Annou exkluzivní rozhovor!
Žena, která se nechce nebo trochu neumí přizpůsobit se většinové společnosti? Přesto máte chvílemi chuť jí s léčivkami pomoct :o)
Čekala jsem trochu bylinkovou idylu, (mám tuto činnost hodně ráda) dostalo se mi hutné osamělosti a úniku. Nedělalo mi to úplně dobře.
Chvílemi jsem cítila jak mě Anna stahuje s sebou. Nemám k takovému nastavení příliš daleko, ale vnímám výraznou nutnost bránit se. Na rozdíl od hrdinky příběhu.
Bylo to bolavé, ale zvláštně poutavé. Ke dnu mi bylo o něco bližší. Do tmy je trochu jinak pohlcující. Styl psaní je neskutečně vtahující a hodně atmosféru zhmotňuje. Malinko mi autorka evokuje Dědinu.
Obálka nádherná, jak stvořená do letošní Výzvy.
Moc fajn zážitek. Zvláště v zimě, kdy bylinky spí.
4/4
"Kolik kilo si s sebou asi vezu? Kolik z té hmotnosti mají na svědomí byliny a kolik šílenství?"
Tyhle dvě věty naprosto přesně vystihují celou knihu.
Sběr bylin pro mě byl novým zajímavým tématem, ale bohužel neschopnost se alespoň trochu vcítit do hlavní hrdinky a nějak pochopit její "přehnané" počínání a pro mě zkazilo celkový dojem z knihy. Je napsaná skvěle, okamžitě mě vtáhla, ale neskutečně mi vadila chybějící sebereflexe u hlavní postavy.
Vesměs je kniha přirovnávána k Houbařce, jsou podobně laděny a jejich ústředím je sběr. Ale zatímco v Houbařce pomalu odkrýváte původ podivínství hlavní postavy a nějaké vnitřní boje sama se sebou případně i nějakou snahu o změnu, tady není nic. Anna působí po celou knihu tak nějak ublíženě, ale o jejím předchozím životě se nedozvíme vlastně skoro nic. Kašle i na své vlastní zdraví a postupně k ní získáváte spíš averzi než určitou formu pochopení. V příběhu není žádná snaha, žádný vývoj postavy, jen to zmíněné šílenství a sběr bylin, za který položí i život.
Může obsahovat mírné SPOILERY???
„Plížím se k domovu a vůbec nikdo si mě nevšímá. Kárka je přeplněná a náklad v ní neuspořádaný. Spoustu natě cestou trousím na chodník, ale já si toho nevšímám. Nechávám za sebou zoufalé stopy a možná si tajně přeju, aby po nich šel někdo, kdo mě zachrání. Je to však nepatrné, slaboučké přání, které umírá, sotva se rodí, a nikdy neproniká na povrch. Jsem v tom sama a je to tak správné.“ (s. 52)
Vskutku originální kniha. Hodně těžko uchopitelná, přesto se mi líbila. Byla jsem napjatá, co se z hlavní hrdinky Anny Bartákové a dalších postav nakonec vyklube, co všechno se o jejich životě dozvím. Autorka skvěle po troškách dávkovala informace z minulosti Anny, tu něco utrousila, tu něco mimoděk vyplavalo na povrch… Velká pozornost (až do těch nejmenších detailů) je věnována sběru nejrůznějších bylin, resp. tomu, jak ho provádí Anna. Osobně bych uvítala také zmínky o tom, na co jsou jednotlivé léčivé bylinky dobré. To mi v knize chybělo. Sama něco málo pro vlastní potřebu sbírám nebo dostávám od babičky, a pak dělám čaj, když máme kašel:-)
„Babičko, klidně se tam v té zakopané ztrouchnivělé truhle protoč na obě strany, ale já věřím v naplněné pytle od jara do podzimu a taky v to, že nám tu nezavedou euro.“ (s. 162)
Nezdolná či šílená (ta hranice je tak tenká) samotářská hlavní hrdinka, posedlá sběrem bylin, mi přirostla k srdci. Určitě si přečtu pokračování Ke dnu, protože jsem fakt zvědavá:-) Anna, i když jsem s ní prožila 5 týdnů, má pořád mlhavé modré obrysy.
„A třeba to není konec, ale začátek.“ (s. 74)
Začala jsem poslouchat jako audio-knihu a musím říci, že mne dílko opravdu zaujalo. Zjistíte, co vše lze jako byliny sbírat, k čemu se dají použít a na pozadí toho prožijete napínavý příběh. Tušíte, že hrdinka nedopadne dobře. Nechápete, že inteligentní žena si ničí život a na druhou stranu nám své chování celkem pragmaticky komentuje. Neveselé čtení, nicméně dobře zpracované.
Chtěl jsem napsat, že je to příběh o trochu šílený, nemocný ženský co je posedlá sběrem bylin. Ale příběh má obvykle nějaký děj. Tento má jen sběr, sušení a v úterý výkupnu a pak to samé znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova...a konec. Nějak jsem nevydedukoval jakou nemocí trpěla. Jenže jsem zjistil, že mě to vúbec nezajímá a ohledně této knihy přemýšlím už jenom nad tím, zda jsem místo čtení neměl dělat něco alespoň o chlup lepšího, jako pozorovat prádlo v bubnu pračky při praní nebo tak.
Tak jak jsem se na knihu těšila, tak moc mě zklamala. Houbařku, ke které se kniha často připrovnává, úplně miluju a když jsem jí četla, úplně jsem chtěla nazout boty a vyjít do mokrého lesa sbírat houby. Tenhle příběh hrdinky, která moji duši ani trochu neoslovila, mi připomínal pouze zběsilé naříkání a ničení vlastního života. Možná je to pro to, že nemám osobně ráda, když si se lidé chovají nesmyslně a až hystericky se brání vlastnímu štěstí, nebo je mi zcela vzdálená tématika sušení bylinek, ale po přeštěných recenzích jsem čekala víc. Pro mě pouhé naříkání bez jakéhokoliv smysluplného konce.
Na pozadí slunečného léta se odehrává temný příběh sběračky bylin, zalézající stále hlouběji do své podivné ulity, schovávajíc se před světem, se kterým se míjí. Uhrančivé čtení, doporučuju!
Je to celkem depresivní čtení, ale navzdory tomu (nebo možná právě proto) jsem se od něj nemohla odtrhnout. Ta bolest a zmar hlavní hrdinky z knížky přímo čiší. A i když víte, že se blíží tragédie, tak jste na ni trochu masochisticky vlastně zvědaví. Doporučuji konzumovat s něčím ostřejším k pití.
Hodně zvláštní kniha, nevšední příběh určitě originální. Anně jsem její životní postoj ani psychické rozpoložení vůbec nezáviděla......jenom ta vášeň pro sběr bylinek byla fascinující. Zkrátka si to musíte přečíst abyste pochopili skvělé komentáře pode mnou.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Kniha mě velice zaujala. Možná to bylo způsobeno i tím, že se sama o sběr bylin zajímám, a proto jsem se dokázala do některých pocitů naplno vžít a procítit je... Zároveň mi celá kniha připadala tajemná a zvláštní, zdála se mi plná otazníků, na které jsem nenalezla odpověď, ale upřímně ani mi to nevadí, protože ne vždy musím vědět všechno.
Pocity se ve mně praly, protože na jednu stranu jsem cítila vůně, touhu žít.. Ale na druhou stranu bolest, která prostupuje celou knihou, je až dusivá a svíravá. Přesto (či možná právě proto) mě kniha uchvátila a ráda se k ní ještě někdy vrátím.
Pravděpodobně se mi kniha tolik líbila i díky tomu, že mi připomněla knihy Olgy Tokarczuk, které mám velice ráda.