Dobývání nebe
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469694/bmid_dobyvani-nebe-yzh-469694.jpg
4
264
264
Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano (*1982) v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Odeon
Originální název:
Divorare il cielo, 2018
více info...
Přidat komentář
Paolo Giordano si mě získal svou prvotinou Osamělost prvočísel, jeho nový román Dobývání nebe je ale o poznání komplexnější a daleko obsáhlejší, což je také důvod, proč jsem s ním měla ze začátku trošku problém. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky vůbec zvládla začíst, a kvůli velmi dlouhým kapitolám jsem často ani neměla chuť ve čtení pokračovat. Postupem času jsem se ale do příběhu dostávala víc a víc, uchvátila mě atmosféra italského venkova a začaly mě zajímat také myšlenky a názory, které se v knize objevují. Autor tu řeší témata, která mi jsou velmi blízká, ale i ta, která mi naopak vůbec blízká nejsou. Proto jsem měla v průběhu čtení stále o čem přemýšlet.
V příběhu sledujeme životy čtveřice mladých lidí od puberty až do dospělosti, jejich osudy se různě proplétají a nejen postavy, ale také jejich vzájemné vztahy projdou značným vývojem. Hlavním motivem je tu láska Teresy a Berna, která si v průběhu let projde mnoha úskalími. Autor tu hodně naráží na rozdílný přístup obou postav k jejich vztahu, který by se ve spoustě ohledů dal označit jako nezdravý. Knížka se ale ani zdaleka netočí jen kolem této dvojice, velmi výrazným tématem je tu také ekologické zemědělství a ekologie obecně, dále třeba odpor k autoritám, vztah rodičů k dětem, neplodnost nebo náboženství a víra.
Od autora jsem už četla Osamělost prvočísel a je to kniha, na kterou ani po letech neumím zapomenout. Dobývání nebe je dospělejší a už se tady neřeší jen dospívání, ale i zralý život. Ač mi chvíli trvalo se začíst, osudy přátel mě brzy dokázaly vtáhnout. Autor je k nim ale neúprosný, stejně jako je neúprosný život. Mladí lidé se musí oprostit od svých rodičů a převzít zodpovědnost za vlastní život.
Dobývání nebe je mnohovrstevný román s barvitými a realistickými hrdiny. Za mě velké doporučení nejen fanouškům autora, ale všem, které baví číst o naději, přátelství a lásce v nelehkém současném světě.
Generační výpověď - a všechny oblasti obsažené zde ve štítku knihy - to je nová kniha autora " Osamělosti prvočísel" .....
Čtveřice mladých lidí - Teresa a tři chlapci - Nicola, Tommaso a Bern zde hledají cestu k dobytí nebe .... cestu plnou ideálů a popření konzumního nihilismu ....
Kdepak osamělost - vztahy a přátelství - to jsou hlavní prvky této knihy ....vztahy vznikající v dětství a provázející hrdiny této knihy až do dospělosti....vztahy osudové ....
Otázka ekologického zemědělství - oproti kontrastní oplodňující klinice ...
Souznění při osvobození jatečních koní :
" volných koní bylo celé stádo .... a já nebyla jedním z nich .... byla jsem celé to množství ...."
chvilkové osvobození od pout společnosti ....
A závěr - kdy už Teresa cítí zodpovědnost za svůj osud .....
Je tu citován John Steinbeck /Abel a Kain/ a sám autor zmiňuje vliv Donny Tartt /Tajná historie/.... ale mně se tu promítlo Murakamiho "Norské dřevo"..../v italském hávu/
A z citací mne zaujalo dílo Fukuoky s příznačným názvem " Revoluce jednoho stébla slámy "
Čtenářský zážitek - doporučím.
Dobývání nebe začíná tak nevinně - troufnu si říct, že na prvních 150 stranách, plus minus, se neděje nic světoborného. Je to ale jen počáteční expozice, která vyústí ve skutečně citlivou generační výpověď, v níž je ovšem třeba číst mezi řádky, přemýšlet, ptát se. Je to knížka o pádech a vzestupech člověka, který se zmítá kdesi mezi životem v konzumní společnosti a hledáním přesahu v životě, většího naplnění a smyslu existence. Ale nikterak filozoficky a neuchopitelně. Autor vše podává vyloženě delikátně, citlivě a hlavně tak nějak lidsky a prostě. Dobývání nebe je zdrcující a bolestivá výpověď o tom, jaký mají naše volby vliv na směřování našeho života. A ty dobře vykreslené charaktery si člověk zkrátka musí zamilovat a do jisté míry, byť s veškerými jejich rozhodnutími nesouhlasí, s nimi i souznít.
už jsem se nemohl dočkat vydání a jsem nadmíru spokojen, hlubší, propracovanější a bolavější více než Osamělost prvočísel, autor vyzrál, doporučuju
Už dlouho jsem nečetl tak dobrou knihu. Autor skvěle vylíčil průběh dospívání, problémy v rodině, partnerských vztazích a hledání sebe sama. Určitě si přečtu další knihy autora.
Hodně silný. Zažralo se mi to pod kůži a mám pocit, že ten pocit už ze sebe nikdy nedostanu. Tenhle efekt mám u knížek ráda, ale tim, jak je tohle intenzivní a plný smutku, je dost těžký se přes to přenést. Každopádně pro mě snad ještě lepší než Osamělost prvočísel. Možná i pro to, že tahle knížka řeší moje témata, nejen současný, ale celoživotní. Za mě dechberoucí..
Chvilku mi trvalo se začíst, na můj vkus plynul příběh odnikud nikam a ještě po sto padesáti stranách mi byly postavy a jejich osudy celkem ukradené. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu neodložila, protože pak se vše začalo správně zaplétat a jinde rozplétat - a po dočtení musím říct, že autor sestavil příběh výborně.
Hutné věty a všudypřítomná stísněnost jsou Giordanův standard, stejně tak přesahy do jiných témat - zde je to ekologie, víra, rebelství a jeho opravdovost, vztah k přírodě...ač jsem byla zpočátku skeptická, Dobývání nebe mě nezklamalo a už se těším na další autorovo dílo.
A ty, čtenáři, co jsi ještě od Giordana nic nečetl - touto knihou nezačínej a raději nejdříve sáhni po Osamělosti prvočísel.
Konečně jsem si užila čtení, na takovou knihu jsem čekala - a dočkala se. Psychologický román s nepředvídatelným dějem, někdy ne takovým, jaký bych si přála... Ale i když jsem měla třeba výhrady k vývoji příběhu, úplně mě uchvátil způsob psaní tohoto autora. S těmi odeonskými písmenky jsem se úplně laskala, stejně tak s obálkou a potěšil mě i doslov paní překladatelky. Je to tím mým dlouhým čtenářským půstem, ale i bez něho si kniha zaslouží plné hodnocení.
Každá knížka od autora je poněkud jiná. Postavy touží po opravdovém životě a jdou k cíli různými cestami. Některé se dostávají až do střetu se zákonem... Hlavní postava sviští životem a některým se může zdát , že zahodila svou budoucnost, ale ona se jen pokouší žít svou opravdovost. Některé obrazy jsou až hrůzně symbolické. Nebe- země- podzemí(jeskyně)... Kdo chce, najde si v knize svoje. Určitě vybízí k přemítání o životě a o cestách, kterými se můžeme vydat i my...
Anotace knihy je tentokrát vyjímečně přesná, zejména v závěrečné větě.
Aby čtenář beze zbytku pochopil jednání čtyř hlavních protagonistů, měl by jim být generačně blízký, což se mě netýká,takže pro mne osobně vyznívá charakterově i názorově nejlépe postava Teresina otce, který přes obrovské zklamání, jež mu volba dceřina životního stylu přinesla, jí zůstal vpravdě jedinou oporou.(Co si budeme my pragmatičtější nalhávat? Rebelie většiny mladých vzbouřenců - proti čemukoliv- končívá zhusta v útěku do rodičovské náruče doprázeným nezřídka popřením všech dosud vyznávaných hodnot, finančními počínaje i konče).
Giordanova románová fabulace pro mě byla místy neakceptovatelná - SPOILER - Bernův tristní konec byl vykonstruovaný tak nešikovně, že působil spíše úsměvně, což jistě nebyl autorův úmysl.
Přesto dávám plný počet hvězd za neobvykle čtivý, srozumitelný a ve své jednoduchosti krásný styl, který musí nutně zasáhnout každého čtenáře.
Knihu jsem četla v prosinci 2018 a naprosto mě uchvátila. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Autor opět nezklamal.
Ajaj, ďalší román, o ktorom som všade čítala samé chvály, dokonca od knihomoľov, ktorých názor často sedí s mojimi recenziami na knihy. Tak táto kniha mala v sebe doslova všetko- strasti detstva, prvé lásky, rozchody, počatia, svadby, finančné problémy, rodičovské konflikty, vieru, enviromentálne technológie obrábania pôdy, bojkotovanie výruby stromov, tradíciu, Taliansko aj Island, proste všetko. Možno by bolo fajn ubrať na dejovom spáde a knihe by vonkoncom neuškodilo spomalenie. Takto to bol mix a pár dní po prečítaní nie som ani schopná pamätať, kto sa s kým stretol, kto mal teraz aký vzťah s tou či druhou osobou. Proste príliš veľa tlačenice. Postavy nestotožniteľné, a ja určite nechcem v knihách čiernobiele postavy, ale tieto sa tvárili, že pôjdu do hĺbky, ale nepodarilo sa im to, zostali plytké.
Na druhú stranu sa to čítalo dobre a myslím, že Giordano celkom dobre vystihol popis vnútorného života ženy (aj keď si myslím, že ich mohol kľudne znázorniť komplxnejšie, a nie len na základe toho, kto miluje koho) ;)
Lepší priemer. NEzasiahla.
Taky bezny roman, radovo su ich na trhu tisice. Neublizil, neprekvapil, nezanechal dojem (co sa o prvocislach alebo ciernej neda povedat, tam dojem ostal a velky!)
Táto kniha patrí k tým, o ktorých hovorím, že dala sa prečítať. Ale ak by som ju nečítala, o nič by som neprišla.
Zatiaľ najslabší Giordano. Celé to až príliš zaváňa spisovateľským konštruktom, akoby autor už pred sebou videl filmové spracovanie a tak scény písal podľa toho čo dobre ukáže na plátne a najviac dojme divákov. A to bez ohľadu na nejakú vnútornú logiku či už deja alebo postáv. Takže keď to Giordano potrebuje jedna z postáv sa z ničoho nič stane hackerom, ktorý sa dokáže niekoľkým postavám nabúrať do kompu, zistiť ich čísla kreditných kariet, či zapnúť na diaľku webkameru. Akceptovateľné by to bolo leda v nejakom novom béčkovom románe od Dana Browna, nie však tu. Taktiež keď sa dvom hlavným postavám nedarí mať dieťa podnikajú komplikované a absurdné kroky vedúce až k extrému, pričom nikdy nevezmú v úvahu možnosť adopcie a to napriek tomu, že jednu z nich vychovával vzdialený príbuzný a vyrastala s cudzími chlapcami, ktorých má za bratov a tak by mala byť tejto možnosti naklonenejšia než ktokoľvek iný. Nevraviac o skutočnosti, že ako veľký environmentalista, na ktorého sa hrá, by mal prísť k logickému záveru, že je ekologickejšie adoptovať si už narodené dieťa, než priniesť na beztak preľudnenú Zem ďalšie...
No a potom je tu záver v jaskyni, ktorý je naozaj ako na efekt - postava vydrží presne tak dlho, aby sa mohol ešte odohrať jeden záverečný dojemný rozhovor. Taktiež správanie postáv v tak extrémnej situácii mi prišlo nevierohodné (obzvlášť u jaskynných sprievodcov, ktorí sú buďto roboti, alebo psychopati, čo sú jediné dve kategórie, ktoré by asi reagovali na tragédiu, ktorá sa pri nich odohráva s takým ľadovým nezáujmom).
Giordano vie však aj naďalej písať a tak sa kniha dobre číta, odsýpa to a osud postáv mi nie je ľahostajný. V konečnom dôsledku tak svoj čas venovaný knihe neľutujem a rozhodne by som nikoho od jej čítania neodhováral. Škoda len tých umelo pôsobiacich rozhodnutí a presunov postáv, tak aby sa za každú cenu vyvolala v čitateľovi autorom želaná emócia.
A na záver mi nedá nespomenúť – opäť raz nechutne odfláknutá práca (ne)kompetentných v Slovarte. Množstvo chýb a preklepov v texte, na jednom mieste dokonca zámena mien postáv, k môjmu čitateľskému zážitku totižto taktiež nepridalo.
Nie tak dávno som čítala Osamelosť prvočísiel, a to bolo niečo, čo ma zaujalo a tak, keď som natrafila v knižnici na najnovší počin tohto autora, nezaváhala som. Úprimne, zaváhala som potom nie raz, či sa mi oplatí čítať ďalej. Prišlo mi to prvoplánové, povrchné, miestami až naivné, vo mne to teda žiadne emócie neprebudilo. Dočítala som a nemusela som sa až tak premáhať, ale nevychutnala som si to. Takže ja tohto autora už kontaktovať určite nebudem. Napriek tomu hodnotím ako lepší priemer na nenáročné čítanie na dovolenku.
Štítky knihy
přátelství ekologie láska italská literatura hledání smyslu života rodičovství odpuštění, odpouštění komunita rivalita
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2024 | Tasmánie |
Giordano mě před lety absolutně nadchl svým dílem Osamělost prvočísel a v Dobývání nebe svou jedinečnost jenom potvrdil.
Stejně jako u jeho předchozích knížek i tady jsem měla pocit jisté odosobněnosti. Čtenář prožívá celý životní příběh postav, ale přitom o nic vlastně nic neví. Sdílí s nimi jejich nejniternější pocity a touhy a přesto jim nikdy stoprocentně neporozumí.