Do tmy
Bohumila Adamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537247/bmid_do-tmy-662c48c4b7194.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Bylinky a bourky, hlavni hrdinka soliterka na kole je sbira a hlida pocasi, aby ji nezmokly.
Velmi zvláštní kniha, těžká četba, dlouhé a obsáhlé popisy postupů sbírání a sušení rostlin. Zkoušela jsem číst vlastně 2x, poprvné jsem se nemohla dostat přes začátek, odložila jsem. Podruhé jsem se do knihy pustila vlastně jenom díky recenzím, které jsou velmi pozitivní. Nakonec se mi kniha líbila, ale podruhé už asi číst nebudu ;).
Od prvního listu mi s knihou nebylo dobře. Vydržela jsem třetinu, víc ani ránu. Nevadí mi silná témata, vadí mi však čistokrevná deprese. Život je sám o sobě dost těžký; nevidím důvod, proč si jej ještě zbytečně ztrpčovat touto knihou.
Audioknihu jsem protrpěla. Zaprvé hlas byl mladý, zdravý, dynamický, školený, herecký, nehodil se k depresivní chudince. Zadruhé děj vyprávěný zdlouhavě v přítomném čase, to mi leze na nervy. Zatřetí, psychologie hlavní hrdinky, vůbec mi nepřišla důvěryhodná, spíše divně povrchní, nic pravdivého. Ta osoba nebyla reálná. Atmosféra totální deprese mi nepřinášela žádné čtenářské potěšení. Sběr bylin jako věc čistě na váhu, pro zisk, žádná přidaná hodnota například z jejich léčivého účinku. Jen šustění a do toho podivné záblesky myšlenek divné osoby. Když je něco fakt divné, může to mít něco do sebe, ale tohle bylo jen divné, aby to bylo divné.
I když jsem si díky této knize zavzpomínala na školní léta, kdy jsme museli odevzdat nasušené byliny, tak jsem si k tomuto příběhu cestičku nenašla.
Postava Anny, která vám neřekne nic a mnoho. Psaní v náznacích tady dostává nový rozměr. I kdybych nakrásně chtěla prozradit děj, což neudělám, nešlo by to. Je to tak zvláštní kniha a já jsem po jejím dočtení plná pocitů. Dnes jsem se procházela po zahradě a vidím, že máta už potřebuje ostříhat, stejně jako meduňka a tymián. A z toho jitrocele bych mohla konečně zkusit sirup pro děvčata a hluchavka je plná mravenců... Zkrátka jsem se nechávala, stejně jako Anna, unášet vůní bylin. Škoda, že jsem se z její minulosti dozvěděla tak maličko. Ano, leccos se dá domyslet, ale když nemáte všechny kostičky, hrad nepostavíte. Přesto to pro mě byl velice silný zážitek a jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.
Moc se mi líbila Houbařka. Vlastně jsem se k té knize dostala přes knihu Do tmy, ale ta byla tehdy v knihovně pučená. Tak tady mám konečně Do tmy. Nechci knihy porovnávat. Jenom řeknu, že se mi obě libily asi tak na stejno, obě byly totiž naprosto vynikající. Každá je totiž úplně jiná, přestože jsou si podobné. Třeba tím, že ve vás text zůstane ještě dlouho po přečtení. A tímto dávám pusu na zip a o Houbařce nepadne ani slovo ;)
Stránku po stránce jsem příběhu a knize propadala stále víc. Autorka mě do tmy táhla úplně stejně jako svojí hrdinku. Protože on je háček v tom, že problémy nezmizí, pokud se budete dívat jinam. Nebo je přikryjete něčím, co máte rádi, aby se z toho nakonec stala obsese, která vede přímo do pekel, a vy máte tedy potom už jenom dvě možnosti. Postavit se démonům minulosti a nebo bojovat s bolestí přítomnosti, protože je až moc těžké zvládnout obojí najednou.
Autorka tedy ono odhalování zvládla na jedničku. Doplňte si sběr jakoukoliv jinou závislost na potřebu, aby se vás život zklidnil, ale vy to přeženete, a jste tam. Vtažení do tmy.
Přidejte k tomu neskutečně skvělý projev autorky ve výběru slov. Jde si to klidně jako voda, rozebírají se činnosti a pocity a najednou...bum...autorka to rozčísne něčím, co byste v tom textu nečekali.
Nedoporučuji těm, kteří chtějí mít slovo od slova všechno vyřčeno. Kterým jsou málo náznaky, protože jejich vlastní zapojení se do příběhu je nebaví. Těm, kteří nechtějí používat hlavu a svojí představivost.
Příběh osamělé nemocné ženy, která se živí sběrem léčivých rostlin a postupně je na sběru stále více závislejší. Vyprávění hlavní hrdinky je záhadné a občas na povrch unikne důležitější informace o její rodině a lidech kolem ní a díky tomu si poskládáme obrázek, jaký život Anna dosud vedla.
Wau! Od knihy jsem neměla žádná očekávání a totálně mě dostala. Nečekejte žádnou akci, žádné velké zvraty, ale očekávejte sondu do života a psychiky nemocné ženy. Jak myslí, jak se chová, proč dělá právě to, co dělá. Všechno je navíc zahaleno tajemstvím, které se nám jen malinko ukáže, ale jinak nechá naši představivost pracovat na plné obrátky.
Rozhodně nedoporučuji číst knihu ve špatném rozpoložení, ve špatné náladě nebo v depresi, protože Vás příběh uvrhne ještě do větších chmurů.
Za mě to byla naprosto úžasná knížka. Styl psaní autorky je nádherný, okamžitě se začtete a kniha Vás už nepustí. Moc se mi líbilo i vše kolem bylinek, protože je miluji a o nich je v knize vyprávěno opravdu nádherně.
Příběh mě připomínal knihu Houbařka od Viktorie Hanišové, takže komu se líbila, doporučuji i knihu Do tmy.
Pro mě byla kniha dost rozporuplná. Celkem výrazně mě hněvalo, že "sběračka bylin" má tak negativní pohled na lidi. Přišlo mi to hodně nelogické, ale časem jsem pochopila, že s léčením a bylinkařením mnoho společného nemá. To pro mě vrhlo na hlavní postavu zcela jiné světlo a popravdě..., jsem ráda, že většinu bylin si sbírám sama a s láskou, poněvadž věřím, že kdo utrhne bylinu, ten se promítá do jejích léčitelských schopností. Na druhou stranu umě vykreslené charaktery a život na vesnici, ve výkupně. Konec zpracovaný tesknobolně vlídně. Přesto zamrazí a uvrhne vás DO TMY.
"... zatrne ve mně když se usměju.A neusmát se je bolestivé ještě víc." ..jak mrazivé a...přesné!
Ke knize jsem byla zprvu celkem skeptická, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, zda mě příběh bylinek znudí či nadchne. Naštěstí se odehrálo to druhé. Během čtení na mě padla tak podivná nálada, která mě doprovázela až do posledních řádků. Rozhodně doporučuji – klidné čtení plné bylinek a prazvláštní atmosféry, při kterém budete mít pocit, že spolu s hlavní hrdinkou sbíráte bylinky a že vás trápí to stejné, co ji. Ač kniha nabízí minimum dialogů a většina knihy je jakýmsi náhledem do hlavy nemocné ženy, nenudila jsem se. Mám ale dojem, že to není kniha pro každého – takže zkuste a třeba vás osloví tak, jako mě.
„Vždyť sběr jsem prostě já.“ Som v rozpakoch. Je to fakt dobre napísané, ale proste to nebola moja šálka kávy a ku koncu už som sa trochu nudil. Čo sa musí nechať, to je hlavná hrdinka, ktorá nie je príliš sympatická (ale kde je napísané, že hlavná postava musí byť vždy sympatická?), no určite je po psychologickej stránke výborne prepracovaná, uveriteľná a azda i tragická.
Mě se tato k kniha moc líbila,je to zase trochu jiný příběh.Do hlavy člověku nikdo nevidí a bolest duše je horší než bolest těla.Připomíná mi to knihu Houbařka.
Tento hluboce lidský příběh je příběhem osamocené, nemocné ženy a jste-li naladěni na stejnou notu, určitě vás dostane. "Připomíná mi trochu román "Jasno, lepo, podstín, zhyna". Tady je hrdinka také podivínka, nechce mít s lidmi nic společného, chce žít na pokraji této společnosti a jedinou její vášní je sběr léčivých bylin. V tom nalézá svou obrovskou radost, spokojenost a bezmezné štěstí. I když byla nemocná, chtěla si žít životem, který si sama zvolila a nestrpěla, aby do něj kdokoliv zasahoval. I když to bylo i za cenu sebezničení. A není to žádná prostá babka, vystudovala vysokou školu a živila se jako překladatelka. Příběh vyprávěný lyrickou prózou pomalu plyne, je krásný, smutný a trošku bolí.
"Povedlo se mi to, na čem jsem léta pracovala. Vypudila jsem ze svého života veškeré známé. Týdny už existuju bez lásky a citu, kupředu mě žene jen podivný mamon. Peníze v tom roli nehrajou, možná to bude spíše rodinné prokletí. Zatrne ve mně, když se usměju. A neusmát se je bolestivé ještě víc."
"Každá jednotlivá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Já ji nenechám ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Věčný koloběh poupat a květů, že by z toho člověk onemocněl. Kdo sbírá byliny, přirozeně nestíhá a psychicky chřadne. Stále dokola touží pojmout krásu všech druhů najednou, a to se obrací proti němu."
Příběh křehké Anny, která svoje životní trable přebíjí sběrem rostlin, podřizuje jim všechno, včetně svého zdraví. Kolik podobných lidí známe, myslíme si o nich, že jsou divní a přitom jsou v hloubi duše nešťastní tak, že svůj žal převtělili do podobných rituálních činností..O byliny se úplně nezajímám, díky knížce jsem si mimo jiné rozšířila obzory a vyhledala si, jak vypadá tužebník či třezalka.
Z knihy mám rozporuplné dojmy. Kniha byla skvělá,ale taková tíha z příběhu hlavní hrdinky už na mě dlouho nepadla.Toužila jsem jí pomoci,podat jí ruku,pohladit ji.
Styl psaní Anny Bolavé mě dostal. Hltala jsem a zároveň si vychutnávala každičkou větu. Vynikající. Jdu Ke dnu:)
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Kniha plná vůně bylinek, posedlosti zvláštní ženy, ale taky bílých míst a otazníků. Dobré čtení, moc se mi líbilo.