Přísaha orků
Michael Peinkofer
Dobrodružství Balboka a Rammara série
< 2. díl
2. kniha série Dobrodružství Balboka a Rammara. Kdo má rád orky, elfy a trpaslíky, nemůže si jich nevšimnout: Balbok a Rammar se vracejí! Po úspěšné výpravě jsou orčtí bratři v Prašivé marce oslavováni jako hrdinové. Trůní na ukořistěných pokladech elfů a po libosti popíjejí. Doba nevázanosti ale netrvá dlouho. Už záhy se ve vesnici objeví člověk a žádá znepřátelený národ o pomoc. Protože v nehostinných dálavách Zeměsvěta zbrojí k útoku na svět vpravdě ďábelský protivník… Nejráznější hrdinové fantasy opět nastupují, aby nepřátelům ukázali, kde visí bojová sekyra!... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2009 , Fantom PrintOriginální název:
Der Schwur der Orks
více info...
Přidat komentář


Pokračuje to ve standardu nastoleném v prvním dílu - pokud někdo hledá nějaké intelektuální dílo, tohle to rozhodně není, ale fantasy oddechovka je to fajn. Děj utíká rychle, postavy jsou vtipné a není to předvídatelné. Opravdu se to četlo velice dobře a ačkoliv nejsem fanoušek fantasy, tohle mě bavilo.


(SPOILER)
I druhý díl mě bavil, nicméně v tom prvním jsem si asi dokázal najít víc.
Kal Anar tak trochu připomíná Mordor, baziliškové létací nestvůry Nazgûlů a celkově ta temná moc z východu je lehká vykrádačka Tolkiena.
Měl bych výtku k tomu, že vůbec nedává smysl a není vysvětleno, jak “Ankluas” mohl oba bratry v krátké době najít v Sundarilu.
Otevřený konec mrzí o to víc, že další kniha už do češtiny nebyla přeložená, přitom existují ještě další tři pokračování.


Druhý díl série o Balbokovi a Rammarovi si drží stejnou úroveň jako první, tedy kopie Tolkiena, jen trochu okořeněná humorem. Ten plyne hlavně z povahových vlastností orků, kdy čest, přátelství a dodržování slova jsou považovány za hloupost a naopak zrada, podvody, chamtivost a vypočítavost jsou ceněnými charakterovými rysy správného orka. A tak se vlastně dopouštějí hrdinských činů omylem. Děj je sice docela napínavý, ale vcelku předvídatelný. Škoda, že samotný závěr je avízem na další pokračování, které u nás ale nevyšlo a asi nevyjde.


Platí vše, co jsem napsala v komentáři k prvnímu dílu. Děj je možná o něco akčnější, ale pořád si myslím, že je kniha hlavně pro čtenáře mezi 9 a 15 lety a většina dospělých se k ní nebude vracet. Což ale neznanemá, že by mě nebavil jednoduchý vtip, kdy Rammar stále prohlašoval "Kal Anar" za "Kal Asar". Nejzábavnější byla podle mě část s Balbokem a amazonkami, to jsem se i zasmála. Vadí mi otevřený konec. Bez pokročilých znalostí němčiny se totiž čtenáři nedozví, jak bude dobroudružství orků pokračovat. To ale není tak úplně autorova vina.


Jako ne špatný, ale ta nadsázka byla už místy moc, tolika odsekaných hlav prostě nemohli tak snadno dosáhnout...


Měl jsem dojem, že to je jen komerční záležitost, kdy se autor všemožně snaží držet osvědčených témat a nepouští se prakticky do vlastních myšlenek. Ale časem tomu přijdete na chuť a milovníci fantasy si určitě přijdou na své. Navíc místy i vtipně odlehčené.

Lepší než první díl který mi ze začátku připominal pohádku než fantasy příběh pro milovnika fantasy . Nemůžu prostě přijit na chuť někdy až dětinskému škadlení obou bratru.
Autorovy další knížky
2008 | ![]() |
2008 | ![]() |
2018 | ![]() |
2009 | ![]() |
2014 | ![]() |
Po úspěšné výpravě do Shakary čeká na bratry Balboka s Rammarem další dobrodružství. Tentokrát je v sázce osud celého Zeměsvěta, neboť na východě se probudilo prastaré zlo, které se chce zmocnit vlády. Michael Peinkofer se vrací ke svým hrdinům z předchozí knihy a vysílá je na další, ještě temnější a nebezpečnější výpravu. Překvapivě se mu daří použít staré schéma daleko sofistikovanějším a atraktivnějším způsobem, kterému nechybí drive, tajemno a napětí. Jestliže v Návratu orků vypadaly jednotlivé postavy jako šachové figurky, posunované po šachovnici, jak se autorovi zrovna hodilo, v Přísaze působí daleko opravdověji a příčetněji, dokonce se vyvíjejí společně s dějem. Příběh tak má najednou hloubku a přes klasická fantasy klišé se dostává s obdivuhodnou bravurou a lehkostí sobě vlastní. Dokonce ani Rammarovo neustálé škarohlídství už nepůsobí tak šablonovitě a otravně jako dříve, neboť namísto toho, aby trčelo z textu jako svítící pochodeň, ubralo na intenzitě a krásně se začlenilo do celkového schématu. Přísaha orků mě prostě bavila a je věčná škoda, že další díly ságy už u nás nevyšly.