Před povodní
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450433/bmid_pred-povodni-8Ts-450433.jpg
4
498
498
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
Jako doposud ve všech svých knihách je Anna Bolavá i zde poetická a zároveň stojící nohama na zemi. Krutá, leč láskou protkaná. Humorná i morbidní. Nade vším je však vždy nezapomenutelně atmosférická.
(SPOILER) Nemůže to být snadné psát dál, když jednou napíšete Do tmy.Už napořád nutně všechno další bude srovnáváno s něčím, co není jako nic jiného. Ačkoliv, jako Olga Tokarczuk to vlastně trochu bylo. Takže tentokrát voda a oheň v lidských srdcích. Mou nejoblíbenější postavou se okamžitě stala doktorka, okouzlená sebou do té míry, že střet s jinou úrovní myšlení a chování, než na které je zvyklá, u ní vyvolá kulturní šok a tím to zdaleka nekončí. To se snadno může stát a je třeba se střežit. Osobní memento si tam najdou i jiní. Žárlivci, vášnivě milující a nemilovaní, Matky Roku a jiní "blázni". Asi bych si do čtenářského deníčku nenapsala, že "kniha se mi velmi lýbila" a také, narozdíl od Do tmy, si nebudu po čase pamatovat, o čem to vlastně bylo, ale všechny ty pasáže o tom, jak ta voda nakonec všechen ten svinec do ní naházený vyzvrací, stačí jen zvýšit průtok, to už nevymažu.
takové rozuzlení děje jsem nečekala. neměla jsem nejmenší tušení, že autorka bude mířit mysteriózním folklorním směrem. její psaní je opojné. tleskám, příběh mě opět nadchnul a bavil. určitě bych knížku žánrově nezařadila do ranku hororů. Anně Bolavé přeji mnoho dalších knižních úspěchů a nechávám si ji v hledáčku.
Audiokniha.Připomnělo mi to film náročného diváka a všichni volají skvělý a já to nepobrala.Vůbec nevím o čem to bylo a co tím chtěl autor říct.Jako papírovou knihu bych odložila.Tohle jsem teda zvládla,ale další 2knihy ,které tu mám asi jen prolistuju.
Dlouho jsem nečetla napínavou knihu. První čtvrtina knihy byla hrozná. Myslela jsem, že to nedám. Jímala mě hrůza s té zloby, která prostupovala každé slovo a ještě jsem nechápala co mě čeká.
Doslova horor z českého městečka. Beru to jako odraz dnešní doby. Kdy rozdílnost je nežádoucí a hlavně buďme ovcemi. Skvěle napsané s postupným vyvrcholením.
S příběhem jsem trochu bojovala, ale jistá magie, hororová atmosféra a různorodé pocity od překvapení až po úzkost při poslechu audioknihy mě nutily poslouchat až do konce.
Moje druhá kniha od autorky. Předtím jsem četla Ke dnu, ta se mi docela líbila a určitě o hodně více než tato Před povodní. Nějak se mi v této knize nelíbilo to fantastično, kniha taková temná, stahující dolů, vůbec mi nebylo příjemně tedy při jejím čtení (o to tedy asi ale autorce nejde). Bahno, voda, nepříjemno, zvláštní postavy, zvláštní celé. Prostě se mi to tedy nějak nelíbilo.
Teda,to byla síla,vskutku hotová povodeň! Poslouchala jsem na Vltavě a řadím mezi nejlépe provedené audioknihy-úžasné hudební kulisy a naprosto skvělý přednes (omylem jsem měla interpretku za J.Plodkovou,díky teckované za upozornění,je to B.Goldmannová).Kdybych si to četla sama,příběh by mě nejspíš minul,je totiž hooodně svůj a zvláštní,takže chápu,že někomu nesedl. Ani já jsem vše napoprvé nepobrala,takže jedu druhý poslech a vychutnávám si ho víc,už mě tak nestrhává proud a nelokám vodu,daří se mi ji teď šlapat. Jazykově velmi povedené,barvité,vrstvité,prvky fantastična mi nevadí-jak píši,velkou zásluha na tom má právě audiokniha. Takže zkuste se ponořit do příběhu na rádiu Vltava,máte na to do 13.5.ještě čas.
Takové hraní si se slovy jsem už dlouho nečetla. Kniha byla poetická, s mírně hororovým nádechem, překvapení po předchozích "dílech". Nehledám rozuzlení, či jakousi logičnost, nechávám se slovy a řekou nést.
Bohužel je to takové to dnešní psaní...Samá deprese... Nyní si můžete poslechnout v rádiu
Tentokrát jsem nic zvláštního nečekala, mně totiž po Do tmy Ke dnu hrozně zklamala. Před povodní bych snad ani neřadila do trilogie. Vykreslení postav je dokonalé, stylově mi připomnělo Havlíčka. Díky tomu je pro čtenáře snadné ztotožnit se s některou z postav. Narativní postup byl velice zvláštní a co se týče žánru, váhám nad psychologickým dramatem kombinovaným se scifi podbarvené hlubokým depresivním aspektem. Takto na mě působila první polovina a nebýt Hedy, jen ztěžka bych se prokousala do druhé poloviny, kde se vše stane více "čtenářsky přátelské". Rozuzlí se Haniččino tajemství, více graduje děj, nestojí jen na místě mýtu, tajemna. Samozřejmě je to fajn, já jsem se od té chvíle začala na knihu těšit. Jen mám opět neodbytný pocit, že paní Bolavá dostala strach, že kdyby té deprese, eventuálních obětí a syrovosti bylo víc, nebylo by to už pro "běžného čtenáře".
Co velmi oceňuji, je dostat do díla prostřednictvím vodního světa tolik úžasných metafor, každodenních pravd, které je dobré si opakovat.
SPOILER - Vzhledem k tomu, že jsem dočetla včera večer, ještě to ve mně rezonuje, zraněná ploutev, podivné otcovství a Járovo zmrtvýchvstání, čarování s vodou. KONEC SPOILERU
Dávám sentimentálně pět, protože Anna Bolavá mě dostala, i když konec dobrý, všechno dobré si snad příště odpustí a půjde na dřeň té nejdepresivnější kobky, budeme se hrabat v těch největších svinstvech. Věřím, že to tam je, jen strach o ztrátu čtenáře jí brání se rozvinout tak, jak by chtěla.
Vlastně ani nevím, co napsat…
Otázka nejzásadnější (ostatně už ji položila milary ve svém skvělém komentáři níže): jak je možné, že někdo, kdo dokázal napsat tak úžasnou věc, jakou byl román Do tmy, mohl spáchat něco TAKOVÉHO?
Celým dějem jsem se propotácel na pokraji kolapsu, podoben panikou stižené doktorce Borské, prodírající se zástupem zpocených lidí na bleším trhu (1. část, 4. kapitola). Jen rozostřené obrazy, podlamující se nohy – a neschopnost uvědomit si, co se se mnou vlastně děje. Slova, slova, slova…
Reliéfy JAKÝCHSI postav bez ukotvení, bez logických (rozuměj: uvěřitelných) sociálních vazeb a bez schopnosti přesvědčit mě svým jednáním o tom, že jde o něco jiného, než jen o jakýsi literární experiment, o hru na "hru na život", o panoptikální divadlo s kašírovanými kulisami a s falešnými exteriéry, tvořenými zadní projekcí…
Pocit, že se vše děje jen na základě autorčiny vůle a nikoli proto, že konání postav vyplývá z logiky děje… A naprosté nepochopení autorského záměru, plus údiv, proč nám byl tenhle příběh-nepříběh vůbec vyprávěn…
Všehochuť žánrů, ze které jsem asi nejvíce vnímal grotesku…
Vědomí (viz komentáře), že existují lidé, kteří NĚCO v knize našli, mě nutilo přeskakovat co nejméně (byť bez přískoků po odstavcích to opravdu nešlo), ale já v tom hustém předivu slov neobjevil nic, co by mě nějak oslovilo, zaujalo, osvítilo, donutilo přemýšlet…
Ale možná jsem jenom nepochopil, že se jedná o intelektuálské čtivo (čímž by se všechno rázem vysvětilo, jak říkával poručík Columbo).
S velkou lítostí jedna hvězdička.
Vystavěno zase trochu jinak než předchozí dvě knihy. Ač se autorka snažila propacovat motivace postav, chování některejch z nich mi místy připadalo poněkud nepřesvědčivý, ale i tak to bylo dost dobrý, četlo se to samo, nejsilnější stránkou je samotnej jazyk, hustá vodní atmosféra a tepání maloměsta (nejdrsnější z celé triologie, řekl bych). Fantastickej prvek není vůbec na překážku a v závěru to pěkně gradovalo. Těším se na další Bolavou.
Slohově vybroušené, obrazy, co se člověku asi zaboří do hlavy a jen tak neodejdou. Nejlépe zpracovaná postava paní Borské... vztah Hany a Jardy mě popravdě připadal zvláštní. Nelíbil se mi v knize ten fantaskní motiv. Asi byl pro knihu důležitý, ale posunuje to knihu kamsi jinam. Trochu mi to v něčem připomnělo Zmizení Sáry Lindertové, kde zpočátku děj byl nádherně rozpracovaný a sklouzlo to v neuvěřitelnost a fantasy příběh. Další knihu od Bolavé si ale jistě přečtu:)
Jako zakončení trilogie se mi to líbilo. Nejlepší byl asi první díl, ale dohromady všechny tři knihy vytvářejí svět, který mě bavil. Osudy postav se proplétaly nenuceně a zajímavě zároveň. Oceňuji námět, který je hodně originální a podobná kniha se mi ještě do rukou nedostala. Poslední díl je taky "nejfantastičtější" ze všech, ale nevadilo mi to... i když od Do tmy je to přece jenom trochu skok.
Před povodní je závěrečný díl trilogie Do tmy, kterou ale můžete číst i jednotlivě. Anna Bolavá má velmi kvalitní literární vyjadřování i bohatou slovní zásobu, na druhou stranu se ale nebojí ani užití vulgarismů. Ale konkrétně u knihy Před povodní jsem byla dost na vážkách, zda mám číst mezi řádky, nebo zda autorka mluví napřímo. Na charakterech postav je celá kniha postavená, ostatní je takovým doplňkem. Hrdinové jsou neustále u vody a brodí se bahnem, které je bezesporu jistou poetikou příběhu. Stejně, jako se hrdinové brodí bahnem ve svých cestách, zapadávají do něj a je problém se z něj dostat, stejným způsobem se topí ve svých životech. Svou důležitost v příběhu ale hraje také láska.
Celý příběh v jistých momentech přechází do fantastiky nebo až do hororového nádechu. Tohle bylo pro mě opravdovým překvapením, jelikož jsem doposud nic podobného nečetla. Kniha má bezesporu velmi temnou atmosféru a podle ohlasů ostatních je tento závěrečný díl tím nejtemnějším.
Před povodní je poutavý příběh, pokud máte rádi styl autorky, nebojíte se náročných knih, pak knihu rozhodně zkuste. Ale bohužel tato kniha nesedne všem stejně, jako úplně nesedla mně.
Zatímco "Do tmy" mě opředlo jinakostí a zmámenou a zcela pohlcenou vlákalo do tenat vůní, barev a tajemna, kterými překypovalo jako vřící čarodějný kotlík, a "Ke dnu" zanechalo vyčkávající a trochu vystřízlivělou, četba "Před povodní" ve mně průběžně budila nutkavou potřebu jít si umýt ruce a vykloktat. Mýdlem. Prostě toho vazkého ulpívání a vhledů do "zásvětí" duševního zdraví bylo nějak moc.
Do tmy 3. byla jedna z knih, kterou jsem se určitě nechystala pro případný nezájem odložit (a důvodem nebyly investované dvě stovky). Zajímalo mě, kam skvělá Anna Bolavá posune své psaní i postavy, s jejichž osudy jsem se už dvakrát potkala. A lhala bych, pokud bych nepřiznala, že některé pasáže jsem četla se zaujetím, byť chvílemi poněkud schizofrenním (což se k textu docela dobře hodilo). Nebo-li s respektem k autorčiným schopnostem a s až fyzickou nechutí k tomu, co čtu. Snažila jsem se uchovat si odstup a přeskakovala jen málo. A tak se mi dostalo hned několikerého ponaučení. A sice, že jeden autor může napsat knížku, která patří k tomu úplně nejlepšímu, co jsem kdy četla (díl 1), i knížku, která se mi líbí míň (díl 2), - což je asi úplně běžné, - ale že tentýž autor může zcela ochromit mé čtenářské pohárky něčím (díl 3), co pro mě reprezentuje koncentrovanou ošklivost ve škále, jaká razantně potlačí jakékoliv moje nadšení pro sebeuznávanější osobitý styl.
Z duše mi mluví komentář od uživatele mahdal. Žánrová změť.., taky mi to vadilo.
Jinými slovy se téhož v podobném smyslu dotýká ve svém komentáři také InaPražáková.
Tak snad příště...
Tak já moc nevím. Musím to proste srovnávat. První kniha naprosto skvělá, jak jazyk, tak styl vyprávění i příběh. Ale tady de trochu ztrácím. Jazyk nádherný, vybroušený. Ale děj mě trochu zklamal, nedokážu se do toho vcítit. Taky je to děsně sugestivní, nemam teď chuť se vůbec koupat v jakékoliv přírodní vodě a takovou chuť na cigaretu, jako při čtení knihy už jsem fakt dlouho neměla.
Trochu bizár a úlet, ale moc se mi to líbilo (až na divný doslov a trochu uspěchaný konec). Od Anny Bolavé mám nejraději první část pomyslné trilogie (Do tmy), ale Před povodní jí těžce šlape na paty. Ten "vodní jazyk" je vážně dokonalý!
Štítky knihy
česká literatura řeky, říčky, potoky povodně jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany
Před povodní
Poslouchala jsem audioknihu na ČRo Vltava, ale vůbec jsem se nedokázala v příběhu orientovat. Lyrické popisy se střídaly s mysteriózními pasážemi, popis děje byl často jen v náznacích, zahalený do tajemna a tudíž hodně nejasný… Na mě až moc umělecké ztvárnění na úkor porozumění příběhu. Možná, kdybych knihu četla a ne poslouchala, bylo by vyprávění srozumitelnější a přehlednější.