Dopisy přátelství, lásky a magie
Fernando Pessoa
Fikce, mystifikace a paradoxy vyznačují literární dílo Portugalce Fernanda Pessoy (1888–1935), publikované až na výjimky teprve po autorově smrti. Dnes světově známý spisovatel se literárně představoval nejen pod svým jménem, ale zvláště v podobě imaginárních autorských osobností, obdařených originálním dílem. Sám o sobě tvrdil, že umělecky „umí pouze lhát“, ale náš výbor z několika okruhů Pessoovy korespondence z let 1913–1935 jej chce ukázat z jiné stránky než jen jako tvůrce roztříštěného ve slavných básnických a prozaických heteronymech (Álvaro de Campos, Ricardo Reis, Alberto Caeiro, Bernardo Soares aj.) a jako někoho, „kdo nikdy nebyl“, totiž jako člověka zajímavého a mnohdy pohnutého osudu. Dopisy ze tří období a tří sfér jeho života přestupují nejistou hranici lži a pravdy a vytvářejí poutavé příběhy, prožité v prvních desetiletích dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
korespondence portugalská literatura
Autorovy další knížky
1999 | Kniha neklidu |
1998 | Bankéř anarchista |
1968 | Heteronyma |
2008 | Nevinnost je nemyslet |
2010 | Dopisy přátelství, lásky a magie |
Jak už je u vydání Pessoových textů dobrým zvykem, jde o skvělou editorskou práci. Literárně mě to tentokrát nadchlo o něco méně než jindy. Zvlášť od milostné korespondence jsem čekala víc. Oféliina naivita a Fernandova mimóznost jsou tak definitivní, až to trochu nudí. Ovšem i tato trapná psaníčka patří do Pessoovy nekonečné velké hry se čtenářem, na které jsem závislá.