Doktor Jesenius
Jaroslava Černá
Doktor Jan Jessenius se na první pohled zamiloval do Prahy. Ta pro něj představuje město, kde sídlí císařský dvůr, kde nalezl přátele, kde mu císař Rudolf II. povolil ukázku veřejné pitvy a přijal ho do svých služeb jako svého osobního lékaře. Jesseniovi se podařilo získat vše, o co kdy usiloval: přízeň, postavení a vliv. Jen jeho rodinný život není úplně idylický. Marie se svému muži, o němž se domnívá, že ztratil „vyšší cíl“, postupně vzdaluje, zároveň až příliš pozdě zjišťuje, jak moc se v něm zmýlila. Jessenius se totiž postaví za zájmy českých stavů a ze všech sil bojuje za svobodu náboženského vyznání. A je ochoten zaplatit i cenu nejvyšší... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
životopisy, biografie stavovské povstání 1618-1620
Autorovy další knížky
2016 | Santini: Peklem duše k světlu světa |
2010 | Anežka a král: Jediná láska Přemysla Otakara II. |
2015 | Perchta z Rožmberka - prokletí Bílé paní |
2019 | Dům v podhradí |
2016 | Týden blázna |
Jan Jesenius se na první pohled zamiloval do Prahy. Do toho města, které mu bylo osudným v jeho životě lékaře samotného císaře Rudolfa II.
Jaroslava Černá nám svou knihou přibližuje život toho významného lékaře od jeho přestěhování do Prahy až po jeho smrt z rukou kata Jana Mydláře.
Jeho život pestrý a i dramatický. Tedy hlavně jeho posledních letech. Život na dvoře Rudolfa II. byl zajímavý, ale i těžký. To když se jeho milosti přitížilo a on měl své záchvaty nemoci, která byla pro jeho rod prokletím. Potkal se zde se svými přáteli jako byl Tycho Brahe, Jan Kepler a další významní páni své doby. Potkal se i s rabi Lowem.
Na území Prahy pak předvedl věc nevídanou a to veřejnou pitvu. Někteří byli tím činem uchvácení, jiní ho zatracovali. Když pak Prahu zachvátí mor, je jeden z mála, kteří jej umí léčit.
Jan Jasenius proplouvá našimi dějinami až se dostaneme do osudného roku 1620. Bitva na Bílé hoře znamenala mnohé pro naši zem a nejména pak pro české pány, kteří za to tvrdě zaplatili svým životem. 21. červen roku 1621 je v našich dějinách zapsán jako den, kdybylo popraveno 27 českých pánů, kdy mezi nimi byl i náš milý Jesenius.
Za mě kniha nebyla špatná, ale asi jsem už hodně zmlsaná od pana Grmolce, kdy do svých knih vloží i pouhými pár větami vše potřebné, aby byl člověk v obraze v chodu dějin.
Nicméně paní Černá si drží svůj styl vyprávění a ten je jako vždy výborný. Kniha neměla hluchá místa. Dokázala přiblížit život na dvoře císaře Rudolfa a i nastínit, co se dělo kolem Jesenia. Velkou pochvalu má za veřejnou pitvu, kterou popsala velmi hezky a citlivě.
Císař Rudolf II., Kateřina Stradová a celý dvůr vám vyvstal před očima a vy jste jen tiše přihlíželi celému dění na dvoře. Obdivovali sbírky Rudolfa a byli i u jeho smrtelného lože.
Nesmím pak zapomenout na dění kolem roku 1620 - 1621, kdy naše vyprávění končí. Bylo to důstojné a přesto hrozné. Ne, nechtěla bych v té době žít a vidět umírat tolik lidí, kteří ještě po smrti nenašli svůj klid díky tomu, že jejich ostatky byli veřejně vystaveny po Praze. I náš Jesenius tak skončil.