Dozerať a trestať
Michel Foucault
V knihe Dozerať a trestať si Michel Foucault s veľkou naliehavosťou postavil otázky, ktoré ho zamestnávali po celý život: Čo sa to teraz v spoločnosti odohráva? Aký je tento svet, táto doba, práve tento okamih, ktorý žijeme? Čo sme my, občania modernej spoločnosti? Položil tieto otázky v súvislosti s metódami, mechanizmami a inštitúciami, ktoré v našej spoločnosti zabezpečujú trestanie a nápravu indivíduí, čo porušili zákon. Moderná spoločnosť sa obyčajne honosí humanizáciou trestania a rada poukazuje na to, že svojvôľu monarchického mučenia nahradila princípmi zákonnosti a nápravy. Foucault však odhaľuje, že pod plášťom humanizácie sa v nej v skutočnosti odohral prechod k disciplinovanosti a kontrole. (text z obálka) Slovenský preklad Miroslav Marcelli.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2004 , Kalligram (SK)Originální název:
Surveiller et punir, 1975
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha plná filozofických myšlenek. Rozhodně má co nabídnout, ale jedině bedlivému čtenáři. Pro někoho, kdo se v problematice tolik neorientuje, může představovat matoucí bludiště.
Veľmi hutná kniha o dejinách trestania a väzenia. Od čitateľa vyžaduje 100 %-nú pozornosť. Stačí malé vyrušenie a ste stratený, pomôže len začať od začiatku odseku, strany, či celej kapitoly.
Kniha sleduje posun trestania, ktoré sa presunulo z očí verejnosti do zatvorených budov a postupne sa menilo z trestania tela na nápravu ducha. Na začiatku bol odsúdenec antonymom figúrky kráľa, postupne moc prešla na políciu, ktorá síce predstavovala kráľovho zástupcu, no už nepracovala pod jeho výhradným velením a prijímala i podnety zdola.
A dnes to, čo sa presadzuje v trestnej justícii ako moment jej aplikácie, nie je telo vinníka postavené proti telu kráľa, ale disciplinárny jedinec. Z trestancov sa stali tzv. poslušné telá:
„Poslušné je tělo, které může být podřízeno, využito, transformováno a zdokonaleno.“
Foucalt často operuje s pojmom panoptizmus, ktorý vyjadruje neustály dohľad, neustálu kontrolu a poriadok. Panoptická schéma sa dá aplikovať tam, kde treba držať pod dohľadom určitý počet osôb, pričom panoptické inštitúcie môžu byť podriadené náhodným inšpekciám. Neexistuje tak riziko, že by moc mohla degenerovať v tyraniu.
Na prelome 18. a 19. storočia nastáva prechod od trestania k väzneniu.
Veľmi zaujímavé boli state venované využitiu delikvencie v 30. rokoch 19. stor. Vedeli ste, že sa náčelníkom polície stal aj bývalý zločinec Vidocq? Kriminalita sa v tomto období stala jedným z mechanizmov moci.
Dnešný väzenský systém funguje na princípe boja zákonov, rôznych mechanizmov a strategických pravidiel. Ich rovnováha je síce krehká, na druhej strane je to však stále lepšie riešenie, ako keby väzenie riadila jediná inštitúcia, či aparát. Stačí sa ohliadnuť do nie tak dávnej histórie…
Predtým, ako po tejto geniálnej knihe siahnete, je možno dobré vedieť ešte to, že dôraz je kladený na Francúzsko, len s občasnými príkladmi i z iných zemí, napr. Anglicka.
Fascinující kniha z pera génia Michela Foucaulta se zabývá proměnou trestání a uplatňování moci nad jedincem v čase. Celou dobu na mě působila velmi naléhavě, neustále mě nutila k zamyšlení a uvědomování si mrazivých kontextů sdělovaného. Jedna z pro mě nejzajímavějších pasáží pojednává o Benthamově Panoptikonu – dokonalém vězeňském systému, kde může být trestanec kdykoli sledován někým, koho on vidět nemůže. Foucault téma rozvíjí úvahami o nerovném vztahu jedince a moci, která se spolu s modernizací společenského uspořádání stává stále abstraktnější, dezindividualizovanější, decentralizovanější…a tím děsivější. V konečném důsledku je jedinec nucen o sobě poskytovat obrovské množství informací nejrůznějším subjektům, aniž by přitom věděl cokoli o těch, kdo jeho data znají a spravují. Ten "někdo" pak nad ním může kdykoli moc získanou z tohoto "vědomí" uplatnit a posílit jedincovu roli "podřízeného". Skvělé dílo s obrovskými přesahy, které v kontextu dnešní doby vyznívá velmi aktuálně a znepokojivě.
Obdivuji autorův styl uvažování a psaní a jsem ráda, že do knihy zpracoval tak velké množství dobových materiálů, díky nimž se tak kniha stává propracovaným svědectvím nejen o zrodu moderních věznic a způsobech trestání, ale i o lidské psychice a vztazích. Kniha je přímo nacpaná velkými myšlenkami vybroušenými k dokonalosti. Úžasný a silný zážitek.
Famózny Foucault. Prvá práca od tohto autora, čo som mal tú česť čítať a stála ozaj za to. Vývoj penitenciárneho systému a celkovo vznik a potreba väzenia je téma nanajvýš zaujímavá. Foucault dokladá svoje myšlienky dobovými výnosmi, nariadeniami a správami. Opis trestania a dozerania je podaný úplne vierohodne. Treba však rátať s tým, že Foucault reflektuje hlavne vývoj vo Francúzsku. Inak je to skvelá kniha. Odporúčam. Výborne sa hodí ku knihe "Historie trestu smrti".
Pro mě osobně asi nejlepší Foucault. Je to spíš historická práce o vzniku moderního vězení, výkonné a trestní moci. Velmi čtivá a se spoustou obecných příkladů, jak se proměňovalo vnímání trestu i samotného trestance a trestajícího; proměny donucovacích praktik. Kniha má - jako ostatně snad všechny Foucaultovy práce - obrovský přesah a dá se říct, že je stále aktuální a nejspíš bude aktuální i za sto let. Je to takové trochu jiné Umění války napsané ve 20. století. (Staré téma: moc vs. občan - jehož je potřeba se zmocnit a "zformovat".) Leží mi v práci na stole a při odchodu vždy říkám nočním hlídačům, že je to jediná knížka, kterou tu mají jako doporučenou četbu... A někteří to opravdu četli:-)
Autorovy další knížky
1994 | Dějiny šílenství |
2000 | Dohlížet a trestat |
1999 | Dějiny sexuality. I, Vůle k vědění |
2007 | Slova a věci |
1994 | Diskurs, autor, genealogie |
Důležitá, nadčasová, ale při čtení extrémně mentálně vyčerpávající kniha. Některé pasáže jsem musela číst několikrát, abych vůbec věty nějak rozebrala, pochopila a tím porozuměla celku. Určitě by jí prospělo podávat informace trochu stravitelněji. Z tohoto důvodu ponechám bez hodnocení.