Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532433/bmid_doupe-65d2f2af9ed18.jpg
4
626
626
Mnohovrstevnatý román ze současnosti přibližuje životy tří protagonistů, jejichž osudy se v jednom okamžiku střetnou. Květě je něco přes sedmdesát a od manželovy smrti neustále bojuje s dcerou o dům, v němž zůstala sama. Cítí se osamělá a ráda by někomu, kdo bude ochoten ji poslouchat, vyprávěla svůj příběh. Ve sklepě proto vybuduje malé doupě, kam chce svého posluchače zavřít. Mezitím v Americe Akiko Ikedaová marně dochází na chemoterapii. Její muž Hideki těžko ovládá vztek a bezmoc a poslední měsíce nemyslí na nic jiného než na manželčinu rakovinu. Třetí příběh vypráví o Vietnamce Hoang Thi Anhové, která v roce 1990 přistála v Praze, aby pomohla své dceři s malým obchodem a domácností. Těžko se vyrovnává s naprosto odlišnou kulturou a odcizením, které stále pociťuje. Zdánlivě odlišné příběhy se v jednom okamžiku protnou, aby ukázaly na lidská míjení a nedorozumění, s nimiž se všichni ve svých životech setkáváme.... celý text
Přidat komentář
Rychlé přečtená knížka. Představa 72 létě babičky, která si nemá s kým povídat a tak si chytne " Ptáčka" mě pobavila. Ale samota nutí dělat lidí i divné věci.
Četlo se to samo, líbí se mi styl psaní Katalpy, příběh je překvapivý, ale pro mě nedotažený.
Tak jako je to zvláštní příběh. Ale navzdory trochu nerealistickému hlavnímu příběhu to bylo příjemné čtení. Vlastně mi byla hlavní hrdinka sympatická. Trochu jsem nechápala zapojení vedlejších příběhu (vietnamská prodejkyně, americko-japonský turista), ale tak zase to výrazně nerušilo příběh.
Skvěle napsaná kniha, zpočátku mě překvapila budováním doupěte, ale postupně mě vtáhla stejně jako jeho návštěvníka pana Ptáčka...
(SPOILER) Jakuba Katalpa...její knihy mi zůstávají v duši. Její styl psaní je pro mě velice příjemný. Zde jsem zcela chápala smutek ženy, která nemá komu dát svou snad ani ne lásku jako spíše starostlivost, péči...či jak to nazvat. Co jsem hodně prožívala, to byl odchod manžela od umírající ženy. Cítila jsem snad i fyzicky tu její bolest nad tím, že ji milovaný muž opustil ve chvíli,kdy ho tak bytostně potřebovala. Vietnamskou matku jsem obdivovala, jak se dokázala sžít s jinou kulturou. Čeho všeho všechno jsou schopni vietnamští rodiče, aby byli se svými dětmi...to vidíme i dnes u nás. Odsuzujeme jejich klany, přitom by nám ta jejich semknutost měla být příkladem. Jakuba Katalpa opět předvedla dílo par-excellence.
Doupě odhalí každému z nás něco úplně jiného, autorka připravila vskutku mistrné dílo, které je navíc psané formálně dokonale. Pro mě je to nejvíc výpověď o samotě člověka i lidstva jako takového. Rámec, který navíc text dostal posledním dnem děje, tedy 11. zářím 2001, to pro mě vlastně jen uzavírá a potvrzuje. Tři paralelní příběhy jsou svědectvím samoty, která tíží, bolí, která člověka nutí utíkat. Každé z postav jsem rozuměla, autorka je vykreslila empaticky, s citem, porozuměním. Text ve mně bude ještě dlouho rezonovat, autorku řadím do oblíbených a budu dále doporučovat.
ocenuji rozpracovani jevu stara osamela dama s touhou pecovat, az se objekt pece stane zajatcem.
zbytek byl kolaz prilis mnoha postav.
vypustit vedlejsi vatu, nechat jen ustredni tema stara dama, jeji zajatec, pozorovatelka.
pozornejsi korekturu a vietnamstina nezni jako japonstina.
kniha Doupě mě hodně mile překvapila a byl jsem z ní nadšený :-) Jdu prozkoumat i ostatní knihy od paní spisovatelky.
Kniha se mi líbila.. Přesto dávám knize hodnocení 3. Něco se mi nezdálo. Psané na jedničku.
Román je čtivý, ale má trochu nedotažený konec. Celou knihu jsem čekala na propojení dějových linek, ale přišlo mi ne přímo zbytečné, ale celkově nevýrazné. Jedině od Vietnamky mohlo přijít nebezpečí v podobě prozrazení, ale ani to nekonalo .. Navíc jako zločinožrout jsem čekala trochu jiný adrenalin. Za mě v knihách od této autorky vede Zuzanin dech, pak Němci a až pak Doupě.
(SPOILER)
Jsem nespokojená. Tak jsem vyhlížela nějaký určitý konec, ale co vlastně chci ? Od Jakuby Katalpy to nedostanu. Zvláštní román, četl se dobře.
Jen jsem si myslela, že se ty příběhy nějak více prolnou.
“Ztuhlá jako socha se dívá na trosky, v nichž končí starý svět, a neslyší vrznutí zahradní branky, kterou za sebou pošťák zavírá.”
Zajímavé zpracování tématu míjení a nepochopení se navzájem, touhy s někým být (nebo nebýt). Od začátku dynamické, řekla bych i napínavé. Od knihy se zdánlivě jednoduchou zápletkou jsem se nemohla odtrhnout. Všechny postavy byly něčím tak akorát zvláštně přitažlivé. Moc pěkné čtení.
Není to špatné, je to dobře napsané a rozčleněné, bohužel mě ale nebavily "problémy" všech těch postav. Ta současnost byla podle mě v knize na škodu, ale to záleží na vkusu...
Po přečtení si vlastně nejsem jistá, o čem kniha byla. Předpokládám zde symboliku samoty tří různých žen, jejich prolnutí dost nahodilé. Za mě slabší než Němci nebo Zuzanin dech.
Originální, velmi zajímavé. Sice jsem úplně přesně nepochopila, proč tam byl zrovna příběh Akiko a Hidekiho (kromě tedy té pražské zastávky), ale to nevadí.
Ráda bych se ale dozvěděla více o Květině tchyni a tchánovi, dále o "nenažrané" Evě a její partnerce a hlavně Hoang. Ta byla skvělá :-)
Moc příjemné dynamické čtení. Díky různým dějovym liniim se nenudime a zadna z nich nám nestihne zevsednet. Za me mnohem lepsi než Němci.
Tři příběhy, tři ženy a tři druhy doupat - vězení a k tomu smutek, samota, odcizení, nekomunikace, stockholmský syndrom.... Úžasně čtivé, k zamyšlení, prostě SUPER!!! A přitom mi od začátku přišli skoro všichni divní a jejich chování mě iritovalo
Čtivé, zajímavé. Ale rozhodně ne lehce stravitelné, uchopitelné a záživné. Tři příběhy v jednom. Pořád jsem si říkal: Proč? Co je jednotícím prvkem? Pochopení, přijetí, odpouštění, odcházení? Stockholmský syndrom vietnamské babičky, amerického programátora japonského původu a českého pošťáka? Teď koukám, že tu je štítek psychologický thriller, ale ten v tom vůbec nevidím. Naopak, je to vlastně velice poklidný příběh, kdy jediným "drsným" prvkem je krádež fotoaparátu a nenabitý revolver. Trochu mi to připomnělo Annu Bolavou. Asi je (a asi ještě více bude) doba plná potřeby odpovědět na nevyslovené a nevyslovitelné otázky.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Po spoustě přečtených knížek jsem přišla na to, že mi styl psaní Katalpy na stoprocent vyhovuje. Píše tak, že vím úplně všechno, dokážu si úplně všechno představit. Zcela jsem při čtení cítila na jazyku kandovaný zázvor. Viděla Akiko umírat a nenáviděla jejího manžela, že to nezvládl. Vžila jsem se i do Hoang, která je nešťastná v jiné zemi a nejvíc jsem se vžila do Květy. To byla tak akurátní a vynalézavá, až mě to zaráželo a rozesmívalo. Celý začátek jsem přemýšlela, na co buduje doupě. Já bych chtěla tak strašně vědět, jak to dopadlo.....Jediné, co nemám na knížkách ráda jsou konce, které si můžete domyslet tak, jak chcete vy, ale ani proto hvězdičku neubírám.