Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou a stěhuje se ze společného bytu ke kamarádovi Viktorovi. Tento životní zlom ho nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechny svoje selhání a poněkud neohrabaně se pokouší napravit chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Zakládám kategorii: wtf have I just read.
Bylo to čtivé. Hlavní postava mě štvala, což byl jistě cíl a tím pádem to bylo dobře napsané.
Nejsem fanda citátů jiných autorů na začátku kapitol, nebo poetických vsuvek. Odvádí to pozornost, od třetí čtvrté kapitoly to přeskakuju.
Vtipy mi nepřišly vtipné.
Příběh byl tak nějak nijaký a konec byl logickým vyústěním života protagonisty - byl moc velký srab a lenoch udělat sám od sebe cokoliv, i umřít. Takže to vlastně celé pěkně zapadlo. A co z toho? Asi jsem čekala nějaký hlubší význam, důvod k zamyšlení… poslední kapitola byla podle mě zbytečná, nebavila mě, už jsem to chtěla mít za sebou a místo toho jsem byla větu po větě ubezpečována, že Borisův příběh nebyl jedinečný, což nebylo nic překvapivého
Lehce, vtipně a čtivě napsaný příběh, který není ani lehký, ani vtipný, ale naopak dává prostor k zamyšlení. Skvělá čeština. Bavila jsem se.
První knížka od Třeštíkové, a omlouvám se za své předsudky. Kniha celkem depresivní, s pár ale - jak malá může Praha být?:) Přesto se to dobře četlo, postavy zajímavé. Boris je strašný hovado a kdyby to psal chlap, asi by hned dostal cancel za ty šovinistický kecy, což mě vlastně bavilo. Přečtu si další knihy.
RT je moje oblíbená (nejen) spisovatelka. Ať si říká kdo chce co chce, ona psát umí - tečka :)
Tuhle její prvotinu jsem přečetla až potom, co jsem přečetla (skoro) všechny její následující knihy, takže je malinko cítit, že je to její první kniha:) Ale bavila mě ta dějová linka i postavy, ten humor, to jakou má RT, jak bych to nazvala, "typickou skladbu vět", která je pro její psaný styl typická. Bavilo, ač ne tolik jako její jiné knihy.
Omlouvám se, Radce, ale vážně to tentokrát nešlo... Snažila jsem se, ale najednou jsem se začínala nudit víc a víc, až jsem se přistihla, že přeskakuji odstavce, abych to měla co nejdříve za sebou ...
Kniha mi nesedla ve všech směrech - absolutně nesympatické postavy, čtivost na bodu mrazu, ubohost, zbytečnost.
Holt ne každý den je posvícení. Snad příště...
RT je pro mě čtivá, její břitký styl psaní mi vyhovuje, příběh má spád, má humor a je obrazem mužského žití dnešní doby.
Knížku jsem měla rozečtenou dva roky a chyběla mi dočíst asi třetina, ale nebavilo mě to. Nikdo mi nebyl sympatický a popisování dějů i osob mě nudily. Roztoužený, nadržený, povadlý, tvrdý, měkký, bolestné vzdychání....jednoduchá slovní zásoba bez emocí.
Jednohubka, jasne, ale me se kniha libila. I ten “zaporny hlavni hrdina. Me to nijak neurazi a troufam si rict, ze podobne typy muzu znam a popsani zde byli vystizne. Mam rada styl psani autorky, ktery je ve vsech knizkach tak nejak podobny, vcetne propletenosti linek jednotlivych postav.
Příjemná čtenářská jednohubka s typickým stylem psaní, podle kterého zaručeně poznáte rukopis Radky Třeštíkové, pokud to nebyla první kniha, kterou jste od této autorky drželi v ruce.
Hlavního protagonistu bych propleskla už po přečtení prvních kapitol, nicméné průnik autorky do světa a hlavy uznávaného, ale životem znuděného, arogantního, egoistického, bezohledného sukničkáře, je bravurní.
Skladba myšlenek, introspekce, cynický humor - opět vynikající.
Neovladatelná touha po nezletilé dívce padesátníka věčně opředeného alkoholovým oparem, odsuzujícího vše, co nevypadá jako z obálky Playboye, už bylo docela nechutné a ještě více dodávalo na konturách bezpáteřnosti hlavního protagonisty, což bylo možná cílem autorky...
Skvěle napsaná kniha. Autorku miluju a těším se na další knihu, co si od ní přečtu. Líbí se mi její humor. Celý její styl psaní.
Ano, hlavní hrdina nebyl sympaťák a konec trochu rychlý, ale přesto dávám 5*
Po dlouhé době jsem si zase dala Třeštíkovou a já mám ten její styl vlastně docela ráda. I tohle vyprávění o jednom ztroskotanci mě bavilo a líbilo se mi, jak autorka brousila až k nevyhnutelnému konci...
Už si to po nějaké době ani nepamatuju, jen snad nějaké docela zábavné útržky a dialogy. Rozhodně jsem na podobné téma četla lepší věci.
Autorku čtu ráda, knížka se mi četla dobře, jako všechny od ní. V recenzi na jednu z autorčiných knížek jsem uvedla, že nechápu, kde bere inspiraci na ženské hrdinky svých knih, protože tam se těžko hledají sympatie. Po přečtení této knihy, kdy hlavní postavou je muž, musím napsat, že mi snad ještě nikdy nebyl hlavní hrdina více nesympatický než tento, dokonce bych řekla, že mi byl místy až odporný. K dočtení jsem se musela vyloženě nutit. Každopádně i když pominu tuto skutečnost, patří kniha příběhem spíše k těm slabším.
nevím, zda by se tato kniha neměla označit jako naprostá ztráta času, za mě určitě nedoporučuji
Přečetla jsem, ale kdybych se s knížkou nepotkala, nic by se nestalo. Nenadchla - nevím co si o tom myslet,
(SPOILER)
Příběh o tom, že někteří chlapi prostě ženský berou jako "kus masa" a některé ženy si za to mohou samy. Ale aby se "starý chlap" zaláskoval do "malé holky" tak to tedy nevím. Dobře se to poslouchalo a zasmála jsem se u té předposlední kapitoly. A nakonec bych řekla : Dobře mu tak! :)
Audio kniha na mujRozhlas.
Celý koncept je trapný. Banálně nesympatický hrdina, který má děvčata jen k tomu, aby si zašukal? Ok, proč to nenapsat po sté! Ale pro tuto onanii použít ichformu? To už si spisovatelka musí hodně věřit v analýze našeho mrzkeho mužského nitra. Žel, víra je tu nenaplněna. A trapnost finále, resp. všeho, co se děje po pohřbu, už je fakt ukrutná.
Štítky knihy
sex homosexualita smrt rozvod LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Dost mi to připomínalo život Jana Saudka.
Nevím jestli tahle kniha v sobě nese nějaké poselství, protože mě to teda uniklo.
Upřímně ačkoliv je to depresivní čtení Třeštíkovou bych v tom hledala marně.