Dolores
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263916/bmid_dolores-263916.jpg
4
1443
1443
Polícia chce vedieť, čo sa stalo vtedy, keď bohatá a na lôžko pripútaná Vera Donovanová zomrie. Veru poznajú obyvatelia ostrova Little Tall ako veľkú, ale krutú dámu. Jednoduchá žena Dolores je dlhé roky Verinou slúžkou. Nemá však inú možnosť, iba podať polícii svedectvo o svojom trpkom živote...
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1993 , PrácaOriginální název:
Dolores Claiborne, 1993
více info...
Přidat komentář
První dojem - to nezvládnu.... zvláštní jazyk, žádná přímá řeč!
Kniha, vlastně Dolores a její osud, mě pohltily.
Dolores bych vydržela poslouchat dýl, mnohem dýl...jsou knihy, u kterých koukám, kolik stránek do konce zbývá s úlevou a pak ty, u kterých nakukuju na výše zmíněné s lítostí...Dolores patřila k těm druhým. Ach jo ! A děj? Ten nikdy nekomentuju, neboť čas "čtenářských deníků" už mám nějaký ten pátek za sebou. Co si ale neodpustím, tak tohle..Pššt, zlato pššt. Ty ošklivý prachový klubíčka už jsou všecky pryč. Jsi v bezpečí. Se mnou jsi v bezpečí.
Ale, Andy,.když na nic jinýho, tak na jedno jsem přišla: oni nikdy nejsou pryč, nikdy ne docela. Člověk si myslí, že se jich zbavil, že je všecky dostal pryč a že už nikde kolem není ani jediný, ale oni se potom zase vrátí, vypadají jako obličeje, oni vždycky vypadají jako obličeje, a vždycky jsou to ty tváře, který už člověk nikdy za nic nechtěl znova vidět, ani když je vzhůru, ani ve snu.
Od Kinga nečtu horory, ale to, co jsem četla bylo vždy úžasně propracované. Monolog úžasné. Je to opravdu king.
(SPOILER) Příběh, který od první stránky vtáhne čtenáře do děje, celé umocňuje i fakt, že kniha nemá kapitoly a události neustále plynou. Hlavní hrdinka Dolores vypráví strasti svého života, jež se prolínají smrtí jejího manžela a prací u Very Donovenové. Kniha mne moc bavila, v den zatmění slunce, kdy dojde k osudnému plánu zabití manžela jsem se i poměrně bála a to ve chvíli, kdy se manžel dokonce pokusí vylézt ze studny, to jsem při čtení tedy byla opravdu hodně napnutá. Výborná kniha !!!
(SPOILER)
Dolores Claiborneová tu rozpráva príbeh a udalosti, ktoré ma prinútii úplne rezignovať na akýkoľvek pozostatok možnej morálky a empatie.
Tento príbeh má viac, oveľa viac, než sa na prvý pohľad zdá, je tu všetko, nenávisť, láska, súcit, zneužívanie detí, pomsta, vina, úprimnosť, klamstvá, fyzické týranie, bohatstvo, chudoba a to nielen v hmotnom zmysle slova, je tam šťastie i smútok... Každý jeden z uvedených pocitov a dôvodov v príslušnej situácii je zvládnutý majstrovsky. Je to jedna z tých kníh, ktoré si v určitom momente musíte prečítať znova, pretože hovorí veľa, podčiarkuje frázy a pozadie aj medzi riadkami.
Dolores je výnimočná postava, je sprostá, prudká, drzá, pomstychtivá, ale vie byť v prípade potreby ľudská a láskavá. Postava, ktorá na mňa zapôsobila, má tisíc aspektov a veľmi zaujímavý príbeh.
Tak mi to nedalo a když mi tato kniha nešla číst v tištěné podobě, (prostě jsem ten sáhodlouhý monolog nedala), zkusila jsem jsem audio. A tentokrát se zadařilo. A musím říct, že úplně měním svůj předchozí názor. Kniha je naprosto skvělá.
Podepisuji se pod nadšené komentáře. Dlouho jsem Kinga odkládala, protože Pod kupolí byl opravdu děsivý horor, ale díky Čtenářské výzvě jsem sáhla po této dobře hodnocené knize. Zpočátku mě zaskočil ten jednolitý monolog, myslela jsem, že to asi nedám, ale posléze jsem už jen četla a četla a byla jsem příběhem naprosto pohlcena. Není to ani tak horor, jako spíš drama a jak se King dokázal vcítit do staré ženy s tak těžkým osudem je neuvěřitelné. Neuvěřitelně čtivé, napínavé a uvěřitelné!
"Já byla v kuchyni, dělala jsem mu tu obloženou žemli, zpívala jsem si pro sebe a myslela jsem si - "Udělej to dobrý, Dolores - dej mu tam červený cibulky, to on rád, a pořádně hořtice, ať to má říz. Udělej to dobrý, poněvadž je to poslední jídlo, který kdy bude jíst."
Dlouho odkládaná kniha - nějak na ni nebyl čas, do popředí se mi stále vnucovala čerstvá vydání Hypotézy lásky nebo Osm manželů. Naštěstí se nenechala odsunout napořád, protože určitě stojí za přečtení.
Jednolitý monolog Dolores Claiborneové, dříve St. Georgeové a původně rovněž Claiborneové (1996 v českém vydání) je mistrovským dílkem pana Kinga, v hudebním slovníku bych asi použila výraz sonáta; možná fuga? Nic tak rozsáhlého jako Dallas 63, ovšem větší rozsah nežli Běh o život. Mám za sebou pouze tři jeho knihy a několik filmů a jsem toho názoru, že ten pán, respektive jeho knihy dokážou být neuvěřitelně rozmanité a překvapivé, lidské.
Poklonu si zaslouží také překladatel Jiří Janda, některá slovní spojení byla doslova úchvatná!
Dolores a její zaměstnavatelka Vera, manžel Joe a jejich tři děti. Život na ostrově, místní s letňáky, a zatmění Slunce, červenec 1963. Existuje i film jednoho herce, tak jak to umožňuje divadlo? A kdo by ztvárnil Dolores?
P.S. Ovšem Tetka Klepna neměla chybu!
"Je mi pětašedesát a nejmíň padesát z těch let vím, že být člověk, to ponejvíc znamená pro něco se rozhodovat a potom za to platit, když přijde účet. Někdy je takový rozhodnutí opravdu ohavně škaredý, ale to ještě neznamená, že člověk dostane laskavě možnost před ním přejít na druhou stranu ulice zvlášť když jsou na vás závislí další, abyste pro ně udělali to, co oni sami nemůžou."
Ten typ knihy Stephana Kinga co je plný té zlatavé nostalgie a přitom krutosti a nesmyslnosti světa, spojené s troškou hororu.
Kniha je o životě jedné ženy, o její práci, o útrapách a hlavně o lásce rodiče ke svým dětem, která je nejsilnější motivací k čemukoliv.
Celou dobu si člověk říká, jestli mluví pravdu a jestli to nakonec vzhledem k závěru nebylo úplně jinak.
Díky této (a jiným) Kingovým knihám jsem si jistý, že by mohl napsat 500 stran bez špetky zajímavého příběhu a pouze popisovat normální lidi a jejich životy a stejně by se od toho člověk nedokázal odtrhnout.
Tady jsem věděla, do čeho jdu....viděla jsem filmové zpracování a myslela jsem si, že je skvělé. Skvělé je, ale kniha je lepší. Doporučuji.
Zajímavě pojaté vyprávění ve formě monologu, který jakoby člověk poslouchal přes dveře, a to při čekání na chodbě policejní stanice. Trochu mě iritovalo množství stran věnovaných fekální tématice, a to přesto, že jsem na konci musela uznat, že měla smysl. Knížku jsem jednou odlložila, a to v momentě, kdy se řešilo zneužívání dítěte. Říkala jsem si, že se téma ubírá směrem, o kterém se mi úplně nechce číst, ale stálo za to vytrvat a užít si satisfakci i závěrečný doják. Bylo to dobrý.
Občas mám nutkání si přečíst jednu z mnoha knih od Kinga. Jeho mnohdy specifický styl psaní mi občas nevyhovuje, a proto jsem vždy nadšená o to víc, když se mi podaří z jeho knih vybrat tu vhodnou pro mě.
Monolog jedné celkem ostré dámy o jejím životě, který nebyl jednoduchý. Zajímavý příběh, nescházely mě postavy, jedna dost barvitá stačila. Možná bych uvítala, kdyby byl text aspoň nějak oddělován.
Geniálne rozprávanie, majster King nesklame žiadnym dielom. Prvýkrát som to zlúskla v puberte, v 40tke ako audio knihu, ešte sa k nej vrátim v papierovej forme určite.
Král v nejlepší formě! Perfektní počtení. Dolores je postava dle mého gusta. Život se s ní nepáral, takže občas působí až trochu drsně, jindy je velice vtipná. Vřele doporučuji.
King má jiné knihy, které ho proslavily, především hororové. Nicméně horor pro mě v jeho knihách hraje druhé housle. To, co na jeho knihách (a určitě nejsem sama) mám úplně nejraději, je jeho schopnost dát postavám duši a jeho dar vyprávění. Král hororu se mu sice přezdívá zaslouženě, ale jeho nehororová díla jsou stejně výborná.
Dolores Claibornová je poměrně odvážný počin, protože se jedná o čistý monolog postarší uklízečky. Nebudu lhát, dlouho jsem knihu přehlížela a vybírala pro mě zajímavější kousky. Ale teď, když ji mám za sebou. Musím jen opět napsat, že King má neskutečný talent. Bylo to parádní.
Nejsem si úplně jistá, zda mám právo hodnotit Mistra Kinga. Je to má druhá kniha (po Dallasu 63). Poslouchala jsem jí pouze kvůli výzvě a dalo mi hodně času najít takovou, co není horor a zaujala by mne. Kdybych nebyla audioknihou provázena paní Čočkovou, asi bych jí nedočetla. Vyprávění z roku 1997 bylo doprovázeno praskáním křesla, otáčením stránek papíru a sem tam polknutí, což mne asi úplně nejvíc na tom bavilo a vtáhlo do děje. Upřímně jsem se při vaření otáčela, zda tam u sklenky něčeho tvrdého za stolem nesedí Dolores :o))) Nicméně v polovině jsem se těšila, až to skončí ...
Vynikající! Můj první King v rámci výzvy. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Helgy Čočkové. Skvěle odvyprávěný příběh.
„Život je někdy takovej kopec srandy, že se jeden smát musí.“
Víte co, stejně je to divný, … „jak si lidi někdy o něčem dovedou udělat komplet mylnou představu, a přitom by se řeklo, že to mají přímo před očima.“
Dolores je vypravěčkou svého životního příběhu, celý příběh je pak jednolitým monologem – líčením jedné ponuré existence.
Dolores žije na Little Tall Islandu už léta páně, a tak ví nekonečný spousty věcí, na každýho, kdo má co do činění s Little Tall.
Dolores je obhroublá stará žena, jenže, takovou ji udělal život, jaký si tak úplně sama nevybrala.
Dolores je totiž obětí, udělala jen to, co prostě udělat musela.
I její autor zas a znovu udělal jen to, co musel … jedinečně zachytil pocity!
On přirovnává příběhy ke zkamenělinám – „částem světa, který tu byl před námi“. A úkolem spisovatele je, použít své nářadí (umění psaní) k tomu, aby je vyhrabal ze země /S.King – O psaní/. A přesně tak to pan King dělá, používá ty nejjemněší nástroje, aby ty částečky světa, o kterých chce vyprávět, nepoškodil, používá svou intuici, s kterou neomylně nachází ty správné „situace“ (jsou všude, jen musíte, jako správný archeolog-spisovatel hledat na správných místech, správně se dívat), a z nich pak tvoří své příběhy … „v hlavě je vidím, jako film“, říká … a já (věřím, že všichni jeho čtenáři) je vidím úplně stejně. Příběh se mi v jedinečném vyprávění (on je prostě mistr vypravěč) odvíjí přímo před očima, a v tom je jeho síla.
Stephen King opět v jiné rovině, takový, jakého jsem dosud neznala. Jeho literární prostor se mi tak rozvětvuje do nových nečekaných rozměrů – vlastně už je z něj pořádně košatý vzrostlý dub, prostě majestátní strom :-).
„Myslíte, že mluvím v legraci? Zasmát se tomu můžete, jestli chcete, ale mně do smíchu není, to tedy ne. Člověk je skoro až slyší, … jde to odkudsi úplně zvnitra a vy … posloucháte to a víte celou dobu, že půjdete … zase znovu, není síly, aby to zastavila, a to všecko je kus ženskýho údělu …“.
… věřte, že Dolores vám právě o ženským údělu opravdu má co říct, má toho totiž v hlavě, daleko víc, než by se zdálo …
„Ono asi bude pravda, že lidská mysl nespí nikdy, i když si člověk myslí, že ano. Ona prostě myslí pořád pryč a někdy se přihodí, že odvede lepší práci, když ten dotyčný u toho není a neplete jí do toho takový ty denní starosti, co se v hlavě normálně melou – co se musí uklidit, co uvařit k obědu, na co se dívat v televizi, a tak.
Určitě to tak bude, poněvadž důvod, že jsem ráno měla takový dobrý pocit, bylo, že jsem se probudila a věděla, jak mě ona napálila. A předtím jsem to nevěděla z jediné příčiny, totiž že jsem ji podcenila – no ba, dokonce i já – a to jsem věděla, jak umí být občas mazaná. Ovšem, jakmile jsem jednou ten trik pochopila, tak jsem si už uměla poradit.“
Úžasná kniha!
Prvně jsem měla obavy, že čtení bude zdlouhavé a divné a nudné, protože celá kniha je vlastně jeden dlouhý monolog Dolores sedící na policejní stanici.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by byla napsána úplně celá tímto stylem. A Kingovi se to podařilo! Příběh byl poutavý a já Dolores hltala každé slovo. Jako kdybych v té výslechové místnosti seděla taky.
Knížka není rozdělená do žádných kapitol. Prostě fakt nepřetržitý monolog! Takže pokaždé, když jsem knížku odložila, měla jsem v sobě takový špatný pocit, že ten monolog přerušuju. Jako kdybych Dolores skočila do řeči, jako nezdvořák. To mě nutilo vždy číst co nejdéle a tak jsem knížku sfoukla za pár dní.
Příběh byl drsný a surový a plný sra*ček, a to doslova. Ale to je u Kinga už vlastně taková klasika. :)