Doba koronavirová

27.05.2020

Po Proč? a Česku na křižovatce třetí kniha stejného rázu a třetí výborná záležitost. Nechci hodnotit všechny eseje, úvahy či rozhovory, ale vyberu jen ty opravdové topy.
Karel Drbal: "Covid-19 postihne pouze minimální procento populace a jen velice malá část SARS-CoV-2 pozitivních lidí na toto onemocnění skutečně zemře. Odhad počtu úmrtí se stále snižuje a nakonec skončí na úrovni běžné sezónní chřipky, na kterou u nás ročně zemře několik tisíc a celosvětově až půl milionu lidí. Ovšem 90% z nich - stejně jako u covid-19 - zemře vlastně na následný bakteriální zánět, kterému chřipka otevřela dveře do plic."
Zdeněk Hostomský: "Lidé mají živobytí, a když je zarazíte, ekonomický propad, který nastane, je svým způsobem taky neštěstí - víme dobře, že chudoba zabíjí. Pokud ztratíte byznys, ztratíte živobytí, propadnete depresi, zvyšuje se počet sebevražd, narůstá narkomanie. Reakce na postoj prezidenta Trumpa se lišila podle politických preferencí. Jeho odpůrci byli v šoku a říkali: On dá lidské životy na misku vah proti ekonomice, jak to může udělat? Jiní ale říkali: To je falešná dichotomie. Otázka nestojí, jestli životy versus ekonomika, ale životy versus životy."
Martin Hála: "Peking se prostě snaží využít současné krize k ideologické podpoře svých dlouhodobých geopolitických cílů. ... Při příletu jednoho z prvních dopravních letounů nastoupil na letišti uvítací výbor včetně Hamáčka a premiéra Babiše za přítomnosti předtím všeobecně kritizovaného čínského velvyslance, jako by šlo o přílet váženého státníka. Celá scéna vypadala tak trochu jako parodie na kult cargo, kdy zaostalí domorodci užasle hledí na vykládání produktů vzdálené civilizace."
Petr Holub: "Omezovat ústavní práva včetně takových opatření, jakými jsou zákaz vycházení i opuštění republiky a uzavření obchodů, se stává samozřejmostí, většině Čechů nepřijde divná ani tragikomická povinnost nosit venku za všech okolností roušky. Obskurní opatření tuzemské karantény aspoň účinně zakrývají, jak absolutní moc si státní úřady nárokují. Nejde jen o zdravotnickou prevenci nebo obnovení železné opony na hranicích s Německem a Rakouskem, některé příkazy připomínají vojenskou mobilizaci celého národa proti zákeřnému nepříteli, roli suveréna stát převzal také v ekonomice."
Radkin Honzák: "To, že vláda lže, je celkem akceptovaná skutečnost, zarážející je, že tentokrát lhala v takovém rozsahu a míra její nepřipravenosti byla tak velkolepá. První dva týdny se všehovšudy zmateně prezentoval premiér, sice to bylo ke škodě věci, zato byl neustále vidět, jednou dokonce v bílém kabátě. Bez ohledu na vládní zmatky se daly do pohybu procesy, které pomohly více než cokoliv jiného. Počínaje šitím roušek a konče humorem."
Anna Hogenová: " Vzdělání je jen přípravou pro využití lidí na trhu, jak si to machthábři přejí, didaktiky se transformují tak, aby ve výuce musely být využívány techniky vedoucí k nutnosti neustále nakupovat technické přístroje, vše se činí "chytrým" technickým způsobem, ale to vše má jen částečný význam z hlediska celku, který je vždy něčím bytostně netechnickým. ... Vážení konstruktéři vzdělávání, bez myšlení myšleného to nepůjde, to platí i pro politiky, a nejvíce pro ně. Musíme mít vzdělance, kteří zahlédnou celek, a ten není součtem částí, je vždy něčím navíc a toto navíc je vždy nejdůležitější a to se nedá naučit kuchařkovým způsobem, to se musí v duši člověka zrodit a k tomu potřebuje onen člověk opravdové otázky."
Jan Lipold: "Pandemie proto otevírá ještě jednu příležitost: nebazírovat ustavičně na odpovědích a docenit otázky. Srovnat se s tím, že věcí, co "nemají řešení", je ve skutečnosti daleko víc než těch, jež "jsou vyřešené". Hrozně moc totiž tlačíme na pilu, jsme z dobrých důvodů školeni na nalézání řešení, bažíme po odpovědích, a někdy si dokonce myslíme, že je to totéž, co poznání."
Stanislav Komárek: "Nás, když se to řekne velmi cynicky, rozhodí nějakých 0,03%. Jsme ochotni ochromit celou společnost pro desetiny promile... Je to jistě správné, protože každého lidského života je škoda. Jde ale o to, že při každém léčení je potřeba dávat pozor, aby samotná léčebná kúra, ať už jedince, nebo společnosti, nebyla škodlivější než sama nemoc. ... S prohlubující se infantilitou většiny populace se také šíří dětinská ustrašenost, krátká paměť a poddajnost vůči autoritě - komunismus se svou krvavostí a násilím přišel jen o sedmdesát let předčasně (i pro někdejší StB by byl svět s převahou elektronické komunikace a mobily informátorů krásným snem)."
Danuše Nerudová: "Krize většinou odhaluje charaktery lidí. Posledních pár týdnů ukazuje jedno. Česká společnost se v krizi dokáže vzepnout k neuvěřitelným výkonům. Nečetla jsem o jiné zemi, kde by občané doma po večerech šili roušky pro lékaře nebo domovy důchodců, případně tiskli na 3D tiskárnách štíty pro lékaře. ... Krize ale taktéž odhalila to horší v nás, zakódované z let komunismu. Udávání. Udávání sousedů, že měli návštěvu a nedodržují pravidla, udávání, že lidé nenosí roušky nebo že v sousední hospodě otevřeli okénko a před ním stojí lidé v počtu větším, než je aktuálně dovoleno."
Marek Orko Vácha: "Pandemie připomněla, že tohle všechno je možné. Že podobně jako biblický Abrahám mám brát život sám nikoli jen jako biologický fakt, nýbrž jako dar, za který mám být každé ráno vděčný. A že to, že mi není v zimě zima, že si mohu kdykoli koupit jídlo, že mám manželku a že máme děti, že máme kde bydlet a že jsme zdraví, není ani tak moje základní lidské právo, nýbrž dar, za který se sluší poděkovat. ... Krize by nám mohla zvednout sebevědomí. Dnešní den je jasné, že nás nezachraňuje ani vláda, ani krizový tým, nýbrž drobné úsilí mnoha zdravotních sester, maminek zavřených doma s dětmi a šijících roušky, úsilí mnoha lidí, kteří jaksi zespodu, svým vlastním nasazením suplují selhávající reprezentaci."