Dobrodruhům
Tereza Ramba
Neplánujte cesty… prožijte je! Cestování si nikdy nenaplánujete na sto procent – vždy vás něco překvapí. Ví to i oblíbená herečka a cestovatelka Tereza Ramba (Voříšková). Za dva roky navštívila dvacet zemí a rozepsala se o jejich známých i nečekaných podobách. Ať už máte sami neklidného cestovatelského ducha, nebo radši jenom jezdíte prstem po mapě, Tereziny zážitky jsou natolik inspirující, že vás začnou svrbět pohorky.... celý text
Přidat komentář
Není to klasický cestopis, ale spíše Pocitopis. Mě se kniha velmi líbila, pohladila po duši a díky ní mám chuť procestovat nejlépe celý svět :)
Pro mě příjemné překvapení, čekala jsem cestopis, ale jde spíš o takový zápisník, myšlenky, pocity, vzkazy. Milé čtení.
Myslím, že tato knížka mohla vyjít v několika málo kusech, pro několik málo kusů, kterým byla směřována především. Kteří se lépe orientovali v autorčině realitě i nerealitě. Přesto ji ale beru. Stejně tak autorku, která působí jako prima člověk, ale hlavně umí obout pohory a jít. To se jen tak neodpáře.
Tak trochu jiný cestopisný deník. Říkala jsem si, jen ji tak prolítnu, mrknu na obrázky. Ale kdepak, přečetla jsem každý řádek a užívala si nevšední výlet.
Kniha mě zaujala v knihovně hlavně svým názvem. Je to vlastně taková kniha nekniha. Obsahuje pěkné fotky z různých koutů světa doplněné sepsáním volného proudu myšlenek. Nejde o žádný cestopis ani průvodce. I přes svou neuspořádanost mi kniha překvapivě sedla, protože jsem se dokázal naladit na proud těch zachycených myšlenek. Mnohé z nich rozhodně stojí za zamyšlení. Ale rozumím tomu, že se kniha spoustě lidí nebude líbit, protože na první pohled nemá hlavu ani patu. Když však do ní proniknete, tak je velmi obohacující.
Tak tohle je vážně slabota. Autorka se vyžívá sama v sobě, kniha je psána zvláštním stylem, převažuje nesourodá mixáš pocitů, často je obtížné vůbec určit, k jakým postavám to mluví. Stále nás přesvědčuje, že Láska je. Hm...no...tak jo.
Tahle kniha byla z mé strany omyl.
Je škoda, že si každá "rádoby celebrita" myslí, že musí něco napsat. Autorka by se měla držet psaní. V Nájemnících byla výborná. Ale tohle prosím ne!!!!
Ne vždy jsem se všemi názory Terezy soucítila, ale knihu má zpracovanou opravdu velmi pěkně.
Já jsem si knihu zamilovala od první stránky. Je to nesmírně silné, krásné, emotivní, humorné, napínavé... Některé pasáže mi doteď leží v hlavě a občas knihu otevřu a přečtu si kousek. Kniha pohladila po duši a něco ve mně zanechala.
Krásné, milé, emotivní, láskové povídaní o cestovaní s Terezou. O ní a pro její fandy ty potěší, mě teda potěšila a moc.
Ke knize jsem se dostala pouze díky čtenářské výzvě na databaziknih a jsem tak ráda, že mi alespoň něco ten strávený čas přinesl -) myšleno -) splnění dalšího tématu výzvy. Knize bohužel chybí jakýkoliv ucelený koncept, je to pouze směsice myšlenek a pocitů, které autorka zažila na svých cestách, a ke kterým využila další super PR téma “lásku”. Je to takový deníček nebo dopis z dovolené rodinným příslušníkům, kde se dozvíme s kým se autorka setkala, kde byla, co dělala a co všechno snědla :-D. Kolikrát ani nevíme ke komu autorka zrovna hovoří, což mi přišlo jako největší bizár…. Takže, pokud máte rádi tuhle českou hereckou osobnost, pak si knihu kupte a dostanete se jí na pár chvil do hlavy. Pokud ale upřednostňujete knihy, které mají alespoň nějaký základní smysl a formu, pak sáhněte raději po jiném čtivu…
Kladně hodnotím snad jen vizuál knížky a pár emočních momentů, jako třeba kapitola o Sarajevu (btw kdo jste neviděli film Příběh mého syna, tak vřele doporučuji, existuje i předloha od Mazzantiniho).
Nechápu tak vysoké hodnocení knihy na databázi, ani ten hype okolo. A co už vůbec nechápu je kapitola o Barbadosu (ti, co četli pochopí…. napsat kapitolu o takhle krásné zemi a hodit tam jen cestu autobusem :-D…. Tak já ti vám teda nevím ;)).
Už to zaznělo mnohokrát, ale naprosto zásadní je fakt, že tohle NENÍ cestopis, to je dojmopis. A ačkoli jsem to tušila dopředu a ze začátku mě čtení i bavilo, bylo to takové milé, ke konci bylo těch emocí prostě moc. Na úkor čehokoli jiného, co by stálo za přečtení. Kapitoly o Číně nebo Barbadosu jsou v knize asi jen proto, aby se autorka pochlubila, že tam byla.
Jako bych četla deníček člověka, kterého neznám natolik, aby mi ty narážky dávaly smysl. Na můj vkus zbytečně moc osobní dojmologie. Postupem času na mě navíc výlevy o ekologii a stavu světa začaly působit jako prohlášení naivky, která by chtěla dosáhnout světového míru (omlouvám se autorce, myslí to zřejmě dobře, ale některá prohlášení jsou v kontextu jiných docela pokrytecká). Takže hvězdu za grafiku a dvě hvězdy za některé kapitoly a fotky (severní pól, Laos, úvod). Nebylo to špatné, pokud od toho nečekáte cestopis.
Nedoporučuji: milovníkům cestopisů, opravdovým dobrodruhům a horalům, lidem, kteří se touží dozvědět fakta o zmíněných zemích.
Doporučuji: fanklubu autorky, emocionálně zalozeným děvčatům s touhou po cestování, lidem, kteří rádi čtou knihy, které "pohladí po duši".
Tahle kniha mě pohladila na duši a připomněla mi, proč je tak prima cestovat.
Je to jiny, ale je to super. Nejsem fanda minimalisticke grafiky, ale ty vety. Ta schopnost predat pocit, vuni a naladu mista i autorky v par slovech/vetach to je baajo. Uvitala bych fotky k textu, ne jen na pocatku kapitoly (dane zeme). Ale proste, je to krasne umelecke dilo. Sve. Originalni.
Ps.: Str.248 Ja nemam cich, takze je mi to fuk.... V roce 2021 totalne punk veta.
Poslech audioknihy
Přestože autorka navštívila za dva roky cca 20 destinací, je možné, že skalní fanoušci cestopisů mohou býti zklamáni. Zde se totiž nejedná o nějaké obšírné a podrobné popisování daného navštíveného místa, ale spíše o útržky pocitů, zážitků, dojmů, vjemů, řekla bych, že je to hodně osobní. Je to vlastně takový deník z cest, kde se pisatel zaměřuje na své pocity z prožitého, zapisuje si to, co je pro něho v danou chvíli důležité a mnohdy nám tak dává nahlédnout do svého nitra.
A jelikož já fanda klasických cestopisných knih nejsem, byla jsem spokojená. Jsem moc ráda, že jsem zvolila formu audio nahrávky a knihu jsem použila jako takové fotoalbum.
Krásná životní filozofie a touha objevovat nová a nová místa napříč celým světem. Čtivé, zajímavé momenty z autorčina života. Nějakým hodně osobním věcem sice moc nerozumíte, ale to nemění nic na tom, že z knihy cítíte mnoho emocí.
Velmi působivé fotografie, které lákají místa navštívit. Celkově po dočtení knihy se ve vás zvedne váš dobrodružný duh, a budete si přát prožívat svá vlastní dobrodružství. DOPORUČUJI
Po dlouhé době jsem se začetl do cestopisu. Kniha má zajímavý koncept. Je napsána formou krátkých zápisků ze zemí, které autorka navštívila. Zpočátku jsem si musel zvyknout na styl psaní. Používá hovorovou řeč. V přímé řeči se nevyskytují uvozovky, ale poznáme ji podle jiné barvy písma. Mezi zápisky z cest vkládá také kapitoly o lásce. Autorka má osobitý styl vyprávění a pohled na život. Zajímá se také o ekologii a v knize najdeme také zajímavé myšlenky. V knize se nachází také humor. Možná mohly být zápisky z jednotlivých zemí více podrobnější, pokud by se v knize vyskytovalo méně zemí, o kterých píše. Vyprávění zážitků z cest je letem světem. Líbily se mi závěrečné části kapitol, které jsou pojmenovány, CO JSEM SE NAUČILA. Nejvíce mne oslovily kapitoly SEVERNÍ PÓL, VIETNAM, PERU a pár dalších zemí.
Kniha obsahuje hodně barevných a černobílých fotografií, které jsou pěkné a povedly se. Zajímavě je řešený také hřbet knihy. Papír je kvalitní. Je však škoda, že kniha nemá pevnou vazbu, je v paperbacku. Kniha tohoto formátu a s takovým množstvím fotografií by si ji určitě zasloužila, když přihlédnu k ceně, za kterou se kniha prodává. V knize se vyskytuje také černobílá „pohlednice“, na které je vyobrazen vlk.
Knihu jsem měl přečtenou za 2 dny, četla se rychle. Určitě existují lépe zpracované cestopisy i po stylistické stránce, z druhé strany jsem tuto knihu bral jako oddechovku a celkově knihu hodnotím průměrně. Někteří čtenáři jsou z knihy nadšení, jiná skupina čtenářů neoplývá tímto nadšením a možná to bude způsobeno tím, že autorka věnuje určitý prostor v knize lásce a vztahu ke svému muži. Já stojím asi uprostřed těchto dvou skupin.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Tak jsem teď tady a obcházím svůj hotel každý den pořád dokola, abych se donutila vylézt z postele. To je základ léčení splínu. Vstát. Vyrazit kamkoliv a být tam jakkoliv dlouho a třeba zbytečně, ale vstát. Jakmile zůstanete ležet v posteli, jste ztracení. To je vyzkoušený.
Cestování mění život. Vytrhává nás z naší reality, nutí nás bojovat za sebe, rozšiřuje obzor. Živí duši.
Terezu mám celkem ráda ve filmu a mám ráda i cestování. Docela dobrý předpoklad přečíst si její knihu. Bohužel mě po pár stránkách už unavoval její styl psaní. Nutno přiznat, že jsem asi na všechno to kolem Terezy až moc při zemi a to její "láskaje" je na mě moc intenzivní a občas až otravné.