Před povodní
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450433/bmid_pred-povodni-8Ts-450433.jpg
4
521
521
Vilu na břehu řečovické řeky navštěvuje neznámý host. Přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. Také Hanu Strnadovou přitahuje spíše svět pod hladinou než mezilidské vztahy ve městě. Nešťastně zamilovaný Jarda Vávra pozve na návštěvu Haninu bývalou psycholožku Radku Borskou, aby mu poradila s řešením komplikovaného vztahu. Doktorčino počáteční nadšení je vystřídáno rozčarováním a nutnou sebeobranou. Na pilu rodiny Vávrových chodí anonymní dopisy a dny začínají chutnat jako zkažená ryba. Řeka si žije vlastním životem, po dlouhém suchu se hladina nečekaně zvedá a vrací obyvatelům to, co do ní během zimy nerozvážně naházeli.... celý text
Přidat komentář
V té knížce je něco magického, temného, mystického a dráždivého.. rozhodně to není žádná optimistická novelka o životě na malém městě...při čtení vyskakuje husí kůže, ale i spousta otázek a ne všechny jsou zodpovězeny, je zde spousta tajemství, čtenář pouze tuší, jak by to asi mohlo být, ale nic neví jistě, nic není řečeno na plno, voda čtenáře unáší jako nespoutaný přírodní živel, který je schopný ničit, bořit, podemílat, ale i hladit, laskat tišit a uchovávat tajemství.... no je to masakr, trošku pohádka, trochu alegorie, trochu horor, také by se dalo říct psychologické drama... Anna Bolavá v plné formě, kdo četl její předchozí knihy, ví, co asi tak může očekávat, protože tato kniha nijak nevybočuje z její předchozí tvorby, ale naopak na ní navazuje .... jinak souhlasím s předchozími komentáři petrarka72 a sgjoli, k tomu není co dodat! :-)
Vytříbené, silné, rozumově ne vždy pochopitelné... zato intuitivní orientace v hnutích mysli především ženských postav, všech těch zátočinách, rybinou provoněných zákoutích, zahnívajících tůňkách a nebezpečných mělčinách, dravých spodních proudech, stojatých domovech klepetáčů, řasami zamořených, bývalých průzračných hlubinách ukrývajících smetí i šperky, to je dobrodružství, které si nelze neužít. Srovnatelný dojem, z podobné, byť samozřejmější (nejen) vodní obrazivosti, jsem kdysi měla z Urbanova Hastrmana, přípravou na fantasy svět (také) pod hladinou může být i chladnější Denemarkové Kobold - ale druhá polovina Před povodní strčí obě díla do kapsy. Proplétání osudů a na sebe narážející osobnosti na břehu i pod vodou jsou zdrojem takového napětí, že knihu nedokážete odložit - a konec je prostě dechberoucí...
Kniha Před povodní byla pro mne hodně očekávaným titulem a jsem ráda, že i když mám ke knize nějaké "ale", hodnotit budu nakonec stejně vysoko.
Tato kniha, stejně jako předchozí dvě díla, hraje hodně na temnou strunu. Ze všech tří děl mi však právě tato přijde asi nejdepresivnější. Každý si tady nese své břemeno, každá z postav jako by tu svým způsobem volala o pomoc. Každý si něčím trpí a ta psychická stránka se tu projevuje různě. Myslím, že autorka tohle zvládá pojmout naprosto bravurně a přesvědčivě.
Několikrát jsem narazila na to, že někdo knihu označuje za horor. Sama za sebe si tím nejsem jistá. Osobně bych to spíš označila za psychologické drama o křehkosti duše - s tím, že tu a tam narazíme na nějaký hororově laděný prvek. Ale čistokrevný horor za mne určitě ne.
Ta sonda do psychiky postav je dost detailní a vůbec to vytváří takovou dost hutnou atmosféru. Stejně tak ty vztahy mezi postavami tu jsou dost napjaté. Celkově je to dost neutěšené čtení.
Co mne trochu překvapilo, byl silný kontrast mezi krásným poeticky laděným a jazykově vytříbeným stylem, který tu však autorka neváhala proložit místy vulgarismy. To mne poněkud zaskočilo, nečekala jsem to. Nevybavuji si už, jestli to autorka už tak měla u předchozích knih - myslím si, že spíš ne. Ale tady mne to bilo do očí. A nejsem si jistá, jak moc se mi to líbilo.
Co se týká dějové stránky, tady jsem právě trochu narazila. Nejsem si jistá, že jsem knihu správně v některých aspektech děje pochopila. A možná právě proto mi to přišlo místy trochu těžkopádné na čtení - občas se mi to nečetlo nejlépe. Ale to bude spíše chyba u mne než u knihy. Každopádně jsem se cítila občas trochu zmatená, vtažená do chaosu. A pravdou také je, že kniha na mne neměla asi takový dopad, jako autorčina první kniha této volné série Do tmy, která mne silně zasáhla. To se tady moc nekonalo.
Každopádně celkově určitě mohu knihu doporučit. A pokud autorka vydá ještě něco dalšího, určitě to zkusím.
Na další knihu Anny Bolavé jsem se velmi těšila, dokonce jsem pro ni klepala na dveře vládou zavřeného knihkupectví...
Do třetice výborné a hluboké jako zátočiny řeky. Opět vychytaná psychologie postav, nově i prvky mytologických živlů, ke konci nezvyklý důraz na gradaci děje a akčnost (tu bych si klidně odpustila) a dobrý styl psaní A. Bolavé s netradiční kompozicí. Jen postava psycholožky mi nějak nazapadala do příběhu.
A ty pro většinu čtenářů "vyšinuté" hrdinky jejich knih mi přijdou krásné a o tolik barevnější než vedlejší maloměšťácké "osobnůstky". Asi taky patřím na starou půdu mezi sušené byliny nebo do chátrající vily u řeky.
Tedy jsem trochu v rozpacích. Kniha je čtivá, atmosféra výborná, ale na mě zbytečně akční, doktorka Borecká zažívá téměř neuvěřitelné peripetie, u kterých jsem se až ošívala - třeba nákup v místním eshopu atp.
Škoda, že to celé není postavené víc na postavách, které jsou opravdu zajímavé svou jinakostí a nepřizpůsobivostí (Hana), dala bych jim víc prostoru.
Do tmy pro mě bylo zjevení a marně čekám na návrat autorky tohoto počinu.
Pachuť rybiny doslova proniká každou stránkou, říční "ekosystém" Anny Bolavé se všemi těmi tragickými figurkami vyvolává ambivalentní pocity. Dokonale vykreslená temná, tajemná atmosféra, fantaskní rovina, a především dechberoucí popisy ze života řeky, jako by je snad psala řeka sama... "Teče voda mezi domy, teče voda z hor."
Neznámý host přichází do domu na břehu řeky, přichází starou studnou a nepatří do suchozemského světa. I Hanu Strnadovou přitahuje svět pod vodou víc, než lidé ve městě. Proto její přítel Jarda Vávra povolává Haninu bývalou psycholožku na pomoc.
Tato kniha je závěrem volné trilogie po knihách Do tmy a Ke dnu. Je to hororový příběh lásky a ne jen tak obyčejný. Autorka prokládá příběh kapitolami, kde se dozvídáte konec. Samozřejmě ne na přímo, autorka jen naznačuje a na závěrečné rozuzlení si počkáme, takže jsme celou dobu příjemně napnutí.
Autorčin styl mi neskutečně sedí. Dokonale umí vytvořit atmosféru. Text Vás pohltí a přenese přesně tam, kam je potřeba. Dostaneme se tak do typického maloměstského prostředí, ale i do romantických míst kolem řeky. Celá kniha je temná, tajemná, smutná i strašidelná.
Tato kniha se dá číst i samostatně, bez předchozích dílů, ale já rozhodně doporučuji se je přečíst postupně, pak Vám neunikne ani sebemenší narážka na něco z minulosti a žádný detail.
Opět úžasná kniha od úžasné autorky. První díl Do tmy byl pro mě asi nejlepší, ale hned v těsném závěsu je právě tato kniha. Nemyslím si, že se bude líbit všem čtenářům, ale ti, kdo mají raději temnější knihy, prózu současných českých autorů a chtějí možná i trošku něco jiného, tak směle do toho.
4.5*/5*
Před povodní
Knihu jsem s napětím vyhlížela a poté i s napětím četla. A stálo to za tu okamžitou koupi!
Nebudu zastírat – jsem fanynka Anny Bolavé a miluji její imaginaci, kterou opět přetéká i její novinka Před povodní. Spojuje v sobě přitom to, co se mi líbilo na předchozích dvou knihách: atmosféru Do tmy a práci s příběhem v Ke dnu. Co Anna Bolavá rozhodně umí na jedničku s hvězdičkou, to je vykreslení maloměstských poměrů. Vlastně myslím, že neznám žádného autora, který by o vztazích a způsobech myšlení na maloměstě uměl psát tak přesvědčivě. Oproti předchozím dvěma knihám je tu tentokrát vícero postav, z nichž některé jsou jen okrajové a téměř karikaturní, dokreslují však skvěle celkové ladění příběhu a rozhodně se v nich nebudete ztrácet (zase tolik jich není).
V příběhu hraje opět významnou roli příroda, tentokrát především řeka. Řeka omývá své břehy a občas si bere více, než bychom jí sami chtěli dát. Je to jiný svět, svět temný, ale zároveň plný života. Má své hranice, jenže ty jsou plastické, a tak se občas náš svět s tím, co je pod hladinou, významně prolne. A z toho může vzejít mnohé.
Narace Bolavé je neskutečně osobitá a podivuhodně smývá hranice mezi reálným a magickým. U většiny postav bezpečně víte, že máte pevnou půdu pod nohama, ale jakmile dojde na Hanu a její rodinu, už není tak jednoznačné, kde si zrovna stojí. Je tohle ještě realita? Je to šílenství, nebo jsme ve fantasy příběhu? Kde je ta hranice? A já mám za to, že ta hranice tam prostě není – ta je totiž jen v naší hlavě. Zkuste na chvilku odložit provazy, jež vás svazují ve vašem reálném a naprosto čitelném světě, a ponořte se do proudu řeky a nového příběhu z pera české autorky, která ví, jak vás rozjitřit.