Střední hra
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12906/doba-mrchozroutu-stredni-hra-12906.jpg
4
64
64
Doba mrchožroutů série
< 2. díl >
Druhá část drsného vyprávění o hrstce mocných, schopných ovlivnit mysl lidí a přinutit je k násilným činům i vraždě. Šerif Gentry, Natálie a psychiatr Laski se snaží zabránit dalšímu násilí a zneškodnit lidské zrůdy. Laski je unesen a jeho mysl je na čas ovlivněna. Natálie přijde na stopu staré dámy, která má na svědomí smrt jejího otce. Do případu jsou zapojeni agenti CIA i Mossadu. Šerif Gentry zahyne a v boji s nelítostným nepřítelem pokračuje Natalie a Laski... celý text
Přidat komentář
Pokud má někdo Schopnost,
Využít jiného člověka je poměrně snadné,
avšak úspěšně ho zpracovat
je mnohem těžší.
Střední hra je jen spojnicí. Nic podstatného se tu neodehrává, čtenáře nudí neustále odskakování do minulosti a děj se moc výrazně neposouvá.
Malá ochutnávka:
Vrátíte se na dálnici, zašeptala jsem. Objíždějte město. Pokaždé, když minete výjezd, zvyšte rychlost o patnáct kilometrů za hodinu. Až minete čtvrtý výjezd, zavřete oči a neotvírejte je, dokud vám neřeknu. Kývněte, jestli rozumíte.
Muž přikývl......
Tohle je taková předzvěst třetího příběhu, kdy je čtenáři jasné, že se sice schyluje ke strhujícímu finále, ale že bude trvat, než se k němu pročteme. Příkladem může tak být dlouhý seznam věcí, které si Melanie kupuje. Koho to zajímá? Už teď se obávám třetí knihy.
Nic naplat první příběh byl originál a možná měl končit tam, kde začíná Střední hra.
Citát: Je to sice naprostá šílenost, ale dává smysl.
Tato kniha je pokračováním prvního dílu. V této knize obyčejní lidé, kteří byli přímo nebo nepřímo zataženi do událostí v Charlestownu, se pokouší vystopovat lidi (mrchožrouty), kteří mají tyto vraždy na svědomí, není to jednoduchá práce a vyžaduje plné nasazení. Do tohoto všeho si Mrchožrouti mezi sebou vyřizují učty.
Pan Simmons mě prostě baví, a vzhůru na KONCOVKU poslední díl trilogie. Jsem zvědav.
[036/12] Pochopila jsem, že jeden význam tato část teoreticky může mít. A to ten, že pokud si to přečte nějaký jednodušeji se projevující mladý člověk, možná si konečně uvědomí, že říkat "vole" v každé větě místo tečky opravdu nemá kýžený smysl a místo domnělého efektu sebejistoty a touhy po respektu ostatních to v okolí vyvolává pouze trapnost, trapnost a zase a znovu trapnost.
Celkově na mě kniha zapůsobila jako sjezd důchodců s černošskou stevardkou v uličce zájezdového autobusu. Sjezd důchodců, kteří vraždí lidi na potkání a jen to je vlastně náplň jejich života. Sjezd důchodců, který je plný zvrácených existencí a podivných hráčů, kteří si rádi hrají. Jenže... no a co? Mně se záporné postavy líbí více, než ty kladné. Protože na rozdíl od těch kladných alespoň ví, co vlastně chtějí. Zatímco partička směšných a pomstychtivých klaďasů běhá od ničeho k ničemu, ti zlí, zlí, zlí stařečkové prostě přemýšlí nad tím, jak co nejlépe zahrát svoji partii. Čí život má potom smysl?
Kniha by potřebovala proškrtat a to jako celek. Celek, kterému by se zrušilo 50% textu a tak se smrskl na svižnou, čtivou a hlavně smysluplnou knihu, která by vám obsahem zlomila čelist a přivedla vás k literární extází. Jenže to se už nestane a místo toho tu máte knižního důchodce na pokraji mělkého hrobu, který se plazí na místo svého posledního odpočinku po zemi s prsty zaťatými do vlhké hlíny a to celé dělá jen proto, aby tu, mezi pozůstalými, už nedělal binec. Z toho tedy můžete vyčíst, že se mi kniha nelíbila. Jediné, co ji zachraňuje od propadu do bezedné jámy braku je dobrý literární styl. Myšlenka, charaktery, atmosféra, samotné dialogy a vůbec některé dějové nesmysly, to je jen koule u nohy, která to celé táhne do pekel rychlostí hraničící s pohybem světla.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Druhý díl je akčnější a hektičtější než ten první. Autor kladné postavy nešetří a protože psát opravdu umí, tak jsem trpěl s nimi. Důraz na děj bohužel odnesla hutná atmosféra. Ta se omezuje jen na komornější pasáže, případně na nezúčastněný popis událostí z pohledu Melanie Fullerové. Zbytek připomíná temnou, cynickou kriminálku. Vytkl bych jí občasné nelogické zvraty a celkovou zmatenost. Někdy jsem ani nevěděl, kdo se snaží přechytračit koho.