Dobří holubi se vracejí
Ladislav Pecháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35532/dobri-holubi-se-vraceji-35532.jpg
4
91
91
Román z protialkoholní léčebny zalidněný mnoha typickými i osobitými postavami. Hrdina s nedokončeným vysokoškolským vzděláním, který se živí jako topič, po osobní krizi propadne alkoholu a dobrovolně se podrobí léčení. V léčebně poslouchá problémy ostatních a pro sebe si z nich bere poučení. V průběhu uspěšné léčby v sobě objeví schopnost literárně pracovat. ... celý text
Přidat komentář
Román z prostředí protialkoholní léčebny, kde se léčí pacienti všemožných profesí, charakterů s jediným cílem. MIloš Lexa, topič sem přichází, aby se dostal ze své závislosti, setkává se zde s chápavým vedoucím lékařem Dobrotkou, ale i tyranským lékařem Masákem, který udržuje pořádek za pomoci tří cikánských kriminálníků. Prostý příběh, kombinovaný se vzpomínkami na minulosti, protkaný filozofickými názory a hlavně myšlenkami proč pít či se vzdát alkoholu. Smutný melancholický příběh o víře a lidských osudech.
Pacient Václav Hrabyňa, kronikář z Častolovic, skončil sebevraždou na půdičce rodinného domku tamtéž. V dopise na rozloučenou napsal: Promiňte mi všichni, ale neznám jiný způsob, nemohu-li rovně stát, budu alespoň rovně viset.
"Alkohol vadí především těm, kteří nepijí."
Zmatené, syrové. Píše kolega pár komentářů pode mnou. A vystihl to celkem dobře. Přesně takový to je, přesně takový se mi to líbí.
Kouzlo melancholie a humoru. Pár alkoholiků jsem poznal, měli to taky v sobě. Ten svébytnej druh smutných klaunů, kteří se každou další kapkou blíží sebedestrukci. A jen někteří z nich mají naději.
Klasika, knižní i filmová. Poněvadž jsem první viděl film a knihu četl poprvé, neustále mi v obrazech vyvstávala tvář pana Kňažka, Hrušínského, Menšíka... Krásně napsáno, ovšem styl autorův nemusí sednout každému..
Avšak prostředí léčebny, úděl alkoholika a jednotlivé charaktery jsou zde popsány bravurně.
Román o tom, kterak je důležité mít životní cíl a také o spletité cestě, která k němu vede. Kniha o jiskře, která zažehne to pravé světlo provázející člověka peripetiemi osudu. V životě si musíme některé věci odepřít, něčeho se vzdát a zároveň vybrat ten správný směr z toho nekonečna možností a nebo se aspoň k tomu směru přiblížit. Přestože by se mohlo zdát, že se vlastně motáme v kruhu a vracíme se pořád na začátek, něco se přece jen mění. Mění se naše vnímání okolí a pohled okolí na nás. A naděje? Ta zůstává.
Kniha mě neoslovila a ani film mě nezaujal. Zmatené, syrové. Asi to není můj styl.
(SPOILER)
Jsem strašně ráda, že jsem si knihu přečetla až teď a ne tehdy, když jsem poslouchala na téma knihy a filmu referát v želivském klášteře na exkurzi. Ono to je totiž celé o sebepoznání a psychoterapii a jejich léčivém efektu. A přitom je to veselé a vtipné.
A SPOILER ALERT: Netušila jsem, že to dopadne dobře. Podle názvu jsem celou dobu čekala, že Lexa začne znovu pít. A ono ne. Tak to mě překvapilo a potěšilo. Ta myšlenka, že se v 35letech může člověk psychicky uzdravit a začít znovu... Prostě je to pěkné, přečtěte si to.
Musím se přiznat, že filmová adaptace mi splývá s jinými z protialkoholních léčeben. Stejně jako milary si z ní pamatuji Menšíka, který i ve vedlejší roli na sebe strhl pozornost. Hlavní postavu on ale ztvárnil v jiném filmu, Ikarův pád; ten si pamatuji víc. Po přečtení téhle knížky chápu proč. Pohled do režimu protialkoholní léčebny není tady to hlavní. Je to spíš pohled do hlavy člověka, který odmítl společenský diktát (studium a poté dobrá práce = jedině práce hlavou) a se svými běsy bojuje alkoholem; a ani bych neviděla režim jako jediný důvod. Zkrátka mi knížka přijde k zfilmování příliš duševně intimní, protože je postavená na vzpomínkách a úvahách hlavního hrdiny; to mě zajímalo nejvíc, a proto hodnotím „Dobré holuby“ vysoko. A ještě jednou k milary – rozumím naprosto její radosti nad objevením Ladislava Pecháčka ve věku, kdy má člověk něco odžito (i načteno).
Viděla jsem před lety letoucími film. Zapamatovala jsem si jen, že v tom hrál pan Menšík, jinak nic. A co já vím, možná byl i ten film moc dobrý. Kniha je každopádně úžasná; po hrdinech "Kina Mír" další jedinec v soukolí doby, okolností, další provazochodec na laně svého života. Vybalancuje to? Spadne? A vůbec nejde jen o pití... Čtete, na tváři lehký smích, za krkem jinovatka. Vcelku mi příjde báječné, že jsem na Ladislava Pecháčka spisovatele natrefila až teď...
Tak opravdu bych se nechtěla ocitnout v jakékoliv léčebně, ať se tomu říká léčebna nebo rovnou blázinec. Trochu jsem si pamatovala film a kniha mě příliš neoslovila. Je psána zvláštním stylem, který mi nesedí. Přečetla jsem hlavně v rámci "Výzvy 2021". Vracet se ke knize určitě nebudu.
Na jedno, jak se básnívá, jak je známo. "Ptáčátka - štamprlátka" pod stolem, pod společnou střechou. I se starou známou, jako lidstvo samo. Ano, "dámou" kocovinou.
Četlo se mi to velice těžce. Musím přiznat, že na mě knížka přenesla spoustu negativních pocitů se kterými jsem poté sama musela bojovat. Doporučil mi ji táta, že by ji měl každý znát. Mám teda tuhle povinnost a zkušenost za sebou. Některé pasáže řemeslně velice dobré. Líbily se mi zejména ty z minulosti.
Nejprve jsem viděla film z roku 1988 s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli, líbil se mi, a tato jeho literární předloha rozhodně nezklamala.
Kniha je totožná s filmem,závažná témata,která se v době totality veřejně neřešila.Film byl skvěle obsazen a zaznělo v něm tolik pravd,že se divím,že v té době byl vůbec vpuštěn do kin.
Protialkoholická léčebna, pro pacienty s protekcí. Do tohoto útočiště se vracejí dobří holubi.
Naším hlavním hrdinou je třicetiletý Miloš Lexa, povoláním topič. Jeho provázíme od nástupu na léčení.
Seznámíme se s pestrým osazenstvem osmilůžkového pokoje i s jejich příběhy.
Netradiční a snad i pokrokové metody jsou dílem pestře složeného personálu. Nespravedlivý, nebo jen přísný ošetřovatel, vedoucí lékař plný pochopení, přitažlivá rehabilitační sestra.
Jen mi není úplně jasné, kdo je tím dobrým holubem? Je to ten, kdo se vrací po další pijácké epizodě sanitkou, nebo ten kdo hledá pomoc dřív než opět podlehne?
Pro mě to sice nebylo příliš atraktivní téma a přesto se mi knížka četla výborně. Jistě se k ní za pár let vrátím.
Doporučuji a poohlédnu se i po dalším autorově díle.
Dobří holubi s sebou přinášejí mnoho témat k zamyšlení, kvůli kterým se je rozhodně vyplatí přečíst. A to i přesto, že se nejedná o zrovna jednoduché čtení. Lexovy myšlenky přeskakují z minulosti do přítomnosti, děj se přesouvá z jednoho pacienta k druhému, mísí se s útržkovitými popisky, pohledy, vzpomínkami… Je velmi snadné se v textu ztratit, chvíli číst jen tak ze setrvačnosti, dokud se zase nechytíte děje. To považuji za největší mínus.
Tragikomické.
Od knihy jsem se nemohl odtrhnout.
Film je taky velice dobrý, jen s minimem změn oproti knize.
Jen nechápu, jak ta kniha mohla vyjít za komunistů, protože je plná narážek na tehdejší režim.
Je pravda, že člověk si musí chvilku zvykat na styl psaní autora, ale ve chvíli, kdy se do toho dostane, už se to čte samo.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dobří holubi se vracejí |
| 1980 | Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky |
| 1988 | Vážení přátelé, ano |
| 2004 | Jak básníci přicházejí o iluze |
| 2004 |  Jak básníci neztrácejí naději |
„Lidstvo se zmítá v nejistotě, jen my alkoholici víme, po čem blbneme!“
Výborná kniha o chlastu, lásce, svobodě a spravedlnosti, spojuje vážné téma s humorem. V hlavní roli topič Lexa a jeho druhové v utrpení. Autor vytvořil ve svojí léčebně intelektuální skupinu umělců života. Ve stejně skvělém filmu hraje československá herecká elita, Milan Kňažko, Vladimír Menšík, Miroslav Macháček, Marián Labuda a další.