Dějiny šílenství přehled

18.01.2022

Foucault pomerne pútavo a prehľadne opisuje obdobie zrodu samostatnej psychiatrie, pričom viac sa zameriava na jej často krát zamlčaných predkov - za ktorých sa ona sama určite ešte dnes hanbí. Nielen, že niečo ako ústav vtedy nemalo obdobu, neexistoval ani samotný pojem psychiatrického pacienta a tak títo ne-rozumní, či šialenci boli zlúčení s kriminálnikmi, žobrákmi a všetkou tou "lúzou" zbedačenej spoločnosti čerstvého novoveku, ktorú bolo potrebné niekam internovať - jednoducho "schovať". Prístup "zíde z očí, zíde z mysle" sa neosvedčuje a tak prichádza všemocná ľudská vynaliezavosť s liečebnými návrhmi. Chovanci dostávajú železné piliny, pretože železo je silné a vzpruží slabého ducha. Musia ho konzumovať v nemalých dávkach. Neosvedčuje sa. Možno koža bráni tomu, aby mánia nechala úbožiaka na pokoji! Nakazme ho svrabom nech sa dôsledne poškriabe a cez oslabnutú kožu, choroba opustí svoj dočasný príbytok. Nepomáha. Studené sprchy, hudba...skúša sa všetko, nič nie je dostatočne iracionálne. Treba si uvedomiť, že sa táto medicína opiera ešte stále o Hipokrata a Galéna. Nakoniec prichádza Tuke a Pinel a prinášajú nový náhľad na tých, ktorí sa v tieni svojich mánií, krčia v kútikoch žalárov a útulkov. Výborná kniha, ktorá nie je len akýmsi historickým prehľadom, ale takisto filozofickou polemikou a psychologickým zdrojom.

22.01.2021

Začínal jsem několikrát.
Poprvé v roce koupě.
1994.
Je to let.
Jseš mladej, to nedáš, nech to po Dostojevském.
Posléze několik pokusů knihu přečíst, pochopit, vnímat v kontextu a neztratit se v šílenství světa okolo.
Nakonec definitivně dočteno, tzn. přečteno souvisle, v době, kdy je Foucoultův pohled na dějiny vztahu:
společnost/blázni/šílenci
/politici/moc/společnost/
strach/sebeobrana/ztráta boha/
a vůbec/
podrobován novým interpretacím, na které se těším a mám u nočního, lehce šíleného, stolku položenu knihu Šílenství a civilizace ( https://1url.cz/bz16o ) , abych se o nás i o sobě dozvěděl zase o kousek více.
Uvidíme, každopádně doporučuji před četbou jakéhokoliv Foucaulta dát si lehce dehonestující Sedmou funkci jazyka, myslím, že díla velkých myslitelů se mají číst s despektem k jejich osobnostem.