Do tmy
Bohumila Adamová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537247/bmid_do-tmy-662c48c4b7194.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Tohle je přesně jedna z těch knih, které mě absolutně minuly. Asi jsem moc jednoduchá.
Velmi zajímavě napsaná kniha, vtáhne do děje, i když ten samotný se zdá jednotvárný. Přesto jsem měla nutkání číst dál, soucítila jsem s hlavní hrdinkou a prožívla její vášeň i bolest s ní. Možná depresivní, každopádně čtivé.
Sběr léčivých bylinek. I takto bohulibá činnost se může stát zárodkem vlastní zhouby, když vášeň a záliba přeroste ve fanatismus. Anna jejíž příběh sledujeme, celý život zasvětila sběru léčivých bylin. Vede si podrobné zápisky a každý rok se snaží překonávat vlastní rekordy ve sběru. Je uzavřená, nepřístupná pro své okolí, sousedy, příbuzné. Postupně ignoruje vlastní zdravotní potíže. No, kdo by se z toho nakonec nezbláznil? Audiokniha je velice vydařená a načetla jí paní Anita Krausová.
temné a sugestivní... když člověk čte v izolaci tak si říká, kdo je ještě v pořádku? jak se vlastně známe? kolik toho o sobě vzájemně víme? před čím se zavíráme?
Jak moc jsme schopní nebo ochotní všímat si lidí v našem okolí, kteří by možná potřebovali naši pomoc? Opakovaně jsem si během čtení přála, aby někdo zaklepal na Anniny dveře, nenechal se odradit jejím křikem nebo fyzickými útoky a klidně i přistoupil na její pravidla, jenom aby nebyla tak strašně sama (ale na druhou stranu pochybuji, že by si pomoci nechala).
Příběh je za mě velmi originální, napsaný hutně a neobvykle, ale přesto přístupně. Velmi se mi líbily popisy propukajícího léta a na ně navázané "bylinné pasáže". Svým způsobem je pro mě tahle kniha idylická, třebaže příběh je značně pochmurný. Určitě si chci přečíst pokračování. P. S. Moje pocity z knihy velmi dobře vystihl komentář od Elevant.
Je to moc hezky a sugestivně napsaný příběh podivínské osamělé ženy, která si samotu zřejmě vybrala sama, je nemocná fyzicky i duševně, a vy pořád jako by čekáte co bolavého přijde. Poslouchala jsem jako audio, moc hezky načtené, ale nejsem si jistá, jestli jsem všechno pochopila dobře. Celkově to bylo temné a ponuré až na chvíle týkající se sběru bylin. Nevím, jestli se pustím i do knihy Ke dnu...
Jinak mě ale překvapilo,že knihu napsala taková mladá autorka, to obdivuji.
Absolutně jsem neměla tušení, o čem kniha bude a zhruba do půlky jsem byla lehce v rozpacích. Až tak mě nezaujala a musela jsem se do čtení trochu nutit. Za půlkou se to naštěstí zlomilo. Najednou jsem si přála, aby kniha neměla konec, abych ji četla ještě hodně hodně dlouho. A kdo by to byl zprvu řekl, že mi kniha na konci zlomí srdce :))) Všechny postavy jsem měla tolik ráda, že jsem byla smutná z loučení... ale když jsem vzala do ruky knihu Ke dnu, zjistila jsem, že je to volné pokračování a moje srdce bylo zachráněno.
Musím Vám ještě napsat, že Annu Bolavou od této chvíle řadím mezi mé oblíbené české autorky. A ještě otázečka. Všimli jste si, že v knize Do tmy bylo jen dvakrát zmíněno jméno hlavní postavy? To mi přišlo velice zvláštní.
Skvělé, skvělé. Fascinující popis duševního a tělesného rozpadu jedné podivné ženy. Typický příklad uměleckého díla, které je postaveno ne jediné myšlence. Tou je zde: co by se mohlo stát, kdyby člověk podřídil celý svůj život sběru léčivých bylin? Takové téma by se mohlo uchopit idilicky, jako příběh o spojení člověka s přírodou, Bolavá však napsala temnou, téměř horrorovou knihu. Její monomanická hrdinka stižena nepojmenovanou chorobou věnuje sběru tolik úsilí, že si neuvědomuje, jak kolem ní proplouvá život. Touto mánií si nahradila ostatní životní potřeby a ve své lhostejnosti si nevšímá dokonce ani toho, že jí uhnívá paže. Postupně se propadá do jakési psychózy, ovšem čtenář si, stejně jako vypravěčka, není schopen všimnout závažnosti situace (protože má k dispozici jen její úhel pohledu), dokud není příliš pozdě.
Anna je tragickou hrdinkou, která si svou tragédií zvolila sama (ona "závrať ze svobody volby" je zde několikrát zmiňována). Je dojemná, ale dojetí (či politování) ve čtenáři brzy vystřídá pocit spřízněnosti, je-li ochoten Annu chápat.
Kniha je zdařilá i po formální stránce: celá je monologem hlavní postavy, odehrávajícím se na pomezí hovorové a spisovné češtiny. Tato řeč je přirozená, decentní a přesto podmanivá, občas se v ní vyskytnou nápadité slovní obraty. ("Jen tak jsem" - Bolavé termín pro nicnedělání). Ve výsledku tento autorčin styl dobře slouží dokreslování charakteru její hrdinky.
děj ve výrazně upozaděn na úkor popisu vnitřního světa asi tak 35leté Anny, která trpí obsedantně kompulzivní poruchou vyvolanou pravděpodobně bulimií; Anna se straní kolektivu maloměsta/vesnice i svých rodinných příslušníků, známých i přátel (pokud od nich něco nepotřebuje - opravit kolo, předepsat načerno léky apod.), snaží se vyrovnat se se svou minulostí (křivdy z dětství, odchod od manžela), ale její psychická nemoci ji dovádí do dalších problémů (neshody s lidmi, fyzická zranění, odchod ze zaměstnání, vražda tchána); příběh mi nepřijde nijak výjimečný, takových osob kolem nás je...;
nechce se mi věřit, že Hanišová svou Houbařku nepsala bez "inspirace" u Bolavé, vždyť je to téměř plagiát
Dokonalý, velmi čtivý popis postupujícího šílenství. Jak se mohou cítit někteří z podivínů, které kolem sebe vídáme.
Originální styl, kdy je kniha celá v ich formě, měla jsem problém stotožnit se s hrdinkou, ta posedlost... Ale dočíst jsem to musela. Pohltilo mě to, i když jsem se na knihu pak už ani netěšila:)
Moc se mi líbily pasáže o rostlinách a krajině.
Bylo to temné a bolavé. Velmi zvláštní, nevím, zda jsem vše pochopila, ale vtáhlo mě to. Není to kniha pro každého.
(SPOILER)
Za mě bravurně napsaný až do TMY. Úplně mě to pohltilo. Postupně se některý věci odkryli, ale stejně jsem vše úplně nepochopila. Bylo to ale velmi čtivý, smutný, musela jsem každou volnou chvíli číst, abych věděla, co bude dál. Kolik toho stihne nasbírat a co se jí honí v hlavě. Myšlenky nezastavíš...
Není mi jasné, kolik jí bylo let. Asi zase tolik ne, když její sestřenice Marcela měla pak známost a její druhá sestřenice Miluška byla těhotná.
Byla nemocná, ale nemoc asi v hlavě popírala a zapřela a ani jednou není zmíněno, co to je za nemoc.
Plus psychické onemocnění to už je samo sebou po tom co zažívala.
No určitě kniha zaujme a vyrazí dech. Asi se musím vrátit k nějaké odlehčené knize. Doporučuji.
Na knihu jsem se moc těšila, moc se mi líbila obálka, příběh o bylinách... bohužel mě neupoutala, měla jsem problém dočíst....za mě moc depresivní a temná...
Moje první setkání s autorkou. Českou prózu obecně moc nečtu, občas se najdou výjimky jako Hana třeba. Kniha mě zaujala ústředním tématem sběru bylin. Hodně jsem se na ní těšila, ale nějak nevím. Nejspíš mi moc nesedla. Líbil se mi jazyk autorky, krásně bylo vykresleno i prostředí a sběr bylin. Jen příběh sám o sobě se strašně táhl a občas jsem se musela nutit do čtení. Nevím jestli dám šanci i dalším knížkám autorky, stále váhám, protože po jazykové stránce je to krásná kniha, příběh ale byl zdlouhavý.
Trochu ta kniha drží pod krkem a dusí, ale tohle jsem ráda podstoupila. Posedlost hlavní hrdinky a její pohroužení do vlastního světa, kam z toho vnějšího neproniká téměř nic, mě místy téměř uhranuly. Krása.
Velmi originální dílo. Hlavní postava zcela pohlcena svojí obsesí, kdy její byliny získávají vrch nad vším ostatním, včetně vztahů a základní péče o sebe. Jednodušeji - ztrácí pud sebezáchovy. S hrdinkou se rozhodně asi nebudete chtít ztotožnit, nicméně jako vhled do posedlé, až skoro šílené osoby je to velmi přesvědčivé!
V knize jsou dvě linie : rozsáhlejší, přírodovědní, týkající se léčivých bylin. Druhá linie je osobnější. Čteme příběh ztracené, nemocné, osamělé Anny, kterou něco skříplo a neměla dost síly se odrazit ode dna.
Pokud mám říct pravdu, moc jsem s autorkou nesouzněla.
Pribeh zeny, jejimz zivotem cim dal vic prostupuje nemoc a ovlivnuje to, na cem ji jeste v zivote zalezi - sber lecivych bylin. Jeji vasen se stava posedlosti, ktera ji vede az za hranice sebezniceni a pri sberu bylin se dozvidame utrzky z jejiho zivota, nekdy jen naznaky, nekdy syrove vypraveni jdouci az na dren. Smutne, ale krasne cteni.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Bolavá je pro mě absolutním zjevením v současné české literatuře. Disponuje mimořádným jazykovým citem a poetikou a dokáže tak přesně vyjádřit nejen vnější svět, ale především pocity, nálady, sny...Často se ztrácí i dál, ale další věcí, co na autorce obdivuji je schopnost otočit se o 180° z magických končin a uzemnit čtenáře skvělou satirou reality (u toho jsem se místy i hodně smála). Bolavá své čtenáře nevodí za ruku, neřeší co bylo a bude, ukazuje jen současnost. Možná bych to přirovnala k impresionostickému obrazu. Dalo by se říct, že právě ta svoboda vlastní interpretace mně přišla až uklidňující. Takže pro mě bude Do tmy už navždy o nádherných obrazech vztahu Anny a jejích bylin.