Dracula
Bram Stoker
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542867/bmid_dracula.png
4
3468
3468
Klasický horor od Brama Stokera se zařazuje do kategorie gotického románu a literárního vampirismu. Dílo je strukturováno jako přehled zápisků a dopisů jednotlivých postav. Hlavním hrdinou je právník Jonathan Harker, který odcestuje do Transylvánie na hrad knížete Drákuly. Po několika dnech strávených v jeho domě mu dochází, že se domů nedostane vůbec jednoduše. Postupně odhaluje jeho krvavé tajemství. On i jeho milovaná snoubenka se stávají obětí strašného upíra.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2018
,
Audiotéka
Originální název:
Dracula, 1897
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Kultovní kniha stojící u zrodu dnes tolik využívané upírské tématiky. Příběh hraběte Draculy je natolik známý, že není třeba ho představovat. Já ho četl už mnohokrát a vždy mě uchvátí svou atmosférou jak viktoriánské Anglie, tak tajemností a strašidelností karpatských hor.
Autor byl při zpracování samotného příběhu inspirován životními osudy valašského vojvody Vlada, panujícího v druhé polovině 15. století, jehož ukrutnost a krvavé skutky byly tak pověstné, že podle lidového podání byl prý spolčen s ďáblem.
Na svou dobu zpracování (1897) je příběh stále velmi čtivý. Svou atmosférou mi trochu připomíná styl Arthura Conana Doyle (s nímž se ostatně Stoker setkal). I když se autor nevyhnul určitým nelogičnostem a děj místy možná neplyne rychlým tempem, je zoufalý boj skupinky přátel proti mocnému upírovi strhujícím vyprávěním a žádný obdivovatel hororů by tuto knihu neměl vynechat.
Pamatuju si, jak jsem kdesi v antikvariátu vyhrabala ohavně ohmatané umolousané vydání, a pak jsem ho všude tahala s sebou snad dva měsíce a četla to pořád dokola. To je pro mě přesně to pravé čtení. Napínavý jak kšandy :-)
Dodnes je Dracula takovým tím prvním upírem, snad každý si při slově upír vybaví nejdřív jeho. Stala se z něj jakási předloha či příručka jak to s upíry má být. Proto si říkám, že chudák Bram Stoker musí svou vyschlou lebkou zuřivě třískat do víka rakve (popřípadě se vztekle popelí v urně) jestli vidí ty šílenosti typu Stmívání, Upíří deníky, 99 rakví a já nevím co všechno. Nezlobte se na mě, ale.upír je prostě bestie, která potřebuje lidskou krev a potřebuje si jí ulovit, opravdu mu proti slunci nepomůže bižuterie a rozhodně nepoužívá denně dva litry gelu na vlasy
Jak jsem Drákulu poprvé přečetl, asi ve 12 letech, navždycky jsem bez odmlouvání papal doma česnek!
Cez prázdniny medzi prvým a druhým ročníkom ZDŠ som bol v pionierskom tábore a nejaká strelená praktikantka nám to chodila na pokračovanie čítať večer pred spaním na izbu. Štyria sedemročný chlapci ani nedýchali pod perinami. Fúúú to boli potom sny ...
Úplná klasika hororového románu. Stoker už vtedy chápal, v čom je strašidelné to, o čom nevieme všetko, len v náznakoch tušíme. Veľmi dobré.
Super knížka, ještě dnes si vybavuju, jak jsem se bála v noci spát u utevřeného okna.
Jedno z mála klasických horrorových děl stále odolávajících zubu času.Přečteno v 10 letech během dvou sychravých večerů.BRRR...
Poprvé jsem tuto knihu četla jako náctiletá a pamatuji si, že se mi o tom i zdálo. Nedávno jsem ji znovu přečetla a musím říct, že mi i teď občas vyrazila "husí kůže". Moc hezky napsaný román, kterému nechybí napětí ani hrůzný popis situace. Viděla jsem zfilmovaný román, ale ten mě zdaleka nenadchnul tolik jako tato báječná kniha.
Tuto knihu - ač je to klasika - jsem si přečetla až poté, co jsem viděla stejnojmenný muzikál. A byla jsem překvapená, že ty dvě záležitosti nemají krom názvu snad vůbec nic společného. :) Muzikál byl koncentrovaná romantika, z knihy mi chvílemi slézaly nehty. :) Přečetla jsem jedním dechem.. I ty nehty mi časem dorostly. :)
Naprosto úžasná kniha, která neměla skoro žádné nudné části. První část příběhu se odehrává na Draculově hradě,což je asi nejtemnější a nejděsivější část. Další části, ale také nejsou k zahození. Příběh je dost temný a mysteriózní s úžasnou hororovou atmosférou, kterou nemusí každý ,vhledem k době, kdy byl příběh napsán, ocenit. Kniha pro mě byla hodně čtivá a neustále jsem byl v napětí jak do celé dopadne. Celé knize bych vytknul asi jen dvě věci a to, že se tam k sobě všichni chovají moc pěkně, až mi to připadá nereálné. Dále mě docela zarazil konec příběhu, čekal jsem, že bude víc rozvinutý a budou objasněny některé další věci, ale bohužel se tak nestalo. Kvůli konci jsem vlastně váhal jestli dám 4 nebo 5 hvězdiček, ale vzhledem k tomu, že velká část tohoto měla skvělou atmosféru, tak dávám 5 (90%)
Prvú kapitolu, alebo tú úvodnú časť ako chcete, ktorá as odohráva na zámku grófa Draculu radím k tomu najlepšiemu čo som vo svojom živote z hororov čítal. Atmosféra hrôzy sa na tých pár stranách dá doslova krájať, je to časť vďaka ktorej sa podľa mňa táto knižka stala celosvetovo úspešná. ďalšie stránky až do finále sa mi nezdali také úderné ale svojou formou ktorá bola akoby chronologicky roztriedená z viacerých zápisníkov a denníkov od rôznych ľudí túto maličkosť zakrýva. Pre začínajúcich čitateľov je to do istej miery zádrh ktorý ich odrádza k pokračovaniu , (vadilo mi to keď som mal 12) ale po čase si uvedomia že to stálo za to.
Dobrá kniha, místy nudnější pasáže, které se ale dají rychle přelouskat. Na svou dobu velice kvalitní a zajímavý román (lepší než jsem čekala), škoda jen, že děj byl tak snadno předvídatelný (alespoň pro mě).
Četl jsem 2x a pokaždé se mi to líbilo. I když uznávám, že podruhé mi některé příliš popisné kapitoly vadily. Na druhou stranu vyprávění formou deníku byl výborný nápad a kniha měla fakt hustou atmosféru. Přečtu si to zas :-)
Asi hodinu po dočtení přemýšlím, jak sesumírovat nějaký smysluplný komentář... zatím mě napadá jenom ohromeně vychrlit: "Sakra, to byla jízda!", ale je to zaprvé vážně neoriginální a zadruhé celkem krátké. No nic, jdeme na to.
V první řadě musím předeslat, že jsem fanouškem deníkové formy, kterou Stoker použil jako prostředek vyprávění tohoto veledíla, které se právem stalo klasikou mezi horory. Jednak je to poměrně originální, ale hlavně se nám díky tomu nabízí jedinečná možnost vidět příběh nejen očima hlavních protagonistů, ale i vedlejších postav. Což také automaticky přidává další rozměr celému románu. S psychologií postav si Stoker vyhrál znamenitě, nicméně občas mi vadila určitá "zženštilost" projevů hlavních mužských hrdinů, kdy jsem si chvílemi připadal, že Mina je z celé party největší chlap... ale to je jen drobná skvrnka na jinak bezchybném díle a jak už tady někteří přede mnou psali, byla jiná doba.
K příběhu a ději se snad ani nebudu vyjadřovat, má to prostě spád a atmosféru, člověk se začte a od knihy se odtrhne teprve až zjistí, že ho bolí oči, protože se venku jaksi setmělo. Tím se vlastně dostávám k druhé drobné výtce, za kterou nemůže přímo román, ale spíše má povaha: nečtěte to před spaním ;).
Končím, dávám plné hodnocení a vracím do knihovny, ať si Draculu může užít někdo další.
Tak tohle je klasika.
Kdo má rád "hororovou atmosféru", tak do toho určitě jděte.
Některé deníkové pasáže mne nebavily, to je prostý fakt.
Jinak si myslím, že vzhledem k tomu, že se na nás v této době ze všech stran sypou upíři na osmset způsobů, kdo má rád tento žánr, měl by si přičíst rovněž a hlavně Draculu.
Protože on je přece jen prvopočátkem a tím styčným bodem všech upírů, co přišli po něm...
Kdyby se kniha nesla v duchu prvních cca padesáti stran, nemám slov. I mnohé momenty, kdy se Drákula ocitne ve viktoriánské Anglii jsou nezapomenutelné a stejně děsivé, jako začátek v Transylvánii. Psaní formou deníků a dopisů je velmi originální a kniha je díky tomu ještě děsivější.
Štítky knihy
upíři tajemno zfilmováno Drákula anglická literatura tajemství horory romantika gotické romány viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dracula |
| 2009 |  Drakulův host a jiné povídky |
| 2008 | Hadí zámek |
| 1995 | Drákulův host |
| 2021 | Dracula (komiks) |
Asi jsem divná, ale z celé knížky mě bavil jenom začátek (Jonathan v Transylvánii). Potom jsem se nejenom nebála, ale spíš nudila a nutila se k tomu to dočítat s tím, že přece konec musí být u tak slavného románu strhující! Ten konec mě pak upřímně řečeno nudil nejvíc - čekala jsem nějakou epickou bitku po tom dlouhém putování a ono ne. Ale je to lepší než Stmívání, to zase jo :)