Před povodní
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450433/bmid_pred-povodni-8Ts-450433.jpg
4
521
521
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
Před povodní je závěrečný díl trilogie Do tmy, kterou ale můžete číst i jednotlivě. Anna Bolavá má velmi kvalitní literární vyjadřování i bohatou slovní zásobu, na druhou stranu se ale nebojí ani užití vulgarismů. Ale konkrétně u knihy Před povodní jsem byla dost na vážkách, zda mám číst mezi řádky, nebo zda autorka mluví napřímo. Na charakterech postav je celá kniha postavená, ostatní je takovým doplňkem. Hrdinové jsou neustále u vody a brodí se bahnem, které je bezesporu jistou poetikou příběhu. Stejně, jako se hrdinové brodí bahnem ve svých cestách, zapadávají do něj a je problém se z něj dostat, stejným způsobem se topí ve svých životech. Svou důležitost v příběhu ale hraje také láska.
Celý příběh v jistých momentech přechází do fantastiky nebo až do hororového nádechu. Tohle bylo pro mě opravdovým překvapením, jelikož jsem doposud nic podobného nečetla. Kniha má bezesporu velmi temnou atmosféru a podle ohlasů ostatních je tento závěrečný díl tím nejtemnějším.
Před povodní je poutavý příběh, pokud máte rádi styl autorky, nebojíte se náročných knih, pak knihu rozhodně zkuste. Ale bohužel tato kniha nesedne všem stejně, jako úplně nesedla mně.
Zatímco "Do tmy" mě opředlo jinakostí a zmámenou a zcela pohlcenou vlákalo do tenat vůní, barev a tajemna, kterými překypovalo jako vřící čarodějný kotlík, a "Ke dnu" zanechalo vyčkávající a trochu vystřízlivělou, četba "Před povodní" ve mně průběžně budila nutkavou potřebu jít si umýt ruce a vykloktat. Mýdlem. Prostě toho vazkého ulpívání a vhledů do "zásvětí" duševního zdraví bylo nějak moc.
Do tmy 3. byla jedna z knih, kterou jsem se určitě nechystala pro případný nezájem odložit (a důvodem nebyly investované dvě stovky). Zajímalo mě, kam skvělá Anna Bolavá posune své psaní i postavy, s jejichž osudy jsem se už dvakrát potkala. A lhala bych, pokud bych nepřiznala, že některé pasáže jsem četla se zaujetím, byť chvílemi poněkud schizofrenním (což se k textu docela dobře hodilo). Nebo-li s respektem k autorčiným schopnostem a s až fyzickou nechutí k tomu, co čtu. Snažila jsem se uchovat si odstup a přeskakovala jen málo. A tak se mi dostalo hned několikerého ponaučení. A sice, že jeden autor může napsat knížku, která patří k tomu úplně nejlepšímu, co jsem kdy četla (díl 1), i knížku, která se mi líbí míň (díl 2), - což je asi úplně běžné, - ale že tentýž autor může zcela ochromit mé čtenářské pohárky něčím (díl 3), co pro mě reprezentuje koncentrovanou ošklivost ve škále, jaká razantně potlačí jakékoliv moje nadšení pro sebeuznávanější osobitý styl.
Z duše mi mluví komentář od uživatele mahdal. Žánrová změť.., taky mi to vadilo.
Jinými slovy se téhož v podobném smyslu dotýká ve svém komentáři také InaPražáková.
Tak snad příště...
Tak já moc nevím. Musím to proste srovnávat. První kniha naprosto skvělá, jak jazyk, tak styl vyprávění i příběh. Ale tady de trochu ztrácím. Jazyk nádherný, vybroušený. Ale děj mě trochu zklamal, nedokážu se do toho vcítit. Taky je to děsně sugestivní, nemam teď chuť se vůbec koupat v jakékoliv přírodní vodě a takovou chuť na cigaretu, jako při čtení knihy už jsem fakt dlouho neměla.
Trochu bizár a úlet, ale moc se mi to líbilo (až na divný doslov a trochu uspěchaný konec). Od Anny Bolavé mám nejraději první část pomyslné trilogie (Do tmy), ale Před povodní jí těžce šlape na paty. Ten "vodní jazyk" je vážně dokonalý!
Spisovatelka má úžasný talent. Hned od prvních stránek si užívám ten koncert slov. Příběh mě vtáhl do sebe a na konci jsem se konečně z hluboka nadechla. Neuvěřitelné. Za mě plných pět *.
Román Anny B. je psaný skvostným a jedinečným jazykem, málokdo umí tak pracovat se slovy. Myslím, že může psát o čemkoliv a pořád to bude úžasné. Magická atmosféra, tajemno, trošku horor a pak náhle pocit jako: kdo z nás je tady vlastně na tripu?? Četla jsem a četla, snažila se orientovat, ale pak jsem to vzdala a nechala se nést na té divoké řece slov. Jedním slovem prostě neskutečné.
"Ta věc pluje rychle a má barvu vody. Přestává dýchat a všemi otvory nastřelenými mezi šupinami z něho uniká život. Naučil dceru zvedat řeku, ale neřekl jí, jak s velkou povodní přestat. Ona teď cítí zlost. Největší rámus, jaký kdy dokázala ze dna vybublat. Je čerstvě prokrvený a namířený proti všem mostům. Kdo dává právo suchozemským ochočovat si její průtok? Přecházet přes něj a plivat z dlouhé chvíle dolů. Voda cítí zmatek. I ona je zvyklá na své hranice, ale když je na ni ze všech stran útočeno, když je jí bráno to, co dostala darem, trhne. Převalí se na bok a vezme s sebou několik plotů.......Voda se zvedá ze všech čtyř končetin jen na dvě a narovnává si záda. Nebude před městem potupně klečet. Hučí a zbavuje se všeho, co lstivě předstíralo přirozenou symbiózu."
Po přečtení posledního dílu trilogie mám chuť si přečíst znovu všechny díly za sebou. A protože je Anna Bolavá ještě mladá spisovatelka, tak se jen můžeme těšit na další romány.
Mě tahle knížka nezaujala, asi nejsem správná cílová skupina. Některé věci jsou v knize pro mě nereálné.
V tom, co tu vychází, je to originální hlas. Možná trochu zmatené, ale nádherný jazyk. Doporučuji.
Přečetla jsem, ale tato třetí kniha A.B. mně moc nesedla..... psychicky narušeným postavám, a že jich je, rozumím, ale fantasmagorické prvky vstřebávám špatně.
Výborné.Lehce,,hororový"napínavý příběh,odehrávající se na hraně reality a snu.Nadpřirozeno.Tajemná atmosféra.Vytříbený,jazykově velice bohatý styl.Pět hvězdiček.
Tohle bylo moje poprvé s autorkou a musím říct, že jsem byla opravdu překvapena. Příběh a především styl psaní mě úplně vtáhnul, cítila jsem jaro a řeku v kostech. Rozhodně se chystám přečíst si její další knihy.
nebetyčná slátanina, to snad autorka dostala z nakladatelství befelem dodat "něco, aby to byla trilogie"
Po sympaticky podivném Do tmy a mrazivém Ke dnu, které mne obě velmi chytly, přichází zklamání. Sympatické a pro Bolavou specifické rezonance magického realismu jsou přínosem potud, dokud se věc nezvrhne do fantasmagorie, kde se nikdo nechová ani trochu přirozeně, motivace postav jsou naprosto náhodné, kauzalita nemá ani magickou logiku... Navíc mi připadá - nevím, jestli je to tím, jak ke mně díla přicházejí - že motiv dvojice/trojice vodník + jeho milenka (+ jejich dítě) už je natolik vytěžený, že narazit na něj znova mne příliš netáhne.
Ano, pokud se člověk zaměří na jazykovou stránku a sem tam nějaké roztomilé motivky typu bulgur, vyměšující psi a vyměšující děti, je nad knihou poněkud občerstven. Podivná přemrštěnost a víceméně banální happyend s tím bohužel nehraje.
Pokud by kniha zůstala v realitě se špetkou magična, jistě by to nebylo tak křečovité.
Přečetla jsem, ale tato třetí kniha A.B. mně moc nesedla..... psychicky narušeným postavám, a že jich je, rozumím, ale fantasmagorické prvky vstřebávám špatně.
Tato útlá knížka mi tentokrát nesedla. A můžu se tady přiznat (nedělám to ráda), že se mi vlastně vůbec nelíbila. Autorčiny knížky Do tmy a Ke dnu byly fajn a i proto jsem sáhla po Před povodní, ale bohužel mi přišel celý obsah zvláštně chaotický, dočetla jsem, ale jen z povinnosti bez radosti. Zajisté najde i tato knížka své nadšence, ale tentokrát k nim patřit nebudu... Snad příště bude líp !
Jen touha po respektu, svobodě a lásce. A děsuplný rám přidává kupodivu ruce píšící více lehkosti a sdělení vykřičníky...
"Obyvatelky města vás nedokázaly rozšifrovat, takže teď počítejte s tím, že na vás budou zlé."
Její prvotinu mám velmi ráda, ale její poslední kniha je vaření z vody... velká nuda.. dočetla jsem jí s úlevou, že už to mám za sebou, což je u knihy hodně špatně.
Předchozí knihy mě bavily více...toto na mě bylo moc fantaskní a psychedelické asi... Reálná dějová linka mě bavila.
Před povodní
Jako zakončení trilogie se mi to líbilo. Nejlepší byl asi první díl, ale dohromady všechny tři knihy vytvářejí svět, který mě bavil. Osudy postav se proplétaly nenuceně a zajímavě zároveň. Oceňuji námět, který je hodně originální a podobná kniha se mi ještě do rukou nedostala. Poslední díl je taky "nejfantastičtější" ze všech, ale nevadilo mi to... i když od Do tmy je to přece jenom trochu skok.