Dolores
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263916/bmid_dolores-263916.jpg
4
1443
1443
Polícia chce vedieť, čo sa stalo vtedy, keď bohatá a na lôžko pripútaná Vera Donovanová zomrie. Veru poznajú obyvatelia ostrova Little Tall ako veľkú, ale krutú dámu. Jednoduchá žena Dolores je dlhé roky Verinou slúžkou. Nemá však inú možnosť, iba podať polícii svedectvo o svojom trpkom živote...
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 1993 , PrácaOriginální název:
Dolores Claiborne, 1993
více info...
Přidat komentář
Dolores jsem měl díky autorovi i filmu vysoko na seznamu „chtěl bych si přečíst“. Jenže četbu jsem po čtyřiceti stranách přerušil na neurčito. Nedokázal jsem se prokousat fekálním soubojem mezi Dolores a Verou, což měl být zřejmě tragikomický vstup do děje. Účinek: záložka a jednou se znovu sejdeme v lepší konstelaci.
P.S.
Jak jsem na čsfd v roce 2017 hodnotil film:
Stejně jako skoro každý, i já jsem přečetl a viděl desítky kingovek. Tahle je pro mne jedna z nejlepších. Skvělý příběh, kamera, režie i herci. Lehce mi vadil jen profláknutý hlavní motiv: 95%
Ačkoliv Stephena Kinga mám velice ráda, tato kniha mě nijak nenadchla a ani nebavila. Vyprávění jedné osoby probíhající jako dlouhý monolog mi přišel velice nudný. Upřímně musela jsem se přemlouvat abych knihu vůbec dočetla.
Nejdřív jsem si říkala, jak se mi bude líbit vyprávění jednou osobou, ale bylo to skvělé. Dolores jsem si zamilovala a hltala stránku po stránce.
Kniha, kterou jsem nejdříve proklínal (prvních několik stránek jsem si musel zvyknout na styl vyprávění) a pak s chutí dočetl. Zajímavý příběh o jedné paní na úklid. Není to vlastně žádný šokující příběh, ale mnohdy ten nejobyčejnější život píše příběhy silné jak poctivý vývar. A tohle je poctivá polévka... Dávám 4/6
Fantastický vyprávěný příběh v první osobě. Opravdu máte pocit, že se to před vámi děje. Že tam opravdu sedí. Dobře se to četlo. Nic moc děsivého, ale i tak poutavé.
Rozhodně před autorem smekám pomyslný klobouk, neboť takhle skvěle vykreslit hlavní hrdinku by nedokázala ani každá žena, natož muž.
Samotnému příběhu pak nechybí ani spád, a nikde se zbytečně nezasekává. Jednoduše budete chtít vědět, co má tahle ženská za sebou a po dočtení na knihu ještě dlouho nezapomenete.
Hodně vyprávění, trošku jsem postrádala víc akce a hororového nádechu. Ale zase jiný, zajímavý náhled do Kingovy tvorby.
Od Kinga mám nejzamilovanější povídku "1922" z knihy Černočerná tma, ta mě při čtení před deseti lety hrozně zasáhla a často na ní myslívám. A tohle je prakticky ta stejná tíseň jen z pozice ženské.
King umí napsat vlastně všechno. Tady zrovna napsal něco mezi brakovým románkem pro ženský, detektivkou a psychodramatem. Ale zas si říkám, jestli je třeba to škatulkovat, když je to nezaškatulkovatelné.
Dolores je smutná a chudá ženská, tu její ich formu včetně specifické hantýrky jsem si hned zamilovala, včetně jejího osudu.
Neskutečně lidský příběh. A možná je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších kingovek.
„Člověk někdy musí být velká mrcha, aby přežil. Ono někdy ženský na světě nezbývá jiná jistota než být mrcha.“
S Dolores Claiborneovou jsem se poprvé setkala krátce po maturitě a byla jsem u vytržení. Tohle napsal chlap?! Jasně, Stephen King tehdy už dávno kraloval v mém žebříčku oblíbených autorů, ale stejně… Jak mužský mohl takhle dokonale popsat obyčejnou ženskou, její práci, problémy, trápení, prostě psychiku, duši? A nemyslím jen ráznou Dolores, ještě více fascinující byla Vera, ta příšerná mrcha Vera, do značné míry hybatelka děje. Až mě překvapuje, jak ohromně jsem si tehdy užila místy humorně podaný, přesto temný, tragický příběh. Zajímavým zjištěním bylo, že tahle kniha o vztazích s manželem, dětmi a zaměstnavatelkou kupodivu baví i některé pány (samozřejmě jen ty vnímavější, můj otec nebo švagr by se podobného titulu nedotkli ani botou, není totiž o traktorech, o válce ani o pivu, sexu je v něm rovněž zanedbatelné množství).
S opakováním četby jsem nespěchala – dávné nadšení zanechalo v mé hlavě plno detailních vzpomínek. Viděla jsem také filmové zpracování, výrazně zaostávající za literární předlohou (ač mám ráda Kathy Bates) . Návrat ke knížce po téměř čtvrt století mé dojmy nezměnil a jestli, pak jedině k lepšímu. Příběh i styl vyprávění je stále špičkový, byť s lehce rozplizlým závěrem. Určité výhrady mám akorát k překladu, někdo se zoufale ostýchal používat silnější výrazivo. Příště zkusím číst v originále, třeba se do té doby naučím angličtinu natolik, abych text zvládala plynule a bez slovníku v permanenci. 90-95%
I když jsem se do děje zpočátku nemohla ponořit, nakonec jsem ráda, že jsem tohle dílko neodložila (ostatně jako vždy, když jde o Kinga). Slupla jsem Dolores během několika příjemných odpolední a můžu říct, že mě ta stará rašple neskutečně bavila. Příběhu nechybí napětí, humor, nadsázka ani spád. Tak nějak máte pocit, že by to klidně mohla být vaše sousedka, která se rozhodla na stará kolena povykládat pravdu o svém nelehkém osudu. Sympatie zaručeny!
Skvělá ukázka toho, že King prostě dokáže psát nevšedně o všedních věcech.
I přesto, že tu neřádí nějaké pravěké zlo, nebo nepropuká žádný virus, prostě jen jedna starší ženská vypráví o svém životě, je to prudce čitelné :) Bavilo mě to od začátku do konce, délka knihy byla ideální, taková chuťovka.
(SPOILER)
Naprosto dokonalý King.
Hned na začátku se dozvídám, že Dolores zabila manžela, ale i tak ji fandím od začátku do konce a hltám každou větu její smutné zpovědi.
(SPOILER) Dolores Claiborneová - 66 let. Žena, která nejde pro ostřejší slovo daleko, vražedkyně, která zabila svého manžela a byla obviněna z vraždy své dlouholeté zaměstnavatelky. A přes to všechno byste s ní po přečtení této knihy rádi zašli na kávu, nebo odpolední čaj. Opět smekám, pane Kingu.
Úžasné, báječné, dokonalé. Pro mne to byl pan King podruhé. Konečně jsem se k jeho práci odhodlala a nestačím se divit... Měla jsem jej zafixovaného pouze jako autora hororů a ono ejhle...tento muž dokázal stvořit tak pozoruhodnou a naprosto uvěřitelnou ženskou postavu. Klaním se a smekám... A ten jazykový projev, takové hlazení prací se slovy. Okamžitě si autora řadím ke svým oblíbeným.
Zpověď šedesátileté Dolores, paní s hodně prořízlou pusou.
Hned na první stránce se dozvíš, že zabila před x lety manžela a dnes umřela její nenáviděná a nesnesitelná zaměstavatelkyně.
Celé vyprávění je laděno v zatrpklosti a opředené nánosem bezvýchodné situace.
No, bezvýchodné...Ať jsem se sebevíc snažila do Dolores vcítit a její pohnutky a těžký osud jsem i byla ochotna pochopit, s každou další stránkou mi jen běželo hlavou- vždyť mohla odejít a nenechat sebou vláčet. Ať už manželem nebo paní domácí.
"Pochopila jsem, že jsem se možná prodala lacino, a možná jsem to udělala proto, že jsem si myslela, že holky jako já se jinak než lacino prodat nemůžou."
Ale! To bylo jen ze začátku. Postupně mi tato paní od rány přirostla k srdci.
" ...protože mě znovu překvapil ten rozpor mezi tím, jak něco vypadá a jak to opravdu je...mezi tím pohledem zvenčí a zevnitř."
Postupně jsem nahlédla pod pokličku životem zkoušené Dolores a našly jsme společnou notu.
I na těch cca 200 stranách se pro mě našly minimálně čtyři typicky 'kingovské' scény, které hodně dlouho nedostanu z hlavy.
Sumasumárum, pro mě pět hvězd.
Tohle že napsal King? Popravdě řečeno, vědět o čem to bude, tak bych si asi do Výzvy našel něco jiného. Kniha na mě působila, jako by to napsala nějaká americká ženská autorka spíš než mistr horroru. I přes naprosto nezajímavé téma a hodně experimentální formu, která mi vůbec nesedla, musím uznat, že ten člověk umí psát natolik dobře, že i z toho vykřesal četbu, kdy se člověk nenudil. Popisy Very v senilním období a jazyk, kterým Dolores vypráví, jsou neuvěřitelně realistické.
Bohužel, jediný prvek, který mě v příběhu zaujal, byla ta holčička ve vidinách, která ovšem tak nějak bez konce vyšuměla. Za mě nejslabší King, kterého jsem četl. Pro ty, kteří nejsou příznivci hororů a chtějí zkusit něco od Kinga, to může fungovat, i když i v tom případě bych spíše doporučil něco jiného, jako např. Pan Mercedes nebo Dallas 63.
Nejhumornější prvek - Dolores: Už tu mluvím asi 2 hodiny... Kouknu na stav audiobooku - přečteno 6.5 hodiny. To chlapec trochu netrefil.
Vôbec nechápem, kde sa to v Kingovi bralo, že svojho času dokázal tvoriť také mimoriadne silné a realistické ženské charaktery (nielen hlavná Dolores, ale aj famózne spracovaná rola jej cynickej, ale napokon správnej zamestnávateľky Very). Dokonalé opisy sychravého mainského pobrežia, na ktoré Boh (alebo skôr diabol?) kedysi dávno bez ladu a skladu pohodil zaspaté mestečká, kde sa všetci živia rybolovom a kto nemláti svoju ženu, nie je chlap. Len málokedy sa stane, aby som ústrednej postave tak mocne držal palce. Zaujímavosťou je, že keď King neskôr napísal (podobne strhujúcu) Geraldovu hru, dejovo sa v nej vrátil práve k zlomovej udalosti v živote Dolores. Odporúčam aj film s absolútne neskutočnou a úžasnou Kathy Bates (ktorá si predtým zahrala aj v inej kingovke a to v Misery), ten sa mi možno dokonca páčil o čosi viac
Děj se rozjíždí pomalu, a nějakou chvíli to vypadalo, že se ani nebudu schopná začíst. A to se mi u Kinga zrovna nestává. Postupně jsem se ale nechala chytit do vyprávění a jsem nakonec ráda, že jsem to s tou „starou škatulí“, jako je Dolores vydržela.
Zpověď ženy, která vypraví o zatmění slunce v létě 1963 a soužití s ženou, které dělala hospodyni, je psaná ve formě monologu, což mě trochu odrazovalo, ale příběh stál za přečtení. Ženy musí být mrchy, aby přežily.