Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288999/bmid_do-tmy-xON-288999.jpg
4
1558
1558
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh jedné slabé bytůstky, které dodávaly sílu do života bylinky. Ukazuje, že člověku stačí pro potěchu kus přírody a že peníze opravdu nejsou na 1. místě, zvlášť, když vám chybí zdraví....
já alergik jsem mohla konečně sbírat bylinky :) !!!!!!!!!!! úžasně ponurá kniha,přesně tak,jak to mám ráda :)
Nevím, zda "krásné"je to správné slovo... Bylo to tak bolestné a smutné... Příběh si mě získal, byla jsem s Annou na všech sběrech, soucítila s ní a měla chuť natáhnout ruku a pohladit ji v těžkých chvílích... Každému se kniha určitě líbit nebude, je to opravdu až fanatické. Jsem ráda, že jsem ji četla v březnu, jinak bych určitě musela vyklidit půdu ;) Díky knize jsem si uvědomila i něco v sobě. Díky, opravdu to bylo krásné... Do tmy už jsem se ponořila, určitě se podívám i Ke dnu.
Díky knize jsem zavzpomínala na své mládí, jak jsem se také úplně s hladovým neklidem vrhala na sběr bylin a pak s nervózním očekáváním čekala na výplatu :-)
Z celé knihy cítím velký neklid, jako kdyby chtěla autorka moc říct, ale díky únavě a zmatenosti se není schopná vyjádřit, ale když se vzpomene na bylinky, tak tempo zvolní, aby každý pocítil souznění s přírodou.. Viděl tu krásu, která je nezměrná..
Kniha mě zcela pohltila. Rozuměla jsem Anně, jejímu zapaleni, způsobu života. Těším se na další knihu. Autorku čtou jedním dechem i mladí muzi
"Shořel domov důchodců. Tomu se nedivím, vztek a zlost byly odjakživa nebezpečné hořlaviny. Nebo že by mezi seniory přeskočila jiná jiskra?"
Příběh pošahané bylinkářky, to jsem si odnesla. I když to bylo psané pohledem hlavní postavy, nedokázala jsem se do ní vcítit. Viděla jsem jen to šílenství, jak se Anna ztrácí v realitě a všichni jsou na ni (dle ní) zlí. A pak nazve lípu královnou... Ne, tohle skutečně není čtení pro mě.
Nemyslím si, že by to byla špatná kniha. Ale je to kniha která si zaslouží jiného čtenáře než jsem já. Já ji bohužel asi tak nedocením. Pro mě to bylo těžké čtení do kterého jsem se musela nutit. Knihu jsem dočetla a zatím jsem rozhodnutá tuto autorku vynechat. Třeba časem názor změním.
Jedním slovem nádhera. Četla jsem ji v parném létě na dovolené a už při čtení jsem měla neskonalou touhu natrhat a nasušit všechno býlí, co mé oko uzřelo. Z knihy dýchá z jedné strany smutek, bolest, beznaděj, na druhé straně teplo, spjatost s přírodou, zemitost, vůně. Byla jsem z knihy naprosto unešena. Navíc má moc krásný motiv na přebalu.
Špatné to nebylo, ale příliš mě to nepřesvědčilo. Postava Anny mi připadala pořád stejná, ačkoliv se to s ní fyzicky neustále zhoršovalo. Nejspíš to byl rys její osobnosti - nic moc o sobě neříct, nevšímat si, jak se to s ní neustále zhoršuje, jak odumírá ruka, tělo... prostě vytěsnit všechno špatné a soustředit se jen na sběr.
Pár pasáží o sběru bylin bych vystřídala s nějakou sebereflexí a víc informacemi o tom, co se děje a co postava prožívá.
Kniha se mi celkově líbila, ale asi není určena pro každého čtenáře, ne každému čtenáři se musí líbit námět a zpracování knihy.
Knihu s tímto námětem jsem snad četl poprvé. Ačkoliv bylinky nesbírám, téma knihy se mi líbilo, je originální v beletrii. Jak je v knize uvedeno, sama autorka se sbíráním bylinek věnuje, takže postupy sběru a sušení, které jsou v knize uvedeny, jsou pravdivé. Popravdě jsem ani nevěděl, že existují sběrny bylinek, což díky této knize jsem se dozvěděl.
Žena se čím dál tím více odcizuje od lidí a bylinky se pro ní stávají naprosto vším, je to pro ni velká vášeň, hraničí to až s posedlostí...
To je tedy hutné dílko...výborné čtení, škoda, že teď nic nekvete, hned bych vyrazila. Dokonale se dalo vcítit do hlavní hrdinky a zatoužit po troše válení se v trávě, zaplavení deštěm nebo sušení vlasů jízdou na kole.
Tu vůni na Anny půdě cítím ještě teď, chvíli po dočtení. Ty svíravé pocity mě pravděpodobně také nějakou dobu neopustí. Uf, ani nevím, co říct, velice intenzivní a emocionální dílo, kde děj nebyl vůbec to nejdůležitější, ale pocity ano.
"Kostnatýma rukama stále visím na zdi. Jako škraloup z lidské kůže, který tu někdo jen tak mimochodem utřel."
Postupný úpadek hlavní postavy ve mně vyvolával tak silné pocity, že jsem chvílemi musela přestat číst a zhluboka se nadechnout.
Nevěděla jsem co čekat. Začetla jsem se a nemohla jsem přestet. I přes otevřený konec moc pěkná kniha.
Hodně divoký florální trip, v němž se iluze a bludy nakonec zcela smísí s realitou a rozpustí se v ní jako med v čaji a čtenář zůstává tápající bez jistoty jasného vysvětlení. Stejně jako v případě paní Dušejkové ze Svůj vůz a pluh..., i hlavní hrdinka Anny Bolavé je asociální podivínka trpící nedefinovanou chorobou, jen místo zvířat miluje sběr bylin a hlavně jeho každotýdenní odevzdávání do sběrny. To je středobod jejího života a vše, co se kolem něj nedokáže točit, musí odpadnout. Rodina, příbuzní, práce... horečnatá mysl Anny coby vypravěčky nás vede příběhem zdánlivě bez příběhu, atmosférou tak hutnou, až se čtenář zalyká. Tempo a styl vyprávění přesně korespondují s Anniným rozpoložením, kdy se hranice mezi šílenstvím a realitou postupně stírá, až zmizí docela a spolu s ní se noříme hloub a hloub do tmy a pozorujeme, jak zahradnickými nůžkami přestřihuje poslední vlákna, jež ji poutají ke skutečnosti.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Tenhle typ literatury je přesně pro mě. Vlastně se dá říct, že se v ní až vyžívám. Ztotožňuju se s hlavními hrdinkami, rochňám se v jejich pocitech a užívám si svoje chvíle těžké melancholie.
Za mě velké doporučení.