Dobrý den, soudružko učitelko: Husákovy děti ve školních lavicích aneb jak to tenkrát vážně bylo
Ondřej Horák
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499780/bmid_dobry-den-soudruzko-ucitelko-husako-CHp-499780.png
3
28
28
Co se během normalizace vyučovalo, jaké gastronomické kreace nabízely školní jídelny a která témata mezi žáky o přestávkách frčela? V této odlehčené publikaci najdete pořádnou várku informací o dobové módě, šikézních účesech, školních pomůckách i o všem, co se mezi školními zdmi dělo, když jste zrovna nemuseli chodit na chodbě s rukama za zády. Nedílnou součástí knihy je i bohatý obrazový doprovod, který často vydá za mnoho slov.... celý text
Přidat komentář
Docela milé zavzpomínání na naše dětství za socialismu. Není to žádná odborná kniha o té době, spíš osobní vzpomínky na školní léta v 80. letech. Místy má autor i vtipné hlášky.
Po přečtení mám smíšené pocity. Jeden je pocit vzpomínek na dětství. Druhý je pocit, že si autor léčil socialistický mindrák. Doufám, že si ho vyléčil. Mnohé věci si pamatuji jinak. Často také spíše popisoval své osobní vzpomínky než obecný stav.
Je to knížka pro jednu generaci, a protože do ní patřím, tak mě bavila. Vzpomněl jsem si na spoustu věcí, co už jsem jinak nedržel v paměti. Užil jsem si takovou zdravou nostalgii, která minulost nepřikrašluje, ale opravdu hlavně ukazuje a připomíná.
Tak já jsem se u knihy bavila. Nostalgie, zavzpomínala na své dětství a fakt i zasmála. Hlavně mě pobavil toaletní papír. Vše co je v knize napsáno,tak jsem zažila,bylo to příjemné zavzpomínání.
Jsem trochu zklamaná. Asi jsem čekala něco jiného. Je to vlastně soupis toho, co se dalo za mého dětství sehnat. U něčeho jsem se zasmála, na něco si nepamatovala. Ale neseděly mi moc osobní komentáře, občas mi přišly zbytečně povrchní a odsuzující. A většinou jsem se s nimi nedokázala ztotožnit. I když jsem za socíku byla dítě základní školou povinné, nevnímala jsem dobu jako špatnou.
čekal jsem nějaké popularizované pojednání o školství v 70. a 80. letech, podložené odborným materiálem, a ne fotografie obalů od bonbonů a různého spotřebního zboží s odkazem na nějaké muzeum socialismu, to vše doprovázené subjektivním komentářem kompilátora, který staví na stereotypním a kontrapozičním obrazu doby
proč se v posledních letech stalo takovou módou chlubit se, že jsem nevzdělaný hlupák? (narážím na autorův závěrečný medailon)
Taký stručný súhrn všetkého, čo sa za socíku nosilo a čo bolo dostať v obchode. A to nielen pre deti ale aj dospelych. Obrázky boli fajn, na ich vačší počet by bolo treba hrubšiu knihu. S čím nesúhlasím je kritický podtext na všetko, čo sa vtedy nosilo a čo bolo dostať v obchode. Pritom napr. vtedajším potravinám sa tie dnešné produkty chuťovo aj kvalitou ani zďaleka nepribližujú. A kritický komentár k spevákom, že naspievali pôvodné zahraničné hity a tak sa zviezli po chrbte zahraničných interpretov, s tým nesúhlasím. Mnohé z tých pesničiek boli výborné a niekedy aj lepšie ako originál. Autor to tam nepriamo interpretuje, akoby nerobili nic ine, len napodobňovali západ. Celkovo mi pripadá, že autor akoby kritizoval úplne všetko z tej doby. Ide teda o neobjektívnost. Ale pripomienka mnohých produktov mi vrátila spomienky na detstvo a dávam tri hviezdičky.
Taky jsem si ji přečetla z nostalgie, ale i když jsem se bavila, tak si myslím, že by některé věci měli zůstat především z potravin. Nějak asi jak autor podotkl mám rozmazlený jazyk a proto mi spousta věci nechutná, Je fakt, že štávy, které vyráběli v Mnichově Hradišti byli nejlepší, domácí se moc nepovedli
Nostalgie a smích v jednom.
Absolutně jsem se bavila.
V knize bylo asi úplně všechno, snad vyjma dobrovolně povinného dopisování s kamarády ze Sovětského svazu a řetězové dopisy :-D
Jako jediná ze třídy jsem nebyla jiskrou ani pionýrkou - z důvodu totální introverze mi to prošlo :-D
A pane autore - netuším, co je to za lesklou kulatou věc na straně 83 - to jsme ve škole neměli :-)
No, nevím. Na knihu jsem se těšila, ale dojmy z ní mám spíše smíšené. Je spíše citově zabarvenou směskou vzpomínek než pramenem pro poznání doby. Fotografie a ilustrace často doplňují text je nedostatečně, věci zníměné v textu často nejsou na obrázcích. Informační hodnota je tedy malá. Mám pocit, že jsem se nedozvěděla skoro nic.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Tvrdohlavý muž |
| 2013 |  Dvořiště |
| 2021 |  Pohlavní styky |
| 2017 | Nebožtík |
| 2023 | Život se mnou pěkně cvičí |
Hned na úvod čtení jsem rozčílila. Autor začíná dvěmi radami. Ta první není tak důležitá. V té druhé nám radí, ať nevzpomínáme pořád, a nezačínáme každou větu slovy "To za nás...", je to dle něho trapné a otravné. Tak s tím se nemohu ztotožnit. Já totiž na své dětství v devadesátkách a pubertu v miléniu vzpomínám často a ráda a s nostalgií. Což je také špatně, dle aurora. Neboť jeho výklad slova nostalgie je takový, že se jedná o zpětnou faleš našich životů. Kde na to přišel? Nostalgie mě provází životem a jsem za to ráda.
A stejně tak se ráda vracím do doby před rokem 1989 prostřednictvím knih, seriálů, filmů a vzpomínek lidí kolem mě. Možná že ty vzpomínky jsou časem trochu pokroucené, ale stále mají velkou hodnotu.
Zpět ke knize. Je pravda, že autor socialismus nepřikrášluje, ale ani o této době nepíše objektivně. Spíše zesměšňuje. A nejen to. Kupříkladu špatně hodnotí to, že se dbalo na pravidelné školní docházce a kladl se velký důraz na školu jako takovou. Na tom není rozhodně nic špatného. Naopak. To si zaslouží velkou chválu. Navíc je to tak i dnes. Moc nepomohl ani medailonek autora na konci knihy. Příliš sympaticky to nezní. Vypovídá to o něm mnohé.
Tepich, pišingr, karfiol. To jsou dle autora slova, která se všichni bojí vyslovit, aby je nemuseli vysvětlovat. Opět velký omyl. Ještě teď se s těmito slovy setkávám.
A to, co mě zklamalo nejvíce, jsem si nechala na konec. Těšila jsem se na fotografie. Bohužel mnoho z nich je pro mě nepoužitelných. Jsou přes ně další znaky, klikyháky či puntíky, takže se nedají prohlédnout tak, jak by měly.