Dračí město
Petra Machová
Dračí město série
1. díl >
Žijí skryti mezi námi. Zbídačeni nepřáteli i vlastním dědictvím. Co když se staneš jedním z nich? Lidé zkoumají hluboký vesmír, a přitom netuší, kdo s nimi sdílí planetu Zemi. Ještěři, potomci Věčného ohně, vědí, jak splynout s davem. Jejich společnost však na prahu nového tisíci letí skomírá. Mezi jednotlivými rasami doutnají staré sváry — jedni se přizpůsobili lidem za cenu ztráty vlastní identity, jiní se skryli hluboko pod zemí, neteční k problémům na povrchu. Z jedné strany sevření lidmi a z druhé agresivními bestiemi mají opravdu namále. Stačí jediná jiskra a celý jejich svět se zhroutí… Pak se ovšem nelze divit, že někteří vezmou věci do vlastních rukou. Lidská dívka Jana, která byla proti vlastní vůli proměněna v ještěra, netuší, jak velké nebezpečí jí hrozí. Nabyté schopnosti ji vyděsí natolik, že uteče do lesa, kde narazí na tajemný chrám. To, jakým způsobem bude Jana událostem čelit, může ovlivnit celou ještěří civilizaci.... celý text
Literatura česká Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Dračí město, 2018
více info...
Přidat komentář
Dračí město je příběhem osmnáctileté Jany, která je proti své vůli proměněna v ještěra. A spolu s ní a dalšími postavami poznáváme, jak ještěří svět funguje. Ještěři mi, hlavně ze začátku, připadali jako upíři s křídly a ocasy. Námět mohl být dobrý, jen kdyby byl jinak zpracovaný.
Hlavní hrdinka, která se neustále bojí toho, že ji někdo znásilní, že každý, kdo ji bude chtít zabít, ji přece nejdřív musí znásilnit a zároveň sama neustále myslí na sex. Nejdřív je strašně rozhozená z toho, jak se bude muset skrývat a co chudák její rodina, ale téměř lusknutím prstu je přestává řešit. Jste v nebezpečí? Odjeďte a pak už mě nezajímáte. Místo toho, aby občas přemýšlela, by se do všeho vrhla po hlavě, protože je přece tak úžasná, že všechno sama zvládne a její intuice funguje na 100%.
Mezi popisy světa ještěrů přišel sem tam nějaký zvrat, který mě ale absolutně nedokázal vtáhnout a cokoli by v jiné knize mohlo být šokující a zajímavé, mi v případě Dračího města bylo úplně jedno. Nezáleželo mi na postavách, nedokázala jsem se do nich vcítit. Stále jsem čekala jen na poznámky ze štafety a na to, kdy už kniha skončí. Tak moc jsem se při čtení nudila. Do druhého dílu se rozhodně pouštět nebudu.
Série Dračí město.
Co na to jen říct? Knihy jsem si vybrala podle anotací i dle zajímavé obálky, dokonce mi série byla doporučena mezi ostatními českými fantasy knihami. Zaujala mě na první pohled a neodradil mě ani rozsah jednotlivých dílů. Jenže tentokrát to byl z mé strany menší přešlap.
Série Dračí město se zaměřuje na osmnáctiletou lidskou dívku Janu, která žije ve světě, kde existují Ještěři - bytosti podobné drakům. Mají šupinaté ocasy i křídla, ostré zuby, ještěří jazyk. Podle názvu prvního dílu (i celé série) by člověk čekal pořádnou dračí akci, ale o draka za celý příběh člověk ani nezavadí. Maximálně v názvech určitých míst. Ale s tím se dalo počítat již po přečtení anotace (i když já pořád čekala na jakoukoliv dračí přítomnost).
A ten rozsah celé série! V pasážích, kde by se dalo dál pracovat s dějem, autorka spíš ubírala, kdežto tam, kde by měla spíš ubírat, přidávala. A to hodně přidávala. Některé pasáže byly nelogicky a zbytečně dlouhé, jiné mohla rozvést víc, ale to neudělala.
Propojení našeho světa s tím Ještěřím mohl být zajímavým počinem, kdyby si s ním autorka daleko víc pohrála. Prostředí Brna ani česká jména mi nevadila. I Ještěři byli zajímavě zobrazení, jen mi přišli nepropracovaní a nedotažení do konce. O to víc mi ale vadila nelogická místa v příběhu (a že jich bylo hodně) a hlavně mi hlavní hrdinka neskutečně lezla na nervy!
Hlavní hrdinka Jana byla kapitola sama pro sebe. Nesympatická postava, která má o sobě tak vysoké mínění, že s ní přece každý, kdo s ní přijde do styku, musí chtít hned spát! A její intuice se nikdy nemýlí, protože ona každé nebezpečí odhalí předem jen podle čichu! Její neustálé výjevy mě opravdu nutily do přemáhání se obě knihy dočíst. O ostatních postavách se snad raději zmiňovat nebudu. Už tak je tento text plný kritiky.
Autorčiny nápady nebyly vůbec špatné, jen nebyly dotažené do konce. Alespoň tak mi to přišlo. I přes svůj velký rozsah tam bylo tolik nelogičností, nedotažeností a stupidit, že to knize bohužel jen uškodilo. Na třetí díl se rozhodně nechystám. První dvě části příběhu mi naprosto stačily.
Sečteno, podtrženo 2/10
Fantasy běžně nečtu, ale tuhle mi doporučila (mladší) kamarádka. Nevím, jestli kdybych byla mladší, by mi to přišlo fajn, ale měla jsem problém ji vůbec dočíst. Není to nic pro mě.
(SPOILER)
Ani nevím, kde začít.
Prolog byl skvělý a já si říkala, že tentokrát se hodnocení třeba mýlí. No... bohužel. A je mi to líto. Obálka je krásná, anotace taky zajímavá.
Kombinace našeho světa s ještěřím světem (a fantasy jmény x česká) zkrátka nefunguje. Kdyby se autorka vybodla na Brno a psala čisté fantasy bylo by to lepší.
Nebudu lhát, čekala jsem draky. Takže jsem byla lehce zklamaná, že v knize žádní nebyly. A ještěři jsou vlastně z části upíři... Ah, a přeměna vám zaručí, že se do konce života nebudete muset holit! Momentů kdy jsem jen kroutila očima nebo se plácala do čela tam byla kvanta. Tolik nesmyslů nacpané v jedné knize jsem ještě neviděla. Copak to nečetli žádní betačtenáři? Kniha je plná náhod, zázraků bez pořádného vysvětlení, všechno se stane tak, jak se zrovna hodí a korunuje tomu naprosto nesmyslné jednání postav. Děj je buď příliš rychlý, málo rozepsaný, nebo naopak zbytečně natahovaný. Člověk se až smál, jak absurdní některé scény byly.
Prakticky od začátku už víte, kdo je padouch, protože... hrdince špatně voní. (Clap! Clap!) Žádné velké odhalení se nekoná.
První polovina byla čisté utrpení. Pořád jsem doufala, že se konečně začne něco dít. Lovení a nudné toulání se dalo zkrátit na míň stránek. Málem jsem knihu odložila, ale jsem zvyklá číst do konce, takže jsem se prokousala i zbytkem.
Naopak druhá polovina ve městě je celkem dobrá. Je vidět, že svět je promyšlený (oceňuji i mapu), historie ještěrů je zajímavá.
Jana jako hlavní hrdinka byla nesnesitelná. Pořád křourala, brečela, nebo byla nadržená. Stále ji někdo unášel, chtěl zabít, nebo se všichni ujišťovali, že je v pořádku. Taková cukrová chudinka. Jakmile navštíví rodiče, prakticky už pak pro ni přestávají existovat. Ani jednou se k nim nevrátí, aby je zkontrolovala.
Nejvíc mě rozesmála věta, kdy řekla, že se o sebe umí postarat. A o pár stránek dál se málem zabije kvůli vlastní blbosti. Podruhé!:)
Žádnou postavu jsem si nepblíbila, chyběla jim hloubka, pořádné zpracování.
Další věc - opravdu potřebujeme pořád číst o hrdinkách, které chce někdo osahávat a znásilnit? Co je tohle za novodobý trend?
Zamilovatost mezi Janou a Ondrou byla hrozně umělá. Spíš bych to nazvala majetnickým pudem. Jejich posedlost mi hrála na nervy.
Všechno se vypsat nedá. Mohla bych takhle pokračovat dál. Nicméně, potenciál tam je. Styl psaní je dobrý, našla jsem i krásné slovní obraty, popisy.
Jelikož jsem si pořídila obě knihy, dám druhému dílu ještě šanci. Nic sice od toho nečekám, ale třeba mě překvapí. Nebo alespoň pobaví, jako tenhle.
Miluji knihy o dracích a cíleně je vyhledávám. Toto je první kniha, kde nemám potřebu číst pokračování. Příběh rámcově byl celkem pěkný, ale vadily mi jasné nesrovnalosti. Chování postav místy předvídatelné a nepravděpodobné.
Hlavní hrdinka odejde od rodiny ze dne na den a vůbec se jí nestýská a v podstatě si na ně už nevzpomene (vlastně jo, jednou). Některé charaktery popsány pěkně. Konec kýčovitý.
Jo a ještě souhlasím s tím, že je hlavní hrdinka nadržená a neustále se bojí, že jí někdo znásilní - to je tam fakt neuvěřitelně často.
Jak už zde psalo pár lidí trochu jsem se bál si to přečíst kvůli komentářům ale jsem rád že jsem to si to přečetl. Je to velmi zajímavý koncept akorát ten začátek je trochu zavádějící. Byl jsem spokojen a už si brousím zuby na další díl.
Hodně jsem se knihy bála kvůli hodnocení a začátek (před městem) mi opravdu přišel docela špatný, ale potom, jsem si svět úplně zamilovala. Prostě mě bavilo číst každou stranu a jsem ráda, že jsem knihu na začátku neodložila. Celkově ta mytologie a ještěří rasy se mi hodně líbily. Oblíbila jsem si styl psaní autorky i postavy. Člověk by si asi měl udělat na tuto knihu vlastní názor, ale za mě super, něco takového jsem teď přesně potřebovala.
Pro mne to bylo příjemné překvapení. Jasně že ti nebylo úplně skvělý že bych si z toho sedla na zadek, ale podle komentářů jsme se toho bála. Líbil se mi svět a styl psaní. Skvělý příběh. Co se mi nelíbilo byly rozhovory mezi postavami a jak se a Jana se vším rychle sžila. Jsme teda zvědavá k čem bude další díl. Určitě si ho přečtu, ale skončilo to tak že jsme zvědavá co se bude dít. Hodnotila bych to tak na 4,5 hvězdičky.
Knihu jsem neměla sílu ani dočíst. Ačkoliv je "plná děje" prakticky se tam neděje vůbec nic.. vždycky to vypadá, že už se děj někam posune, ale nakonec je změna jen nepatrná. Nápad není špatný, ale spíš jsem myslela, že bude o ještěrech ve městě mezi lidmi. Místo toho je to vlastně o trpkém osudu hlavní hrdinky, která se střídavě lituje a pak, když si myslí, že jí zmizela křídla, tak zase lituje toho, že už nebude ještěr.
Do toho všeho se v knize objevuje dost logických chyb. Například hlavní hrdinka disponuje jakýmsi chapadlem, které propálí i kov, ale proti medvědovi je bezbranná.
Za každou cenu chce vidět zase svoji rodinu, ale když zjistí, že by to bylo možné, už o to vlastně tolik nestojí.
Vzhledem k tomu, že jsem knihu nedočetla, tak možná následující informace bude klamná, ale přijde mi, že začátek knihy se vůbec nehodí k jejímu zbytku (nebo alespoň k první polovině knihy). Slibný začátek o ukrývání ještěrů a závislosti na krvi brzy přechází v sebezpytující litanie hlavní hrdinky.
Třeba příště..
Jinak naprosto souhlasím s komentářem Parwana, na tuto stranu jsem došla taky a už věta: "Odkryla jsem deku a podívala se na vlastní lýtka. No teda, ani chloupek" nebo "Zalapala jsem po dechu, ale Ondra moje nadšení hned zkrotil " byla stopkou dalšího čtení
Nádherná obálka a poutavě napsaná záložka slibovaly čtenářský zážitek a já měla pocit, že jsem konečně kápla na zajímavou a kvalitní českou fantasy. To se změnilo poté, co jsem se do knihy začetla. Přiznávám, že téma bylo atraktivní, zpracování však kulhalo už po několika stranách. Kniha není nijak zvlášť čtivá, prapodivně se zde mísí město Zarna a Brno (jak se tam sakra z Brna dostali? vzdušnou čarou?), jména hlavních hrdinů Jana a Ondřej se dost tlučou se jmény ještěrů v Zarně a čte se to ještě obtížněji, některé situace jsou dosti nepromyšlené a groteskní ( jako např. Janina proměna v ještěra přímo uprostřed vyučování), a to za vydatného pobíhání všudypřítomných ještěrů; draci jakožto hlavní tahák se v knihe nevyskytují vůbec. Mohla z toho být dobrá kniha, takto autorka stvořila šílenou slátaninu, kterou jsem se snažila dočíst, nicméně na straně 127 přišel dosud největší bizár a já knihu odložila. Pokračování číst nehodlám, i když má relativně dobré hodnocení. Autorce bych doporučila ještě trochu vyzrát a vzdělávat se, propojení reality s fantasy mistrně ovládá např. China Miéville, ohledně té proměny doporučuju čerpat přímo od mistra svého řemesla, Franze Kafky. Takto stvořila jen paskvil, který, ačkoliv v řadě young adult románů poněkud vyčnívá, je v konečném důsledku hora zbytečně potištěného papíru v lákavém balení.
** SPOILER ALERT ** Ani nevím, kde a čím začít. Tady je toho špatně skutečně hodně.
Hlavní hrdinka je nesympatická, naivní a hloupá. Co se týče Ondry.... zná ho jen pár dní a bum, najednou se strašně moc milují a jsou největší životní lásky. Jak k tomu došlo? To nevíme. Asi v průběhu pár dní, co se znají? Navíc mezi nimi prostě.. nic nejiskří. Celé je to tak nějak vystavené uměle. Dále... Když hrdince naroste ocas a křídla, tak je to na způsob: wtf, mám křídla? A o pár dní později.. Křídla jsou moje všechno, moje přirozenost!
Nemusím ani zmiňovat, jak nepřirozeně působí česká jména vedle těch typicky fantasy jmen typu Eldar aj.
Styl psaní je.. jak to popsat, prostě nepřirozený a nepadají mě pouze anglické výrazy cringe a awkward. Abych vám to nějak přiblížila:
Mezi mnou a Ondrou se vytvořilo zvláštní pouto. Přátelství, dalo by se říct. Jen kdybych po něm pořád netoužila a kdyby po mně pořád hladově nekoukal. Moje rozumné já mě však drželo zkrátka. Touha se nadá považovat za lásku. Co kdybych otěhotněla?. Myslím, že to mluví za vše.
Jo a. Každej záporák buď Janu chce znásilnit, nebo se Jana obává, že ji znásilní.
A taky je nadržená jak stepní koza (ale svádějme to na proměnu, že ano).
Hromada nelogičností, wtf momentů, děj je neustále napěchovaný nějakou akcí, kdy se pořád usiluje Janě o život. Upřímně, jako hlavní hrdinka mi byla tak ukradená, že by mi bylo jedno, kdyby ji někdo odkrágloval a děj pokračoval z pohledu kohokoli jiného (beru zpět, ne kohokoli, Ondra je taky nudnej patron).
Tohle je prostě jedno velké NE.
Na úvod bych chtěla podotknout, že absolutně chápu všechny negativní ohlasy, ale přesto mě nějakým zázrakem kniha bavila. Příběh byl bohatý na zajímavá místa a děj obsahoval pořádnou nálož akce; jako slabinu bych označila postavy a jejich chování. "Romantická" linka i navázaná přátelství působila absolutně nerealisticky. Hrdinové si často si protiřečí. Jana je případ sam o sobě o.O Furt fňuká, jak ji chtějí všichni znásilnit - ale jakmile jde o Ondřeje, servala by z něj kalhoty :D A Ondra měl dostat více prostoru (Kde je kruci jeho POV z prvotního vnitřního souboje s bestií?). Svět se mi líbil (super mapa i slovníček), jen mám pocit, že úplně nefunguje jeho zakomponování do naší země a také si autorka často ohýbá pravidla, jež sama stvořila, podle toho jak se jí to zrovna hodí :/
Je to pro děti a mládež dobře se to čte .Po knížce Slova Paprsků od Sandersona krásnej odpočinek :-)
Jak se tohle mohlo stát (a vydat)?
Snažila jsem se najít aspoň jednu jedinou věc, kterou bych mohla vyzdvihnout, ale nic mě nenapadá.
Snad jen, že se kniha rychle četla, ale to bylo tím, že jazyk byl místy docela primitivní. Pár hezkých obratů, ale jinak samé jednoduché věty. Jinak postavy, děj, logika docela katastrofa. Úvodních 120 stran mělo být zkráceno na 30. Autorka má prostředí a mytologii asi hezky vymyšlené, ale přišlo mi to zvláštně překombinované a jaksi nekoherentní ve smyslu Pejsek a Kočička dělali dort. Zkrátka, četla jsem i fanfikce na Wattpadu, které byly kvalitnější.
Naprosto skvělý příběh, který mě pohltil. Hlavní postavy jsem si snadno oblíbila. Hrozně se mi příběh líbil a snad bude brzy pokračování, protože se nemůžu dočkat, až bude ten, kdo za tím vším opravdu je, nalezen a náležitě potrestán. Atd.
Není to úplně špatné, ale ani nikterak úžasné, jako oddychovka to je ale fajn. O dracích se celkem nic nedozvíme, někteří ještěři se nápadně podobají upírům a náklonnost hlavních hrdinů k sobě mi občas přijde trochu přehnaná. Ale budiž, taky jsme byli mladí.
Být tak pták anebo drak a vychutnávat si svěží vzduch, hkoubku a celou tu krásu, která na obloze je, se v tuhle chvíli nezdá jako úplně špatný přání. No...do doby, než vám dojde, že dohromady není moc o co stát.
Jana je drak/ještěr. Je proměněná po útoku jiného svého druhu. Tady s totiž můžete drakem stát. Pokud vás dřív váš proměnitel nevysaje. Jana o nic takového nestála. Leč stalo se a tak utíká, schovává se, učí se lovit i létat. A poznává vlastní druh. I ty, co jí proměnili a teď jí usilují o život.
Je fakt, že knih o dracích sem četla dost. A ne taky fakt, že přijít s něčím novým, není úplně prdel. Autorka to ale dokázala a byť je tahle série primárně asi pro mladší čtenáře, čemuž odpovídá jazyk a zvolení hlavní hrdinové, tak i já sem si čtení moc užila a sem moc zvědavá na pokračování.