Dobývání nebe
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469694/bmid_dobyvani-nebe-yzh-469694.jpg
4
265
265
Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano (*1982) v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Odeon
Originální název:
Divorare il cielo, 2018
více info...
Přidat komentář
Skoro bych tomu nevěřil, ale tohle se v mých očích dokázalo vyrovnat Osamělosti prvočísel. Dechberoucí příběh hrdínů, jejichž ideály jsou mi dost vzdálené. I přesto jsem byl nemilosrdně vtažen a jsem za to vděčný.
Paola Giordana si vždy ráda přečtu, i když již předem vím, že to nebude jednoduché čtení. Jeho knihy jsou pro mě tísnivé, chování hlavních hrdinů často nepochopitelné (vždy tak nějak ve vleku událostí a života, jedno podivné rozhodnutí za druhým). S napětím tak vždy očekávám konec, v naději nějaké katarze.
S Dobýváním nebe jsem ale zatím měla největší problém. Jako vždy je to čtivě napsané, připoutalo mě to. I přesto jsem se musela do čtení nutit, někdy až na úrovni fyzické nepohody.
Všichni hlavní hrdinové mně byli do jednoho nesympatičtí, nedokázala jsem se s nimi ztotožnit. S jejich extrémními názory, životními rozhodnutími a celkově dějovou osou jejich života (i když dokážu pochopit, čím ta životní křivka byla formována). Děj komplikovaně seskládaný, kdy jednotlivé dílky skládačky do sebe jen lopotně zapadají.
Nejzajímavější na tom všem tak pro mě zůstal popis venkova v Puglii a zemědělský život na statku, respektive popis pokusu o soběstačný způsob života, včetně Teresy, která tam té soběstačnosti nakonec dala nějakou konkrétní podobu.
(SPOILER)
V této knize je všechno a každý se v ní může najít. Ať už v postavách chvílemi ztřeštěných a jindy zas ideály nabitých teenagerů, v Terese či Bernovi na prahu středního věku, v rodičích či kamarádech hlavních protagonistů. Nenechte se odradit tím, když vám některé postavy budou zprvu připadat zvláštní. Román je zabydlen mnoha lidmi, i těmi "rozumnými". Jenže kdo je vlastně rozumný?
Knihou probleskuje mnoho palčivých problémů současnosti, např. konzumní společnost a život na venkově v souladu s přírodou, kdy se ale většinou ukáže, že to není taková idyla, jak si lidé obvykle myslí. Anebo klimatická změna a s ní spojené extrémy počasí, šíření nových škůdců – a přetrvávající touha po zisku za každou cenu, sobectví a ignorance skutečnosti, že čím dál více lidí se extrémní klima dotýká a ohrožuje jejich existenci. Společnost která je v některých směrech extrémně otevřená a tolerantní (volné partnerské svazky, neustálé změny názoru a životního směru), ale lidé přesto trpí pocitem, že je život nesnesitelný, že je nikdo nevyslechne a pro nikoho nejsou důležití. Mnohé z toho – a ještě ledacos dalšího – autor prostřednictvím hlavních postav a jejich dialogů postavil do příkrého protikladu a je na čtenáři, ať si vybere, co je podle něj správné.
V knize snad nebyla postava, která by mně alespoň na chvíli nelezla na nervy. Jenže nikdo z nás není dokonalý a černobílý a asi nás občas namíchnou i ti, které máme rádi. Takže nakonec jsem se s většinou postav dokázala smířit. Bylo mně líto, že kniha skončila a "nepotkám se" s Teresinou a Bernovou holčičkou. Ale na druhé straně... no, to už by to asi bylo trochu moc přeslazené. Myslím, že vědomí, že nakonec se Terese povedlo to, o čem s Bernem marně snili, na dobrý konec stačí. A říká, že zázraky se dějí a vždycky je naděje, i když jsme to všechno původně chtěli jinak...
Málokdo píše takový knihy.
Z Dobývání nebe kape smutek, beznaděj, snaha se něčeho chytit. Já musím říct, že mě fascinuje, jak Giordanovy postavy jednají - vždycky bych jima nejradši zatřásla, ať se proberou.
Ale i přesto ve mně tahle knížka zůstává. Je mi všelijak. Byl to opravdu zážitek.
Letos jsem při výběru letního čtiva šáhla trochu vedle. Ne že by kniha byla špatná, to vůbec. Naopak. Příběh je velmi krásný a čtivý, ale náročný na zpracování.
Někdy mám pocit, že nejsem při čtení knížek dostatečně "tam", dostatečně soucitelná s postavami. U téhle knihy tomu bylo přesně naopak. Čtením jsem se stávala jednou z nich. Málokterá kniha tohle umí.
Příběh poukazuje na důležité poselství nejednoznačnosti světa a různých stran příběhu. Zejména postavy Teresy a Berna ve mě budou ještě dlouho doznívat. Děj je napínavý, velmi melancholický, přesto vás něčím nabije.
Mám ráda knihy, po jejichž přečtení jsem alespoň trošku jiná, než předtím, a tohle je jedna z nich.
Měla jsem velké obavy kvůli tomu, jak moc jsem se těšila na přečtení. Ale po přečtení kniha byla pro mě jedno velké milé překvapení. Jako Malý život ve mně vzbudila melancholické pocity, které netížily mé srdce, ale spíše příjemně hřály.
Málokterému autorovi se podaří mě totálně vtáhnout do prostředí, kde se příběh odehrává. Paolo Giordano je mezi tou menšinou. Každý rok jsem se vracel v létě na statek, nechal se zavést k dubu, objímal olivovníky, byl v Tommasově bytě a v nehostinné islandské krajině. Statek se mi zaryl pod kůži stejně jako Tereze a vracím se k němu ve vzpomínkách, které nemám a ani bych chtít vlastně nechtěl. Jedna z knížek, které pravděpodobně už nikdy neotevřu, protože by mě zase vtáhla mimo realitu.
Četla jsem Osamělost prvočísel a moc se mi líbila. Na tento román jsem se těšila o to víc (i po přečtení Malého života). Tak na Malý život to dle mého názoru nemá (to je kniha, která ve mně prostě už zůstane napořád), ale o to ani nejde - nechci porovnávat. Dobývání nebe je takové jemné, místy melancholické vyprávění o životě Teresy a jejích přátel. Četlo se to velmi dobře, ačkoli občas jsem nad některými situacemi a událostmi vrtěla nevěřícně hlavou, příběh mě i tak pohltil. Je to takové nevšední, ale moc hezké čtení. Rozhodně doporučuji.
Mala som podobný problém ako s Malým životom. Príbeh príliš prekomplikovaný, tým pádom pre mňa bohužiaľ neuveriteľný. A aj keď sa kniha venuje dôležitým posolstvám, tie sa v tej spletitosti strácali. Menej je proste niekedy viac.
Paolo Giordano rozhodne psát umí. V Dobývání nebe nabízí čtenářům příběh Teresy, který začíná v období její komplikované puberty.
Dej je líčen chronologicky hlavní hrdinkou, výjimečně se vypravěčem stává její kamarád Tommi, který příběh doplňuje retrospektivně.
Stěžejní hodnotou díla je sám příběh, plný krajních životních situací, do kterých se originální až lehce absurdní hrdinové dostávají.
Demagogie, alkoholismus, nevyrovnané rodinné vztahy, lži …
I přes absenci něčeho pozitivního v teto knize, je čtenář lapen na první straně a otáčí stránku za stránkou veden nadějí, ze nakonec se přeci jen vše v dobré obrátí.
Příběh je svým způsobem nadčasový, do poloviny knihy si nejste jisti, jestli se odehrává před sto lety nebo jsou ti lidé naši vrstevníci.
Az ke konci je upřesněno datum narození Teresy - 6.6.1980.
Autor se nevěnuje psychologickému rozboru svých hrdinu, to je na čtenáři samotném.
Nečekaný závěr trosku popírá pud sebezáchovy.
Po dočteni vám proběhne hlavou spousta myšlenek, například, že ne každý z nás má to štěstí zůstat cely život se svou první láskou. Ale je to vůbec štěstí?
Ano tohle bude TA kniha, kterou jsem četla TENKRÁT v létě. Její detaily vyblednou, ale pocit přetrvá. Za ten Islandský závěr velký lajk, myslím že s tou zemí nikdy nebudu mít vyřízené všechny účty.
Tohle se mi moc líbilo. Krásně vykreslené postavy, jejich vnitřní motivaci a neúrpsoný svět kolem nich, který neodpustí nic. Vše má své důsledky, o tom ta kniha je, vede člověka k zamyšlení, není plitká jako spousta jiných knih. Určitě se vrhnu i na autorovy další knihy.
02/2022 Mistrovsky sepsaná kniha. Přišlo mi to všechno tak... pravdivé! Jako kdyby to autor sám prožil. Fantazie! 10/10
Nádherná kniha s hlubokým obsahem.
Autor si zde pohrál s osudy 4 přátel a bylo super sledovat celou tu linku, která je spojovala a zároveň rozdělila.
Styl a jazyk knihy je krásný, čte se sama. Spousta alternativních směrů, otázka klimatu a zároveň hlubokých a temných myšlenek, co nás sžírají. Parádní kniha.
Bylo to pro me takeho hodne jine cteni (dejem, charakterem postav, jejich pocinanim), ale moc me to chytlo a vtahlo do deje. Libilo se mi to moc moc.
Životní peripetie ústřední čtveřice postav, jejichž cesty se osudově propletou na prahu puberty, na místě, které jim přes čas a vzdálenost, které urazí různými směry, zůstává jediným skutečným domovem.
Giordano jim jako sudička naložil prožít široké spektrum zmatků, tápání a přešlapů, idealismu a přimykání se k rozličným ideologiím se všemi jejich kontroverzemi, případně jejich opaku ... což z knihy na jedné straně může stvořit cosi jako generační román, na druhé straně to však působí značně vykonstruovaně, místy až neuvěřitelně, a postavy (aspoň pro mne) díky tomu vyznívají docela černobíle a ploše, jako personifikace určitého typu, bez nějaké hlubší individuality. Jediná, komu se podaří vymanit, je nakonec ta nejvíce nemastná neslaná postava, Teresa.
Čtivost je nesporná, otazníky nad různými životními přístupy a jejich vzájemné kontrasty, které čtveřice po cestě zažívá, zajímavé, ale jinak "jedním uchem tam, druhým ven".
Neveselé, neplytké, nehollywoodské.
Čtyři kamarádi, čtyři různě zpackané životy. K tomu jejich rodiče a pár kamarádů, kterých se to dotýká. Tenhle propletenec je vyprávěn v časové ose s obsáhlými retrospektivními vsuvkami, takže se nám celkový obraz skládá postupně jako mozaika; některé střípky ale zůstanou nevyřčené a my si je musíme domyslet.
Je tu poměrně dost témat - náboženství až fanatismus, těhotenství včetně otázky potratů a umělého oplodnění, squatting, ekologické zemědělství a aktivismus až extremismus, alkoholismus a drogy, atd. No a samozřejmě vztahy. Řekla bych, že na jednu knížku je toho možná až moc, ačkoli možná autor chtěl ukázat, jak tahle široká škála může s člověkem zacvičit, když má hranice jinde než je běžné.
Říká se, že každý je svého štěstí strojvůdcem, a v téhle knize můžeme sledovat, kde si kdo přehodil jaké výhybky a jak to změnilo směr jeho života.
Začátek knihy byl spíš young adult a moc mne nebavil. Ale pak jsem knihu těžko odkládala a dočetla ji na dva zátahy. Jednak je napsaná dobře a druhak jsem to chtěla mít rychle za sebou :-) protože skoro každá další výhybka přinášela jen další mizérii. A taky mě zajímalo, kam to celé vede.
---
„Prchl jsem z tvých rukou do tvých rukou.“
---
„V tý chvíli jsem cítila tu děsivou šíři lásky, kterou měl v sobě. Netýkala se jen stromů, týkala se všech a všeho, a nedovolovala se mu nadechnout, dusila ho.“
Hutný a na zpracování nelehký příběh objímající nemálo témat - nebudu ani vypisovat, štítky mluví jasně a určitě by se tam dalo ještě něco najít. Prvočísla nebyla tak nadupaná a sedla mi tak více, tady ubírám jednu hvězdu na určitou "přecpanost". Ale mé soukromé ubrání neubírá knize ani stylu autora na jejich jedinečnosti. Rozhodně umí zaujmout.
Štítky knihy
přátelství ekologie láska italská literatura hledání smyslu života rodičovství odpuštění, odpouštění komunita rivalitaAutorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2024 | Tasmánie |
(SPOILER) Veľmi podarené.
Autor mapuje v knize život skupiny 6 mladých ľudí od tínedžerských rokov po obdobie "mladej dospelosti".
Paolo Giordano sa v knihe venuje naozaj veľkému množstvu tém. Od viery a následnému odcudzeniu od nej, cez butterfly effect kedy stačí neotvoriť knihu od babičky a neprečítať si od nej skrytý odkaz, čo ovplyvní chod udalostí, po alternatívny sposob života mladých ľudí. Láska, strasti, mladícke ideály, ich úpadok, boj s vlastnou orientáciou, neplodnosť, vzájomné odcudzenie, detektívna zápletka, alkoholizmus, klimatický aktivizmus. Skvostné.