Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532433/bmid_doupe-65d2f2af9ed18.jpg
4
605
605
Mnohovrstevnatý román ze současnosti přibližuje životy tří protagonistů, jejichž osudy se v jednom okamžiku střetnou. Květě je něco přes sedmdesát a od manželovy smrti neustále bojuje s dcerou o dům, v němž zůstala sama. Cítí se osamělá a ráda by někomu, kdo bude ochoten ji poslouchat, vyprávěla svůj příběh. Ve sklepě proto vybuduje malé doupě, kam chce svého posluchače zavřít. Mezitím v Americe Akiko Ikedaová marně dochází na chemoterapii. Její muž Hideki těžko ovládá vztek a bezmoc a poslední měsíce nemyslí na nic jiného než na manželčinu rakovinu. Třetí příběh vypráví o Vietnamce Hoang Thi Anhové, která v roce 1990 přistála v Praze, aby pomohla své dceři s malým obchodem a domácností. Těžko se vyrovnává s naprosto odlišnou kulturou a odcizením, které stále pociťuje. Zdánlivě odlišné příběhy se v jednom okamžiku protnou, aby ukázaly na lidská míjení a nedorozumění, s nimiž se všichni ve svých životech setkáváme.... celý text
Přidat komentář
Tak nevím. Líbila? Nelíbila? Asi obojí. To se mi ještě nestalo, abych byla z knihy takhle rozpolcená. Zhltla jsem ji během víkendu. Četla se rychle určitě kvůli krátkým kapitolám. Nedovedu popsat co mi na ní vadilo. Určitě to nebylo střídání příběhů ani chování pošťáka. Snad to byla sama Květa. Její chování se mě zdálo nereálné. To, že se před dcerou a podnájemnicí ničím neprozradila, že nikdo nepoznal na jejím chování změnu. To děj příběhu amerického páru i vietnamské stařenky byl skutečný a pro mě i zajímavější. Také jsem od knihy asi čekala úplně něco jiného. Četla jsem od Katalpy Němce a byla jsem nadšená. To však neznamená, že na autorku zanevřu. Věřím, že další kniha mě opět nadchne.
Knihy o kterých vím, že už je nebudu číst podruhé hodnotím 2*.
Čtivé, především díky krátkým kapitolám velmi svěží čtení. Hlavní příběh mi však připadal nereálný, absurdní, a tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že obě hlavní postavy působí až komicky. Brát tento příběh víc opravdově mi nedovolovalo přesvědčení, že policie by ve skutečnosti velmi brzy odhalila, kde se pošťák ztratil, podle toho, kam až onoho dne doručil poštu. Navíc pokud při návštěvě u Květy policie věděla, že jí poslední dobou chodilo i několik doporučených dopisů týdně, proč se zmizením pošťáka příjem této korespondence jako když utne? Na druhou stranu velmi skutečná mi přijde proměna Bohumilova chování a postupně až jakási psychická závislost na své věznitelce.
Celou dobu jsem se při čtení domnívala, že všechny tři příběhy se ke konci více protnou a navzájem ovlivní. Konec mi přišel takový rychlý, vše se rozplyne jakoby do ztracena a ve čtenáři zůstane pocit, že se vlastně nic až tak závratného vůbec nestalo...
Nicméně, příjemné odpočinkové čtení a určitě si od autorky přečtu i její další knihy.
Z titulního námětu knihy jsem byl nadšený a kniha předběhla mnoho jiných ve frontě k přečtení. Ústřední příběh si mě však nezískal, přišlo mi, že přes výrazný potenciál Květina dlouhého života a napětí mezi Květou a jejím vězněm, zůstaly obě postavy vykreslené příliš ploše a schematicky. Zejména onen pošťák, z něj zbyla spíše karikatura a příběh pozbyl uvěřitelnosti. Nevadí mi ženský rukopis autorky, záliba v líčení vaření a zahradničení, vůbec ne, ale stejnou péči by zasloužilo prokreslení postav. Přijde mi škoda promarněné šance hlavního námětu. Nejsilnějším příběhem knihy je nakonec vztah amerického (japonského) páru. Jemu nejvíce sedí úsporný literární styl autorky a strohost vyprávění. Toto je skvělý příběh o míjení a osamění, krásná smutná povídka.
Postavy z české linie mi byly jako čtenářce tak blízké až to děsí a jako by odpovídaly českému stereotypu chování, který dokládá mnoho příkladů z dějin a v mnohém odráž i současnost - počáteční vzpoura a odpor je záhy zadupána někým, od koho nám reálně žádné nebezpečí nehrozí, ale než abychom se malému bezpráví postavili, raději ho přijmeme, a co víc, my si v něm začneme lebedit! Líbí se nám to! A když je vězení konec, ač jsme se o to sami nijak nepřičinili? No, dobře tedy, co už... Další skvělá česká autorka!
Originální, čtivé - snad i díky krátkým kapitolám - "lehké" čtení. Ne, že by se jednalo o bezduchou povrchní knihu, nicméně zásadní dílo to také není. Zůstane v paměti spíše díky originálnímu námětu a pseudonymu autorky.
Spokojenost střídá spokojenost, po jedné české autorce (Petra Dvořáková) jsem se vrhla do druhé (Jakuba Katalpa) a ano, budu se snažit víc a víc číst knihy z pera českých spisovatelů a spisovatelek :-) Hodně dobrá věc. Na první dobrou mě nadchnuly krátké (a výstižné) kapitoly, to mi vyhovovalo moc. Prolínání všech tří příběhů je také pohodové a nenásilné. SPOILER: Největší sílou je, jak člověk dokáže "zdegenerovat", jak Bohumil první den, chce ze svého vězení utéct a po nějaké době zjistí, že mu to vlastně vyhovuje, neuvěřitelně bravurně je to autorkou popsáno tak, že vám to přijde až normální, že někdo někoho zavře do sklepa a chce jej vlastnit. Wow, za mě můžu určitě doporučit.
Doupě jsem hodně dlouho odkládala - text na přebalu na mě působil dojmem, že půjde o ten typ současné literatury, který mě kvůli absurdnosti svého námětu nebude bavit. Jaké bylo překvapení po pár stránkách, kdy bylo jasné, že opak je pravdou a mám v ruce skvělou knihu. Hlavní příběh je na první pohled skutečně kafkovsky absurdní, ale díky tomu vlastně odkrývá hluboké bolesti a pravdivou podstatu postav. Ačkoliv se jedná o mikropříběhy celkem banálních postav, kniha je neskutečně napínavá a vyniká také krásnou češtinou.
Kniha mne příliš neoslovila, i když byla vcelku čtivá. Jen jsem ten hlavní příběh autorce příliš nevěřila. Zaujala mne změna psychiky vězněného, ale stejně lapený ptáček příliš často na můj vkus považuje doupě za měkké a hebké.
Výborná kniha. Prolínání několika dějových a kulturních linek je moc zajímavé a všechno do sebe zapadá.
Jsem nadšena, kolik máme skvělých současných autorek (autorů). Byla to první kniha, kterou jsem od Jakuby Katalpy četla a moc se těším na další.
Po knize Němci je tu Doupě. Po delší úvaze dávám 4 hvězdičky. Nejedná se o vysloveně zklamání, kniha byla velmi čtivá a tři různé příběhy člověka tak zaujaly, že se těžko odtrhl. Oceňuji krátké kapitoly, díky kterým se kniha velmi dobře četla z mnoho důvodů - mezi krátkými zastávkami MHD, nebo "ještě jednu kapitolu." Ale čekala jsem trochu víc a třeba příběh Květy a pošťáka se mi zdál trochu zvláštní a naivní. Pokud chcete skvělou knihu od autorky, bude to pro mě dílo Němci.
Zajímavá kniha s nečekaným dějem, velmi čtivá a pro mě napínavá. Navíc příjemná grafika a obálka knihy. Jen mě mrzí, že nevím, co se stalo s postavami dál.
Jedním slovem skvělé. Výtečný jazyk a krátké kapitoly udržující čtenáře v napětí. Je to výjimečné a zároveň svým způsobem obyčejné, místy zvrhlé, smutné, neuvěřitelné. Rozhodně lepší než autorčina prvotina "Němci". V závěru jsem možná čekala výraznější propojení jednotlivých osudů, ale právě tím, jak autorka román zakončila, z něj udělala jedinečné dílo.
Další skvělé čtení od Jakuby Katalpy. Po Němcích přichází Doupě, příběhy tří žen a jejich samoty. Kniha je dobře napsaná, díky krátkým kapitolkám čtivá, okrajově v hlavním příběhu s Ptáčkem i zábavná. Hlavně je to však smutná záležitost, která ukáže jak špatně se někteří lidé dokáží chovat ke svým blízkým nebo si spíš jejich situaci nedokáží uvědomit, ustát a pomoci.
Doupě je velmi originálním počinem, minimálně na poli české literatury určitě. Je úsporné, a přesto úderné. Všechny tři příběhy, byť se protnou opravdu jen zvolna, se mi do knihy hodily. Člověka zasáhnou a po dočtení je pocit úzkosti, osamocení, ale možná i jisté naděje velmi hmatatelný. Autorka umí dobře pracovat s postavami a zároveň jim nepotřebuje věnovat dvacet zbytečných stran. Jí stačí dva řádky. Opravdu silně na mě její román zapůsobil a fandím i polootevřenému konci, byť to normálně v knihách moc ráda nemám.
Co asi dělá pan Ptáček.No to byla dokonalá kniha.Takový nápad .Tři příběhy naprosto odlišné a přece v bolesti a smutku podobné.I humor tam najdeme,absurditu doupěte,lehký styl vyprávění.Já smekám před autorkou.Nová vlna českých autorek např.Mornštajnová,Chalupová Bolavá,Katalpa atd mi dělá obrovskou radost,že i v budoucnu budu mít stále kvalitního čtení dostatek.
precteno jednim dechem, vsechny 3 dejove linky - unoskyne Kveta a postak BP, Vietnamka Hoang presazena v Praze i Japonka Akiko s rakovinou v USA, me uplne pohltily a horko tezko jsem se odtrhavala v pul druhy v noci, abych sla spat, takhle si predstavuju petihvezdickovou knihu, i kdyz ten konec byl takovej useklej, nijakej
O vánočních svátcích mi dělala společnost současná česká literatura.
Po pochvalných recenzích jsem si i já přečetla Doupě, které určitě není o radostech života. I tak mě tato kniha dokázala oslovit a bavila mě každá jedna stránka. I přesto osamění a smutek hlavních hrdinů se mi příběh četl lehce a v mém nitru nezanechal žádné negativní emoce.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Super! mě se to moc líbilo... 3 úplně rozdílné příběhy v jedné knize, které se malinko protnou, každý z příběhů je laděn spíše komorně, ale všechny nutí k zamyšlení, otevírají se zde různá témata... osamělost ve stáří, vztah mezi dospělou dcerou a matkou, nevyléčitelná nemoc versus láska, pocit potřebnosti a smyslu života, lpění na věcech, pokrytectví, lesbická láska, stereotyp v manželství a zabývání se malichernostmi, stesk po rodné zemi, bezmoc a samota v umírání ... no je to hotová smršť .... neřeším, jestli příběh s pošťákem je uvěřitelný a logický ve všech detailech, to určitě není, ale myslím, že to není vůbec důležité.... já jsem to pochopila jako podobenství, takovou zkratku o tom, co všechno je člověk schopný udělat, aby se necítil osamělý, aby se cítil potřebný a měl nějaký smysl života .... nakonec ale stejně zjistí, že je v sobě sám i se všemi křivdami a trápeními, které se mu za život staly...