Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Sebestředný a bezohledný malíř Boris se rozvádí se svou ženou a stěhuje se ze společného bytu ke kamarádu Viktorovi. Tento životní zlom ho nutí zamyslet se nad sebou samým a bilancovat. Boris si postupně uvědomuje všechna svoje selhání a poněkud neohrabaně se pokouší napravit chyby. Hledá cestu zpět ke svému dospělému synovi, minulost se mu ale vrací jako bumerang. V té chvíli mu navíc zkříží cestu šestnáctiletá Erika.... celý text
Přidat komentář
Jednoznačně nejslabší knížka od Třeštíkové. Sice se jedná o její prvotinu, ale jsem ráda, že jsem ji četla až jako poslední, protože jinak bych asi žádnou další nečetla. Objevují se tam prvky typické pro její knihy (zoufalí lidé, tragické osobnosti, extrémní vztahy, sex), příběh je prokládán citáty a básněmi, které se snaží román umístit do sféry hodnotnější literatury, ale příliš se to nedaří a někdy je to až šroubované.
Děj knihy byl divný, takový nijaký. Postavy nesympatické a jejich jednání jsem nerozuměla. Možná proto, že Radka Třeštíková píše pro mladé čtenáře. Mně se kniha nelíbila.
Ze začátku jsem byla nadšená. Autorka skvěle píše, vtipně i ironicky, má skvěle promyšlenou psychologii postav (vždycky jsem obdivovala, když autor/ka dokáže psát z pohledu opačného pohlaví). Ze začátku mě zaujal i příběh, doufala jsem, že tahle knížka půjde mezi mé oblíbené. Ale zakřikla jsem to.
Jasně, čekat, že se Boris nějak změní k lepšímu díky lásce, a začne odznova a lépe, bylo asi moc troufalé. Ale to, jak všechno skončilo... Nebo to měla být nějaká alegorie, co by se mělo stát všem nadrženým mužům a špatným otcům? Bez varování, bez poučení? Ale co všichni ti potrestaní okolo? Dobře jim tak?!
Radka Třeštíková píše poněkud jiným slovníkem, ale její příběhy jsou čtivé, mladistvé a nehrají si na víc, než čím mají být. Mám její tvorbu moc rád !
Tuhle knihu jsem si přečetla a zapomenu na ni... Vůbec mě nechytla za srdce, nic mě v ní nezaujalo. Začátek byl slibný, ale poté po šlo z kopce. Vlastně tam nebyla ani jedna sympatická postava. Všichni jsou buď nesympatičtí nebo totálně divní. V jednu jedinou chvíli jsem si myslela, že to začíná mít dobrý směr. Bylo to ale až u nějaké 150 stránky z 220, to jsem si říkala, že je trochu pozdě. Ale dobře, myslela jsem si, že ty předchozí stránky mi měly vysvětlit historii těch postav, abych teď dobře pochopila, jak velký zamotanec vztahů se přede mnou objevil. Doufala jsem, že posledních 70 stran bude o něm a bude to zajímavé, bouřlivé možná i vášnivé. Ale nebylo. A tu skvělou propletenost vztahů autorka vůbec nevyužila tak, jak mohla... Byla jsem zklamaná. Pak přišel druhý zvláštní okamžik - nechci spoilerovat, tak napíšu jen - Erika. To mohl být také okamžik pro zajímavé rozpletení nebo zapletení děje... Opět tato chvíle a možnost nebyly využity. Snad jen konec je překvapivý. Je prostě znát, že je to autorčina prvotina...
Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, už kvůli tomu, že jsme chtěla mít přečtené všechny knihy od Radky Třeštíkové, ale nic mi vlastně nedala. Snad jen - je úžasné kam až se autorka posunula ve svém psaní a smýšlení.
Pro mě absolutně nezáživná kniha. Sice jsem ji přelouskala, ale žádný zajímavý děj. Akorát je příběh o jednom buranovi z tisíce dalších mezi námi.
Souhlasím s tím, že se knížka četla dobře. Mám pocit, že bych toho chlapa musela zabít. Lhostejný, sobecký a utíká od problémů. Očividně EGO měl až nekde v oblacích. Konec knihy mě trochu zklamal. Každopádne knížka se mě libila. Čekala jsem něco jiného, ale to vůbec nevadí.
Kniha se mi četla dobře, bylo pro mě zajímavé číst příběh z pohledu muže, který má všechno tak nějak na háku a připomíná mi ne jednoho člověka z mého okolí. Musim ale rict, ze konec jsem čekala trochu jiný, ale i tak jsem rada za to, ze jsem si ji přečetla.
Zajímavý životní příběh plný různých situací.Až jsem si říkala jestli je možné někdy tohle zažít ale myslím že v dnešní době je možné vše.Akorát konec se mi moc nelíbil,pořád jsem doufala že hlavní hrdina vyřeší své problémy a polepší se.
Kniha se dobře četla, v podstatě mě bavila a byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne, ale ten konec mě nakonec zklamal.
Nic moc, takový příběh o ničem, všechny postavy mi přišly divné, bylo mi jedno, co se s nimi stane.
Velmi zvláštní kniha, ani mne moc nebavila, ale dočetla jsem a zanechala ve mně takový zvláštní pocit marnosti života :(
Každý nějak začínal... Pro mě to byl překvapivě plytký příběh o ničem. Když jsem
přeskočila půl stránky, tak to vůbec ničemu nevadilo. Jsem ráda, že v dalších knihách se spisovatelka věnuje výhradně ženským osudům.
Tak nevím. I přes přečtené recenze jsem se na knihu těšila, ale... Rozhodně bych neřekla, že je špatná. Spíš jiná. Jiná, než na co jsem od autorky zvyklá, vzhledem k tomu, že její knihy čtu tak nějak pozpátku od nejnovější po nejstarší. Do ,,To prší moře" jsem se zamilovala a už odcestovala do rukou kamarádek. Tato poputuje bohužel pouze zpět do knihovny.
Dostala jsem doporučení na tuto spisovatelku, tak jsem zkusila tuto knížku a musím říct - zklamání. Několikrát jsem ji odložila no ale nakonec ji přelouskala. Určitě Třeštíkovou nezavrhuji, ale myslím, že teď si od ní dám na dlouho pokoj.
Také jsem se ze začátku musela do čtení občas nutit. Nicméně celkový dojem z knihy mám dobrý.
Zaprvé mě bavily humorné vsuvky, kdy jsem se chechtala nahlas.
Zadruhé ta drásavá koincidence životních zvratů, kterou znám od Třeštíkové již z (pozdějších) Bábovek. Co víc, v knize je zmíněná Betonová zahrada, kterou jsem před pár týdny četla, to není náhoda :-)
Bavily mě i úvahy o životě a smrti a načala větrání mých současných niterních bolístek.
Ironie života a smrti nenáleží tomu, jste-li v uvozovkách dobří nebo špatní. Záleží na tom, jestli se rozhodnete ,,každé ráno vstát a snít svoji poslední snídani v životě". A rozumím tomu, že pro někoho je hlavní postava nesnesitelná. Ale ruku na srdce, tohle jsou muži i ženy dnešního života.
Asi nejslabší kniha, už jsem ji chtěla několikrát odložit, ale dočetla jsem ji. Závěr překvapil.
Štítky knihy
sex homosexualita smrt rozvod LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Ještě že to bylo tak krátké a dalo se to přečíst za cca dvě hodiny. Nesympatická hlavní postava, podivný příběh i způsob vyprávění mi naprosto nesedl.