Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532433/bmid_doupe-65d2f2af9ed18.jpg
4
605
605
Mnohovrstevnatý román ze současnosti přibližuje životy tří protagonistů, jejichž osudy se v jednom okamžiku střetnou. Květě je něco přes sedmdesát a od manželovy smrti neustále bojuje s dcerou o dům, v němž zůstala sama. Cítí se osamělá a ráda by někomu, kdo bude ochoten ji poslouchat, vyprávěla svůj příběh. Ve sklepě proto vybuduje malé doupě, kam chce svého posluchače zavřít. Mezitím v Americe Akiko Ikedaová marně dochází na chemoterapii. Její muž Hideki těžko ovládá vztek a bezmoc a poslední měsíce nemyslí na nic jiného než na manželčinu rakovinu. Třetí příběh vypráví o Vietnamce Hoang Thi Anhové, která v roce 1990 přistála v Praze, aby pomohla své dceři s malým obchodem a domácností. Těžko se vyrovnává s naprosto odlišnou kulturou a odcizením, které stále pociťuje. Zdánlivě odlišné příběhy se v jednom okamžiku protnou, aby ukázaly na lidská míjení a nedorozumění, s nimiž se všichni ve svých životech setkáváme.... celý text
Přidat komentář
Neřekl bych, že kniha je vyloženě pro ženy. Napsaná sice ženou, s velkým důrazem na vztahy. Na tuto knihu jsem se chystal dlouho a neliruji. Napínavé až do konce.
Stručné, strohé, ale naopak velmi výstižné. Kazdé slovo bylo vybráno s obrovskou pečlivostí a diky tomu mohlo presne splnit svůj účel. Kniha opravdu hladce a lehce plynula (tak, jak by si to Květa urcite přála), přestože vyprávěla dost těžké příběhy. Kompozicne do sebe vse zapadalo a jako čtenář jsem se vůbec necitila ztracena, naopak unášení příběhem jako v pomalé řece bylo vazne příjemné
Stárnoucí Květa se po smrti manžela cítí opuštěná a ztracená. Její potřeba vyprávět někomu svůj životní příběh je tak silná, že začne v hlavě spřádat plán, který zcela nečekaně zasáhne do života nic netušícího pošťáka Bohumila.
Paralelně s hlavním příběhem vypráví autorka příběhy dalších dvou rodin, aniž by spolu jakkoliv souvisely.
V určitý okamžik se však osudy všech protnou....
"Z Jiřího zbyl popel a ona teď rozčileně kope špičkou nohy do mělkých škrábanců v parketách. Zůstala zaklesnutá v nerovnici, jejíž řešení by Jiří vzdal, s obrovskou touhou po druhém člověku a s řadou drobných úkolů, které musí splnit, pokud chce, aby její život znovu dával smysl."
(SPOILER) Sonda do duše stárnoucí ženy, jež s úmrtím manžela a soběstačností dcery přišla o smysl života, a tak si pořídí do sklepa pošťáka, o nějž může pečovat a kterému může vyprávět báchorky ze svého života. Mně by se vlastně líbilo, kdyby se kniha věnovala jen této dějové lince, která měla ještě větší potenciál. Ty další mikropříběhy působily rušivě, jejich vzájemné “prolnutí násilně.
Velmi čtivý román, který se zaobírá spousty tématy. Upřímně jsem čekala trochu jiné zakončení hlavní dějové linky. Příběh Akiko a jejího manžela byl velmi silný.
Ovšem román "Němci" je dle mého zatím nejzajímavější knihou od autorky, kterou jsem zatím četla.
Román se asi nemusí líbit každému, ale já mám autorku ráda a toto bylo fajn čtení.
Mám ráda autorčin styl, ten mě bavil hodně. Námět a děj už méně. Není to téma, které by mě lákalo a příběh úplné nenadchnul. Za mě je to lepší průměr 3,5/5*.
Kniha popisuje boj se samotnou a další boj s rakovinou číst se to dá ale je to smutný.
Moje první kniha z pera Jakuby Katalpy a rozhodně ne poslední.
Přestože mi chybělo více propojeností mezi jednotlivými dějovými liniemi, moc mě zaujal originální námět a samotný způsob zpracování. V tomto nevšedním románu totiž sledujeme Květu, osamělou ženu, která si po smrti manžela vybudovala ve sklepě místnost - doupě - čekající na návštěvníka, kterému by se mohla svěřit se svým příběhem.
Postavy jsou skvěle charakterizované a téma samoty a nečinnosti skvěle pojaté.
Rozhodně se těším na další autorčiny knížky.
Přiznám se, že ke mně úplně nedoputoval smysl propojení ústřední linie s příběhem Akiko, ačkoli nepochybuji, že pro něj autorka svůj důvod měla. Zápletka i její průběh jsou určitě zajímavé, pro mě ale ne úplně strhující. Jako by na začátku stála otázka "Co by se stalo, kdyby se starší vdova odhodlala k takovému činu?", Katalpa šla poctivě a s empatií po stopě důsledků, cestou objevila spoustu zajímavého, ale celkově nedospěla k žádné ohromující katarzi. Možná to byl spíš námět na povídku.
Tohle je napsané tak úsporně, až je to dokonalé. Miluju styl psaní Katalpy. A nenudila jsem se od začátku do konce. Všechny postavy byly sympatické, se všemi jsem sympatizovala. Až na Květu, která mi svým chováním občas lezla na nervy, ale ve finále jsem ji pochopila a jejího vězně dokonce měla ráda za to, jak se v doupěti zabydlel. Za mě 5 hvězd z 5.
Prvnich sto stranek jsem misty premyslela, jak tuto knihu budu hodnotit a o cem to jako vlastne je.
Pak me to vcuclo jak vysavac a cetla jsem a cetla jsem.
Pokud je to o zoufalstvi, lasce ve vsech podobach, odrikani, zklamani, nadeji, pak jsem to pochopila.
A take myslim, ze je to o tom, ze nemame soudit chovani druhych, kdyz vime kulovy.
Vlastne chapu vsechny postavy.
Vsichni jsou vlastne nestastni.
Kazdopadne ja miluji tento styl psani. Autorka ty vety jakoby strili. Je to jak strohy skolni sloh z jednoduchych vet, pouhe vykriky, ktere funguji dohromady.
Těžko se mi hledají slova, kterými bych popsala mé dojmy z knížky. Knížka působí jako tři povídky spojené do jednoho příběhu. Jednotlivé příběhy se přitom protínají jen velmi lehce. Společným tématem je samota a adaptace na změnu. Emočně mě nejvíce zasáhl příběh nemocné Akiko. Nejnapínavější mi přišel příběh Květy. Autorka píše velmi citlivě a dokáže vysvětlit motivy jednotlivých postav. Díky tomu jsem se do nich dokázala vžít a najít pochopení i pro jejich zvláštní chování.
Velmi zvláštní kniha. Vůbec jsem netušila, co z toho bude, kam jen může směřovat. Ty příběhy byly velmi nesourodé. Ale nakonec to, svým způsobem, dávalo smysl. Různé pohledy na samotu, opouštění... Musím přiznat, že se mi až fyzicky špatně dělalo z Hidekiho. Je to pro mě naprosto nezkousnutelná postava padající na dno lidské společnosti. V Květině linii zase máme možnost přiblížit si Stockholmský syndrom a bylo to opravdu zajímavé, protože jsem ještě nic takového nečetla. Linie staré Vietnamky mě zaujala asi nejméně. Kniha se taky velmi dobře četla. Styl Jakuby Katalpy mi prostě sedí, má skvělý vypravěčský talent. 88%
Zajímavá knížka. Styl psaní autorky se mi hodně líbí, její knížky jsou velmi čtivé. Zuzanich dech se mi líbil asi nejvíce, poté Němci a Doupě se tedy řadí na příčku třetí, ale určitě stojí za přečtení. Různé pohledy žen (a můžů) na svět, na samotu, na život, smrt a rodinné vztahy.
Katalpa píše zvláštní příběh o svobodě, závislosti, samotě ... Zajímavé, vyvolávající různé otázky.
Čtení jsem si moc užila.
Hlavní hrdince jsem porozuměla a chápala ji.
Taky se někdy potřebuju hoooodně vypovídat.
Hodnotím moc zajímavý pohled na onkologicky nemocného člověka.
Po spoustě přečtených knížek jsem přišla na to, že mi styl psaní Katalpy na stoprocent vyhovuje. Píše tak, že vím úplně všechno, dokážu si úplně všechno představit. Zcela jsem při čtení cítila na jazyku kandovaný zázvor. Viděla Akiko umírat a nenáviděla jejího manžela, že to nezvládl. Vžila jsem se i do Hoang, která je nešťastná v jiné zemi a nejvíc jsem se vžila do Květy. To byla tak akurátní a vynalézavá, až mě to zaráželo a rozesmívalo. Celý začátek jsem přemýšlela, na co buduje doupě. Já bych chtěla tak strašně vědět, jak to dopadlo.....Jediné, co nemám na knížkách ráda jsou konce, které si můžete domyslet tak, jak chcete vy, ale ani proto hvězdičku neubírám.
Rychlé přečtená knížka. Představa 72 létě babičky, která si nemá s kým povídat a tak si chytne " Ptáčka" mě pobavila. Ale samota nutí dělat lidí i divné věci.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Obvykle nemám rada, keď príbeh skončí tak, že chceme vedieť, čo sa stalo ďalej. Keď príbeh síce dovyprávaný je, ale jeho záver vyvoláva ďalšie otázky. Tu mi to ale nevadí. Ostatné dve dejové linky, rozprávané celkom oddelene od hlavnej, sa stretnú len v jednom jedinom okamihu, ktorý hlavný dej ani nijako neovplyvní, hoci na to čakáte. O to je to zvláštnejšie a zaujímavejšie. Jakubin strohý štýl s krátkymi vetami a kratučkými kapitolami je naozaj osobitý a má v tomto príbehu svoje opodstatnenie. Pekné dielo.