Dobrodružství A. G. Pyma
Edgar Allan Poe
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2007 , Tribun EUOriginální název:
Narrative of Arthur Gordon Pym, 1838
více info...
Přidat komentář
Kdyby na obálce nestálo jméno E. A. Poe, nevěřila bych, že je autorem. Kniha byla velmi podivná. I u fikce potřebuji mít pocit uvěřitelnosti, čehož se mi nedostalo. Navíc mi vůbec neseděl vypravěčský styl, postavy byly nesympatické. Knihu jsem okamžitě po přečtení věnovala dál. Snad se Katce bude líbit víc než mně.
Tak trochu jiný Poe než na jakého jsem zvyklá. Některé pasáže se četly samy, ale jiné mi přišli moc zdlouhavé, ale ono asi mi celkově nesedí takovýhle dobrodružný žánr.
Čtenářská výzva 2018: Kniha s tematikou moře.
Tak tohle byl opravdu porod, takhle špatně čitelnou knihu jsem už dlouho neviděl. Takových chyb a překlepů, minimum odstavců k dobrému čtení také nepomáhá.
Příběh v podstatě nebyl úplně špatný, akorát obsahoval dost popisných věcí poměrně nudných, které mě vůbec nezajímaly.
Poslední část o letu na měsíc byla asi nejlepší na této knize.
Jsem velice zklamán, ale hlavně to bude asi tou kvalitou tohoto českého vydání. 1-2*
Abych si přečetl Ledovou sfingu, musel jsem začít Pymem. Ze začátku jsem měl hodně problémy. Na styl psaní, jazyka, obecně psaného stylu jsem si musel zvyknout. Tedy jedna věc je styl psaní, druhá je nespočet pravopisných i jiných chyb (překlepy), které se v textu nacházejí (v hojném počtu). Občas jsem si musel větu přečíst 3x, abych vůbec pochopil její smysl. Obecně je kniha rozdělena asi do 3-4 událostí, které jsou napínavé a vše kolem je zeměpisná omáčka, kterou se dá po odstavcích přeskakovat. Popisy a výčet zvířat, rostlin apod. Zeměpisných souřadnic, ostrůvků atd. Někdy fajn, někdy vyloženě popis jak z přirodopisu. Poučné to však je. Trochu mi dělalo problém zasazení příběhu do míst, které jsem si nemohl vybavit - tedy na konci knihy. Dle zeměpisné délky a šířky takto popisované místo neexistuje a na zalesněném ostrově je ve skutečnosti Antarktida. Úplný závěr jsem moc nepochopil a tak očekávám, že mi to Verne v Ledové sfinze dle vlastí fantazie popíše. Celkově za mě dobrá kniha, jak s nudnými, tak velice tajemnými a napínavými částmi. Na konci knihy (OMEGA) je ještě "Bezpříkladná dobrodružství jistého Hanse Pfaalla". Tento příběh jsem četl jen krátce a pak přestal, jelikož mě vůbec nebavil.
Typický Poe. Odvážně ale musím říct že povídky byli pro Poea jako stvořený. Když jsem se dozvěděl o jeho jediném dokončeném románu, tak jsem o koupi knihy neváhal ani minutu. Většina povídek je po dvacet až třicet stránek plná beznaděje, strachu a trýzně. Rád jsem si přečetl obsáhlý příběh mého oblíbence. A co se konce týče..? (možná trochu SPOILER!) nějak mě nepřekvapil ale na konci knížky jsem hledal neexistující stránky o pokračování... Ode mě 80 %
Nejrozsáhlejší Poeův text, jaký jsem, četl, a také s přehledem nejslabší. Dokud se děj odehrával na brize Grampus, tak to ještě šlo, ale dál už je to pak slátanina a nastavovaná kaše. Představy tehdejších spisovatelů o krajinách za jižním polárním kruhem byly vskutku barvité a zcela mimózní. O několik let později si podobně zafantazíroval i Jules Verne.
Je pravda, že kniha má prazvláštní atmosféru a bavilo mě uvažovat nad tím, co by ještě bylo uvěřitelné a co už ne, ale jinak bych ji zařadila spíše do průměrné četby.
Poea mám rád, ale přiznám se, že jsem ho v tomto románu moc nepoznával. Některé pasáže tedy byly naprosto výborné (chlapík uzavřený v kajutě, boj se psem, kanibalismus - to je asi naprostý vrchol knihy) a dost sugestivní, měly skvělou atmosféru a hlavně úžasně pracovaly s psychologií postav. Pak tu ale byly pasáže úmorně zdlouhavé (líčení cest, popisy ostrovů), které se mi osobně četly hodně těžce a musel jsem se k nim vracet, abych v nich měl jakž takž pořádek. Opravdu mě to mrzí, protože jde vlastně o jednohubku, ale nečetla se úplně snadno a z dnešního pohledu vyžaduje docela dost tolerance, protože popisů je tu moc a moc a Poeovi asi tak úplně nejdou. Je určitě škoda, že za život nestihl víc románů, protože nápadů měl evidentně dost a věřím, že by ještě mnohé ukázal. Milovníci cestopisů a námořnictví asi budou hodnotit lépe než já, já ale s těžkým srdcem musím zůstat u 60%.
Takové čtení spíš pro "kluky", řekla bych. Knížka se mi líbila svým obsahem, příběh byl poutavý a čtivý. Ale některé pasáže s popisy fungování lodí nebo podrobnostmi o zámořských objevech jsem doslova přeskakovala...
Mystifikační (viz úvodní paratexty) dobrodružný román inspirující se Coleridgovou Písní o starém námořníkovi a nejen jí...závěr transendentní? Záleží na výkladu...
Měla jsem chuť přečíst si nějakou knihu o námořnících a sáhla jsem po lehkém hororovém příběhu G. Pyma. A měla jsem ho hned přečtený. Určitá podobnost s Lovecraftovými Horami šílenství ke konci příběhu. Tekeli-li!
Úžasný román, plný napětí a nepředvídatelných jevů. Poe jakoby to nejlepší ze svých povídek shrnul v jednom delším románu. Přečteno během dvou dnů, hltal jsem to a nemohl se dočkat, co bude dál. Škoda, že Poe nestihl vytvořit více románů.
Poua jsem znal z povídek, román se mi zdál ještě rozervanější a temnější. Pro mě výprava do temnot duše (podobně se mi zdálo že Verne popisuje duševní stav Pyma, gigantická písmena vyrytá do sopečného popela už na mě působí vyloženě horečnatě), ale stále s lehounkým nádechem poesie (či jak to někdo popisoval - něhy).
Povídky Edgara Allana Poea mě příliš nezaujaly. Ale tento román se mi líbil. Chvílemi mi připadalo jako bych četl jiného autora v porovnání s povídkami.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
E.A.Poea zbožňuji, nicméně musím říci, že Příběhy A.G.Pyma pro mě byly zdouhavé a místy až nudné ... :-(