Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532433/bmid_doupe-65d2f2af9ed18.jpg
4
605
605
Mnohovrstevnatý román ze současnosti přibližuje životy tří protagonistů, jejichž osudy se v jednom okamžiku střetnou. Květě je něco přes sedmdesát a od manželovy smrti neustále bojuje s dcerou o dům, v němž zůstala sama. Cítí se osamělá a ráda by někomu, kdo bude ochoten ji poslouchat, vyprávěla svůj příběh. Ve sklepě proto vybuduje malé doupě, kam chce svého posluchače zavřít. Mezitím v Americe Akiko Ikedaová marně dochází na chemoterapii. Její muž Hideki těžko ovládá vztek a bezmoc a poslední měsíce nemyslí na nic jiného než na manželčinu rakovinu. Třetí příběh vypráví o Vietnamce Hoang Thi Anhové, která v roce 1990 přistála v Praze, aby pomohla své dceři s malým obchodem a domácností. Těžko se vyrovnává s naprosto odlišnou kulturou a odcizením, které stále pociťuje. Zdánlivě odlišné příběhy se v jednom okamžiku protnou, aby ukázaly na lidská míjení a nedorozumění, s nimiž se všichni ve svých životech setkáváme.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Po knize Němci, která mě nadchla, jsem sáhla po Doupěti. Trochu mě zklamala jakási povrchnost postav a nedostatek prostoru pro rozvinutí děje mimo Květino doupě. Naopak jsem byla ráda za nenásilné protnutí všech dějových linek a krásný popis vzniku Stockholmského syndromu. Hurá na Zuzanin dech :)
Rozhodně jedna z nejzajímavějších tuzemských autorek. Doupě jsem přečetla naprostou náhodou, ale byla jsem ohromena. Jedná se o syrový, skvěle napsaný a neuvěřitelně čtivý příběh, který vás vtáhne a navíc má svou neskrývanou podvratnost. Jakuba Katalpa je proklatě talentovaná spisovatelka!
Pohled do lidských duší, které velmi těžce zvládají ztrátu svých milovaných. Každý se s tím vyrovnává úplně jiným způsobem. Kniha mi přišla v některých místech až moc zdlouhavá (což ale byl zřejmě i záměr) a konec mě trochu zklamal. Líbil se mi ale originální styl popisování skutečností z pohledů nejen lidí ale i věcí.
Za začátku jsem se obtížně začítala, následně mne příběh vtáhl.
Setkání se smrtí zas trochu jinak. Co se může odehrávat v mysli manžela, kterému odchází žena a jak se cítí žena,které zemřel manžel .... Super
Jak už jsem očekávala ze Zuzanina dechu, naprosto výjimečný styl a nakonec i téma, které je hlavně o samotě a stárnutí.
Po Zuzanině dechu docela zklamání. Styl psaní mi vyhovuje, kratší kapitoly, ale ta hlavní myšlenka mi asi unikla. Většina postav mě svým chováním rozčilovala. Prostě mi to nesedlo.
Zajímavě napsané. Líbilo se mi prolínání příběhů. Hrozně mě rozčilovala Eva. Co by mě zajímalo, co bylo dál?
Ze začátku jsem si říkala, co to je a potom jsem se začetla a příběh tak nějak lehce plynul. Člověk před svými starostmi neuteče a nakonec mu dojde, že utíkat nemá smysl, kruh se uzavře. Určitě si přečtu i další knihy této autorky.
Autorka má neotřelý vypravěčský styl. Jiné její knihy (Němci, Zuzanin dech) se mi četli lépe. Cítila jsem pocit sevření a klaustrofobii z postav, které byly nějakým způsobem vězněny. Ať to byla nemoc nebo cizí přičinění. Očekávání ze četby této knihy se minulo s realitou.
Další mistrovsky napsaná kniha, přečtená jedním dechem. Líbilo se mi pojetí knihy, kdy se všichni potkají v jednu chvíli v Praze, že všechno směřuje k jednomu bodu. Chování Hidekiho mě rozčilovalo, i přestože rozumím důvodu. Možná mě rozčilovalo ještě víc než chování paní Květy, i když nutno uznat paní Květa byla trochu blázen.
Téma tajného vězení znělo slibně. Způsob zpracování (kapitoly, vrstvy, jazyk) taky zaujal. Jen jsem netušila, že věznitelka bude tak stará - to posunulo atmosféru někam úplně jinam. Vlastně je to o smrti. Dobrý popis podává níže Dela111. Rušily mě podle mě zbytečné sexuální scény. No a ten závěr, ten mě přesvědčil o sebrání další hvězdičky. Mě by zrovna nejvíc zajímalo, co bylo dál.
Její předcházející kniha Zuzanin dech bylo knihu přečtenou za pár dnů. Doupě jsem také přečetla velmi rychle, nicméně oproti Zuzaninu dechu to bylo zklamání. Popisuje pod city osamění starší ženy, matky a babičky žijící ve velkém domě v Dejvicích na Hauspalce. Její osamění je tak hluboké, že si vybuduje ve sklepě doupě a unese pošťáka, příběh se prolíná s dalšími příběhy, nějak se vlastně ale ani nepotkávají, až na jeden okamžik v Praze. Oproti Zuzaninu dechu a Němcům mne tato kniha moc nebavila.
Co se Jakubě Katalpě rozhodně nedá upřít, je její mistrovský styl psaní. Dokáže si čtenáře zaháčkovat strohými větami, úsečným sdělením, krátkými kapitolami... Od vyprávění jsem se nemohla odtrhnout.
Nosnou linkou je v knize Květa - sedmdesátiletá důchodkyně, po smrti manžela opuštěná, osamocená. Má toho tolik co sdělit, co za celý svůj život vlastně neměla komu - o svém životě, o svých pocitech. Mít zase někoho, o koho se bude starat. Komu připraví teplé hnízdečko, vyposltrované doupě... Další osamocenou ženou je stárnoucí Vietnamka Hoang. Ačkoli obklopena rodinou, také vykořeněná a osamocená. Nejhorší osamocení asi zažívá Akiko - upřímně Hidekiho chování jsem osobně nesla hůř, než Květino... Mezilidské vztahy všech postav jsou nějakým způsobem pokřivené, zdálo by se, že až bizarně (Květa), ale upřímě - kolik podobných smutných osudů kolem sebe všichni máme? Málo jich určitě není...
Postupně splácím svůj osobní dluh vůči Jakubě Katalpě. Loni jsem přečetla Zuzanin dech a byla naprosto nadšená, Doupě je knížka předcházející Zuzaninu dechu (vyšla v roce 2017) a je opět skvělá. Vypráví o životě několika postav - osamělé sedmdesátileté vdovy Květy, pošťáka Bohumila Ptáčka, starší Vietnamky Hoang a amerického manželského páru středních let Hidekiho a Akiko, kteří jsou japonského původu. Osudy všech se postupně propletou. Všechny postavy trpí osamělostí a ta je přivádí k různým životním rozhodnutím. Styl je podobný jako v Zuzanině dechu, spíš úsečný a poněkud strohý, nicméně místy velmi poetický. Zuzanin dech se mi líbil o maličko víc, ovšem i Doupě je určitě trefa do černého... :-)
Zjednodušené shrnutí celého obsahu knihy - paní Květa byla extra magor... ;-)
Teď vážně - Doupě je velmi zvláštní, téměř komorní příběh o osamělosti a touze naplnit svůj náhle prázdný život. Mimo tu hlavní jsou zde ještě další dvě velmi krátké příběhové linky. Všechny spojuje motiv nešťastných osamělých žen.
Přestože vyprávění je spíše strohé, celé je to neveselé a mimo osamělosti je tu výrazný motiv smrti, kniha čtenáře upoutá a zasáhne a je těžké se od ní odtrhnout.
Autorku neznám, navedla mě na ni DK - děkuji.
Přečteno za noc, nemám slov. Bylo to prostě jiné. Skvělý počin.
Já jsem si oblíbila postavu pana Ptáčka, byl to můj favorit.
Obálka je šílená, podle ní bych po knize ani nesáhla.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Tohle bylo skvělé. Jakuba BADASS Katalpa!