Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1952/mid_dracula-2uy-1952.png
4
3414
3414
Román Dracula lze zařadit do žánru hororu, či gotického románu a je to klasické dílo literárního vampyrismu. Je strukturován jako řada zápisů v deníku a několika dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou tohoto temného příběhu je britský právník Jonathan Harker, který odjíždí do Transylvánie na hrad hraběte Drákuly, aby s ním projednal zamýšlenou koupi několika nemovitostí v Londýně. Po několika dnech strávených v tajemném místě po boku děsivého hostitele Jonathanovi dochází, že jeho návrat domů je odložen na dobu neurčitou, ba dokonce, že se nejspíš už nikdy do Londýna ke své milované snoubence nevrátí. On i jeho nicnetušící snoubenka se tak stávají obětí strašlivého upíra s ještě strašlivějšími úmysly.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1997 , DelfínOriginální název:
Dracula , 1897
více info...
Přidat komentář
Hrabě Dracula...jak já jsem mu fandil. Ano, doopravdy jsem mu fandil a v duchu si přál, ať už konečně skoncuje s celou skupinou okolo Van Helsinga. Neříkám, že bych je přímo neměl rád, jenom mi přibližně od poloviny knihy začali lézt docela dost na nervy, tím jak byli ctnostní a věřící a ušlechtilí a milující a tak dále. To alespoň Dracula se i přes to, že byl upír, choval víc jako normální člověk.
Ale jinak, tahle kniha už dnes, v době kdy je člověk už otupen televizním a filmovým násilím a strašením, nemůže být považována za horor jako dřív. To ovšem neznamená, že by nějak došlo ke ztrátě její kvality, to vůbec ne. Jenom se tak posunuly meze toho, co je pro nás strašidelné, že dnes už je Dracula pro nás více než děsivým příběhem spíš dobrodružnou knihou. Ale velice dobrou dobrodružnou knihou.
Možná to teď vypadá, jako že si protiřečím, když řeknu, že hlavní postavy byly až moc nekriticky zobrazené, a zároveň to je dobře napsaná kniha. Jenže to si neodporuje. Tři mušketýři jsou přece také až příliš jednoznačně kladní hrdinové, a přitom nám to nebrání říct, že to je výborná kniha.
100% Naprosto strhující!
Kam se na to hrabou všechny filmový zpracování.
Knížka a fantazie - nic víc neni zapotřebí.
Famózní klasika. Dostal jsem se k ní až po mnoha shlédnutích různých filmových adaptací a naprosto chápu, proč se z knihy stal bestseller. Do děje je člověk vtažen prakticky ihned, deníková forma je neojedinělá a působivá. Číst knihu v noci při svíčce dokáže pořádně rozvířit fantazii. Díky pane Stoker.
První horor, který jsem četla snad před patnácti lety a dodnes ho mám ráda. Četla jsem ho v době, kdy Stmívání bylo ještě v hlavě své autorky a Dracula, to byl ten opravdový úpír. Hrozivý, vypočítavý, krvežíznivý, smrtící a neuvěřitelně strhující.
Při čtení knih jsem se bála v noci otevírat okna, zuby jsem si nečistila před zrcadlem (protože v něm upíři přece vidět nejsou).
Navzdory datu vzniku, je kniha moderní, zajímavá a dokáže svého čtenáře chytit pevně, až se ani nemůže nadechnout. Nádherná kniha a krásný čtenářský zážitek.
Po knize jsem sáhla, protože jsme se žáky četli ukázku v čítance … A výsledek hodiny? Žáci požadovali zařazení knihy na seznam doporučené literatury a já litovala, že jsem po příběhu nesáhla dříve (ale ono je tolik knih, které by člověk chtěl zhltnout). Upíři jsou dnes velmi populárním obchodním artiklem, ale tyto starší příběhy nám jsou nějak bližší (i ve srovnání s reklamou na Stmívání). Chvilku mi trvalo, než jsem se srovnala s tím, že se jedná o deníkové záznamy a dopisy, ale nakonec mi přišlo úžasné, jak se z útržků každého účastníka skládá děsivý příběh, první svého druhu. Autor perfektně vykresloval atmosféru strachu, popisy postav, krajin, pocitů. Jen ten konec mi připadal nějak odfláknutý a moc rychle ukončený, stejně tak se změnila doba, takže vztahy byly na můj vkus naivní. Ale to nic nemění na dokonalosti tohoto starého příběhu.
Tak tato kniha patří k mým nejoblíbenějším a psaní formou deníku se mi moc líbilo.
2018/12
Bylo to fajn, ale na druhou stranu mě to nějak nenadchlo. Čteno ve slovenštině. 3,5*
Vzhledem k datu vzniku a deníkové formě zápisu jsem měl obavu, že půjde o úmorné, zdlouhavé čtení, ale opak je pravdou. Kniha je nadčasová a čte se velmi dobře. Jedná se o kultovní dílo, doporučuji k přečtení.
Nesmrteľná klasika, ktorou som si "dočítala" ďalší rest vo svojom klasickom literárnom vzdelaní. Mám rada tento štýl písania, metodický, kde všetci účastníci spolupracujú a diskutujú o plánoch, páčil sa mi štýl zápiskov aj denníkov. Na druhej strane je pravda, že práve štýl otupil možnú "hororovosť" celého diela a nebála som sa pri ňom ani sekundu, čo mi však vôbec nevadilo.
Bolo to ako príjemný návrat domov po všetkých možných YA upírčinách :-)
Rozšírené vydanie ma veľmi potešilo. Skrátený Dracula sa mi zdal vždy neúplný. Rozšírenie o úvahy a opisy môže niekomu pripadať otravné, lenže to je práve niečo, čo sa mi neodvratne spája s gotickým hororom. Opisy sú prekrásne a mnohé úvahy veľmi úderné - nečudo, že sa v tejto knihe hľadá už dlhé roky ďalší, skrytý význam. Bolo dôležité vytvoriť protiváhu čistému zlu, ktorým je Dracula, vytvorením dobrých hrdinov. A zvlášť treba upozorniť na Mínu, lebo kto nečítal Draculu, ale videl film Draula Brama Stokera, môže nadobudnúť pocit, že tak Lucy ako Mína, boli šľapky, schopné skočiť na krk prvému chlapovi, ktorý sa o ne obtrel. Dodám len, že by som si želala aby aj ďalšie gotické horory ako Neviditeľný, Carmilla alebo Podivný prípad doktora Jekylla a pána Hyda z ničoho nič vyšli v predĺženom vydaní.
Četl jsem jiné, kratší vydání, které v databázi není.
Od začátku padne na člověka vynikající atmosféra doby, podpořená znatelně starším jazykem, který ale nádherně vtahuje do děje. Pravda, část s posedlou Lucy se více táhne, protože se pořád opakuje několik aktivit postav a teprve cca poslední čtvrtina obsahuje samotný hon na hraběte.
Draculu ale není možné vnímat okem dnešní doby poté, co člověk viděl či hrál jeho četná zpracování. Je nutné vzít v úvahu, že jde o první a základní kámen žánru.
Jako takový nabízí všechno, co má - atmosféru, nového protivníka, společenství přátel, kteří jsou ochotni pro sebe zemřít a souboj s časem. Pravda, to finále mohlo být trochu delší, ale výsledku to nijak moc neubírá.
Dracula bývá označován za klasiku brakové literatury, ale když se podívám na některé v současnosti vydávané knihy, musím jej označit za časem prověřené mistrovské dílo. Čtenář samozřejmě musí brát v potaz, v které době byla kniha napsána. Já jsem si román velice užil a svojí atmosférou se mu nejvíce přibližuje (neoficiální) filmové zpracování Nosferatu z roku 1922.
Dílo patří mezi klasiku hororové literatury, četl jsem ho poprvé jako kluk a od té doby ještě mnohokrát, pořídil jsem si ho i jako mluvenou knihu, několikrát jsem viděl filmová zpracování, ale nad knihu není. Vlastní fantazie při četbě je to nejlepší co může být.
Klasické dílo, zpracováno v mnoha různých podobách, přesto mě nikdy nepřestane bavit a sáhnu po něm určitě ještě mnohokrát.
Stará dobrá klasika, kde upír ještě není ukňouraná litující se troska, nebo sexuální symbol, jako v leckteré současné tvorbě. Také netradiční pojetí knihy formou deníků hlavních postav mi přišlo zajímavé.
Vzhledem k vysokému hodnocení a pozitivním komentářím, jsem si zvolil tuhle knihu i z důvodu, že je psaná formou deníku a pro mne to byli spolu s úvodem, kde se odehrálo první setkání s hrabětem, jediné pozitivní věci na téhle knize. Bohužel, jsem si vědom, že kniha se opravdu odehrává mnoho let před námi, jenže sentimetalita v podobě toho, že každá žena je vlastně dokonalá a každý ji miluje a je ohromen její krásou a další věci, které jsou v knize uvedeny snad v každém druhém řádku, mi opravdu kazili atmosféru a zvědavost, jak to vlastně všechno do sebe zapadne a jaké bude rozuzlení. A s politováním byl konec také opravdu zklamáním. Musím říci za mne, že těch 647 stran bych nedokázal přečíst znovu, bohužel s legendou jsme si nesedli a nemáme důvod k dalšímu shledání.
Dracula je dnes již profláknutá klasika, kterou zná každý včetně těch, jež knihu nevzali nikdy do ruky. Je to starý román z konce devatenáctého století a tak bychom k němu měli i přistupovat. Má své mouchy, je psaný jiným stylem než jsme zvyklí v současné literatuře a popisuje věci tak, jak si je představoval Bram Stocker ve své době, kdy ještě neexistovaly horory od Kinga a děcka nehrála Doom nebo Silent Hill. Za sebe mohu říct, že kniha má své kouzlo a je na svou dobu rozhodně zajímavá, ale také jsou v ní pasáže, které mě vůbec nebavily. Na druhou stranu bavila mě víc než třeba kdejaké moderní upírárny jako je Stmívání nebo Pravá krev.
Nemůžu si pomoct, a určitě je to dobou vzniku, ale některé pasáže mi přijdou jako z románu Jane Austinové. Z dnešního pohledu až neuvěřitelně naivní, příliš čisté a až příliš rychle vznikající pravá a důvěryhodná přátelství. Nemůžu a ani nechci zpochybnit přínos a kultovost díla, ale nedokážu příběhu tak úplně věřit.
Sakra, je fajn vrátit se do dob, kdy upíři sáli krev, byli démoničtí, vyvolávali v lidech hrůzu a děs a na slunci nezářili jak disco koule :)
Drákula si právem vydobyl (vysál?) svůj titul "Povinná hororová četba". Zpracování v deníkových záznamech vytváří i za pomoci košatosti jazyka správnou atmosféru gotických románů, ke které stačí dodat jen deštivé počasí, během kterého po tomhle díle sáhnete.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2008 |  Hadí zámek |
| 2009 | Drakulův host a jiné povídky |
| 1995 | Drákulův host |
| 2011 | Klenot sedmi hvězd |
Nu, než se vydám rozsekat, probodnout a pro jistotu i upálit všechny upíry typu ,,Edwardus Twilightus Sexii", musím ještě jako kvalifikovaný lovec upírů se zvláštním zaměřením na upíry lačnící po archivní krvi, napsat posudek na knihu p.Stokera (mimochodem zakladatele našeho klubu).
Tedy kniha zpracovává tématiku vampýrismu na svou dobu velice přesně/sugestivně. Postavy jsou dobové, takže jejich chování může moderním zájemcům o naše povolání připadat jako dosti hloupé, leč hovoříme o konci 19. století.
Reálie geografické jsou vesměs povedené, nadpozemsky atmosférické (ano, oxymoron).
Chování Draculy je vystihnuto poměrně věrně (ano, opravdu se pak začal chovat jako pako, nicméně nezapomeňte, že to pako bylo pořád o dost rychlejší než Vy v den výplaty).
Případ Lucy byl opravdu politováníhodný.
Na závěr, abyste neřekli, že jste se z mého hodnocení nic nedozvěděli, Vám řeknu zajímavost : B. Stoker je také součástí příběhu. Vystupuje pod pseudonymem Van Helsing. Tak, právě jste se dozvěděli něco nového.