Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532433/bmid_doupe-65d2f2af9ed18.jpg
4
626
626
Mnohovrstevnatý román ze současnosti přibližuje životy tří protagonistů, jejichž osudy se v jednom okamžiku střetnou. Květě je něco přes sedmdesát a od manželovy smrti neustále bojuje s dcerou o dům, v němž zůstala sama. Cítí se osamělá a ráda by někomu, kdo bude ochoten ji poslouchat, vyprávěla svůj příběh. Ve sklepě proto vybuduje malé doupě, kam chce svého posluchače zavřít. Mezitím v Americe Akiko Ikedaová marně dochází na chemoterapii. Její muž Hideki těžko ovládá vztek a bezmoc a poslední měsíce nemyslí na nic jiného než na manželčinu rakovinu. Třetí příběh vypráví o Vietnamce Hoang Thi Anhové, která v roce 1990 přistála v Praze, aby pomohla své dceři s malým obchodem a domácností. Těžko se vyrovnává s naprosto odlišnou kulturou a odcizením, které stále pociťuje. Zdánlivě odlišné příběhy se v jednom okamžiku protnou, aby ukázaly na lidská míjení a nedorozumění, s nimiž se všichni ve svých životech setkáváme.... celý text
Přidat komentář
Na začátku: no ne, to je krásná čeština :), později: no ne, to je ale nenápadně děsivé, co bude dál? a někde v půlce: hm, asi nic, začínám se nudit... přeskakuji na konec a vrtím hlavou, taková banalita, ztráta času :(
Styl psaní této autorky mám hrozně moc ráda, už od Němců. Mám ráda prolínání postav a různých příběhů, které do sebe v určitém momentu zaklapnou. Většinou jsou pro mě takové knížky jistotou, že se mi budou líbit. Doupě má určitě zajímavý námět, ale spoustu věcí mi tam nesedělo. K žádné z postav, jsem si nenašla žádné pouto, i když jsem se snažila chápat jejich motivace. Japonská linie, jak psalo mnoho lidí předemnou, mi přišla zbytečná a dost uměle naroubovaná na další dva příběhy, které mi dávaly větší smysl. Na konci jsem čekala něco zcela jiného a hlavně mi přišlo, že aby celá kniha dávala smysl, měla by být ještě o pár stránek delší. Není to špatné, ale rozhodně jsem z knihy dost rozpačitá.
Tahle knížka je složená ze tří příběhů, kdy každý by mohl být úplně samostatný, má hodně krátké kapitoly a hodně prázdných stránek, jakoby autorka nastavovala co se dá, aby docílila určitý počet stran. Hlavní příběh je naprosto absurdní a celé je to nepříjemně depresivní.
Nechápu, proč většina komentujících popisuje děj - k čemu? Kdo to četl, ten popis děje nepotřebuje, kdo to ještě nečetl, dozví se zápletky a pak už ho to nemůže bavit.
Moje první kniha od Jakuby Katalpy a jsem nadšená. Křehký příběh jedné osamělé ženy, která nalhává blavně sobě, jaký měla s manželem krásný život. Jenže to nemá moc komu vyprávět...
Je to na mě nějaké moc smutné, nepřidalo mi to, ale ubralo, a proto knihy nečtu.
Velmi pekne napsana kniha se zajimavym pribehem, ale nemohu rict, ze by me nejak zasahla. Jeste chapu prolinani pribehu Kvety a vietnamske rodiny, ale Akiko a Hideki mi do pribehu tolik nesedeli a to prolnuti s okolnim dejem bylo uplne minimalni. Ale autorka me svym stylem oslovila a jeji predchozi kniha Nemci mi prijde napsana jeste o neco lepe.
Kniha plná smutku, osamělí žijí vedle blízkých lidí a přece sami. Trochu zvláštní počtení, dobře napsáno, stejně jako některé předchozí čtenáře i mě Květa rozčilovala, cítila jsem s vykořeněnou paní z Vietnamu a litovala Japonku. Nechápu, proč autorka zvolila tři naprosto odlišné typy postav, které nic nespojovalo, stále jsem čekala na pointu a nedočkala se.
Tak tohle bylo hodně creepy. Napsané určitě dobře, ale příběh fakt divný. Květa je otřesná postava, pošťák mě taky štval... A i když je to napsané dobře, tak já prostě příběhy tohoto typu, kdy mi jsou postavy protivné, číst nepotřebuji a nechci. Japonský příběh kdyby tam nebyl, tak by se asi nic nestalo (akorát přispěl k celkovému depresivnímu pocitu z knihy a ten muž mě vlastně taky štval). Vietnamská paní se mi docela líbila a její dějová linka mi jako jediná přišla napínavá (jestli něco řekne nebo ne; naopak jak to dopadne s pošťákem, mi bylo vlastně dost jedno). Kniha ve mně zanechala divný až nepříjemný pocit, není to můj šálek čaje.
Tady jsem hodně na vážkách. Jazyk knihy mě bavil a doslova jsem ho zbožňoval, postavy jsem si zamiloval a učarovala mi péče, se kterou byly prezentovány jejich vnitřní konflikty. Příběh bohužel pokulhává, jednotlivé dějové linie na sobě byly v podstatě nezávislé a jejich protínání působilo spíš antiklimakticky. Kniha má lehoučký náhled magického realismu a místy hodně připomíná Murakamiho, ale musím říci, že i Murakami umí napsat uspokojivější konec...
Za mě slabé, sice zručně napsané, ale kniha jde po povrchu. Květa pro mě byla studená, neživotná, nezajímala mě. To samé japonský motiv - zde naprosto zbytečný. Jediná zajímavá silná linka byla ta s vietnamskou prodavačkou - ta ale bohužel nedostala potřebný prostor.
V porovnání s autorčinou předcházející knihou Němci je tahle podle mě o něco slabší, ale ani tak jsem se u čtení nenudila a knihu přečetla během dvou dní.
Opět se zde setkáváme s více dějovými linkami, přičemž jedna z nich je o japonském páru žijícím v Americe. Žena z tohoto páru umírá na rakovinu a její muž už to nedokáže snést a tak odjíždí na cesty. I když si je vědom toho, že se může vrátit a ona už tam být nemusí. (...) Další dějovou linií je starší Vietnamka, která byla před lety nucena přijet za svou dcerou do České republiky, ve Vietnamu už jí totiž nikdo nezbyl. Už je to sice několik let, co tu žije, ani tak si tu ale nepřipadá doma a jediné, co jí váže s domovem je hedvábí a kondenzovaný zázvor. A nakonec linka hlavní - důchodkyně Květa, která se několik let starala o svého nemocného muže a najednou, když už tu není, jí schází někdo takový. O koho by se mohla starat, komu by mohla vařit a hlavně, komu by mohla odvyprávět celý svůj život. A tak začne ve sklepě svého domu vytvářet Doupě. Doupě obložené novinami, Doupě, které je vybaveno knihovničkou, kobercem a postelí s voňavým povlečením. Koho do Doupěte chytí?
Dějové linky se - jak už to tak většinou u takových knih bývá - místy protnou. Není to ale nic násilného a ani nečekejte nějaké wow. Trochu mě mrzel useknutý závěr, jako by kniha skončila příliš rychle. Jinak ale dávám tři hvězdičky. Líbilo se mi to, kniha se četla lehce i díky krátkým kapitolám, které autorka používala už v již zmiňované knize Němci.
Nemůžu říct , že by se mi knížka nelíbila…,spíš naopak. Jen si říkám…, jaké myšlenkové pochody přivedou autora k sepsání takového příběhu… Forma čtivá, jazyk barvitý…, ale příběh Květy je tak absurdní…, nereálný.., sci-fi.. Na druhé straně, nosným bodem , je ta již zmiňovaná osamělost ….. Takže knížka určitě k zamyšlení.
Tři plus.
Některé knihy jsou prostě divné a tahle je jednou nich. Četla se ale krásně. Hvězdu ubírám za konec, čekala jsem "něco" a ono "nic".
Tak dlouho mi ležela na nočním stolku a já ji pak "zhltla" za jediný den. Ty jo, Květa mě fakt bavila. Představa 72 leté důchodkyně unášející 42 letého pošťáka... :-) :-) :-).
Na druhou stranu všechny příběhy byli vlastně smutné. Květa -osamělá ženská s dědictví chtivou dcerou, nemocná Akiko a její bezradný, bezmocný muž, vykořeněná Anh Thi. Všechny příběhy se v jednu chvíli protnou a pak zase rozběhnou svým směrem. Prošli i mnou a vím, že tam i zůstanou. Knihu budu doporučovat, stejně jako kniha Němci totiž ve mě zanechala stopu, radost a naději, že máme tak skvělé autorky a že je pořád o čem psát :-)
Představa, jak nějaká důchodkyně vězní ve sklepě svého domu čtyřicetiletého chlapa je natolik úsměvná a nereálná, že musím autorovi/autorce dát aspoň tři hvězdy za smysl pro humor. Jinak jsem si myslela , že střet všech tří postav bude větší a významnější, v podstatě kde nic, tu nic. Ponurá kniha s ponurou tematikou.
Ani jsem moc nevěděla, co od knihy čekat. O to větší bylo překvapení, že jsem ji za necelé dva dny odkládala přečtenou.
3 zdánlivě nezávislé příběhy o samotě, životním smutku a útrapách, které se v jednu chvilku na moment protnou. A poté plynou zase osamoceně dál.
Možná to nebude kniha, která se mi usadí v mysli, jako se usazují jiné. Možná si za pár let ani nevzpomenu, o čem byla. Ale pro momentální potěšení je opravdu skvělá.
Tak tahle kniha mě fakt potěšila a pobavila. Čte se moc pěkně, rychle a hlavně pořád čekáte jak to dopadne...
Jen závěr mě trochu mrzí, že to bylo tak useklé.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Hodně zvláštní a zajímavé čtení, které je rozděleno do tří hlavních příběhů, přičemž jedno je upřednostňováno a má větší rozsah. Na začátku člověk moc dobře nechápe, proč Květa doupě buduje, ale jak se člověk blíží ke konci, všechno do sebe krásně zapadá. Mezitím sledujeme další dva příběhy, přičemž se s hlavním příběhem setkají jen v krátkých okamžicích. Trošku mě mrzí, že jsme příběh nemohli sledovat z pohledu Bohumilovy manželky Marie, která svého manžela postrádala...určitě by to byl další zajímavý vhled do příběhu. Celkově hodnotím 4*