Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288999/bmid_do-tmy-xON-288999.jpg
4
1550
1550
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Zaujímavý počin, otázka čo mi vírila po hlave, koľko z toho je fikcia a koľko z toho je samotná osobnosť autorky. Skvelo vykreslený vnútorný svet s postupným odkrývaním súvislostí medzi jednotlivými postavami. Vrhám sa na druhý diel...
Ešte by ma zaujímalo, koľko mužov číta túto knihu, a či knihu zaradiť do červenej knihovny alebo medzi beletriu bez rozdielu rodových preferencií...
Včera mi zmokly 3 otrhané a nastříhane plechy s meduňkou, můžu to akorát vylít do kompostu :-( a teď slyším pod oknem jak moje máma volá na mého malého syna :"Vyřiď mamince,že kvete lípa,jestli si chce nasusit .." Kdo četl Do tmy,je mu jasné,že jdu trhat :-) A klaním se všem co to nosí do výkupny, protože ta dřina je placená přímo směšně a tak je to spíš poslání než práce pro výdělek.
Kouzelná kniha. Nedá se přečíst na jeden zátah, přestože je tenoučká. Četla jsem prostě jen po pár stránkách a pak jsem si musela dát pauzu abych to těžké téma rozdýchala. Přistupovala jsem k ní bez názoru a začátek mě okouzlil, říkala jsem si jak je příroda nádherná především v očích jednoduššího člověka. Pak přišla temná událost v domově důchodců, kterou jsem nepochopila a kniha se mi lehce zhnusila. Ale potom jsem si teprve uvědomila, že problém Anny není v jednoduchosti, ano konečně mi došlo, že Anna je nemocná a vlastně tím pro mě kniha začala být opět krásná, jistě i trochu melancholická, krutá a bolestivá ale díky vší té přírodní kráse ji vnímám naprosto pozitivně a jistě si zapamatuju Anny motto, že "dokud tě něco bolí, je to důkaz, že pořád žiješ."
Něco jako kronika zmaru a rozkladu - fyzické schránky, psychiky a společenské integrity i vztahů, lemovaná vůní bylin, které ovšem neléčí vůbec nic tam, kde k uzdravení není vůle.
A zároveň jakási metafora života mnohých z nás: neřešené vztahové krize, sebedestruktivní zacházení s vlastním tělem a umanuté obsedantní lpění na čemkoliv, co pro druhé může být nesmyslné - to přeci tak trochu praktikuje kde kdo - byť ne třeba v Annině měřítku.
Kdy kde se to takhle zvrtlo, čím bylo špatné její manželství a čím jí tolik ubližoval tchán, kdy se rozložily rodinné vazby - to zůstalo vlastně tajemstvím - zřejmě záměrně - nejde o rozebírání příčin, ale obraz důsledků, ke kterým může každého z nás dohnat příčina jiná.
Příběh byl minimalizován a chápu sice proč, ale byl v tom pro mně zároveň trochu "kámen úrazu".
Byť je knížka útlá, přišla mi totiž v druhé půlce už monotónní. Sběračka jde ZASE něco sbírat, přičemž si ZASE způsobí další zhoršení zdravotního stavu, což ZASE odmítne smysluplně řešit, a až se vykoupe, může to celé ZASE donekonečna praktikovat dál a dál (asi by dokázala sbírat i jako kvadruplegik) - přiznám se, že mi to začalo připadat trochu jak seriál: "Pat bez Mata na sběru bylin".
A vlastně by mi to stačilo jen jako povídka.
Nechávám bez hodnocení, nevím jak hodnotit, protože byť jsem si vědoma literárních kvalit knihy, těšila jsem se až ji budu mít z krku. Přesto myslím, že na ni nezapomenu.
Myslím, že bude víc konvenovat těm, kteří tíhnou k lyrice (což já nejsem, já jsem epická).
Příběh osamělé, nemocné ženy, jejímž koníčkem je sběr, sušení a odevzdávání léčivých rostlin. Tato záliba už hraničí se závislostí, bylinky jsou na prvním místě, ostatní život jí připadá nedůležitý. Žena je hodně osamocená , ale je takto spokojená. Kontaktům s lidmi se snaží vyhýbat. Na malém městě je takový život terčem pomluv . Bohužel ani život zasvěcený bylinkám neochrání naši hrdinku před vážnou nemocí. V příběhu je vykresleno, že jakákoliv závislost , i na dobrých věcech vede k izolaci člověka a je třeba si dobře hlídat kam až to necháme zajít. U mě je taková závislost čtení a je pravda , že mám taky občas pocit, že bych si raději četla než...….
Knížka se velice dobře četla je napsaná velice krásným jazykem a příjemnými slovy. V hlavní hrdince dokonale viděla sama sebe.
Lehce monotónní výjev ze života vyšinuté sběračky léčivých bylin. Co na to říct? Některá autorčina slovní spojení jsou neotřelá a krásná, jiná zas pro mě až nepříjemná. Doufala jsem, že aspoň v závěru se dozvím, co že hlavní hrdince vlastně je, ale ... nic. Pro mě jeden velký chaos.
Aspoň jsem splnila další bod ČV.
Po dlouhé době kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout od začátku až do konce. Až poté, co jsem ji dočetla, jsem zjistila, že autorka za tuto knihu dostala ocenění Magnesia Litera, a zaslouženě. V dětství jsem také sbírala léčivé byliny, tak jsem si zavzpomínala, jaké to bylo. Oceňuji poutavý styl psaní. Už se těším na román Ke dnu.
Tato knížka mě trošku zklamala. Po přečtení knížky Ke dnu od této autorky, ze které jsem byla nadšená, jsem čekala minimálně stejné čtení. ale bylo to docela slabé , hůře se mi to četlo, takové nemastné neslané. Ale o tom její knihy jsou.Na druhou stranu námět byl velice
zajímavý.
Mám ráda knihy, které se více než na děj nebo zápletku soustředí na vnitřní svět a pocity postav.
Autorka krásně líčí maloměstský život, mentalitu, usedlost a pomluvy maloměšťanů. Na druhé straně je dívka, která jaksi do těchto standardů nezapadá. Je osamělá, straní se společnosti, je "praštěná" a mezi ostatními je vnímána spíše jako jakýsi přízrak, víla. Příběh je také o destruktivních účincích závislostí.
Vyprávění hlavní hrdinky obestírá temná bolestná atmosféra.
Bohužel je celé vyprávění velice monotónní, postava se nijak nevyvíjí, příběh se nijak nemění, je popisováno stále to samé dokola. A ani na konci nepřijde žádné vyvrcholení. Takže ačkoli jsem se na začátku do knihy zamilovala, brzy mě to omrzelo.
Výborná kniha. Ačkoliv zdánlivě není vůbec napínavá - jsou popisovány jednotlivé dny osamělé ženy, je v ní jakýsi neklid, který čtenáře popohání číst dál. Sledujeme tělesný i duševní rozpad jedné osobnosti, která smysl svého života našla ve sběru bylin. Nemohla jsem se rozhodnout - má kniha dobrý konec nebo nemá? Co je vlastně pro Annu z jejího pohledu dobré?
Po dlouhé době kniha, od které bylo opravdu těžké se odtrhnout. Není to sice žádný super rozsáhlý román, ale i tak mě těší, že jsem ji zhltla během dvou dnů. O čem ale vlastně Do tmy je?
Jak napovídá zdejší anotace, jedná se o příběh osamělé, nemocné ženy s nádechem apokalypsy. Tehle popis ve mně rozhodně vyvolává pocit, že se bude jednat o neuvěřitelně náročné, těžké dílo, které bude nejlepší číst pouze po malých dávkách. Nemohu říci, že opak je pravdou, ale zápal hlavní postavy pro sběr vyvolává ve čtenáři stejnou euforii, která dokonce dokáže tvořivě nabít.
Kromě bylin autorka zkoumá i klasickou maloměstskou potažmo vesnickou tragédii kolotoče vzájemného odcizení, pomluv a nudy většiny obyvatel. Mezi nimi působí hlavní postava jako přelud, odmítající zapadnout do vymezených kolejí a přizpůsobit se. Její neskrývaná originalita vede k pochopitelnému odloučení se od společnosti, které ji zároveň vyhovuje a zároveň stráží na kolena.
Do tmy tedy nabízí pohled do pro mě zcela neznámého velkosběru bylin, na rozpad nebo možná spíš totální rozložení rodinných vztahů a neméně také nahlédnutí do duše umanuté, silné a bohužel také nemocné ženy. Jedná se o výjimečné, čtivé dílo, které se mi jen tak nevymaže z paměti. O to více mě těší, že vzniklo v našich luzích a hájích.
Do tmy je neuvěřitelný příběh ženy, z jednoho pohledu obyčejné a všední, z druhého neopakovatelné. Díky autorčinu stylu bych mohla knížku přečíst několikrát po sobě a ani trochu by mi nezevšedněla.
Musím se smát komentářům, že je kniha akorát o pošahané magorce apod. :D
Přitom se v knize toho dá tolik objevit - je prostě jiná než prvoplánovitý příběh, když už při čtení tušíme, jak co bude. Je o vášni hraničící se závislostí - někdo sbírá byliny a každé úterý musí být ve sběrně, někdo sedí každý večer u televize a chlastá pivo, někdo nakupuje každý týden hadry nebo krémy a šminky, někdo má každodenní tendence prezentovat své názory v internetových diskuzích. V knížce "Do tmy" je však vyhnaný příběh ad absurdum - a o to snad jde... Ukazuje, k čemu může vést nezdravá přemíra - v podstatě čehokoli, dosaďte si - k samotě, izolovanosti, sebedestrukci, přerušení mezilidských vztahů včetně nejbližších. Chyťte se za nos - je to super kniha, právem oceněná :)
Pro mě obrovské zklamání. Celou dobu čtenář sleduje pošahanou magorku, která vede jakýsi vnitřní monolog o sběru bylin... Děj chybí, něco bližšího o Anně se dozvíme až v polovině knihy.
Navíc! Farmaceutická fakulta NENÍ v Praze. A kdo to kdy viděl, aby se opiátové náplasti rozdávaly jako vzorky?! "A na závěr našeho semináře, si každý můžete vzít domů kousek fentanylové náplasti, je to dobrej matroš!" LOL :D
K přečtení knihy Anny Bolavé jsem se dostala až po Houbařce Viktorie Hanišové, takže asi v podstatě v opačném pořadí než většina čtenářů zde. Je těžké obě knížky porovnat, obě byly skvělé, každá svým způsobem. Anna Bolavá, to je spíš poetické čtení, kde víc než hlavní děj je důležitější popis nitra hlavní postavy bylinářky Anny. Dokonce se dá říci, že zde v podstatě děj úplně chybí. Ale i tak byla knížka neuvěřitelně čtivá a ač jsem se bála, že se budu při její četbě nudit, rozhodně tomu tak nebylo. I po jazykové stránce pro mě byla kniha větším prožitkem. Houbařka je naproti tomu víc o ději. Psychologie hlavní postavy Sáry zde sice také nechybí, na Annu Bolavou to však nemá. Jen jsem po přečtení celé knihy nepochopila, co vlastně Anně bylo, jakou nemocí trpěla, zda byl její stav mysli způsoben pouze vážnou chorobou, které nakonec podlehla, nebo spíš léky na bolest, jimiž se zásobovala víc než slušně. Srovnání "Do tmy" a "Houbařky" je hodně náročné, každá kniha je postavena trochu jinak. Je zde ale cítit, že se Hanišová Annou Bolavou při svém psaní hodně inspirovala. Přesto přese všechno mě asi o něco více zaujala Houbařka.
Kniha se mi líbila a nejen proto, že sama bylinky sbírám. Bolestné, ale svým způsobem krásné žití hlavní hrdinky mezi bylinami, v samotě a ve svém vnitřním světě. Myslím, že se to autorce podařilo dobře vystihnout, včetně života na maloměstě. Oceňuji velmi pěkný styl psaní.
Řekla bych , že toto je pro pokročilé čtenáře. Do posledního odstavce jsem čekala,, že se to ještě něják rozhoupe a ono nic. Což o to já mám představivost, tak si to domyslím. Je to spíš takový popis závislosti, Ale je to pěkné , české. Mně se to líbilo prostě. Jen je škoda že to nemělo aspoň nějaké zakončení.
Fascinující! Všechno už tu bylo v komentářích vypsáno, nemám co dodat. Jednu hvězdičku ubírám za styl přítomného času.
Tenhle typ literatury je přesně pro mě. Vlastně se dá říct, že se v ní až vyžívám. Ztotožňuju se s hlavními hrdinkami, rochňám se v jejich pocitech a užívám si svoje chvíle těžké melancholie.
Za mě velké doporučení.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Cáklá holka sbírá kytky. Klišé je to v tom, že je cáklá. Originální tématem.