Dopisy ze Sachsenhausenu
James Moloney
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434156/bmid_dopisy-ze-sachsenhausenu-mYI-434156.jpg
4
180
180
Srdceryvný příběh z druhé světové války, který s vámi zůstane dlouho po přečtení poslední stránky. Margot Baumannová vychází ze školy, aby nastoupila na místo po své sestře na poštovním oddělení velké věznice. Jenže tohle je Německo roku 1944 a věznice je koncentrační tábor Sachsenhausen poblíž Berlína. Před brutalitou v táboře je Margot chráněná, protože nemá žádný kontakt s vězni. Má však na starost jejich poštu, a když jednou dostane zapalovač s příkazem, ať dopisy spálí, je zděšená bezcitným činem, který musí vlastnoručně provést. Je to pro ni obzvlášť bolestné proto, že její bratr byl zajat u Stalingradu a rodině od něj nechodí žádné dopisy. Margot tedy několik psaníček ukradne se záměrem, že je tajně pošle, jen aby zjistila, že je neúprosně vtahována do těch srdceryvných slov plných naděje, zoufalství a lásky. Takhle Margot pozná Dietera Kleinschmidta – prostřednictvím krásných a vášnivých dopisů adresovaných jeho milé. A protože Dieterova přítelkyně se také jmenuje Margot, mladá dívka náhle cítí, jako by četla milostné dopisy napsané pro ni. Moloneyho napínavý a podmanivý příběh o lásce, ztrátě a nesmírné statečnosti, zasazený do doby druhé světové války, vás uchvátí především svou pravdivostí a budete nad ním hloubat ještě dlouho poté, co dočtete poslední stránku.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
The Love That I Have, 2018
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se dlouho těšila, nicméně na toto téma jsem četla už mnoho knih a tato mi příjde jako holocaustový román a pro lidi které s tímto tématem začínají ,na mě osobně kniha působí příliš "růžově" .
Děj mi přijde až příliš přiřazeny za vlasy. O holocaustu v poslední době píše plno autorů, ale jen málo jich vydá knihu opravdu kvalitní
Kniha mě že začátku hodně bavila, ale nadšení postupně opadalo. Příběh rozhodně přináší další pohled na tohle špatné období. Hlavními postavami jsou mladí Dieter a Margot, každý svým způsobem na jiné straně, ale osud je svede dohromady. Pozoruhodné, jak je zachycena brutalita některých ruských vojáků vůči nevinným. Jenže já se do postav a příběhu nedokázala vcítit Spoustu věcí bych rozvinula, zajímal mě osud i jiných, než hlavních postav, které byla trochu ploché. Jaké jsou vaše oblíbené knížky a touto tématikou? Já nakonec hodnotím 2*/5*.
Knihu jsem si chtěla přečíst,ale nakonec jsem zvolila audioknihu a udělala jsem dobře.Knih už mám načtených hodně,ale takhle je trochu jiná,je jako z té druhé strany,,Je lidská,milá,plná naděje,bolesti,lásky,byla jsem zvědavá na každé slovo..samý zvrat,a ten konec,už slzy tekly proudem,,Mrtví by měli vědět,že jsou milováni,stejně jak živý,,,a už se mě zas derou slzy do očí.....
Pro mě to nebyl uvěřitelný příběh. Místy dost kýčovité. Docela mě mrzí současný knižní boom s tématem holocaustu, a s ním ruku v ruce plynoucí snižující se kvalita. Myslím, že toto téma je už do jisté míry vyčerpané, hlavně v tom smyslu, že to dobré a šokující už napsáno bylo. Člověka bohužel z této doby už nic moc nepřekvapí. A všechno toto mě dovedlo k rozhodnutí, že s tímto tématem končím.
Až příliš kostrbaté, zdá se mi. Příběh o lásce, naději, víře v lidské dobro, a přesto se autorovi nepodařilo vyvolat žádnou odpovídající emoční odezvu. Možná k tomu přispěl i ten zvláštní šroubovaný styl.
Nezaujala mě. Přišlo mi to takové křečovité, kýčovité a oba hlavní hrdinové jako drzí nafoukanci a egoisti, zejména Margot. A křečovitostí myslím i to, že pochybuji, že by v reálu třeba Margot vyšlo v její prospěch vše, co jí vyšlo.
Romantická pohádka z prostředí koncentračního tábora. Většinou nemám ráda vymyšlené příběhy z tohoto prostředí, ale tento se mi líbil. Na konci mi i slza ukápla...
Přečteno za jeden den. Nevím jaká je pravděpodobnost, že by se něco takového opravdu stalo, ale příběh to byl krásný, plný zvratů a překvapení. Velice dobře se četla a romantická linka v prostředí koncentrační tábora rozhodně zapůsobila.
(SPOILER) Kniha se mi líbila, přišla mi krásná v tom jak je jiná než ostatní holocaustový příběhy, kromě utrpení a nenávisti tu byla i láska a obětavost. Osobně bych knihu ukončila v momentě kdy jde dát Dieter dopis Margot na hrob. Přišlo by mi to více reálné než že obě jeho lásky přežily.
Na knihu jsem narazila náhodně v knihovně a kdybych si přečetla text na zadní straně obálky, asi bych si knihu nepůjčila. Píše se tam totiž mimo jiné "Uvítají ho mimo jiné příznivci titulů Zlodějka knih, Chlapec v pruhovaném pyžamu, Jsou světla, která nevidíme a Tatér z Osvětimi."
Zlodějka knih mě nezaujala a nedočetla jsem ji, u Chlapce v pruhovaném pyžamu se mi sice líbí myšlenka, ale je naprosto nereálný a Tatér z Osvětimi podle toho, co jsem o něm slyšela, taky.
No, tato kniha byla taky trochu moc romantická a nereálná, některé dopisy byly strašně kýčovité, ale za čtivost ty tři hvězdy dám.
Na tenhle příběh nehodlám zapomenout.
Pokud mi začne v paměti blednout, oživím ho. Tolikrát, kolikrát bude potřeba.
Kniha s duší.
Kniha velká jako svět a bohatá jako život. Tepající. Šokující. Dechberoucí. Srdceryvná. Syrová.
Tak krásná.
Tak něžná.
Krutá.
Láska v podobě, která se vás niterně dotkne. Pučíte a pukáte společně s Margot a Dieterem.
Něco tak nádherného nebylo dosud napsáno. Tak něžného, neskutečně odvážného a silného. V tohle chci věřit.
Margot je dívkou, pro kterou nenacházím slova. Tak blízká každé mladé ženě. Každé, která na své mládí nezapomněla. Tak naivní a čistá a krapet dětská.
Již v polovině knihy není ani stopy po dívce, kterou jsme zastihly v prvních kapitolách. Jeden rok války. Jeden rok lásky. A z Margot je ženská hrdinka, ke které s obdivem vzhlížím a která mě neuvěřitelným způsobem inspiruje. Vryla se mi do srdce, jako by byla mojí sestrou. To, jak věci cítila, jak byla odvážná a neoblomná, statečná a ve svém odhodlání tak krásná – na to nikdy nezapomenu. Na to, jak milovala. Na to, jak se změnila – jak vyspěla a zženštěla. Mám ji v úctě.
Literární postava, která má potenciál utvářet charaktery mladých čtenářů, především tedy čtenářek.
Ujdete s ní velkou cestu… Cestu, jež je lemována láskou k chlapci za drátem.
Knihu si koupím a přidružím k mé milované Zlodějce knih. Kniha stejné velikosti, stejné hodnoty a stejně důležitého poslání.
James Moloney mě fascinuje. Dotkl se mě svým příběhem velmi hluboko. Na to nejsou slova. Možná jen to otřepané jediné, které zdaleka nestačí: děkuji!
Takový román zasazený do druhé světové války, za což dávám o hvězdu navíc, protože vyhledávám knihy s touhle tématikou. Na mě možná až moc přeromantizovaný. Vadili mi některé dialogy. Takže takovej lepší průměr za mě.
Popis knihy mě nadchl, tak jsem si řekla, že ji musím přečíst. Byla k dispozici v knihovně, tak jsem se do ní hned pustila. Příběh je zvláštní. Přijde mi neuvěřitelná láska Margot během vězení v Sachsenhausenu. Nebo ji autor popsal strašně rychle. Asi mi přijde neuvěřitelné, že by se po dvou třech dopisech dokázal někdo do někoho zamilovat, ale kdoví....
Ale zase se mi líbilo, že autor neměl potřebu dál vyprávět příběh o tom, jak se dostali do Austrálie. Prostě zase použil dopisy, které všechno vysvětlili a to mi přišlo lepší než se rozepisovat na dalších sto stranách.
Jinak je to jako u každé knížce o válce, tak si člověk říká, že válka byla hrozná, ale po válce to bylo snad ještě horší. Obzvlášť dobyvatelé Rusáci.
Jsem jiná?Jsem všemi knihami, co jsem o holocaustu četla již tak otupělá? Proč jsem u Hany , nebo o Hnízda kukačky nemohla popadnout dech a tady u tohoto čtení jsem se v polovině zasekla a ne a ne se dostat přes druhou půlku. Vím od dědy pouze náznakově, jaký byl Mathausen , Terezín , jak se chovali lidí různých národností, jak třeba německé, jak židovské, české, francouzské a jak polské. Člověk je kus od kusu jiný, v každé národnosti jsou lidé různí, Národnosti jsou v něčem – nebo snad něčím specifické ( v globálu francouzi více civilizovaní, ,němci disciplinovaní, češi poťouchlí a poláci vyčuraní...a židé-židé sečtělí ,nekompromisní a nezlomní ve své víře)
Německá dívka vychovaná v pevné víře ve vůdce a tohle?????? Ano, i německá dívka je schopna láskyplného citu.... ale tak hluboce je v ní , od dětství, zakořeněno, že je něco víc. A tohle prostě mozek mladé( a naprosto oddané a milující svého vůdce dívce) není schopen pobrat, že je najednou všechno jinak. Ano, kdyby na to přišla v 40-50 letech,jako zralá osobnost, věřila bych, já jako čtenář, že hlavní postava prozřela. Ale takhle ...
A tím, že jsem tím vším, co jsem slyšela od dětství okolo sebe ( sporadické zážitky dědy z koncentráku, setkání mého tehdy malého 4-5 letého otce s gestapem, kde byly i ženy, pravé ocelové německé ženy -matky, které byly schopny kopnout do malého, ubrečeného kluka, kterému před očima zbyli rodiče a otce odvlekli -) tak ovlivněna, že nelze uvěřit tomu, že dívka, která tak milovala o obdivovala Hitlera,( dle svých slov víc, než svou matku) by byla schopna dělat něco, co by se příčilo jejímu velkému vzoru, ….. Beru to na sebe….pokud v něčem vyrůstáte a jste o tom skálopevně přesvědčeni, nemůžete se jen tak, jak na obrtlíku otočit a jít jiným směrem. To prostě dost dobře nejde.
Příběh o lásce z koncentračního tábora, který napsal australský spisovatel. Trochu paradox, ale musím uznat některé jeho kvality. O hrůzách z koncentračních táborů zcela určitě existují lepší knihy, ovšem o lásce jsem četla pouze tuhle. A že to byla láska! Nepovažuju se za velkou vyznavačku romantických příběhů, ale tady jsem dychtivě čekala na ty momenty, kdy bude napsán další dopis a kdy se konečně setká Dieter se svou Margot. Kromě toho, že bravurně zvládl romantickou linii, autor moc hezky pracoval s dynamikou děje. Ani nevím, jestli je tohle jeho prvotina. Pokud ano, smekám svůj klobouk a klaním se. ***1/2
Pane jooo, tak tomu říkám silný příběh.
Naše generace si neumí ani představit, jaké muka a utrpení se za dob světových válek odehrávaly. Můj dědeček vzpomínal na válku se slzami v očích, často jsem ho při poslechu této audioknihy vzpomínala.
Děj je velmi napínavý. Už si myslíte, že víte, co bude následovat a najednou je vše úplně jinak.
Hlavní hrdinka Margot je žena s velkým zlatým srdcem a růžovými brýlemi na očích. Její naivita je velmi typická mladým lidem zmanipulovaných té doby.
Příběh, kdy pomáhá vězni Dieterovi je opravdu obdivuhodný. Udělá vše pro to, aby se měl lépe, dokonce vsadí svůj holý život za to, aby ho zachránila.
Místo rychlého přesunu do bezpečí při kapitulaci Německého svazu, Margot volí útěk za vězněm, o kterém ani neví zda žije.
Na konci je však vše úplně jinak než se zdá.
Při poslechu této knihy jsem uronila nejednu slzu, obzvlášť na konci.
Doporučuji :-)
Dopisy ze Sachsenhausenu
Pěkná knížka, plná citu a krásné lásky, která je romantická, není nouze ani o napětí a smutek, přesto je to trošku nereálné a přišlo mi to chvilemi jako válečný román křížený s románem pro teen skupinu čtenářů. Také moc nevěřím tomu, že by si takto květnatě psala šestnáctiletá slečna a sedmnáctiletý mladíček a tolik osudových lásek Dietře? Ta bývá za život přece jen jedna ne? Ale líbilo se mi to.