Dominika
Jaroslav Konáš
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393296/bmid_dominika-bxc-393296.jpg
4
55
55
Debutová kniha Jaroslava Konáše vypráví o tom, co všechno mohou skrývat místa a věci, které v našich každodenních životech lhostejně míjíme. Prozaický život hudebního novináře se po setkání s tajemnou dívkou promění ve fantaskní dobrodružství. V temných uličkách, zapomenutých malostranských dvorcích či v zakouřených barech a kavárnách doslova ožívá duch staré Prahy, legenda proniká do současnosti a sen se mísí s realitou. Objevování nového světa však není jenom příjemným rozptýlením, ale také cestou k lásce a sobě samému, která není bez nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Graficky povedená knížka (tak jako všechny od Take Take Take) mně doposud neznámého autora příjemně překvapila: jde o čtivý prozaický hold staré Praze a těm, kdo vnímavě zachycovali její kouzlo a tajemno od symbolismu a modernu až po Michala Ajvaze, kunsthistoriky, dějepisce a autory pragensií (Zmizelá Praha apod.) nevyjímaje. Stylisticky je kniha sice občas toporná (jde o prvotinu publicisty, redakce tedy mohla a měla být přísnější a pečlivější), ale bohatě to kompenzuje dějový spád a různé fantaskní momenty a exkurzy, nezřídka značně originální až výstřední (aspoň pro mě, který jinak tento žánr nečtu) a téměř vždy poutavé, barvité a náležitě rozehrávající struny čtenářovy obrazotvornosti. Coby milovníka staré Prahy, literatury, výtvarného umění, antikvariátů atp. mě potěšila hojnost erudovaných spřízněneckých pomrknutí - odkazů na osobnosti, události a díla dnes už nezainteresovaným málo známé až neznámé. V každém případě se jedná o počin, který si určitě zaslouží pozornost, a to nejen příznivců fantastiky a staropražských legend.
První a zatím jediný román známého hudebního publicisty Jaroslava Konáše Dominika je sondou do mytické Prahy, obsahuje nemálo aspektů magického realismu a z celého textu srší nejen velká láska k zákoutím, imaginaci a skrytým příběhům, ale také veliká (a přiznaná) inspirace dílem Michala Ajvaze. Struktura románu je dost podobná jako u Ajvaze, fantaskní obrazy také. Styl autora však není není tak ajvazovsky vybroušený, přesto rozhodně není špatný a už vůbec ne nezvládnutý! Ačkoli místy mi připadaly dialogy poněkud škrobené. Naštěstí málokdy. Dominika je další z knih, které mohou změnit čtenářův pohled na každodenní život a zdánlivě obyčejná místa. Zkrátka jedna z knih, které činí svět o něco kouzelnějším místem (a takové mám rád!). Jediné, co mi trochu vadilo, bylo pár klišé, a také vysoká míra té ajvazovské inspirace, nejen strukturou, ale i konkrétními motivy. Tahle pocta už skoro zaváněla epigonstvím. Ale odhlédnu-li od toho (nebo přijmu-li to), jedná se o velmi povedený literární kousek! Vřele doporučuji všem hledačům, snílkům a fantastům, stejně jako milovníkům skrytého za zdmi :)).
Relight my fire! Hele, nejsem žádný příznivec fantasy a podobných žánrů. Nečekal jsem, že Dominika bude směřovat právě do těchto zákoutí, nicméně dobře jsem se pobavil! Kniha se příjemně četla, bylo to takové pěkně snové a to mám rád. Vzpomněl jsem si u toho na jednoho mého kamaráda, který také napsal nějakou tu knížku a pár básnických sbírek. Jeho první literární dílo, přestože se mi opravdu líbilo a bavilo mě, mělo podobný nešvar jako tuhle Dominika. Autor do svého příběhu příliš nadšeně vkládal své nerdské vědomosti, až to začalo být trochu otravné. Možná za to oba pánové nemohou, třeba se jedná o klasickou chybu prvních románů, ale nejsem v tomto oboru erudovaný. Třeba bych nakonec udělal to samé a kniha by byla jedním velikým eklektickým odkazem na kulturu. Pan Konáš mě jako hudební novinář velice baví, mám rád jeho práci a jako autor prózy mě po tomto příjemném zážitku také začíná zajímat. Moc pěkný příběh se zajímavým koncem, po kterém jsem měl velmi dobrou náladu. Což se o takovém kamenném chrliči říci nedá.
Bom dia,
Jarda Konáš je člověk, jehož humor řadím někam mezi genocidu a vařenou brokolicu. I přesto přísahám Bůh, že jsem k jeho knížce přistupoval naprosto nezaujatě. A tak to i dopadlo, nezaujala mě. Muhehehe.
Od prvních momentů je cejtit, že Jarda Konáš přečetl nějakou knížku od Ajvaze, v televizi si pustil Pražské legendy a pak si pod vlivem Matonky nebo jiné drogy řekl, že napíše podobný brak, protože má doma klávesnicu.
Bohužel, žádná hitparáda se neKonáš. Hlavní hrdina, hudební publicista, LOL, je jelito, který chodí po Praze dokud jej neosloví tajemná Dominika, s kterou prohodí dialog, nad kterým se každý musí trošičku pousmát. Za to dávám jeden bod. Poté se děj přesune do vily nějakýho kouzelníka a Konáš začne tlačit na pilu, chvilku Kafka, chvilku magistr Kelly a nakonec Harry Potter. Opravdovou záhadou je, že se tu neobjevil i Golem.
Ne že by to byl úplnej maglajz, jen ze všeho smrdí, jak je to laciná kopie věcí, který už někdo napsal líp. Konášova kniha je v podstatě tričko Gucci, který si můžete koupit u stánkaře za 250 kaček.
4/10
Našla bych pár zajímavých nápadů, ovšem zabíjí to klišé, nepřirozenost a občasné nepovedeně šroubované formulace. Autor by chtěl být Ajvaz (naprosto chápu), ale není.
To jsem šel jednou takhle odpoledne vynést odpadky. Šel jsem ke kontejnerům a začal jsem třídit. Tak jak to dělám už léta, a jak se má. Když jsem otevřel kontejner na papír, zjistil jsem, že je úplně plný jakýchsi kartonů, a že se tam už nic dalšího nevejde. Tak jsem svoje dvě papírové krabice chtěl zase odnést zpátky domů s tím, že je vyhodím příště, protože nemám rád, když někdo položí odpadky na ulici, protože v kontejneru už není místo. Všiml jsem si, že už tam byl někdo přede mnou, také zjistil, že se jeho papírové odpadky do kontejneru nevejdou, a proto je odložil vedle. Jednalo se o úhledně složený komínek novin a časopisů, z obou stran převázaný provázkem. A právě na vrcholu toho balíčku, pod dvěma uzly, ležela tahle kniha. Jméno autora mi nic neříkalo, obálka se mi také nelíbila, ale zaujal mě název "Dominika". Toto jméno považuji za nejkrásnější na světě. Tak jsem knihu zpod uzlů vyprostil, odnesl jsem si ji domů a přečetl. No, co více dodat...Snad jen to, že za pár dnů jsem šel zase vyhazovat odpadky a tuto knihu jsem vzal s sebou. Kontejner na papír byl už prázdný, a tak tam skončila. Mé hodnocení odpovídá mému příběhu setkání s touto knihou,a také odpovídá příběhu v knize. Nalezena u odpadků, odpadková kniha, skončila v odpadcích. Vlastně můžu tímto udělit hodnocení i za toho člověka, který ji vyhodil už přede mnou. Zřejmě by také hodnotil "odpadem".
Velmi povedená prvotina. Kniha by se mohla líbit čtenářům, kterým se líbilo Druhé město a nebo třeba Sedmikostelí. Z některých stránek na mě dokonce dýchl duch Lovecrafta. Novela nás mimo jiné protáhne temnými uličkami a zapomenutými malostranskými dvorky. Na stránkách se mísí realita se snem a fantazií. Mě se tohle dílko líbilo, jen bych malinko ubral na fantastice, ale já už to tak mám.
Delikátní panoptikum starého města pražského. Takhle to určitě bylo, je a bude. Tento svět, ač ne nepodobný Mlýnu na mumie či dílu H.P. Lovecrafta, mi učaroval. Bravo, k vyprávění o temných koutech Prahy se určitě opět vrátím a určitě co nejdřív musím navštívit královské město samotné!
Kniha se docela dobre cetla, ale cekala jsem neco trochu jineho. Mysteriozni Praha trochu jinak.
Velké zklamání. Od pohledu moc pěkná kniha, skvěle padne do ruky. Ale bohužel nesympatičtí hlavní hrdinové (hlavně Dominika je úplně otravná, Vojtěch zase vidí už desátou nadpřirozenou věc v posledních třech dnech a pořád se hrozně podivuje), nabubřelost, machrování autora svou sečtělostí (výčty oblíbených malířů či spisovatelů...), nuda. Spousta věcí vůbec nikam nevede (setkání s trpaslíkem aj.), další v rámci příběhu, tak jak je podán, působí zcela nelogicky (jak si Cubanti oblíbil Vojtěcha; téměř veškeré chování Dominiky atp.). Hvězdičku navíc přidávám za pár povedených jednotlivostí (příběhů, tvorů či předmětů), které pokud jsou z autorovy hlavy, tak fajn (jen škoda, že je vyplýtval zrovna v tomhle): kupř. magisféra, příběh města Faechtis.
Velmi čtivé, žánrové čtivo, pro mě tam atmosféry bylo dost, byla jsem v knize a tiše se tetelila, při odhalování, které sice člověk trochu tuší, ale u téhle literatury to nevadí. Fakt jsem si to užívala, trefilo se mi to vyloženě do nálady. Doporučuji.
A velmi zdařilá grafická úprava knihy, ostatně jako vždy u Také Take Take :-).
Líbilo se mi to. I když se mi kniha nečetla moc dobře. Jak to říct.. Použiji oblíbené přirovnání mojí mamky: "Ta slova byla jako krabice". :-D Ano, zvláštní, ale tak nějak mi to připadalo. Nešlo mi to do hlavy, do pusy... Doufám, že autor nezůstane jen u téhle jedné. Je to něco trochu jiného a to je dobře. K mým nejoblíbenějším knihám patří trilogie "Pohřebiště zapomenutých knih" od Zafóna, takže já jsem si četbu užila. Moc se mi líbí grafické zpracování knihy. Za mě 3,5* a doporučuji.
Na první pohled sympaticky vyhlížející knížka mi po přečtení prvních stránek ukázala, že tohle se opravdu nepovedlo. Autor kostrbatým, nevypsaným stylem popisuje smyšlený příběh o seznámení s tajemnou dívkou, posazený do dnešní Prahy. Popisy jsou směšné, jediná postava nemá emoce, atmosféra je nulová. Naprostý průšvih jsou dialogy, které jsou naprosto nepřirozené. A ilustrace, které mají doplňovat kouzlo prostupující knihou, tomu dodaly. Ošklivé, nesouvisející obrázky vytvořené v Malování?
Kniha působí jako parodie na sebe sama. Pisálek, považující se za intelektuála, vykradl knížky, které se mu líbily, opakovaně upozornil na svojí sečtělost a vše poslepoval do popisu svého panického toužení. Kdyby tam byl aspoň sex! Je mi líto, ale tohle je trapas.
Jsem překvapen. Upřímně jsem moc nečekal, ale nakonec mě tahle knížka dost potěšila. Kdo sleduje YT knižní recenze Jardy Konáše, mohl předpokládat, čím se nechá ve své prvotině inspirovat - a je to na ni i poznat, ovšem rozhodně to není na škodu. Kniha je zajímavým mixem a ze všeho nejvíc snahou o oslavu Prahy. Mně nejvíc potěšily části, kde nepopíratelným zdrojem inspirace byl H. P. Lovecraft (a pro ty, kterým to ani po příběhu o přístavním městu nedošlo, tu byla hraběnka Dagonstein:)) Ale to byla jen taková moje drobná radost, žel jsou to jen krátké pasáže. Pro ostatní bych napsal, že knížka je střídmě magická a snová. Zároveň nechá čtenářovu fantazii toulat se po místech reálných při tom vysněných, ale hlavní postava zůstává většinou sympaticky při zemi. Je to zároveň přesně ten typ knížky, po které mám chuť si projít popisovaná místa a přečíst zmiňované knihy - a to je jedna z věcí, které na knihách oceňuji nejvíc.
Každý by chtěl znát Dominiku. Dobrá prvotina. Na můj vkus magická a pražská ale i přesto dobře záhadný a tajemný příběh. Příště by mohl víc přitvrdit :)
Dominika
Těm, kteří na nějaké sociální síti sledují Jaroslava Konáše, muselo být okamžitě jasné, jakým směrem se bude jeho literární prvotina ubírat. Proto není překvapení, že v ní převažuje tajemná a hodně osobitá atmosféra Prahy a jejího genia loci, který ožívá ale jen na některých místech a v době, kdy nechodí moc turistů. Právě tato atmosféra je tím stěžejním, co drží román nad vodou a co je na něm nejzajímavější. Procházet s hlavním hrdinou některá zákoutí je moc fajn a čtenář má chvílemi pocit, že tam stojí s ním. Příběhově tedy nejde o nic originálního a je zkrátka znát, že autor se inspiruje svými oblíbenými literáty, což ale vůbec nevadí, protože to dělá citlivě, nikoho nenapodobuje a snaží se budovat svůj styl. Trochu daní debutu je slabší příběh, v němž je dost motivů, z nichž některé se ale absolutně nevyřeší (co byl zač Cubanti? opravdu mu může jen tak projít vražda? proč se pracovalo s postavou trpaslíka?) a jsou tu navíc, chvílemi se také autor neubrání lehce zbytečnému sdělování informací, které si viditelně nastudoval, opět to ale zase tolik nevadí, protože rozsah knihy není nikterak smrtící. Dominika je tak ve výsledku hodně příjemná prvotina, která si na nic nehraje a přesně vystihuje osobu svého autora. Jen tak dál! 70 %