Domov
Rosamunde Pilcher
Judith Dunbarová, hlavná hrdinka románu, sa narodila na Cejlóne, kde jej otec pracoval v lodnej spoločnosti - ide o obdobie pred druhou svetovou vojnou, keď Británia bola koloniálnou mocnosťou. Judith odišla s matkou do Anglicka, kde sa narodila jej sestra Jess. Keď mala 14 rokov, matka a Jess sa vrátili za otcom a ona zostala v internátnej škole v Cornwalle, kde sa zoznámi so spolužiačkou Loveday ........ celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1999 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Coming home, 1995
více info...
Přidat komentář
Před lety jsem si knihy vybírala podle toho, kolik mají stránek. A čím jich měla kniha víc, tím lépe. Z toho důvodu jsem si přečetla i tuto. A ještě po letech si dobře vzpomínám, že kniha byla krásná a já jsem ji nedokázala přestat číst.
Poprvé čteno dávno a byť se jedná o velkou romantiku, mně se to líbí, není to totiž naivní a má to děj, který se opravdu netočí jen kolem lásky. Autorka asi hodně knih napsala levou zadní na kšeft, jsou to dost přeslazené romány, co se dají číst akorát když je člověk nemocný a na nic jiného nemá, ale myslím, že psát uměla, tento román o tom svědčí. Postihuje docela široké časové období a zavádí nás nejen do Cornwalu, ale i na například Cejlon. Je to typicky britské. A zajímavě jsou popsané i události a osudy lidí během II. světové války. Souhlasím s komentářem kattyV níže o několika dalších knihách autorky, které se rozhodně vymykají označení Červená knihovna.
Po několika filmech ,autorky scénářů, jsem si v rámci rekonvalescence po operaci srdce přečetl i tento román. Tento propletenec vztahů stojí za přečtení, nejenom pro ženy.
jedna z mých TOP...souhlasím, že Pilcherová je vlivem německých slátaných filmů na rozdrobená témata jejích několika knih velmi poškozená.
Vypravila jsem se kvůli tomu do Penzance a Cornwallu. Mám ráda tyhle končiny.
Myslím si, že po "Hledači mušlí" je tato knížka druhá nejlepší od Rosamundy Pilcherové. Četla jsem ji poměrně dlouho. Přesto jsem se každý den těšila na chvíli, kdy budu moci pokračovat ve čtení. "Nancherrow" na mě působil jako kouzelné zaklínadlo. Osudy Loveday, Guse, Phyllis, Judity a úžasná krajina Cornwallu to všechno bylo prostě nádherné. Škoda jen, že u nás zatím nevyšlo pokračování této poutavé knížky - "Zámek Nancherrow". Filmové zpracování obou knih je malinko odlišné od knihy, a proto by mě zajímalo, jak to ve sktečnosti všechno mělo být. Dávám 5*. Určitě si ji někdy přečtu znovu.
Občas mne dost štve obecný názor na Rosamundu Pilcherovou jako autorku připitomělých zamilovaných knih. No dobře, dost jejich románů takových je. I když si myslím, že autorce ještě více uškodilo filmové zpracování jejich knih, protože to je vážně k nekoukání. Když tedy pominu krásnou přírodu. ALE... pár jejich knih mám opravdu ráda a čtu je pořád dokola - Hledači mušlí, Září, Zimní slunovrat, kniha povídek Modrá ložnice a... Návrat domů. Ta kniha má kouzlo a atmosféru. Moc bych si přála potkat Juditu i její přátele.
Myslím si, že nemohu souhlasit s názorem MyMillie. Mě spousta věci překvapila. V první řadě anglický způsob života v první polovině dvacátého století - otec, zaměstnanec velké firmy žije v koloniích. Rodina je tam s ním do okamžiku, kdy se má narodit druhá dcera. Pak se matka se starší dívkou vrací do Anglie, tam porodí a za manželem se vrací až po čtyřech letech. Starší dceru Juditu, hlavní hrdinku knihy, nechává ve škole v Anglii. Tady příběh začíná. Juditě je čtrnáct a čekají ji nejméně čtyři roky bez rodiny... nepřipadá vám to zvláštní a pro naši mentalitu nepochopitelné? Ani další děj se podle mého neodvíjí tak docela očekávaně. I když samozřejmě, co se asi tak může dít, že? Judita chodí do školy, spřátelí se s jednou svou spolužačkou... dívky dorůstají, přichází první lásky... a válka. Ale dočkáme se i některých překvapení. A hlavně, o ději ta kniha moc není. Spíše o atmosféře, pocitech. Když ji čtu, úplně vidím krásný dům Juditiny kamarádky, divoké mořské pobřeží, Cornwall... nebo obrazy, které maluje jedna z postav románu.
Knihu jsem původně půjčila pro mamku. Odradilo ji 845 stran, tak jsem si ji přečetla já. Musím říct, že kdyby existovala kategorie Překvapení roku, tak tato kniha jí bude...alespoň pro mne. Opravdu pěkné počteníčko.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Hledači mušlí |
| 1998 | Návrat domů |
| 1994 |  Divoký tymián |
| 2002 | Zimní slunovrat |
| 2008 | Září |
Tak jsem se po pěti letech opět vrátila k této knize. Skvělé čtení, nenáročné, oddechové, a hlavně se šťastným koncem.