Dotek viatáru
Kristina Waagnerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480658/bmid_dotek-viataru-Y7L-480658.jpeg
5
53
53
Zlatá Grai série
< 2. díl >
Sarrei se vydávají na lov a jdou po elitních jorreiských rytířích. Sittedral vyhlašuje misi s naprosto bizarním cílem. Nikdo příčetný by ji dobrovolně nepřijal. Ale od čeho tu jsou divoženky se svou šílenou královnou v čele, že? Isarell s Bastienem jsou opět ponořeni do Ymiřiných spletitých intrik - vyváznou z nich i podruhé, nebo se tentokrát utopí?... celý text
Přidat komentář
Druhý díl je daleko akčnější, než ten první. Pořád se něco děje a prakticky neexistují hluchá místa. Stejně jako ve Zlaté grai se mi i tady velmi líbil autorčin styl, který není ani příliš strohý ani přebujele květnatý, ale prostě tak akorát. Výrazně ubylo detailních popisů jednotlivých soubojů, což je jedině dobře, teď už jsou na únosné úrovni. Přesto je vidět, že autorka je duely nějakým způsobem fascinována, protože drtivá většina akčních scén se odehrává v nějaké aréně. Oceňuji i postavy, které mají svůj daný charakter, ze kterého příliš nevypadávají. Velkou neznámou je zatím linka stínových lidí a tuším, že právě ona bude silně určovat celkový dojem ze série.
Najdou se samozřejmě i věci, ze kterých jsem úplně nadšený nebyl. Zejména příliš soft systém magie, kdy jsem měl párkrát pocit, že se dějí zlomové věci, které čtenář nemohl čekat jen zásluhou tohoto neprůhledného systému, který umí plodit bezmezné množství "bohů ze stroje".
Byly také pasáže, kdy mi chování postav nedávalo příliš logický smysl. A hlavně stále přetrvává dojem, který jsem měl už u prvního dílu a to je jedno velké proč. Tj. naprosto neprůhledná a často příliš povrchně vysvětlená motivace prakticky všech protagonistů.
Snad se v dalších dílech více ponoříme do světa sarrei. Z tónu prvních dvou dílů je jasné, že to mají být ti "zlí", nicméně osobně mi nepřipadají o nic horší, než andělští jorrei, se kterými bych měl asi sympatizovat. Pokud se ukáže, že to byl záměr, tak to bude boží.
Dávám opět 4/5 velmi zdařilé knize, která v rybníku české fantasy jednoznačně vyniká. Jsem zvědavý, jestli se povede naplnit potenciál série a další díl už bude za pět, nebo to zůstane těsně pod vrcholem jan jako skvěle čtivá akční fantasy s několika mouchami.
Kniha se krásně čte je plná napětí a intrik. Dokáže Isarell a Bastien opět zvítězit nad bezcitností a intriky královny Ymri. Líbí se mi, že ubylo postav tak se v hrdinech krásně orientujete. Děkuji moc autorce Kristíně Waagnerove. A těším se na další díl.
2. diel fantasy príbehu: Zlatá Grai - Dotek viatáru nebol len dotek, ale hotové tornádo. Na pokračovanie osudu Isarell, Bastiena a ostatných sa oplatí čakať. Dej zo začiatku ubiehal pomaly, pripravoval si pôdu pre niečo veľké. Autorka poodhalila súvislosti a tajomstvá, intrigy a spletité manipulácie. Doplnila prázdne miesta a zanechala ma s otvorenými ústami hľadieť z okna.
V tomto diele priamo pokračujeme, kde sme v jednotke skončili. Našich obľúbencov sprevádzame na výpravách za hranice do temnoty, kde čelia novým nástrahám. Pripravte sa na veľké dobrodružstvo a more napätia.
Posledných 200 strán som nepustila z rúk a naposledy som pri knihe takto plakala, keď zabili Dumbledora. Tým chcem poukázať na to, že to u mňa nie je bežné.
Knihy majú vyvolať emócie a v tejto som našla úplne všetky. Za to autorke moc ďakujem, za zaslanie e-knihy v rámci spolupráce, za tento príbeh, ktorý mi veľa dal a za vytvorený svet, ktorého môžem byť súčasťou .
Dotek viatáru jsem četla po nějaké době, co jsem dočetla první díl. Takže jsem si říkala, zda si všechno budu pamatovat, ale naštěstí jsem se orientovala hned a mohla jsem tak pokračovat v příběhu.
Musím říct, že tenhle díl byl lepší než ten první. Příběh byl nadupaný akcí, zvraty i pletichami (a te jich tu bylo). A moje emoce při čtení byly jak na horské drze. Ale o tom to je.
Stále tu sledujeme životní osudy Isarell a Bastiena. A občas jsem nestíhala pobírat, co všechno jim bylo naloženo. Isarell se musela popasovat s rolí princezny a s povinnostmi tomu určené. Jako Isarell je úžasná ženská hrdinka. Kolik toho musela vydržet, překonat a udelat. Neskutečná síla. Nejen fyzická, ale i duševní. A pak tu máme Sebastiana. Opravdový rytíř a přítel. Člověk se srdcem na správném místě. Jeho vztah s Isarell je nádherným příkladem přátelství, které má silné kořeny. Nicméně to, co se mu tady stalo, tak z toho se budu dostávat ještě dlouho.
Moc se mi líbilo, že tu dostaly prostor i další postavy, jak je Kreon, padlý jorreisky rytíř žijící ve Stínu mezi lidmi, a Andreil Smrtihlav, grai ve službách Sarrei. Jejich linky mě neskutečně bavily a já si tak našla nové oblíbenec. A jsem upřímně zvědavá, kam se jejich příběh posune a jak zasahnou do hlavního dění.
Kniha skončila takovým zvratem, že jsem z toho byla v šoku. Jakože cože. Wau. Takže s dalším dílem budu pokračovat co nejdříve.
Chtěla bych poděkovat autorce @kristinawaagnerova za poskytnutí e-knihy k recenzi.
Dotek viatáru jsem četla po delší pauze, a tak jsem se trochu obávala, zda se nebudu v tomto skvěle promyšleném a intriky propleteném světě ztrácet. Naštěstí se tak nestalo a během prvních pár desítek stran jsem se opět dostala do obrazu. Stejně jako u prvního dílu je rozjezd trochu pomalejší, ale když vydržíte, bohatě se vám odmění. Já osobně jsem velkou fanynkou Kristýniných detailních popisů, které si vysloveně užívám, takže jsem se opravdu nenudila ani v první polovině knihy, ovšem druhá polovina pro mě byla jako jízda na horské dráze. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, a ačkoliv se jedná o poměrně rozsáhlý kousek, většinu knihy jsem ve výsledku přečetla během pár večerů.
Největší radost mi udělalo to, že se zde konečně dostalo více prostoru sarrei a také lidem. Jejich dějové linky jsem si opravdu užívala. Nesmírně jsem si oblíbila především postavu Andreila Smrtihlava, grai ve službách sarrei, a Kreóna, padlého jorreiského rytíře žijícího ve Stínu mezi lidmi. Andreil je podle mě nejlepší postava celé série, neustále jsem o něm při čtení druhého i třetího dílu básnila. Každopádně musím říct, že jsem si v tomto díle více oblíbila i Bastiena, jehož osud zde nabral nečekaný směr a prošel proměnou, po které se mi zamlouval ještě víc. Samotná Isarell je skvělou postavou, které prostě musíte držet palce, ať chcete, nebo ne. Velice se těším, co dalšího s ní má autorka v plánu.
Dotek viatáru konci opravdu velkým zvratem, po němž budete chtít okamžitě sáhnout po dalším díle. Kristýna umí neuvěřitelně obratně stupňovat napětí a s každou další stránkou čtenářům dokazuje, jak skvělou autorkou je. Jejím knihám za mě nejde absolutně nic vytknout. Pokud tedy máte rádi rozsáhlé a do nejmenších detailů propracované fantasy série plné intrik, pletichaření a složitých osudů jednotlivých postav, kterých je tu opravdu požehnaně, pak vůbec neváhejte a do téhle série se pusťte. Pro mě osobně se totiž jedná o jeden z nejlepších fantasy příběhů vůbec.
Musím říct, že dvojka je lepší než jednička. Překvapila mě ve všech směrech. Moje emoce byly jak na horské dráze.
Postavy, pro které jste dýchali vám zemřou před očima. Chvíli to tam je jak v Avenger Endgame, když se všichni sjednotí a vy se raduje ze, že to vyhrajou! Ale autorka udělá přesně tohle„Jo a ty jsi šťastný? Tak to ne," a zničí vaše veškeré naděje během chvíle. Ano až tak je ta kniha boží!
Stále mám problém si zapamatovat určitá jsme na postav, ale už je to lepší a hlavně potkáte další nové, takže si v tom člověk musí udělat pořádek.
Tohle je mega nadupaná série, kterou si musí každý přečíst, protože tohle je svět jak od Maasové, ale mnohem propracovanější a boží.
Celý děj doprovází intriky a lži, takže zase nevíte, jak to bude pokračovat. Zápletky vás nepřestávají bavit a hlavně, když se něco stane tak si říkáte COŽE!?
S otevřenou myslí jsem se pustila do této knihy. Musím ocenit, že se drtivá většina vyprávění točila kolem Isarell. Líbila se mi jednotka Stínů a dost mě mrzelo, že se jim nevěnoval větší prostor...
Mám několik, ale, díky kterým jsem si čtení místy neužívala:
- opět zdlouhavé popisy tréninku - už v předchozí knize jsme je museli trpět a tady už jsem z nich místy nemohla
- cca 2/3 knihy jsou zdlouhavou přípravou a děj je zajímavý až na posledních 100 stranách (kniha má cca 600 stran)
- opět jsem měla problém s členěním kapitol - je to chaos (občas jsem se musela vracet, abych si byla jistá, že vím, kde jsem, co se děje)
- až moc intrik - už si připadám jako ve Hře o trůny
Třetí knihu čtu jen proto, že tam bude Isarell.
Takže, máme tady druhý díl a po jeho přečtení si troufnu říct, že celá série bude mít opravdu vysokou úroveň.
Začal bych anotacívýrazně lepší než ta první
Je z ní cítit, že tentokrát to bude pro Isarell a Bastiena skutečná zkouška, která možná bude i nad jejich společné síly.
První část knihy jsem bral jako takovou přípravnou před pravým cílem knihy, což byla mise do stínu. To ale vůbec neznamená, že bych se nudil. Kromě hlavní dějové linky s Isarell se dozvídáme trochu víc o sarrei a navíc je tu Kreon a jeho padlí Jorrei, kteří nám přibližují události ve stínu. Ukazuje se, že s lidmi se v tomto světě ještě musí rozhodně počítat.
U jorrei se trochu dostáváme pod pokličku politických her a machinací. Ukazuje se, že ačkoli je Ymira známá intrikánka, rozhodně není ani zdaleka jediná, a nejspíš ani ta největší.
Líbí se mi, jaký je výrazný rozdíl u emocí jednotlivých postav. Na jednu stranu je tu Ymira, která nejspíš svoje reakce až přehrává, aby si udržela image šílence. Na druhou stranu původní Jorrei princ Azrael, který po stovkách let existence, už zapomněl, jaké je to mít lidské emoce.
To je mimochodem podle mě drobnost, která ale ukazuje na logickou promyšlenost celé série.
Stejné srovnání emocí můžeme vidět třeba u Bastiena, který jako dobře vychovaný jorrei přijme naprosto klidně, že mu nevěstu vybere otec. Na rozdíl od Isarell, která má z toho pomalu panický záchvat.
Trochu mě mrzelo, že víc prostoru nedostali Stíni, jednotka vytvořená z grai, kterou trénovala sama Isarell a následně mistr Tanečník. Doufám, že jejich potenciál využije autorka v dalších knihách.
V recenzi na první díl, jsem psal, že výcvik mě nevtáhl do děje. Když ale teď Isarell testovala svou jednotku na misi do stínu, bylo to přesně tak, jak si to představuju. Po přečtení jsem skoro cítil, jak mě bolí nohy a nemůže se pořádně nadechnout.
Těšil jsem se, jakým způsobem Isarell vezme do rukou samotnou misi a tušil jsem, že to nebude klasický jorreiský styl. Což se víc, než potvrdilo a hrozně se mi líbila myšlenka maskovacího oblečení, včetně toho, že část byla inspirována erotickým prádlem
Druhá část knihy, čili samotná mise do stínu a všechny její následky mě opravdu pohltila a bylo to super. Mělo to spád, hodně akce, a hlavně člověk nevěděl, co se bude dít, a kdo v jaké potyčce vyhraje. Velkou úmrtnost asi každý očekával, ale abych se vyjádřil k posledním stranám a poslednímu mrtvému: Kristíno, jako proč zrovna ON?
No vlastně je mi jasné proč, protože si umím domyslet, že dej další knihy si to žádal, ale stejně jsem pořád doufal.
Čili bych to zase shrnul:
Klasicky na rozdíl od většiny komentářů, co jsem četl, mi tento díl nepřipadal lepší než první.
I když sama autorka tvrdí, že první díl byl vlastně úvod k tomuto druhému dílu, mě připadá, že první byl parádní uvedení do tohoto světa a až tento díl byl více méně přípravný.
Nicméně to bylo super čtení. Těším se a doufám, že ten třetí díl bude pokračovat tam kde tento skončil, a věřím že to bude pěkný nářez!
S druhým dílem čtenář už vklouzne do vybudovaného světa, takže problémy jedničky se vytrácí. Zůstává jen politikaření, osnování, dvorské intriky, souboje a tvrdé tréninky. Zároveň nás Kristina Waagnerová vede do světa, kde nikdo není v bezpečí. Skvělá epická sága pro fanoušky složitějších zápletek a s hrozně sympatickými postavami. A to i těmi, co sympatické nejsou :)
Druhý díl, jsem slupla jako jednohubku v rámci jednoho večera (ehm noci) a asi tří hodin rána. Spala jsem tu noc jenom 3 hodiny a i ve snech mě hrdinové provázeli.
Sice mě koncem autorka mírně namíchla, ale věřím, že to v dalším díle zase napraví.
Když přišla volba, jestli budu pracovat nebo číst další díl... Měla jsem jasno.
Ahoj, zdravím všechny milovníky fantasy.
Včera jsem v rámci štafety od samotné autorky
Kristina Waagnerová dočetla druhý díl zvaný
DOTEK VIATARU
492 stran
Plných napětí, nádechu erotiky, romance, akcí, ale i trochu té krutosti tu také nechybí a jak by ne?
Ano. Tato kniha se řadí mezi tzv. fantasy.
ALE DOST DOBRÉ FANTASY OD ČESKÉ AUTORKY!!!! FAKT MNE DOSTALA, WOW.
A to jako fakt!!!! Spadla mi brada při přečtení až do samotného konce.
Konečně se Isarell podařilo po mnoha tvrdých soubojích získat titul princezny.
S tímto titulem nabyla i majetek s ním i poddané a sloužící, vojsko a také získala do svých služeb Bastiena. Ten v bojích získal titul stříbrného rytíře jorrei.
Dlouho si však tuto společně získanou bratrskou lásku neužili a jsou vystavení nebezpečí v podobě krutých monster ve Stínu, kam byli společně vysláni na misi díky královně divozenek a její úmluvy ze Siterdalem.
Křehká, leč dobře vycvicena princezna se nebojí ničeho. Bojí se jen o život svého přísezného bratra Bastiena. Ten díky svým nabitým schopnostem dokáže také skolit mnoho protivníků, ale dokáže přemoci úplně všechny????
A dokáže to i Isarell, kterou sama královna prověřila tak těžkým úkolem????
Ustoji všechny boje na život i na smrt???
5 z 5
A doporučuji. Doufám, že ještě o této autorce Kristina Waagnerová uslyšíme.
A ještě jednou děkuji, že jsem se mohla zúčastnit a knihu si přečíst.
Naprosto úžasné a dokonalé.
Nemohla jsem se odtrhnout zvlášť v poslední třetině knihy. Miluju fantasy a tahle série se mi dostává čím dál víc pod kůži.
(SPOILER)
Slyš, milý čtenáři. Dovol, abych Ti představila druhý díl fantasy Zlatá Grai od Kristina Waagnerová - Dotek viatáru. Jde o naprosto nedoceněnou, otřesně nepropagovanou, avšak pekelně božskou tetralogii. První díl byl lehce vleklý, obsahoval podrobné popisky, minimalistické vysvětlování a sakra rozsáhlý úvod do magického světa grai.
Jenže kdo vydrží, vyhraje! Druhý díl je jako Jumanji - pohltí tě a pustí až na konci. Možná. Opět jsme ve světě, kde spolu bojují jorrei, krvežízniví sarrei, Divocí lidé a k tomu mocichtiví Sitté. Každý má svá tajemství a tajné zbraně. Každému jde o místo na výsluní, ovládnutí těch druhých a blahobyt.
Postavy se zde ještě více rozvíjí, každá je brilantně popsána do sebemenších detailů a tak je Ti umožněno přenést se do světa k Isarell. Zvláštní dívce, která se z divoké tulačky probojovala na post ellektryiské princezny. Už dlouho se mi žádná postava takto neobtiskla do paměti, jako ona magická grai. Zároveň i blíže poznáváme Bastiena, se kterým má užší vztah než k milenci - bratrský, ochraňující a respektující. Miluji oba dva! Oceňuji absenci romantické linky, k této knize to pasuje.
Užila jsem si svět intrik, bolesti, pletich, zrady, lásky i odpuštění. Poslední čtvrtinu knihy jsem trpěla společně s hrdiny a spílala Kristýně, proč mi tohle sakra dělá. Cítím neskutečnou úctu k této autorce, že vykouzlila tak perfektní svět, nezamotala se sama do přediva osudů hrdinů a skládá dílek k dílku skládačky tak bravurně, že na konci si prostě sedneš na prdel a čumíš. A čekáš na další díl....
Nutně potřebuji Otisk Charibdy a poslední díl se prý již blíží do finiše, takže se těším jak malá holka. Tato série je strhujícím příběhem tak věrohodně vystavěným, že si dovedu představit filmové zpracování a překlad do dalších jazyků. Ostatně jazyk umí Kristýna využívat skvěle, tetelila jsem se blahem nad rozvinutými souvětími a bohatou slovní zásobou, což jen podtrhlo fantastičnost knihy. Takže čtenáři, zapiš si tuto autorku za uši, protože o ní ještě uslyšíš.... No a hodnocení? 5/5 a k tomu milion srdíček....
,,Právě zapadalo slunce a zalévalo sídlo uctívačů viatáru oranžovým světlem. Celé sedlo bylo zalité jezerem, které se vylévalo z okrajů a napájelo ony nádherné a divoké vodopády. Všude tu probíjela syrová, přírodní magie...,,
Nervy na pochodu... Intriky a bitvy. Rytíř Kreon je mi hodně sympatický. Věřím, že nějak převratně zasáhne do děje, a tiše doufám, že přežije.
(SPOILER)
Zatímco první díl měl kvůli představení celého světa pomalejší začátek, druhý díl byl nadupaný akcí od samého začátku. Postavy měly více prostoru ukázat své charaktery a autorka nám představila svou další část fantazie, kterou do příběhu vtiskla. Neuvěřitelné a strhující!
Znovu se setkáváme s Isarell, sledujeme její popasování se s novou rolí princezny a její věrné pobočníky, kteří se k ní přidali na konci prvního dílu. Isarell jsem si oblíbila už v předchozím díle, ale to jak se charakterově vybarvila tady, teprve stálo za to. Obdivovala jsem její přímočarost, rozhodnost i obrovskou sílu, kterou musela vynaložit nejen na misích, které vedla. To, co se po ní kolikrát chtělo, přijímala s pokorou, ale zároveň tak, aby ona byla tou, jež z toho vyjde vítězně.
Více prostoru zde dostal Bastien, za což jsem byla opravdu ráda. Chvíli jsem si myslela, že přece jen mezi ním a Isarell něco bude, ale opravdu na ně sedělo to, že jsou víc než sourozenci a zároveň míň než milenci. Měli mezi sebou speciální, výjimečný vztah, který by nic nemohlo zničit. Ani Bastienova budoucí nevěsta, ani ... Kdo četl, ví, co myslím.
V prvním díle bylo pár drsných scén, ale to, co předváděli sarrei, kteří se nám už předvedli v celé své kráse, to byl teprve nepříjemný zážitek.
Poslední část knihy byla srdcervoucí. Trpěla jsem spolu s hlavními hrdiny, nenáviděla jsem, brečela jsem, doufala jsem. Kruté okamžiky byly propojené se silnými emocemi. Bolest na srdci tu tentokrát byla větší, než bolest fyzická.
Absolutně netuším, co všechno se ještě může odehrát v dalším díle, ale vím, že ho rozhodně potřebuju číst.
Jak jsem byla odvařená z prvního dílu, tak jsem nečekala, že mě druhý něčím překvapí. Beru zpět, u autorky si musím vždy nechat nějakou rezervu a čekat i nečekané.
Začátek příběhu je dost politický a měl asi navodit pocit, že se síť intrik rozplétá. Ale to by nebylo ono, takže nakonec zjistíme, že jsou jednotlivá vlákna ještě víc zamotaná. Královna divoženek se postará o ne jeden infarkt, stane se jedna z nejlepších postav celé knihy, i když jsem ji zařadila pomalu na stejný stupeň nenávisti, jako Umbridgeovou a docela jsem jí to prasknutí bubliny i přála.
Linky se Sarrei i s Divochy dostali víc prostoru a rozhodně se postarali o velkou spoustu napětí. Nemůžu uvěřit, že se autorka sama nezapletla do všech těch pojítek, náznaků a malých detailů, které sem tam utrousí a pak mají velký význam. Stále čekám na ověření svých teorií, jak souvisí Isarel a žena z úvodu prvního dílu.
Jak jsem v prvním díle slintala blahem nad originálně drsným světem, tak uznávám, že mi přišlo, že množství krutostí ubylo, ale když už se objevila, získala úplně jiný level a víc mi u těchto pasáží trnulo. Opět jsme dostali několik skvěle promyšlených rituálů, které bych chtěla vidět i v nějakém vizuálním zpracování.
Závěr knihy je dechberoucí. Autorka mě zvládla na pár stranách naštvat, dojmout, vyrvat mi srdce a nadchnout do dalšího pokračování, dodat špetičku naděje, pocítit zadostiučinění i zklamání.
(SPOILER)
Pokračování Zlaté Grai a tudíž příběhu Isarell a Bastiena. Jestli je série, která umí něčím překvapit, je to právě Zlatá Grai. Nechybí tu napětí, drama, intriky ani zrada.
Isarell dostane od Sittů za úkol zúčastnit se sebevražedné mise, dostat stříbrného rytíře Jorrei do samého středu mezi Sarrei jako špeha. Vše se vymkne a jak to nakonec dopadne si musíte jednoznačně přečíst.
Jsem moc ráda, že jsem dostala možnost si i druhý díl přečíst. Byl ještě víc akčnější než díl první, což mě opravdu potěšilo. Popisů je tu o dost méně, za to intrik od Ymiry přibývá. Isarell se stala bojovou princeznou, a tak má konečně větší moc než v předchozím díle, přesto je často jen pěšákem ve hře mocnějších.
Mnohem více prostoru dostává rytíř Kreón a další grai Andreil Smrtihlav. Pokud Vám přišly jejich části v knize zbytečné, tak tady to začne postupně zapadat, dílek po dílku jako puzzle. Na konci jsem si rozhodně poplakala, protože ten závěr byl naprosto srdce lámající!
Během dubna budu posílat první díl ve spolupráci s autorkou do štafety, takže pokud Vás knihy zaujaly, neváhejte mi napsat.
Kráčíš k bráně smrti, ale než do ní vstoupíš, čeká tě prohrát ještě jednu bitvu.
Velcí andělé Maintré, co jen vám ta Ymira sype do pití! Budete ji bránit do posledního dechu, jedna jako druhá, i kdyby vám přitom trhala kůži z těla.
Moc děkuji autorce za poskytnutí druhého dílu k přečtení.
Moc často se nestává, že bych psala recenzi ihned po dočtení, ale tady jsem prostě tak plná dojmů, že jsem je musela ihned někde vyventilovat. Protože tohle byla opravdu jízda a u posledních cca 50 stran jsem asi zapomínala i dýchat jak jsem napjatě čekala co se stane dál a jak se vlastně všechno vyvine.
Ale vezmeme to hezky od začátku. K příběhu se vracíme v podstatě tam kde jsme ho v předchozím dílu opustili. Začátek je na rozjezd trošku pomalejší a spíše se zde řeší intriky a politika, ale nenechte se mílit i ta je v tomhle světě dost drsná a krutá. Opravdu klobouk dolů nad tím, že autorka zvládla z Ymiry udělat takového mistra lstí a že se sama nezapletla do sítě jejích intrik. Přestože královna divoženek může působit jako naprostý šílenec má všechny svoje tahy promyšlené do naprostého detailu a svým způsobem je spíš šíleně geniální. Člověk neví jestli má její postavu milovat proto jak je energická a nepředvídatelná a nebo nenávidět, za to jaké rozhodnutí činí.
Ostatní postavy jsou taky skvěle zpracované a jednotlivé charaktery jsem si užívala. Samozřejmně postava Isarell je skvělá a hrozně se mi líbí celkový vývoj té postavy, který mě i ostatní postavy v knize dost překvapuje. Nesmím opomenout ani Bastiena, kterého bych označila za toho pravého rytíře. Přesně někoho takového si představím, když někdo vyprávý o rytířích u kulatého stolu a tak podobně. Jeho povaha je protipólem všem těm intrikářům, kteří jeho a Isarell obklopují.
Promyšlenost celého toho světa ve kterém se příběh odehrává a jednotlivých ras, které se zde nachází je naprosto neuvěřitelný a opravdu do detailů propracovaný což si neuvěřitelně užívám. Přestože je ten svět opravdu krutý a drsný zároveň je na něm něco úžasného co vás naprosto uchvátí.
No a zakončení příběhu bylo naprosto fenomenální. Opravdu jsem jen bez dechu čekala jakým směrem se děj otočí a co bude následovat.
Strašně moc bych chtěla poděkovat autorce za možnost si tuto knihu přečíst, protože tohle bylo ještě lepší než první díl.
Takže pokud už máte dost uhlazených vílých fantasy a máte náladu na něco trochu drsnějšího, nepředvídatelného a živějšího rozhodně doporučuju si knihu přečíst.
V prvním díle nazvaném Zlatá Grai jsme se seznámili s královstvím Arachryst a jeho válečnou náladou. Byli jsme svědky proměny malého děvčátka v dospívající ženu, šplhající po společenském žebříčku až na vrchol. Potili jsme se při brutálních trénincích, svaly nám sténaly bolestí a srdce nám tlouklo rychleji při spletitých intrikách a úskocích. A nyní se podíváme do druhého dílu Dotek viatáru, kdy se společně s našimi hrdiny postavíme hrozbě ze stínů.
Arachné Isarell se stala Válečnou princeznou, s titulem je však spjato daleko více než prestiž. Nejenže se musí starat o své knížectví, ale zároveň stále podléhá své neortodoxní královně Ymiře splétající nové plány a intriky, jež se jí nebezpečně vymykají z pevných rukou. Mladá princezna Isarell bojuje s politikou i s nejistotou vlastní budoucnosti. Obklopují ji dravci v převleku sittských čarodějů, kteří se jí touží dostat do hlavy a odhalit její pravou podstatu. Nejen Isarell, ale především Arachryst je v nebezpečí. Ve Stínech se chystá něco, co by mohlo vyvolat válku a změnit zavedený způsob života.
Pokračování bezskrupulózní série je v mnohých ohledech výrazně lepší než první díl. Autorka nově definuje fungování světa a principy předkládá odlehčenou formou, často dialogovou. Čtenář si nepřipadá natolik zahlcený a v kulisách se dobře orientuje. Poznatky z předchozí knihy se někdy opakují, což vyvolává vzpomínky na předchozí příběh a oživuje paměť. Kristina Waagnerová na zpola čistý stůl vykládá nové karty zápletek a hned ze začátku se už propadáme do děje.
Intriky, manipulace a dril. To je nejlepší označení fantasy světa, které série nabízí. Začíná v tom ale být háček. Pokud nebudete velice pozorný čtenář, začnou vám unikat souvislosti a stále častěji se budete ptát: Proč? Autorce sice věříte, že má vše promyšlené, ale při nastavení království a jeho přesvědčení mi jedna linie příběhu přišla absolutně neopodstatněná a představa, že by klíčové postavy až tak zbytečně riskovaly, mi úplně nesedla.
Hlavním motivem druhého dílu je zjišťování co se děje za hranicemi království a Isarell pro svůj pozoruhodný talent a techniku boje je vysílaná tam, odkud v dětství utekla. V bezpečí království se však hraje úlisná partie šachů, která se svými pěšáky nemá slitování. A tady je autorka bezesporu jako doma. Čím víc krutosti a mocenských her, tím víc vyprávění nabírá na síle. Tempo knihy ale není vyvážené. Svižné scény protínají nudné, někdy ukecané pasáže. Zejména konec titulu trpěl na prostojích. Což je škoda, protože byl nabit akcí a nečekaným osudem hlavní hrdinky.
Isarell je v druhém díle více propracovaná. Už se dokáže sama rozhodovat a vyjadřuje jisté city. Ale ani tehdy není tak trojrozměrná jako jiné postavy. Ve vypjatých situacích ji její vztek a agresi nevěříte, dokonce ani bolest, smutek a lásku. Sice se jeví jako Terminátor, ale společně s tím je i velice neempatická a čtenářovi chybí možnost se s Isarell správně propojit.
Styl vyprávění dokáže zaujmout. Autorka využívá zajímavé popisy a charaktery, což čtenáře ke knize táhne. Série kombinuje nadpřirozené bytosti, lidi, přírodní energie, ale také lásku, podlost a odhodlání. Je tak z pera Kristiny Waagnerové jasné, že razí heslo: Pokud něco chceš, tak sakra makej! A pro jistotu vás švihne bičem přes záda, aby se neřeklo.
Dotek viatáru má své rezervy, ale dokáže je kompenzovat zajímavým, temným dějem a propracovaností ras a národů. Osobně bych viděla menší snahu využívat vše, co bylo vymyšleno a soustředit se na klíčová dramata, tak aby pro čtenáře bylo vše dobře uchopitelné a pevné.