Doupě

Doupě
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532433/bmid_doupe-65d2f2af9ed18.jpg 4 605 605

Mnohovrstevnatý román ze současnosti přibližuje životy tří protagonistů, jejichž osudy se v jednom okamžiku střetnou. Květě je něco přes sedmdesát a od manželovy smrti neustále bojuje s dcerou o dům, v němž zůstala sama. Cítí se osamělá a ráda by někomu, kdo bude ochoten ji poslouchat, vyprávěla svůj příběh. Ve sklepě proto vybuduje malé doupě, kam chce svého posluchače zavřít. Mezitím v Americe Akiko Ikedaová marně dochází na chemoterapii. Její muž Hideki těžko ovládá vztek a bezmoc a poslední měsíce nemyslí na nic jiného než na manželčinu rakovinu. Třetí příběh vypráví o Vietnamce Hoang Thi Anhové, která v roce 1990 přistála v Praze, aby pomohla své dceři s malým obchodem a domácností. Těžko se vyrovnává s naprosto odlišnou kulturou a odcizením, které stále pociťuje. Zdánlivě odlišné příběhy se v jednom okamžiku protnou, aby ukázaly na lidská míjení a nedorozumění, s nimiž se všichni ve svých životech setkáváme.... celý text

Přidat komentář

petrarka72
25.12.2017 5 z 5

Mám doma všechny tři romány Jakuby Katalpy už nějakou dobu - tak proč nezačít tím posledním, nota bene o Vánocích...? Tři příběhy, z nichž ten hlavní, Květin, je částečně inspirován Fowlesovým Sběratelem, další dva pak doplňují téma loučení (paní Hoang se starou vlastí a jejími pravidly a tradicemi, Hideki s umírající partnerkou) a vnitřní samoty, která je k nepřekonání. Doupě nejprve jako metafora smysluplnosti (pro Květu), také vězení, které se mění v útočiště, bezpečí (pro pošťáka Ptáčka). Zpráva o světě, v němž se dějí pod příkrovem všednodennosti hrozné věci - ale je jisté, že bude hůř...

debe
20.12.2017 4 z 5

Kniha milá svým sdělením, ale ne úplně uvěřitelná pro její dvě hlavní postavy.


pavlinda
17.12.2017 4 z 5

Napsané výborně,ale působilo to docela morbidně..

Medovnice
16.12.2017 5 z 5

Za mě dobrý :)

Ronny
12.12.2017 4 z 5

Kniha byla napsaná čtivě a věrohodně byly popsány pocity osamění hlavní postavy, odcizení s její dcerou a chápu naprosto její touhu být v životě pro někoho potřebná, mít se o koho starat a s někým sdílet svůj život. Ale způsob jakým si paní Květa partnera obstarala...No to mi přišlo dost na hlavu. To bych pochopila u nějakého úchyla, prostě já vím, že je to jen románová fikce, ale dost mi to vadilo. Na druhou stranu, jsem si uvědomila, jak by mi chyběl můj manžel a že je třeba si vážit si všedních společných prožitků.

Měňavka
11.12.2017 5 z 5

Kniha je naprosto dokonalá a autorka si mne okamžitě získala do svého klubu fanoušků. Příběhy a kapitoly se krásně střídají a pak se dokonce protínají,což je potom na konci velmi příjemné pro rozuzlení. Velmi oceňuji filozofický nádech, úvahy a myšlenky hlavních hrdinů stejně jako popis obyčejných detailů.Takové psaní je prostě moje gusto.Jen tak dál!!!Ocenění, která autorka získala si určitě zasluhuje.

puml
10.12.2017 4 z 5

To lepší ze současné české prózy. Líbil se mi příběh Hidekiho, a to, jak nenuceně se všechny tři příběhy v jednu chvíli protnou.

Alternative
24.11.2017 5 z 5

To bylo zase uplne uzasny pocteni!

kalinkacz
19.11.2017 4 z 5

Tak tohle bylo maxi překvapení! Autorka mě touto knihou skutečně dostala! Brilantně propojila hned tři dějové linky, které jsou dojemné, neotřelé a čtivé... Celkový koncept mě opravdu bavil a jsem si jistá, že velice brzy sáhnu po další autorčině knize... Jo a ta obálka? Host prostě umí a není kniha od českého autora, která by mi tuto myšlenku nepotvrzovala!

JAG
03.11.2017 5 z 5

Skvělé! Důkaz toho, že se vyplatí číst současnou českou literaturu. Všechny tři životní příběhy hlavních postav jsou smutné (nikov však deprimující) - o lidském míjení se, hranicích vnitřní odvahy, životních prožitcích a vzpomínkách na ně. Ačkoliv je těžké se s činy některých postav plně ztotožnit, pochopit je není složité.
Jenotlivé dějové linie rychle plynou. Díky krátkým kapitolám mají příběhy spád a udržlovaly mě v premanentím zájmu sledovat děj dál a dál.

Danago
25.10.2017 3 z 5

Knížka je velice zvláštně napsaná. Jsou zde tři smutné příběhy, které se navzájem dotknou. Ale na mě byla knížka asi příliš filozofická. Zanechala ve mě pocit smutku a osamění, kterým trpěli v knize všichni hlavní i vedlejší postavy. Knížka se čte velice rychle má krátké kapitoly, někdy jen na pár řádků.

Jana283
16.10.2017 4 z 5

Čte se krásně, i když všechny tři příběhy jsou plné smutku a osamění. Se všemi pěti protagonisty knihy musí člověk když ne sympatizovat tak soucítit.

rybizka
14.10.2017 4 z 5

Román plný smutku, úzkosti a samoty, tak důvěryhodně napsaný, že při čtení na mě padl splín. Pro mě tak moc emotivní, že jsem myslela, že knihu odložím, jen zvědavost jak to skončí mě přiměla knihu dočíst. Dočkala jsem se otevřeného konce a hlavy plné myšlenek. Příběh Akiko mě zasáhl nejvíce, tak opravdový, ze života. Zajímavý byl příběh Květy a její šílené a radikální řešení samoty. Život Hoang, tak to byl zase úplně jiný pohled na odloučení. Myslím si, že kniha zapůsobí na čtenáře rozporuplně.

holkaslebkou
01.10.2017 4 z 5

Knizka, kterou jsem zhltla rychle jako odpoledni zakusek. Katalpa me jednoduse bavi. Udrzuje si odstup, vyuziva vecny a presny popis situaci, ktere jsou mnohdy podobne absurdni jako u Kafky. Jako kdyby o nic neslo... Ale po vytecnem romanu Nemci jsem byla prece jen malounko zklamana. Dilo me zasahlo, ale nakonec se jeste zatepla odtrhlo a vysumelo.

Tri zeny, tri pribehy, tri druhy uvezneni: Kveta, ktera se po smrti sveho manzela citi osamela a nepotrebna. Zoufale se chce o nekoho starat. Vyhlidne si tedy nesmeleho navstevnika a uvezni ho v utrobach vlastniho sklepa. Jde o cin, jenz spusti sled dalsich udalosti, ktere nakonec mozna povedou ke Kvetine zahube, mozna ke smiru...

Dalsi zena na nas pohlizi jen z druhe strany prazske ulice - Vietnamka, ktera opustila rodnou zem, se jen tezko smiruje s zivotem ve meste, kde dest studi a nevoni. Jelikoz moc neovlada cestinu, vetsinu knihy spis tise sedi a pozoruje.

Posledni linka sleduje umirajici Japonku Akiko a jejiho manzela. Necekejte ale zadne zdlouhave a ubrecene klise. Cim vic Akiko slabne, tim vic si jeji muz uvedomuje, ze je v pasti (v kleci? doupeti?). Potrebuje utect na misto, kde bude vzpominat na svou zenu - zdravou, plnou zivota... stastnou. Jejich posledni spolecny usek vnimam jako to nejhezci a nejuprimnejsi, co jsem asi kdy cetla.

Aby toho nebylo malo, vsechny osudy se v urcitych bodech vzajemne protnou, coz mi nekdy pripada zbytecne a vynucene. Ale budiz. Katalpa je porad vyborna autorka (i sympaticka osobnost).