Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1952/mid_dracula-2uy-1952.png
4
3408
3408
Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampyrismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajemném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávají obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1997 , DelfínOriginální název:
Dracula , 1897
více info...
Přidat komentář
Perfektní dílo. První část naprosto dechberoucí, poté pomalejší, ale přesto i nadále gradující. Pro milovníky pomalého dlouhého čtení :)
"Ach ne, další povinná četba, nemoderní kniha, nuda, ztráta času."
To si v případě Drákuly už nenechám líbit. Je to naprosto nadčasová kniha, zaujme zajímavým nápadem a pochopením nepochopeného tvora. Upíra. Upřímně, domnívám se, že jsou určité podobnosti s Harry Potterem a Rowlingová se touto knihou hodně inspirovala. Není to ten typ knihy, který si člověk jednou přečte a za rok už ani neví, jestli ji kdy vzal si ruky. Děj zůstane v paměti a je to také skvělá inspirace ne jen pro další příběhy. Moc doporučuji všem věkovým kategoriím, snad jen ne těm úplně nejmladším. Opravdu úchvatné, děkuji.
Knížka, kterou mi kdysi dávno teta půjčila na letních prázninách v mých dvanácti letech...dodnes nejlepší román jaký jsem kdy četla a přes to kvantum co už jsempřečetla mám tuhle navždy v hlavě.
Můj kamarád byl zděšen: „Tys nikdy nečetl Draculu? Tento základní pilíř žánru?“
A tak jsem se do milého pilíře pustil. Abych zaplnil čtenářské mezery – a svému kamarádovi dokázal, že právem patřím mezi vzdělance.
Vezmeme-li v úvahu, že byla kniha napsána ještě v devatenáctém století, není co řešit. Na svou dobu obdivuhodný výkon. Pravda, text je na dnešní poměry už notně zastaralý, ale když přistoupíte na hru a smíříte se s množstvím citově exaltovaných a melodramaticky vyšponovaných scén, určitě si přijdete na své.
Doporučuji všem, kdo mají rádi dobrodružnou literaturu a chtějí si představit, jak asi lidé přemýšleli před sto padesáti lety. Kniha mě bavila celá, nenašla jsem slabší místa a nemám co vytknout. Jen je mi trochu líto, že se o samotném Draculovi nedozvíme skoro nic. Ne že bych byla fanynkou upířích romancí, ale zajímalo by mě, kdo byly ty tři ženy v Draculově zámku, nebo jak a proč se on sám stal upírem.
Ze začátku knihy, kdy Jonathan Harker popisuje ve svém deníku průběh svého pobytu na zámku hraběte Draculy, jsem byla nadšená. Další kapitoly už nebyly tolik pohlcující a od závěru jsem očekávala větší napětí a akci. Musíme ale brát v potaz, kdy byla kniha napsána.
Příběh má určité kouzlo. Na čtenáře dýchne atmosféra staré doby, což mám u knih moc ráda. Nezbývá mi tedy nic jiného než dát pět hvězdiček.
Upíři se vynořili z temnot a hlubin věků a stali se ztělesněním zla.
Tím nejznámějším poutníkem mezi světlem a tmou je Dracula, hrdina románu irského spisovatele, novináře a divadelního kritika Brama Stokera.
Jméno mu díky fantazii spisovatele propůjčil nemilosrdně krutý rumunský kníže Vlad III. Dracula, řečený též Napichovač – bojovník proti nadvládě Osmanské říše. Pro Rumuny byl národním hrdinou, pro Turky ,,kníže narážeč“, pro zbytek světa se stal Draculou – upírem legendou, která se vryla do historie.
Prvky hororu dávno odvál čas a zbylo klasické dílo plné fantazie, idealismu, detailních popisů krajin, dobrodružství a … vampyrismu. Místy napínavé, místy zajímavé, místy nudné.
Zajímavost: Největší raně středověké kosterní pohřebiště s množstvím protivampyrických zásahů ve střední Evropě bylo odhaleno v Čelákovicích u Prahy….
A pak že Transylvánie… )
P.S: Ne vždy je vše tak, jak se jeví a já jsem obohacena o několik upírských zajímavostí. Děkuji vám, pane Stokere za Draculu i za Vlada III. A děkuji za všechny čtenáře světa. Amen…
Dílo se mi velmi líbilo. Příběh se celou dobu odvíjel, nikde nevázl a byl velmi působivý. Určitě doporučuji.
Skvěle podaný příběh netradičním způsobem, který jsem v jiné knize nezaznamenal. Už jen proto doporučuji si knihu přečíst, jakým způsobem je román postaven.
A přijít s hrabětem Draculou z Transylvánie před více než 100 lety? Skvělý počin a výborný základ pro všechny horory a fantasy příběhy. Bram Stoker touto knihou svým způsobem stanovil "pravidla" pro celou budoucí upírskou tematiku, za což mu děkuji, protože téma knih s upíry mám rád.
Samotná kniha má pár slabších chvilek, kde jsou možná až rozvláčným způsobem popsány nálady a emoce v denících dívek, ale na druhou stranu to k netradiční kompozici románu patří.
Za mě si kniha rozhodně zaslouží hodnocení 85 %, což odpovídá průměrnému čtenářskému hodnocení.
Konečně jsem se dostal k této absolutní knižní klasice a jde o výborné dílo. Jelikož je psáno formou deníku několika postav, trvalo mi chvíli, než jsem se zorientoval v tom kdo je kdo, ale pak už vše dávalo smysl. Úvod na zámku v Transylvánii je jednoznačně za pět hvězdiček. Prostřední část, když se děj přesune do Londýna mě zklamala, protože jsem si myslel, že celý děj knihy se bude odehrávat v Rumunsku. Než se děj prostřední části rozjede dle mého soudu trochu trvalo, protože na řadu přišly zápisky nových postav no a závěr a konečný hon na Draculu už opět neměl chybu. Velkým a nečekaným plusem byla postava Van Helsinga. Nevěděl jsem, že tato ikonická postava zde bude vystupovat. Knize dávám 80%.
Draculův příběh mezi současnými horory neobstojí.
Ale tím jej nechci zatratit.
Jedná se o klasiku, bez které by nevznikla mnohá další díla. Stoker uvedl na scénu monstrum, které můžeme směle považovat za největšího démona všech dob.
Přesto se mu v románu věnuje pramálo.
Skupina přátel nám je popisována daleko věrohodněji a víme o nich takřka všechno. V tomto bodě spatřuji největší zápor románu. Střet se zlem je málo protkaný emocemi se samotným Draculou.
Nicméně jisté pasáže sehrávají zásadní roli a nezbývá nic jiného, než Stokera za jeho román pochválit.
Ale horor, jak ho známe dnes, Draculovi spíše ubližuje a zařazuje jej spíše mezi dobrodružnou literaturu.
Ale co ční nad vším? Scenérie Draculova panství. Tam najdeme základ veškerého tajemna, které lze stvořit...
Pred 35 rokmi som ako chlapec čítal skrátené vydanie (Tatran, 1969, chýba v zozname vydaní na tomto serveri). Bolo ilustrované temnými fotografiami z filmu Nosferatu a treba povedať, že pred spánkom som najprv vždy so strachom pozrel pod posteľ. Detská fantázia, ale aj majstrovský štýl urobili z knihy nezabudnuteľné dielo.
Po tomto dlhom čase som knihu prečítal znova, v neskrátenej, pôvodnej podobe. Kniha je stále pútavá, ale zbytočne dlhá. Kľudne by šla skrátiť o tretinu, spád by sa zrýchlil, dramatickosť vzrástla. Nehodnotím teraz strašideľnosť: rozdiel vo veku a znalosť deja robia svoje. Ale v knihe je veľa nudných, naivných (dierky v tepne, ktoré samé prestanú krvácať; transfúzie bez ohľadu na krvné skupiny - toto bolo objavené až po napísaní knihy) a nelogických pasáží (napr. Lucy prejde cez hermeticky uzavretý olovený sarkofág, no cez dvere už nedokáže, alebo gróf na lodi smerom do Anglicka odkrví celú posádku, no smerom späť do Varny v pohode prečká 3 týždne o hlade, a pod.). Záver: kniha je výborná, ale čítajte ju v mladom veku, pod paplónom s baterkou.
Ako pozitívum hodnotím tiež poznatok, ako slušne, ohľaduplne a ochotne sa ľudia k sebe pred 100 rokmi správali a ako veľa vedelo urobiť, keď bol niekto príslušníkom šľachty. Keďže bola kniha v tom čase aj písaná, beriem to ako dobovú sondu, nie fikciu.
Dvě ranky na krku, "průvan" v tepně. To vstává, když sešeří se, pan hrabě. Červenočerný plášť na sobě, vysoce zdvižené, zdobné límce, ze slonoviny líce. Vybroušené špičáky, lesknoucí se jako alabastr, pod kůži vklouznou hladce. Rajskou smetánkou, napájí se sladce.
Bram Stoker to napísal z pohľadu viacerých postáv, čo nám ponúka viacero perspektív. Čítala som ju už ako dieťa a neskôr párkrát zas :)
Drákula je zkrátka klasika, kterou by si žádný milovník hororů neměl nechat ujít. Jedná se o esenci upírské tématiky aneb co na ty nemrtvé potvory platí. Vše je navíc psáno zajímavou formou zápisů z deníků, dopisů a výstřižků z novin. Ačkoli se může zdát, že je první polovina knihy napínavější a více akční, dostáváme se postupně skrze rozuzlení základních nejasností až k detektivnímu příběhu. Snad jediný mínusový bod dávám místy přehnané citové vypjatosti a opakovatelnosti i přestože chápu, že to co se nám může dnes jevit přehnané, bylo na svou dobu běžným způsobem psaní.
Klasický, dnes již značně fousatý příběh, jehož děj je vyprávěn formou deníkových zápisků. Prim však hrají dialogy hlavních postav, které na dnešního čtenáře musí působit nepřirozeně ploše a přespříliš šlechetně. Celkově vzato však i po více než sto letech stále velice dobře čtivé dílo.
Na stupnici od 1 do 10, kdy 1 je Pýcha a předsudek od Jane Austenové a 10 Noční klub od Jiřího Kulhánka, by si Drakula co do stylu a dynamiky vyprávění vysloužil 2 body.
Tato mě zaujala hlavně popisem krajiny, což autor umí opravdu bravurně. Hororová stránka knihy je obstojná a i když se v dnešní době najdou i lepší horory tak vás tato kniha dokáže trochu postrašit.
Opravdu nevím proč jsem čtení této knížky pořád oddalovala. Líbilo se mi styl psaní ve formě dopisů a deníků, mělo to svoje kouzlo. Sice někdy mi přišli reakce Dr. Van Helsinga, ohledně vyjadřování citů vděku a ujišťování, že vše bude dobré, až moc přehnané, ale to je jen malinká drobnost v tak dobrém příběhu.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 2009 | Drakulův host a jiné povídky |
| 1995 | Drákulův host |
| 2011 | Klenot sedmi hvězd |
Román byl napsán ke konci devatenáctého století, pokud bych se na to měla dívat očima člověka té doby, tak prvně bych komůrku svou hojně nazdobila česnekovými palicemi a noc co noc se stříkala česnekovým Eau de Parfum, kdyby náhodou. Budu-li se na to dívat očima člověka žijícího na počátku 21. století, tak mi postačí posvítit si v noci cestou na toaletu světýlkem na mobilu, kdyby náhodou. Začátek knížky, který se odehrával na hradě Drákuly v Transylvánii, byl pro mě asi nejlepší, běhal mi mráz po zádech. Možná je to tím, že jsem od přírody strašpytel, ale tam dokázal Stoker vykreslit skutečně mrazivou atmosféru. Potom to pomalinku sláblo a sláblo a chvílemi to bylo i trošičku nuda (promiňte mi, pane Stokere). Závěr knihy byl ovšem fičák, za ten by se nestyděla ani Kobra 11. Měl dát upírovi větší prostor pohrát si s výpravou, která se proti němu vydala, udělat z toho pořádné drámo. Ale i tak si dílo zaslouží plný počet, je to klasika, jsou tam upíři, zatuchlý hrad, tým bojující proti zlu, taková kombinace fungovala tehdá a funguje i dnes.